Grand Prix Brno 1987 – Poprvé…

Před 25 lety byl otevřen nový automotodrom v Brně; na starém přírodním Masarykově okruhu skončily závody o rok dříve z důvodů bezpečnosti jezdců i diváků...

Mistrovství světa cestovních vozů se poprvé (a naposledy před návratem dnešního WTCC) jelo v sezoně 1987; tradičně do mezinárodního ­šampionátu patřil závod v Brně. Byli jsme při tom; závody tehdejšího mistrovství Evropy (a světa 1987) se staly vyvrcholením ­automobilové sportovní sezony v Česko­slovensku, přilákaly na start i mnohé hvězdy formule 1. Státní investice do nového automotodromu byla příjemným překvapením, jeho otevření přišlo ovšem rok poté, kdy ­Maďaři dostali na urychleně vybudovaný Hungaroring dokonce Velkou cenu for­mule 1. O tom jsme si ovšem v Československu mohli nechat jen zdát, v Maďarsku byli tehdy o nějaký ten krok napřed...

Vraťme se však do Brna. Automotodrom (to moto tam nesmělo chybět, Brněnští si zakládají zejména na závodech motocyklů) dostal šest levých a osm pravých zatáček, značný výškový rozdíl 73,63 metru (největší klesání 4,8 % a stoupání až 7,35 %), šířku patnáct metrů a celkovou délku 5393,98 metru; jeho uspořádání je motoristickým příznivcům dobře známé, základní půdorys se totiž do dnešních dnů příliš neměnil. O víkendu 14. až 16. srpna 1987 se v Brně sešla opravdu světová špička; byl to však už třetí závod na nové trati. Nejprve se ve dnech 18. až 19. července 1987 jel úplně první zkušební závod jako debut nové trati pouze pro motocykly; v Přeboru ČR do 80 cm³ vyhrál pražský Foukal na Kreidleru, v mistrovství sku­piny C obou moravských krajů na stupínek nejvyšší vystoupili Musil z Horních Heršpic (ČZ 175), opavský Kaděrka (MZ 125) a Pražák z Valašského Meziříčí (Jawa 250). O týden později následoval tzv. schvalovací závod před zástupci FIA (Belton) a FIM (Zegwaard); mezinárodní mistrovství ČSSR tam absolvovali jezdci motocyklů v sobotu 25. července a automobilů v neděli 26. července.

Počasí nebylo nejlepší, stejně jako pak na MS cestovních vozů, připravený ­Gabriele Tarquini ostatně chodil v kulichu. Schvalovací závod vyhráli německy mluvící jezdci Hoffmann (Simson 80), Dauer (MBA 125), Lindner (Honda 250) a Truchsess (Honda 500); vyzkoušet trať ­přijel i Loris Reggiani. V nej­rychlejším závodě cestovních vozů porazil Petr Krejbich (Lada 2105 VFTS) průměrnou rych­lostí 128,699 km/h Antonína Charouze (Toyota Corolla GT), třináctistovky vyhrál Josef Michl (Škoda 130 RS) a formulím ­Easter vládl Ondrej Dobrota z Bratislavy průměrnou rychlostí 142,519 km/h (Škarda vyhrál formuli Škoda). Trať byla schválena a nic už nebránilo v přiví­tání jezdců mistrovství světa... Představili se ve vynikající sestavě; ale i když jsme si značnou část startovní listiny pro­škrtli, bylo obsazení závodu pro českého diváka rajskou hudbou, jezdci se přeskupili na jiné vozy, a tak nejvíce chyběl australský Holden Commodore (po čtvrtém místě z 24 h Spa). A těch bývalých anebo budoucích závod­níků formule 1! Zkusme počítat, v Brně účinkovali Laffite, Barilla, Larini, Tarquini, Grouillard, Pérez-Sala, Ratzenberger, Cecotto, Brancatelli, Pirro, Francia, Giacomelli, Wendlinger, De Villota a Winkelhock. K dalším patřily hvězdy závodů cestovních a sportovních automobilů Ludwig, ­Niedzwiedz, Oestreich, Rouse, Soper, Tas­sin, Dieudonné, Ravaglia, Bovensiepen, Lohrová, Giroix, Lindström, Andskär, Calderari, Biela, Drovandi, Hahne, Joosen a mnozí další.

Naše želízka v ohni představovala ­populární dvojice Zdeněk Vojtěch/Břetislav Enge (BMW M3 týmu Václava Bervida), ale také Oldřich Vaníček s Vlastimilem Tomáškem (BMW M3 v barvách státního ÚAMK ČSSR), Miloš Bychl (soukromý BMW 325i s Dagmarem Šusterem z bývalé Jugoslávie) a Antonín Charouz (dva vozy Toyota Corolla GT s Georgem Alberem a italskými partnery Danielem Toffolim a Pierluigim Grassettem). XIX. Grand Prix ČSSR Brno, jak zněl ofi­ciální název závodu, se jela na pět stovek kilometrů, takže nejlepší posádky urazily 93 okruhů. Byla šestým závodem mistrovství světa, které začalo v březnu 1987 na Monze přesvědčivým triumfem BMW M3 (E30), jež tam obsadily prvních šest míst (vítězství Cecotto/Patrese), zatímco Holden Commodore (Moffat/Harvey) sedmým místem jistil vyšší třídu nad 2,5 l. Jedenáctidílný šampionát se pak stal soubojem automobilů BMW M3 (do 2,5 l) a Ford Sierra RS Cosworth (nad 2,5 l), největších soupeřů nejen v jednot­livých závodech, ale také o absolutní titul. Rudi Eggenberger, dříve úspěšný ladič BMW, přijal novou výzvu a stal se vedoucím týmu Ford Texaco.

Do Brna přivezl nově ­homologovanou evoluci Sierra RS500 Cosworth, která s dvoulitrovým čtyřválcem, vybaveným zdvojenými vstřikovacími trys­kami a novým turbodmychadlem s větším chladičem vzduchu, dávala výkon přes 295 kW (400 k). Vůz byl okamžitě nejrych­lejší, dvojice Ludwig/Dieudonné zajela pole position časem 2:10,51 (průměrná rychlost 148,789 km/h), týmoví kolegové Soper/Niedzwiedz byli se ztrátou jen 16 setin sekundy na dalším místě. Čtyři Sierry tvořily na startu první dvě řady, následovaly čtyři BMW M3 (nejrychlejší Pirro/Ravaglia/Ratzenbeger), deváté místo držela nejlepší Alfa Romeo 75 Turbo (Francia/Larini) a až jedenáctý byl tajuplný Maserati Biturbo (Hahne/Giacomelli/Gunnella). Český tým Václava Bervida při třetím nasazení BMW M3 (debut Vojtěch/Enge na 500 km Nürburg­ringu) držel šestnácté místo na startovním roštu, Tomášek byl ve středu pole a Bychl před Charouzem v zadních řadách...

Po zamračeném tréninku se konečně na ­závod počasí proměnilo znovu na letní. V závodě udělal Rudi Eggenberger taktické rozhodnutí a posádky promíchal; Klaus Ludwig s Klausem Niedzwiedzem se hned ujali vedení, zatímco Steve Soper s novi­nářem Pierrem Dieudonném se pak vypracovali na druhou pozici, a toto pořadí si jezdci Fordů do konce třiapůlhodinového závodu už nenechali vzít. Favorizovaný BMW M3 startovního čísla 40, vedoucí vůz šampionátu, bohužel odpadl ve druhém kole, ale Roberto Ravaglia byl přihlášen i ve druhé posádce BMW Motorsport, takže svou šanci na titul čtvrtým místem v Brně uhájil. Překvapilo španělsko-francouzské duo Luis Pérez-Sala (později Minardi Ford F1, dnes šéf týmu HRT F1) a Olivier Grouillard (41 Grand Prix do 1992), třetím místem nejlepší z jezdců BMW Motorsport. V posádce s Italem Ravagliou, jenž se zá­věrem sezony stal prvním mistrem světa, dojeli Roland Ratzenberger (jezdec Simteku F1, zahynul na VC San Marina 1994 jen o den dříve než Ayrton Senna) a Markus Oestreich, dnes posila českého týmu MKR Technology (Renault Trucks) v závodech tahačů.

A jak dojeli naši? Vojtěch s Engem měli technické problémy, takže na ně zbylo třiadvacáté místo; posádka ÚAMK byla třináctá a Bychl se Šusterem jedenadvacátí. Nej­lépe dopadl Tony Charouz, s Georgem Alberem vyhráli di­vizi do 1600 cm³ (celkově devatenáctí). Druhá Toyota Corolla GT vydržela jen 44 kol... Po brněnském závodě byly Eg­genbergerovy vozy Ford Sierra RS Cosworth téměř neporazi­telné, kromě Tourist Trophy na Silverstone vyhrály všechny ­další, ale stačilo to jen na titul v hodnocení značek. Dvojici Soper/Dieudonné patřily oba australské závody (Bathurst 1000 a 500 km Calder v Melbourne), posádce Ludwig/Niedzwiedz novozélandský ve Wellingtonu a Inter Tec Race na Fuji v Japonsku. Kuriozitou šampionátu byla účast Maserati Biturbo ­římského týmu ProTeam, ale po nezdaru v Jaramě, kde se tři ­automobily týmu nekvalifikovaly, přijel do Brna jediný. Elio Imberti využil svých bohatých zku­šeností z přípravy motorů Alfa Romeo GTV v mistrovství Evropy, ale Biturbo 2.5 V6 bylo ­zřejmě příliš velkým soustem. V Brně vůz po problémech s motorem dojel až čtyřiadva­cátý; neuspěl ani v zámoří.

Převzato z časopisu

Fotogalerie