Historie

Museo Ferrari Maranello – Speciály a formule 1...

Tom Hyan 05.08.2015 13:28

Ferrari F300, třílitrový desetiválec do V/80°, s nímž Michaelu Schumacherovi v sezoně 1998 mistrovský titul ještě uniknul...

Museo Ferrari už více než čtvrtstoletí představuje příznivcům nejslavnější značky její výrobky v proměnných expozicích...

Ročně sbírky navštíví přes 250 tisíc lidí, expozice se průběžně obměňují, nechybějí speciální výstavy s tematickým zaměřením. Každá návštěva je velkým překvapením, přináší vždy něco nového, byl jsem tam už asi sedmkrát, ale pokaždé jsem viděl skutečné unikáty. Poprvé to byl dvouválec pro formuli 1 padesátých let, naposledy letos v květnu třeba experimentální monopost Sigma GP a speciální automobil limitované série FXX K pro jízdy na okruzích. V roce 1990 bylo Museo Ferrari v Maranellu oficiálně otevřeno jako Galleria Ferrari; od roku 1973 se Marlboro World Championship Team podílí na sportovních úspěších týmu Ferrari na celém světě, od roku 1990 spolupracuje rovněž na proměnách muzea. Jak říká Luca di Montezemolo, není to jen sponzor, ale skutečný partner.

A to navzdory dlouholetému zákazu reklamy tabákových výrobků. V říjnu 2004 bylo muzeum rozšířeno o nové křídlo, jež zvětšilo výstavní plochu na celkových 2500 m². Dvoupodlažní stavba zahrnuje kavárnu, simulátory F1 a prodejnu Ferrari Store. Od roku 1947, kdy oficiálně začala historie značky uvedením dvanáctiválce Ferrari 125 S, se mnohé změnilo, jen sídlo společnosti zůstalo v Maranellu u Modeny. Stojí tam hlavní továrna, z níž vyjíždějí osmiválce California T, 488 GTB a 458 Spider, ale také dvanáctiválce F12 Berlinetta, FF (s pohonem všech kol) i vozy limitované série LaFerrari. V Modeně patří Ferrarimu bývalá karosárna Scaglietti, specialista na hliníkové karoserie. V roce 1982 se zrodila u výrobního závodu zkušební dráha ve Fioranu (nahradila původní starou uprostřed Modeny), ale Ferrari koupil v roce 1988 také okruh Mugello u Florencie. Během více než 65 let vznikl v Maranellu nespočet různých typů jak pro závody, tak pro silniční provoz, ale Ferrari spolupracoval i na vývoji vozů jiných značek, či jim dodával motory. V současné době tam jsou vystaveny sportovní automobily ASA 1000 GT (čtyřválec) a prototyp šestiválcového kupé Innocenti 186 GT (poháněný polovinou závodního dvanáctiválce).

Zaujaly nás rovněž méně známé Giugiarovy návrhy pro Ferrari, k nimž patří designerská studie 360 Modena, ale především nás překvapily nově upravená vstupní hala se slavnými monoposty formule 1 (i jiných formulí) a výstava individuálně stavěných automobilů pro významné klienty, vyrobené buď pouze v jediném kousku, anebo ve velmi limitované sérii. Předposlední monopost Ferrari F14 T (Tipo 665) pro závody Grand Prix sezony 2014 byl prvním nové éry s hybridní pohonnou jednotkou, zahrnující přeplňovaný šestiválec 1.5 V6/90°. Zároveň se stal 60. konstrukcí Ferrari, určenou pro formuli 1, ale nikdy nezvítězil, to se podařilo až jeho nástupci SF15-T (Sebastian Vettel na Velké ceně Malajsie 2015 v Sepangu při druhém startu za italskou značku). Expozice v muzeu v současné době přináší reprezentativní výběr jejich předchůdců, a to včetně experimentálních vozů, jež nebyly nikdy do závodů nasazeny.

Tak se v srpnu 1972 zrodila zvláštní verze Ferrari 312 B3 s originálním tvarem předního spoileru, který ji vynesl přezdívku Spazzaneve (sněžný pluh). Vůz měl zkrácený rozvor ze 2426 mm (typ 312 B2) na 2380 mm, ale nakonec po testech nepřinesl žádné výhody, takže dostalo přednost klasické řešení. Z typu 312 B3 s plochým třílitrovým dvanáctiválcem postupným vývojem vznikly neobyčejně úspěšné 312 T, jež přinesly Ferrarimu sedm mistrovských titulů mezi jezdci i konstruktéry (Niki Lauda, Jody Scheckter). Ze staršího Ferrari 312, ještě s vidlicovým dvanáctiválcem 3.0, byl ve spolupráci Ferrari, Pininfariny a švýcarské Revue Automobile postaven tzv. bezpečný monopost Sigma Grand Prix F1 (1969) s velkými bočními deformačními zónami a zakrytováním zadních kol zezadu (proti najetí soupeře kolo na kolo a vymrštění druhého vozu do vzduchu), což po více než čtyřiceti letech (!) převzal Indy Car (důvodem byla smrtelná havárie Dana Wheldona v Las Vegas 2011). Další návrh formule 1 budoucnosti se jmenuje Fioravanti LF1 Concept (2009) a je vystaven v bezprostřední blízkosti Sigmy GP. Jeho tvůrcem není nikdo jiný než Leonardo Fioravanti, bývalý šéfdesigner karosárny Pininfarina...

Pro první éru turbo ve formuli 1, kterou odstartoval Renault typem RS01 v sezoně 1977, také Ferrari připravil přeplňované šestiválce. Vystaven je Ferrari 126 CK (1981) legendárního Gillese Villeneuva, jeho vůz z objemu 1496 cm³ dával výkon 420 kW (570 k)/11 500 min^‑1 s dvojicí turbodmychadel KKK. Později systém vstřikování vody do válců (AGIP Emulsystem) dále zvýšil účinnost těchto motorů. Problém turboefektu (prodlevy po přidání plynu) se Ferrari snažil řešit pulsním dmychadlem Comprex, mechanicky poháněným od klikového hřídele, ale nakonec typ 126 CK (bi-turbo) dostal přednost před motory 126 CX (Comprex), jež se sice objevily na Velkých cenách Argentiny a Brazílie 1981, ale do závodů nebyly nasazeny. Pozoruhodná je výstava prototypů a limitovaných sérií. Vystaveny jsou vozy na základě 458 Italia, F12 Berlinetta a hybridního LaFerrari.

S osmiválcem 4.5/420 kW (570 k) z Italie jezdí nejen šest unikátních Pininfarina Sergio, dodaných v loňském roce (vystaven je Sergio Concept z Ženevského autosalonu 2013), ale také kreace SP12-EC pro Erica Claptona, upravená ve stylu jeho oblíbeného typu Berlinetta Boxer ze sedmdesátých let. Na základě klasického typu F12 Berlinetta s dvanáctiválcem 6.3/544 kW (740 k), uloženým vpředu, vznikly tři vystavené typy! Bohatý klient si objednal hned dva exempláře F12 TRS, lišící se barvou, jejichž tvary evokují legendu 250 Testa Rossa z roku 1957; americký zákazník zase nechal přestavět Berlinettu na speciální kupé SP America (2014), jež připomíná neméně proslulý 250 GTO ročníku 1962, a do třetice vznikla desetikusová série roadsterů F60 America na počest šedesátiletého působení Ferrari na americkém trhu, kam je uvedl trojnásobný vítěz 24 h Le Mans Luigi Chinetti, a vlastně se tak postaral o prosperitu značky.

Jubilejní vozy jsou v modrých barvách Chinettiho týmu NART (North American Racing Team). Nová doba si žádá nové činy, a tak LaFerrari je prvním hybridním vozem v sériové produkci z Maranella. Na odvozeném okruhovém speciálu F150 Laboratorio (2013) ověřovali konstruktéři koncepci pro pětadvacetikusovou sérii FXX K, nejnovějších automobilů pro amatérské testovací jezdce, jež provozují tyto stroje při pravidelných jízdách na různých okruzích. Výkon hybridní jednotky s motorem 6.3 V12/65° se zvýšil z 963 k/9000 min^‑1 (800 + 163 EM) na 1050 k/9200 min^‑1 (860 + 190 EM); pokud chcete tyto údaje v kilowattech, stačí hodnoty dělit koeficientem 1,36. Kromě této dvojice jsou vystaveny LaFerrari v definitivním prototypu a sádrovém modelu. Výstava se průběžně mění, takže při další návštěvě může něco přibýt, či něco zmizet. Dvouválec Ferrari 2,5 litru F1 jsem od první návštěvy neviděl.