Představujeme
Nissan Navara/Toyota Hilux - Pick-upy pro práci i zábavu
25.10.2009 23:58
Test
Jenže i průběh letošního léta s prudkými dešti, které dokáží v několika minutách udělat z vesnické strouhy vraždící vodní živel plný bahna, trávy, větví, ale i utopených domácích zvířat, částí mostů či vozovek, nabízí – když už voda opadá – terén, kde právě robustní podvozek s pohonem všech kol najde uplatnění. Tentokrát přinášíme dva testy vozidel, která konstrukcí podvozku i pohonu, a také typem karoserie (pick-up), jsou – alespoň v našich podmínkách – hlavně pracovní. Nicméně komfort v kabině, odladění podvozku a výkon motoru už míří spíše ke skupině klientů, využívajících pick-up s pohonem 4x4 také o víkendech a dovolených, takříkajíc pro volný čas. Ať už jako vhodný přepravní prostředek pro různé sportovní nářadí (kola, surfy, rogala apod.), či k tahání těžkých přívěsů s jachtou, vodním nebo sněžným skůtrem atd..
Nissan Navara DC 2.5 dCi LE
Pohon 4x4 pro značku Nissan představuje dlouhodobě ověřenou, kvalitní a spolehlivou techniku. Různé verze pohonu 4x4 najdeme jak u vozidel řady SUV/Crossover (včetně značky Renault), tak u off-roadů. V DaS 5/2009 jsme zveřejnili test nového čistě pracovního pick-upu Nissan NP300 s motorem 2.5 dCi/95 kW. Nyní jsme měli možnost redakčnímu testu podrobit pick-up Nissan Navara 2.5 dCi/126 kW Double Cab. Zdánlivě - snad až na výkon motoru a jinou kabinu (pick-up NP300 měl prodlouženou dvoumístnou kabinu King Cab)- tedy shodné vozidlo. Ale nenechte se mýlit, Navara je sice také off-road s karoserií pick-up, ale svojí výbavou interiéru a odladěním podvozku už míří spíše do okruhu zákazníků, kteří pick-up používají po celý týden jak na práci, tak pro využití volného času třeba i s rodinou. Což ale nejsou „mínusové body“, o čemž svědčí dlouhodobě obsazovaná první příčka v tabulce prodejů pick-upů 4x4 na českém trhu.
Jestliže se podíváte např. na webových stránkách Nissanu na technická data Navary, zjistíte, že je k dispozici s prodlouženou čtyřmístnou (2+2) kabinou King Cab (KC) nebo s pětimístnou čtyřdveřovou Double Cab (DC). Ta první (KC) pouze s výbavou XE, zatímco kabina DC nabízí výbavy v úrovni XE, SE, LE a Platinum. Motor a celé hnací ústrojí jsou zcela shodné (ovšem u kabiny KC je k dispozici i levnější pohon 4x2), standardně je dodávána šestistupňová přímo řazená převodovka, u kabiny DC a výbavy LE resp. Platinum je v nabídce i „automat“. Cenově tak šlo letos Navaru KC s pohonem 4x4 s výbavou XE pořídit už za cca 540 tisíc korun bez DPH a špičkovou verzi Platinum DC za cca 740 tisíc korun bez DPH (ale to jsou tzv. akční ceny, platné v době redakčního testu). Samozřejmě k dispozici je i příplatková výbava, ať už jde o metalický či perleťový lak, nebo o sadu Komfort či sadu IT, které dodává přímo výrobce. Takže horní cenová hranice bez problémů „přeskočí“ hodnotu jednoho milionu, a to jste se ještě ani nedostali k montáži závěsného zařízení či k efektnímu nerezovému ochrannému rámu do korby, resp. ke kryté nástavbě nad nákladový prostor.
Testovaná Navara DC měla úroveň výbavy LE a za příplatek metalický lak. Takže vypadala spíše než pracovní off-road jako elegantní sportovní vozidlo. Úroveň výbavy je vysoká, elektricky ovládanými zpětnými zrcátky a bočními okny počínaje přes audio soustavu, šestici airbagů atd., až třeba po klimatizaci. Z praktického pohledu oceníte zcela určitě střešní ližiny, el. vyhřívaná přední sedadla, kotvící systém C-Channel v nákladovém prostoru, a pokud častěji zajíždíte do těžšího terénu, pak uzávěrku zadního diferenciálu. Na předních sedadlech Navary je dostatek místa, ale chybí jim lepší boční vedení. Řidič si lehce nastaví jak sedadlo, tak i volant (jeho obšití kůží je opravdu příjemné) a má před sebou dobře čitelné standardní kruhové přístroje a palubní desku, která se vyznačuje přehledností. Přímo řazená převodovka se ovládá krátkou řadicí pákou. Poněkud jiná je situace v druhé řadě, kde je třímístná lavice dělená v poměru 1 + 2. Místa je na ní sice dost, ale opěradlo má malý sklon, takže na dlouhé cesty nenabízí dostatečné pohodlí (stejný problém ale najdete prakticky u všech konkurenčních pick-upů). Když sklopíte sedák, dostanete se k praktickým – a před zraky ukrytým – zavazadlovým prostorům, kam bezpečně uložíte nejen celou řadu menších předmětů, ale také zajišťovací klíny systému C-Channel, které na otevřené korbě mohou lehce přilákat pozornost sběračů kovů.
Navara má trvale poháněná zadní kola, ale řidič může velmi snadno ovládat otočným ovladačem před řadicí pákou připojení pohonu kol přední nápravy (a to i za jízdy do rychlosti 100 km/h), resp. zařazení redukce (nutno zastavit, stejně jako při uzamykání zadního diferenciálu). Mezinápravový diferenciál bohužel k dispozici není. Vznětový přeplňovaný čtyřválec 2.5 dCi nabízí výkon 171 koní/126 kW a největší točivý moment 403 Nm, takže vozidlo je hbité a při částečném zatížení nabízí i sportovní svezení. Při plném zatížení (užitečná hmotnost pro verzi DC s výbavou LE je 774 kg) a vlečení přívěsu (3000 kg bržděný), má dostatečný točivý moment, abyste nepatřili na silnici mezi „loudaly“. Pokud jde o jízdu v terénu, tak široké pneumatiky (255 mm) konkrétního „kousku“ se silničním vzorkem značně snížily průchodnost testovaného vozu zvláště v blátivých úsecích, a stejně tak se v terénu ukazují problematické i nášlapy na prazích a zcela určitě si o ně zašpiníte kalhoty.
Karoserii pick-up si pořizují lidé, kteří potřebují „něco“ převážet. U kabiny DC je přece jenom ale nákladový prostor kratší než u kabiny KC. Ložná plocha má rozměr 1511 x 1555 x 450 mm. Je přístupná zadním čelem, které je ale s ohledem na typ zadního nárazníku sklopné jenom do vodorovné polohy. Jednoduchý, a dobře ovladatelný systém kotvení nákladu pak potěší každého, kdo veze na korbě míchačku, paletu cihel, surfovací prkno či motorovou sekačku na trávu tad..V průběhu týdenního redakčního testu nebyl problém udržet průměrnou spotřebu pod limit 10 l/100 km. A bylo to příjemné a opravdu tiché svezení.
Toyota Hilux 3.0 D-4D Double Cab
„Řada koní, Hilux honí“, takový titulek se mi vybavil, když jsem usednul za volant k testu připraveného pick-upu Toyota Hilux. Těch koní je momentálně až 171 (dle motoru) a ženou poslední generaci pick-upu Toyota Hilux za konkurencí, která má na českém trhu přece jenom značný náskok. A přiznejme si, že hlavně proto, že model Hilux měl v nabídce importéra několikaletou absenci, a před tím vycházel Hilux cenově přece jenom citelně dráž něž konkurenční modely. Pro rok 2009 se ale Toyota Hilux opět objevila v katalogu Toyoty Motor Czech jako momentálně jediný užitkový model v její nabídce. Poslední generaci Hiluxe jsme představili v DaS 6/2009, a tak technické novinky nebudu našim čtenářům znovu popisovat. Nahlédnutím na webové stránky importéra v rubrice „Technická specifikace“ zjistíte, že Hilux je k dispozici s dvoumístnou kabinou Extra Cab, prodlouženou Single Cab a - tak jako u Navary, resp. u dalších konkurentů – s pětimístnou čtyřdveřovou kabinou Double Cab (DC), která je na českém trhu nejžádanější. K dispozici je buď vznětový přeplňovaný motor 2.5 D-4D s výkonem 88 kW/325 Nm a nebo motor 3.0 D-4D s výkonem 126 kW/360 Nm. Oba mají vysokotlaký vstřikovací systém paliva Common-Rail. Vybrat si můžete jak přímo řazenou, tak i samočinnou pětistupňovou převodovku. Motor 2.5 D-4D je určen pro vozidla s konfigurací pohonu 4x2 i 4x4, „třílitr“ pak pouze pro pohon 4x4 a kabinu DC. K redakčnímu testu jsem převzal pick-up Toyota Hilux s motorem 3.0 D-4D s úrovní výbavy Sol a se samočinnou převodovkou. Mimochodem, Hilux vybavený tímto motorem lze poznat už podle přívodu vzduchu k mezichladiči, který je na kapotě, nebo podle optitronových přístrojů na palubní desce. Nová generace pick-upů Toyota Hilux nabízí svým majitelům nejen přitažlivý design robustní karoserie a střízlivých elegantních linií, ale omlazený interiér s dostatkem prostoru pro spolucestující i na zadní třímístné lavici.
Palubní deska Hiluxu je střízlivá, ale moderní, dobře přehledná a ergonomicky bez závad, tak jak je zvykem i u osobních vozidel. Tvrdší plasty byly použity zcela logicky, vždyť jde o pracovní vozidlo (ale výbava nabízí už na první pohled i docela dost komfortu), kde se dá předpokládat, že i v interiéru bude nutné častěji „uklízet“. Sedadlo řidiče je všestranně seřiditelné, volant výškově nastavitelný. Ve standardní výbavě jsou dva airbagy, u samočinné převodovky a výbavy Sol i tempomat, přední mlhovky, palubní počítač, el. ovládaná boční okna, el. seřiditelná a vyhřívaná zpětná zrcátka, manuální klimatizace a centrální zamykání s dálkovým ovládáním, atd.
Ocenil jsem dostatek různých odkládacích schránek včetně držáků na nápoje i velkých kapes ve dveřích. To, že na předních sedadlech je dostatek prostoru, je jaksi u pick-upů běžné. Hilux této generace nabízí dostatek místa i na zadní třímístné lavici, i když opěradlo má (tradičně v této kategorii vozidel) přece jenom méně pohodlný sklon. Po sklopení sedáku lze ale získat rozměrný zavazadlový prostor přímo ve vozidle a navíc v podlaze jsou dvě menší kryté schránky na povinnou výbavu, nářadí apod.. Zadní stěna je prosklená s vyhříváním. Vlastní nákladový prostor je u kabiny DC dlouhý 1520 mm a i jeho šířka (mezi podběhy 1150 mm) tak umožňuje naložit klasickou europaletu. Je ale vybaven pouze čtyřmi upevňovacími oky. Bohužel robustní zadní nárazník umožňuje zadní čelo sklopit pouze do vodorovné polohy, což se může ukázat při nakládání (např. již zmíněné palety plné třeba dlaždic) vysokozdvižným vozíkem problematické.Dříve montovanou ne zcela ideální čtyřstupňovou samočinnou převodovku nahradil moderní pětistupňový „automat“. Stále je poháněna zadní náprava, druhou – krátkou – řadicí pákou na středovém tunelu lze připojit pohon předních kol, resp. zařadit redukci (pouze u stojícího vozidla). Standardně je k dispozici pouze zadní diferenciál se zvýšenou svorností (60 %), uzávěrka mezinápravového diferenciálu chybí.
Jestliže Nissan Navara i prázdný svým odladěním podvozku získává „body“ na asfaltu, pak u Hiluxu tuhá zadní náprava odpružená listovými pery u prázdného vozidla na hrbolech lehce odskakovala, a také hrubý vzorek pneumatik Goodyear Wrangler prokazoval své přednosti spíše na nezpevněném povrchu polních cest a v terénu. Na dobré průchodnosti terénem pak má velký podíl jak klasická off-roadová konstrukce (pevný rám, dostatečná světlost vozidla), tak i zmíněné pneumatiky a vhodně odstupňovaná převodovka. Vzhledem k počasí a tvrdému, suchému povrchu polních cest nebylo nutné vůbec řadit redukci, stačil pohon 4x4. Pětistupňová samočinná převodovka řadila sympaticky, bez rázů a motor se ukázal být dostatečně odhlučněn.
Problémem pracovních pick-upů (a opět to platí na všechny, bez rozdílu značky) je jejich značný poloměr zatáčení daný nejen větším rozvorem, ale i systémem pohonu předních kol. Hilux Double Cab 4x4 má v technických údajích zapsán jako minimální poloměr hodnotu 6,2 m, což je dost dobré, a poznal jsem to jak při parkování ve městě (ovšem musíte si mezi auty u chodníku najít značně delší mezeru než u Fabie – škoda, že součástí výbavy nejsou parkovací senzory), tak zvláště při jízdě terénem po úzkých a zatáčkovitých lesních cestách. Některé jsem musel najíždět na dvakrát. Pochvalu si zaslouží brzdy, vpředu kotoučové, vzadu bubnové, které sice měly pomalejší nástup, ale to se změnilo při plném zatížení vozidla. Pro majitele, který chce Hilux využívat v pracovním nasazení je jistě zajímavý údaj o užitečné hmotnosti. Hilux Single Cab má užitečnou hmotnost 1170 kg, testovaný Double Cab pak 815 kg. A ještě lze připojit bržděný přívěs o celkové hmotnosti 2300 kg. Za celý týdenní test byla průměrná spotřeba paliva 10,0 l/100 km. A tak závěrem snad ještě jeden postřeh. Kdo si bude Toyotu Hilux pořizovat opravdu hlavně „na práci“ (a dodávám, spíše k jízdám „okolo komína“), možná by si měl vyzkoušet výkon motoru 2.5 TDI 88 kW/120 k, který sice není ideální na tahání přívěsu, ale na silnici a v lehčím terénu zcela určitě stačí. Je také o něco levnější, a při práci zcela jistě nezklame.
Zdroj: Doprava a silnice 09/09
Autor: Jiří Krenar