Le Mans Classic 2022 – Pro skutečné automobilové nadšence

Foto: Jiří FialaČím více svět spěje k alternativním pohonům a omezováním automobilů, tím sílí zájem o ničím nerušený víkend naplněný klasickými automobily všech ročníků. A nejlépe v pohybu.

V rychlém pohybu! Pařížská agentura Peter Auto organizující zážitková setkání, jízdy a závody klasických vozů se spojila se švýcarským majitelem hodinářského impéria Richardem Millem a od roku 2002 pořádají ob rok na okruhu, kde se jezdí čtyřiadvacetihodinovka, prestižní závody klasických automobilů. Mohou závodit přímo autentické anebo stejné modely, jaké bojovaly ve 24h Le Mans v letech 1923 až 1981.

Foto: Jiří Fiala

Na více než skromně a velmi přátelsky pojaté úvodní tiskové konferenci pod širým nebem Patrick Peter (majitel organizující agentury) a Pierre Fillon (šéf ACO, pořádající závod 24h Le Mans) mimo jiné pohovořili o iniciativě Peter Auta a saúdské ropné společnosti Aramco a zkouškách krmit klasické automobily syntetickým palivem. Nejprve přidávaným do běžného benzínu, později jezdit jen na ně, a tím snížit emise a ulevit soumraku a běsnění proti spalovacím motorům. Lola T70 Mk3 B Richarda Millese a Chevron B21 CEO skupiny Stel­lantis Carlose Tavarese měly být prvními králíky zkoušejícími nové palivo a měření spalin v ostré praxi.

Snažili jsme se vymyslet takový program, abychom toho mohli vidět, zažít a vyfotografovat co nejvíce. Jeden britský novinář mi řekl, že byl na Le Mans Classic ponejprv v roce 2004 a „to se tady jenom jezdilo“. Dnes se z víkendu vyvinula obří motoristická pouť, tři dny plné jízd, výstav a setkávání. Nechce se ani věřit, že se přišlo podívat 200 850 platících diváků na závody amatérských závodníků s nenahraditelnými historickými vozy. Nepočítáme-li seznamovací jízdy a kvalifikace, spočítali jsme 22 hlavních a čtyři „podpůrné“ závody. Na 13,623 km dlouhém okruhu bojovalo 1000 řidičů v 750 automobilech. Kromě toho byly v nabídce různé výstavy, aukce, umění, prodej automobilií a suvenýrů, kultura, koncerty a gastronomie.

Foto: Jiří Fiala

Pokud jste fandou vytrvalostních závodů, zamyslete se a vyjmenujte značky, které jste chtěli někdy zažít v akci nebo alespoň vidět. Velmi pravděpodobně se vám přání splnilo. Z původních dvou dnů s jízdami se staly tři a půl dne jízd, což dovolilo rozšířit původní šestici hlavních závodů o „podpůrné závody“, speciály bojující v 24h Le Mans do roku 2010 včetně. Dále pozvat prototypy a sportovní vozy 90. let a první dekády, jež sice ve 24h nemusely startovat, ale pro své nesporné kvality přesto dostaly zelenou (například Maserati MC12 GT1). Každá „podpůrná“ skupina odjela, kromě seznamovacích a klasifikačních jízd, dva zhruba hodinové závody. V „Legendách vytrvalostního závodění“ jsme si mohli vychutnat plnotučné sluchové i vizuální efekty vozů Maserati MC12 (2x), Marcos LM600 a LMP 500, Porsche 993 GT2 a 997 RSR, Audi R8, Bentley Speed 8 (2x), Dal­lara SP1, Ferrari 333 SP, Mosler MT900 R, Lola B05/40, ­Panoz Esperante GTR1, ­Cadillac Northstar LMP2, MG EX257, Ford Mustang, TVR Tuscan, Dodge Viper GTS-R či Ford GT GT1. Různé typy a generace ­Ferrari, Aston Martin, Corvette, BMW a mnohé další, celkem sedm desítek. Podobně se jevila „Groupe C Racing“ z let 1982–1993. ­Kochali jsme se lítými boji prototypů ­Jaguar XJR-8, -9, -11 a -12 (celkem 9 kusů!), Peugeot 905 Evo (2x), ­Porsche 962 C (5x), Toyota TOM’s 85C, Nissan R90CK nebo Aston Martin AMR1. Dalšími „Support ­Races“ byly „Jaguar Classic Chal­lenge“ a „Porsche Classic Race Le Mans“.

Závody Le Mans Classic, hlavní událost podniku, soustředily vozy z let 1923 až 1981 rozdělené do šesti skupin. Pět až sedm desítek startujících ve skupině absolvovalo tři zhruba hodinové závody, dva za světla a jeden za tmy. Pořadí se určí podle počtu absolvovaných kol a časového odstupu za vítězem. Jiná klasifikace se pomocí koeficientů snaží porovnat neporovnatelné vozy.

Foto: Jiří Fiala

Skupiny Le Mans Classic pokrývaly ročníky 1923–1939 (skupina 1), 1949–1956 (2), 1957–1961 (3), 1962–1965 (4), 1966–1971 (5) a 1972–1981 (6). Ve druhé skupině bojovaly i tři české týmy. Slavný Talbot T26 GS (#58, 1950), který v roce 1951 proháněla v Sarthe posádka Juan Manuel Fangio/Louise Rosier, nyní sedlali otec a syn František a Robert Kudelové a Nizozemec Sulmy. Vůz ztichl během tréninků pro závadu jednoho z páru olejových čerpadel motoru ještě dříve, než se začalo závodit. Odvážný Aero Minor Sport 750 zvítězil v roce 1949 ve své třídě (absolutně byl 13.) a byl druhý absolutně v klasifikaci podle indexu výkonu. Minor s nizozemskou posádkou podal výborný výkon i o rok později. Letošní posádka Zdeněk Kašpar/Michal Froněk/David Karásek/Jaroslav Prášek se opravami Aera Minor Sport 750 (#54, 1949) v depu i na trati pořádně zapotila. Během posledního závodu si museli vypomoci úchytem z pruhu látky, aby aspoň provizorně zmenšili vibrace od uvolněného kloubu poloosy. Nakonec skončili 52. Minor se o pozici nejstaršího startujícího skupiny 2 dělil se Škodou Sport (#44, 1949), která bojovala v 24h Le Mans roku 1950, tehdy závod nedojela pro prasklou pojistku ojničního čepu motoru ve 121. kole. Ostřílení Stanislav Kafka a Michal Velebný letos vedli Škodu velmi dobře a čistě. Karosérii Velebného roadsteru navrhl v Mladé Boleslavi jeho dědeček; spolu s Kafkou jej šest let pečlivě renovovali. O víkendu skončili na 47. místě ze 74 startujících. A všichni Češi se shodli, že příští rok pojedou znovu.

V náročném programu se objevily tak rozdílné konstrukce jako Howmet s motorem z vrtulníku, aerodynamický Cadillac „Le Monster“ Type 61 Spyder Briggse Cun­ninghama, vozy NASCAR nebo hlučná Mazda 787B s motorem Wankel, vítěz 24h Le Mans 1991. Při tak náročném programu se nebylo možné vystříhat časových posunů, ale natěšení piloti si rádi počkali, zvláště když si konečně plnili svůj sen. Nebylo jim zatěžko poslat vzácný vůz přes oceán a závodit v něm po mýtické trati. Ne vždy to dopadlo dobře, zmínili jsme třeba Talbot české posádky. Americké BMW M3 GT nejprve sestřelilo Porsche a pak mu explodoval motor. Ještě horším zážitkem byla nedělní havárie v první šikaně roviny Hunaudières extrémně vzácného Ferrari 250 GT SWB „Breadvan“ v ceně 30 až 44 milionů dolarů, vedeného 31letým řidičem. O Breadvanu letos mimochodem vyšla rozsáhlá monografie – v dalším vydání bude o čem psát…

Foto: Jiří Fiala

Závodnický potěr ve věku 8 až 12 let měl vlastní „Little Big Mans“. 105 malých závodníčků v 90 zmenšeninách vzorů poháněných spalovacími nebo elektrickými motory mělo svůj klub (rodiče mohou vstoupit jen za doprovodu dětí). Dostali najíst, tričko a kšiltovku. Postarali se o ně animátoři, jen přilbu museli mít vlastní. Pak za potlesku vestoje odstartovali stylem „Le Mans“ a odjeli za doprovodu motocyklů policie a skútrů organizátorů po trati dlouhé 4 km na motokárový okruh Alaina Prosta.

Mezi jízdami se po trati (1 až 2 kola) proháněly aktuální McLareny, Aston Martiny, BMW, Mercedesy, Ferrari či De Tomasa. Kromě toho značky BMW, Mercedes-Benz, Renault, D.B., Rolland-Pilain, Bristol, ­Darmont, Matra, Mazda, Maserati, Alfa Romeo a Peugeot připravily výstavky s desítkami závodních a sportovních vozů různého užití i stáří. Aukční dům Artcurial připravil dražby takových lahůdek, jako je Toyota TOM’s 86C, Porsche 935 #1, Maserati A6 GCS/53 Fiandri Spyder (1954) – a především těsně před- a poválečných vozů vynikajících, dnes však již málo známých francouzských značek (Tracta, Salmson, Hotchkiss, Talbot, Delahaye, Talbot Lago nebo Hotchkiss-Grégoire) ze sbírky Pierra Hérona. Poslední čtyři desítky let na ně sedal prach v zapomenutých stodolách.

Nesmíme vynechat premiéry dvou značek unikátních vozů ani skvělé Muzeum 24h. A to zdaleka není vše. Pěší se proplétali mezi všemi směry popojíždějícími a parkujícími 8000 klasickými vozy klubové scény a všudypřítomnými „shuttly“ Citroën 2CV a Méhari, Jeepy a Dodge pamatujícími vylodění v Normandii, VW Transportery nebo autobusy z 50. let, převážejícími piloty, VIPy či novináře. Do toho se pletly „běžné“ přepravní vozíky a čtyřkolky týmů, motocykly, skútry a koloběžky. Až z toho šla hlava kolem. Jisté jsou dvě věci: stihnout vše zkrátka nelze a příští rok znovu!

Převzato z časopisu

Fotogalerie