Dakar 2014 – Neuvěřitelný Kamaz Master!

Ve spanilou jízdu se změnila soutěž Dakar 2014 v kategorii kamionů pro „modré“ posádky ruského týmu Kamaz Master. O jedinou, v tomto případě „zelenou“, nevyváženost se postaral holandský tým Geralda De Rooye.

Jestli si někdo před samotným Dakarem 2014 potajmu myslel, že by mohla v kategorii kamionů zvítězit jiná posádka než ruská nebo holandská, tak byl buďto ve svých představách nespoutaně odvážný nebo zcela neinformovaný. I když, pokud se nad tím zamyslíme v jiné kategorii, superprestižní kategorii automobilů, udělaly posádky německého týmu X-raid takový podraz na fanoušky a ostudu, že tomu není rovno. Postavily všechny předpoklady a trendy průběhu letošního ročníku soutěže na hlavu. Podvedly všechny, které mohly a postaraly se o frašku ne-li desetiletí, tak minimálně tohoto roku. Ale k tomu až nakonec.

Nejdelší a nejtvrdší

Jihoamerický Dakar čelil v minulosti kritice, že je snad příliš podobný rallye pro WRC speciály, že se poněkud vytrácí obtížnost a naopak narůstá rychlost. A to je zvláště pro kategorii kamionů nepříliš dobrá strategie. Organizátoři si vzali zřejmě tuto drobnou výtku či požadavek, chceme-li to takto interpretovat, k srdci a letošní ročník vyšperkovali několika velmi dlouhými rychlostními zkouškami rozdělenými do dvou úseků. Nejdelší speciálkou byla čtvrtá etapa s 657 km plus 211 kilometrů spojovacích. Celá řada přejezdů horských sedel přes tři a čtyři tisíce metrů nad mořem a extrémně teplé počasí učinilo z Dakaru 2014 dramatický test těch nejodolnějších a nejodvážnějších. Mezi nejstatečnější vždy patří motocyklisti a mezi nejodolnější quadisti. Mezi těmi prvními se čekal velký souboj dvou kohoutů na dakarském hřišti Cyrila Desprése (tentokrát Yamaha) a navrátilce Marca Comy (KTM). Nakonec to tak ostré nebylo a v cíli se radoval Coma. Despres skončil s bramborovou medailí. Ovšem náš David Pabiška (KTM) se letos vyšplhal až na 18. místo, a to je jeho nejlepší výsledek v historii. Slovák Ján Svitko nakoukl do elitní desítky a skončil devátý (KTM). Kategorii quadů vyhrál, poté co odstoupil Marcus Patronelli, Chilan Ignacio Casale.

Kategorie mastodontů

První etapu do San Luis s rychlostní zkouškou v délce 180 km vyhrál Ayrat Mardějev s Kamazem. O deset sekund za ním byl Aleš Loprais s Queen 69 a třetí Van Vliet se speciálem MAN, od něhož se dalo čekat, že by mohl bojovat. Pod stupni vítězů se pak v první etapě seřadily na přeskáčku posádky Kamazů a vozů Iveco – to jasně naznačilo, kdo se bude prát o konečné vítězství. V druhé etapě položil velmi překvapivě a velmi nešťastně na bok svůj Kamaz Mardějev. Učinil tak v poměrně úzkém místě, poté co se snažil „vyskočit“ s vozem na pravý břeh vyschlé strouhy. Bohužel to bylo poslední, co na Dakaru 2014 udělal a ze soutěže byl nucen odstoupit – o jednoho z favoritů a skvělých pilotů méně. Etapu vyhrál Gerald De Rooy se svým pověstným Torpédem Powerstar. Ve třetím dějství se prosadil na nejvyšší etapový stupínek Andrej Karginov s dalším z Kamazů před skvěle jedoucím De Rooyem. Velmi potěšitelné bylo třetí místo Aleše Lopraise a čtvrté Martina Kolomého. Kromě jiného také proto, že oba dva české jezdce stíhala již o začátku rallye jedna technická potíž za druhou, přesto bojovali. V nejdelší etapě Dakaru 2014, čtvrté, zabojoval De Rooy a o dvě minuty zvítězil nad Karginovem. Na třetím místě se objevil Edouard Nikolajev (Kamaz), černý kůň soutěže. Kolomý byl opět čtvrtý a vypadalo to, že by to mohlo jít. Loprais se potýkal s výraznými technickými problémy a tak byl rád, že etapu dojel. Jaroslav Valtr, který se držel těsně v druhé desítce položil svůj Liaz na bok a mírně ztratil. Přesto ještě optimisticky myslel na první desítku. V další více než maratónské etapě, páté v pořadí, do Tucumanu, skóroval Dmitrij Sotnikov (Kamaz) před kolegou z týmu Andrejem Karginovem a De Rooyem. Skvělým počinem, ziskem čtvrtého etapového místa, se blýskl Artur Ardavičus s Tatrou Jamal připravenou Bonver Dakar Projectem Tomáše Vrátného. Zajímavostí je fakt, že před ostrým startem Dakaru soutěžní Jamal neujel ani metr, Ardavičus tak jel z „jedné vody na čisto“. Za jeho odvahu a nezlomnou víru v práci a přípravu BDP si skvělou čtvrtou pozici v jedné z nejtěžších etap plně zasloužil. Ostatně týmový šéf Tomáš Vrátný posunoval svoji Tatru 815 přes všechna protivenství také Dakarem stále blíž k cíli. I tak musel BDP řešit již před startem ožehavou situaci. Robert Szustkowski, polský pilot druhé soutěžní Tatry 815 BDP se zranil na vysokohorském soustředění a jeho místo musel zaujmout náhradník Jaroslav Kazberuk. Nicméně ten se kvůli technickým potížím sklouzl v soutěži jen krátce.

Osudná pátá

Pátá etapa se však stala osudnou pro Martina Kolomého a jeho Buggyru Fat Boy. Porucha kompresoru a hlavně původní rozhodnutí o nezařazení kompresoru mezi náhradní díly vezené v ostrém voze stálo posádku osm hodin ztráty a de facto naději na solidní celkové umístění. Ještě hůře však dopadl Jaroslav Valtr, který na jedné z dun „udělal“ motor své Liazky a ze soutěže odstoupil. Stejně tak dopadl druhdy „železobetonový“ Jozef Macháček, pětinásobný vítěz Dakaru na quadu, startující letos poprvé s buginou MD Optimus. Ten skončil pro zadřené ložisko jednoho z kol. V páté etapě také došlo na tragédii, které se však na takové soutěži jako je Dakar stávají poměrně často. V kategorii motocyklů položil svůj život za účast v nejtěžší soutěži světa Eric Palante. Aby ovšem neštěstí nebylo málo, zřítil se zhruba ze stometrového srázu ještě také vůz se čtveřicí neakreditovaných novinářů a fotografů. Dva z nich sedící za volantem a na předním sedadle zahynuli. Stali se tak společně s Palantou 58., 59. a 60. obětí Dakaru od jeho založení v roce 1979 (mezi nimi je 22 závodníků). Do šesté etapy startoval s benevolencí organizátorů Martin Kolomý s Fat Boyem přímo z chodu a bez jakéhokoliv odpočinku. Jen tak potvrdil, že náročnost Dakaru jde mnohdy přes čáru a blíží se čirému bláznovství. Vyčerpanosti a zřejmě špatnému servisnímu úkonu na ložisku pravého předního kola lze přičíst následující technické problémy a ztrátu celého pravého předního kola po obrovském nárazu na terénní nerovnost při předjíždění osobního vozu. Kolo „slezlo“ z náboje i vnějším kroužkem ložiska a odporoučelo se. Co se dělo pak, patří již dnes pro fanoušky motorsportu a diváky na trati Dakaru mezi nezapomenutelné zážitky. Kolomý zastavil, kolo posádka naložila a do cíle etapy se vydala jen po třech! Posledních sedm kilometrů tak Kolomý zvládl jakoby byl hrdinou jednoho z Hollywoodských filmů. Poslední etapu přede dnem volna ale ovládl Versluis se speciálem MAN, druhý byl Karginov a třetí Van Vliet s dalším vozem MAN.

Skvělý Karginov

Sedmá etapa patřila Nikolajevovi, druhému Solnikovovi a třetímu De Rooyovi, který si pořád dělal zuby na celkové prvenství. Nicméně teprve teď začaly posádky s Kamazy pořádně tlačit na pilu. Ale to už nemohl z blízka sledovat Martin Kolomý, který v důsledku vleklých technických obtíží soutěž opustil (pochroumaný „otoč“ pravého předního kola, původní kovaný byl vyměněn za odlévaný, který ovšem nevydržel soutěžní zátěž a hrozil nepříjemnou závadou). V osmé etapě stáhl Karginov o pět minut De Rooye a Sotnikov byl třetí. V deváté etapě se naplno projevila síla Andreje Karginova když v terénu pouště Atacama vyškolil znovu De Rooye. Sotnikov byl tentokrát až čtvrtý, když jej předjel Nikolajev. Ten mírně zaostával za očekáváním, důvodem byly potíže s elektronikou motoru V8 Liebherr (MAN TGX). Desátá etapa k radosti všech českých fanoušků patřila, poprvé letos, Aleši Lopraisovi, kterého doplnili na stupních vítězů Karginov a De Rooy, Nikolajev byl čtvrtý. Na pátém místě se objevil Bělorus Viazovič s vozem MAZ, se kterým tak pěkně jel loňskou letní Silk Way Rallye 2013. Jedenáctá etapa do El Salvadoru znamenala konečný útok Rusů na vítězství v celkové klasifikaci. Karginov nadělil více než patnáct minut De Roooyovi a toho ještě o minutku zdolal Nikolajev, a Karginov šel do čela průběžného vedení. Ve dvanácté etapě znovu ještě zazářil De Rooy, ale Karginov si hlídal pozici a zaostal jen o třicet jedna sekund, Nikolajev byl zpět o tři minuty. V poslední třinácté etapě dobyl skvělé druhé vítězství Aleš Loprais dvě a půl minuty před De Rooyem a tři minuty před Nikolajevem. Andrej Karginov byl sice až sedmý, ale na De Rooye ztratil jen čtyři minuty, což bohatě stačilo k jeho prvnímu triumfu na Dakaru.

Holandský rychlík Gerald De Rooy byl o zhruba tři minuty stříbrný, ale Edouard Nikolajev na třetím místě již ztrácel více než hodinu a půl. Aleš Loprais nakonec uhájil šesté místo v celkové klasifikaci. Nebylo to lepší než loňský rok, ale opět dojel a přidal dvě etapová vítězství, a to se cení. Vlastimil Vildman vybojoval třinácté místo a zaznamenal tak svůj nejlepší výsledek na Dakaru. Čtrnáctý byl Artur Ardavičus jedoucí v rámci BDP, sedmnáctý Tomáš Vrátný (DBP), osmnáctý Tománek s pronajatou Tatrou od týmu Aleše Lopraise. Devětadvacátý Holanďan Pierre Blom (Marcel Schoo nemohl z rodinných důvodů startovat) s Tatrou Phoenix postavenou v novojičínské firmě Talosa a čtyřicátý třetí Slovák Robert Kasák s původní Tatrou Andrého de Azeveda. Kategorie kamionů byla od začátku do konce věcí Kamazů a De Rooye. Možná by to bylo lepší dokonce naopak, protože De Rooy vedl průběžnou klasifikaci kategorie od druhé do desáté etapy. Pak si však v jedenácté etapě vzal průběžné první místo Karginov a již jej nepustil. Jediný, kdo jim byl schopen uloupit vítězství, byl Aleš Loprais se speciálem Queen 69 (2x) a Peter Versluis (1x). Jednoznačně vyhrála profesionalita na celé čáře, navíc se ukázalo, že jeden jezdec, byť velmi rychlý a se skvělým týmovým zázemím, může proti smečce hladových vlků bojovat jen s největším nasazením, a ani to mnohokrát nestačí. Malé a rodinné týmy mohou hrát sice pěkné, ale pořád jen a jen druhé housle.

Fraška na závěr

Že však profesionalita není stoprocentní zárukou slušného a tolik vzývaného fair play chování, o tom nás letos přesvědčil německý tým X-raid. Stephane Peterhansel, který si jel pro nezpochybnitelné celkové vítězství (bylo by již dvanácté), zůstal na trati soutěže poslušen týmové režie stát a pustil před sebe Naniho Romu, týmového parťáka. Ten díky tomu zvítězil, v cíli slavil jako by se nechumelilo. To, že tým a oba jezdci vrhli na soutěž Dakar stín pochybnosti a znehodnotili tak zážitky a oprávněná očekávání fanoušků a diváků – z nichž i tolik opěvovaný Dakar žije – je nehorší výsledek kategorie automobilů. Kam se poděl onen dakarský duch, kterým se organizátoři zaštiťují – zemřel mezi penězi nestoudných byznysmenů! 

Převzato z časopisu

Fotogalerie