Museo Ferruccio Lamborghini – Padesát a dvacet

Před padesáti lety vyjel první automobil značky Lamborghini, před dvaceti lety opustil tento svět jejich tvůrce Ferruccio Lamborghini...

V roce slavných výročí můžete navštívit hned dva italské stánky historie Lamborghini. Zatímco tovární muzeum v Sant’Agata Bolognese (Bologna) je podle Fabia Lamborghiniho pouze velký showroom, představuje v roce 1995 účelově vybudované Museo Ferruccio Lamborghini v těsné blízkosti továrny Lamborghini Calor S.p.A. (dříve Lamborghini Bruciatori) v Dossu u Ferrary něco zcela odlišného.

Ze všech exponátů, včetně tisícovky fotografií na stěnách moderní haly, vyzařuje lidský rozměr expozice, nejde totiž jen o stroje, ale především o komplexní pohled na veškeré aktivity rodu Lamborghiniů, zkrátka nechybí výrazný human touch. Fabio je synovcem slavného výrobce plynových hořáků, traktorů a sportovních automobilů Ferruccia Lamborghiniho (1916 – 1993), stará se o expozici jako její ředitel a nadšeně provází všechny předem domluvené návštěvy. Bez osobního kontaktu se do muzea nedostanete, stačí však zavolat, ochotný Fabio je okamžitě k dispozici... O prohlídku je velký zájem, při našem příjezdu jsme střídali dvojici z Brazílie, nechybějí ani Japonci. Moderní stavba nepravidelného půdorysu ukrývá neobyčejně zdařile navrženou expozici, nepříliš velkou, ale rozčleněnou patrem včetně konferenční místnosti, ovšem bez zbytečných dělících zdí. Kromě díla Ferruccia Lamborghiniho tam najdete i přehled podnikatelských aktivit jeho syna Tonina (narozen 1947), kterého známe více jako tvůrce sítě kaváren rozšířených po celém světě, ale že vyrábí golfové vozíky, miniautomobily, lyže, oděvy, parfémy a další věci je méně známé.

Ferruccio má dvě děti, také dceru z dalšího manželství, a tak se Patrizia nyní stará o vinice v Umbrii, které její otec založil, když prodal automobilku. Údajně proto, že Tonino neměl o produkci automobilů velký zájem, což potvrdil v jednom z rozhovorů, v němž prohlásil, že vlastnictví značky firmou Audi vítá, neboť Automobili Lamborghini tak dále žijí... Ferruccio Lamborghini proslul jako úspěšný podnikatel z Emilia Romagna, když po druhé světové válce založil podnik Lamborghini Trattori v Centu u Ferrary a pustil se do výroby nedostatkových strojů pro italské zemědělství. Nejprve využil britské motory Morris, čtyřválce a šestiválce s patentovaným zplynovačem paliva (start na benzin, pak přechod na naftu), záhy však zvolil diesely pro svoje kolové (série od 1951) i pásové traktory (od 1955), zprvu však nakupované od subdodavatelů (Nanni Lanova, MWM).

První výrobky z roku 1946/1947, kolové cariocche, jsou k vidění v muzeu, stejně jako dlouhá řada dalších typů až do sedmdesátých let. V roce 1972 výrobu prodal konsorciu SAME Deutz-Fahr, které pokračuje ve výrobě traktorů Lamborghini dodnes. Další aktivitou Ferruccia byla výroba plynových hořáků, klimatizačních jednotek, solárních panelů, zařízení pro úpravu vody, součástí pro automobily a dalších (od 1959 Lamborghini Bruciatori, pak Lamborghini Oleodinamica). Jeho vášeň pro automobily ho dokonce přivedla na start Mille Miglia 1948 s vlastnoručně upraveným roadsterem z Fiatu 500 Topolino, jehož motor zvětšený na 650 cm³ uděloval vozu nevídanou rychlost 160 km/h.

Soutěž však nedokončil a o závody ztratil zájem, i jako výrobce sportovních automobilů si nepřál, aby se jich zúčastňovaly, a tak veškeré sportovní aktivity značky vznikly až po jeho odchodu. Jezdil ve Ferrari 250 GT, ale počátkem šedesátých let se rozhodl, že vyrobí lepší sportovní automobil. Další story je dobře známá, po prvních dvanáctiválcích s motory vpředu vytvořil legendu zvanou Lamborghini Miura, jeden z nejkrásnějších sportovních automobilů všech dob, už v roce 1966 s nevídanou největší rychlostí 300 km/h. Navíc s motorem 4.0 V12 uloženým uprostřed napříč před poháněnou zadní nápravou.

Nic takového v té době Ferrari ještě nevyráběl... Zlatou éru automobilů Lamborghini představovaly čtyřlitrové dvanáctiválce, jež nesly označení 400 GT, Islero, Espada a Jarama (motory podélně vpředu), Miura (uprostřed napříč) a Countach (uprostřed podélně), později doplněné o osmiválce Uracco, Silhouette a Jalpa (motory uprostřed napříč). Zatímco jiní italští výrobci jako ISO Rivolta, De Tomaso nebo Bizzarrini sáhli po motorech od dodavatelů, Lamborghini vždy používal vlastní konstrukce. Dvanáctiválce se úspěšně uplatnily i v motorových člunech, sám Ferruccio měl jeden ve svém člunu Riva (1967). První typ se zrodil v roce 1963, ještě s objemem 3464 cm³, ale od počátku vykazoval výkon 360 k SAE/8000 min^‑1 a točivý moment 326 N.m/4000 min^‑1!

Tvary prvního kupé 350 GTV, jehož originální maketa je v muzeu (dochovaný vůz patří švýcarskému sběrateli), navrhl Franco Scaglione; tvůrcem motoru V12 nebyl nikdo jiný než Giotto Bizzarrini (ex-Ferrari), který jakmile od Lamborghiniho odešel, musel sám z finančních důvodů pro svoje velká kupé použít nakupované osmiválce Chevrolet. Dvanáctiválce Lamborghini prošly dlouhým vývojem, v novějších generacích pohánějí Diablo, Murciélago a Aventador, ovšem už pod taktovkou Audi. Krátce patřila automobilka Lamborghini americkému Chrysleru a tehdy se zrodil dvanáctiválec typu 3512 pro formuli 1, který zkonstruoval Mauro Forghieri (ex-Ferrari). V letech 1989 až 1993 absolvoval 80 Grand Prix v různých týmech (Lola LC, Lotus, Minardi, Larrousse Lola, Venturi-Larrousse a vlastní Lambo Formula). Kuriozitou je vystavený jednorotorový lehký vrtulník Lamborghini, jediný svého druhu na světě (z automobilek se do konstrukce vrtulníků kdysi pustily také Borgward a Citroën). Vznikl v době, kdy italská vláda finančně zachraňovala domácího výrobce vrtulníků Agusta, a tak další projekt nepodpořila. Ferruccio použil klasický boxer Continental, ale pokud by dostal povolení výroby, měl připraven vlastní vrtulníkový motor. Závěr jeho podnikatelské kariéry patřil návratu k přírodě, když se v Umbrii pustil do pěstování vína. Ostatně pochází z rodiny pěstitelů hroznů.

Převzato z časopisu

Fotogalerie