Dacia/Ford/KIA/Nissan/Suzuki/Toyota – Čtyřkolka pokaždé jinak

Období čtyřkolkám zaslíbené začíná. Podzim, zima, zvlášť když napadne sníh, je pro využití vozidel s pohonem všech kol opravdu ideální.

Zvolna klesající prodeje klasických off-roadů se odrážejí ve dvojnásobném nárůstu prodejů vozidel kategorie SUV a crossover (v Evropě tento segment je v prodejních číslech na třetím místě). Dělicí linie mezi nimi je opravdu neznatelná, vytvářená spíše marketingem té které značky. Na druhou stranu v obou uvedených kategoriích vozidel skoro polovina zákazníků kupuje vozidlo pouze s pohonem jedné nápravy, tedy „šidítko“. Nabízíme vám krátký ale o to více aktuální co do sezony  „vícetest“ šesti vozidel z obou skupin, které jsme v průběhu roku měli v redakci. A pod kapotou byly jak zážehové, tak i vznětové motory. 

Dacia Duster 1.5 dCi 4x4

Duster se dočkala z celé modelové řady Dacia jako poslední „omlazovací kůry“. Duster patří do segmentu SUV, možná bych si troufal říci, že „nahlíží“ i mezi lehké off-roady a modernizace naštěstí v tomto směru nic nezkazila. Nová Dacia Duster získala nový design přídě. Součástí přepracované masky chladiče je nová mřížka vstupu vzduchu a nové světlomety s dvojí optikou světel pro denní svícení. Interiér se rovněž zcela změnil, objevila se nová palubní deska a přepracovaná sedadla. Nový Duster nabízí více výbavy: systém řízení stability (ESC) a standardně 4 airbagy, systém Dacia MEDIA NAV, tempomat s omezovačem rychlosti a zadního parkovacího asistenta. A to vše za stejnou základní cenu již od 249 900 Kč (4x2). Bohatší je nyní nabídka motorů. K dispozici je klasický zážehový agregát 1,6 16V s výkonem 75 kW nebo 77 kW, novinkou pak moderní motor Renault 1.2 TCe 92 kW (ale jenom pro konfiguraci 4x2). Pokud jde o vznětové motory, v nabídce zůstává jednotka 1.5 dCi s výkonem 66 nebo 80 kW pro konfiguraci 4x2, resp. 81 kW pro konfiguraci 4x4.

Dacii Duster potkáte dnes po celé Evropě a idea, že půjde o vozidlo určené hlavně pro střední a východní Evropu padla. Osobně jsem viděl velké množství tohoto agilního SUV v belgických Ardenách, přesně u těch statků či hotelů, kde ještě před pár lety používali Ladu Niva. A právě těmto zákazníkům vychází nový Duster vstříc. Ten předchozí vypadal poněkud lacině, nové získal větší „šmrnc“, kvalitnější materiály v interiéru a také multimediální systém z navigací. Má ovšem značnou nevýhodu v tom, že displej je umístěn nízko, takže právě ta navigace se za jízdy špatně čte. A také se ovladače stahování oken přestěhovaly ze střední části palubní desky do dveří, kde ovšem nepříjemně tlačí do levého kolene řidiče. Nové je také klasické plato v zavazadlovém prostoru. A v testu se potvrdilo, že avizované zlepšení odhlučnění vozidla opravdu přineslo zlepšení.

Co do jízdních vlastností – v testu byl nejvýkonnější vznětový motor a pohon všech kol – nic nový Duster neztratil, chválil jsem si kvalitnější materiály i dílenské zpracování. Na kvalitní silnici nezklame, na běžných venkovských silnicích jsem udržel spotřebu na limitu 5 l/100 km (výhoda šestistupňové přímo řazené převodovky), na dálnici se sice spotřeba mírně zvedla, ale hlavně se zvýšil hluk od pneumatik. Největší radost mi Duster udělal po odbočení na polní cesty a pak v náročném terénu off-roadové tratě. Ačkoliv nemá redukci, ukázalo se, že hlavním limitem jsou silniční pneumatiky, jinak zvládnul neskutečné věci. A to v pohodě a bez poškození. Extrémně krátký první rychlostní stupeň částečně nahrazuje redukci i asistenta pro sjíždění svahů. Takže paráda. I nadále ale platí, že jde o cenově levné auto a tak Dustera neporovnávejte s konkurencí, které je o více jak 150 000 korun dražší. Zvláště v interiéru ten rozdíl znát je. A ještě k ceníku. Základní verze Access 4x2 s motorem 1.5/77 kw stojí 249 900 korun. Na opačném konci ceníku je pak Duster 1.5 dCi 81 kW 4x4 Exception v ceně 404 900 korun. Nejlevnější „čtyřkolka“ má motor 1.6 /77 kW, výbavu Access a stojí 314 900 korun. Hádejte, která výbava je nejprodávanější? Střední Arctica a nejdražší Exception.

Ford Kuga 1.6 EcoBoost 4x2

Nový Ford Kuga přišel na trh v druhé polovině loňského roku. Dostal za úkol mj. zbořit rozšířený mýtus, že vozy SUV nemohou být současně šetrné, technicky vyspělé, praktické a elegantní. Zákazníkům nabízí bohatou výbavu zahrnující mimo jiné i první bezdotykové ovládání pátých dveří ve třídě a úsporné motory včetně zážehových jednotek řady EcoBoost. Nový Ford Kuga nabízí o něco více prostoru pro zavazadla než předchozí model a zároveň pohodlnější přístup k nim. Jako první automobil ve svém segmentu má také bezdotykové ovládání pátých dveří. K jejich otevření či zavření není zapotřebí nic víc než prosté mávnutí nohou pod zadním nárazníkem. Zavazadlový prostor je o 46 litrů objemnější než dosud, a opěradla zadních sedadel lze sklopit jedním jednoduchým pohybem. Ve srovnání s dosavadní Kugou se nový model vyznačuje mnohem nižší úrovní valivého a aerodynamického hluku. Poprvé se pod kapotou objevily i zážehové motory řady EcoBoost. A právě tento agregát o zdvihovém objemu 1596 cm³ s výkonem 110 kW byl v testovaném vozidle. A k motoru EcoBoost pohon pouze předních kol. A k tomu výbava Trend, která ale není nijak malá. Mj. obsahuje klimatizaci, audio sadu, el. ovládaná přední okna, palubní počítač, tempovat a systém Stop-Start a mnoho dalších prvků. Z pohledu řidiče tohoto městského SUV či crossoveru je příjemné, že je montována šestistupňová přímo řazená převodovka, protože pak je šance na solidní spotřebu i bez zásahu systému Stop-Start. Výkon motoru je dostatečný i na plně obsazené vozidlo, ale k sportovnímu projíždění zatáček to nestačí. Zato spotřeba nebyla tak špatná. Po okraji Prahy jsem udržel průměr na limitu 6,2 l/100 km. Něco jiného to bylo na dálnici, kdy při ustálené rychlosti 120 km/h ukázal palubní počítač spotřebu 7,3 l/100 km. Ovšem venkovský testovací okruh si „vzal“ jenom 5,4 l/100 km. 

Za volantem jsem si pochvaloval přiměřený prostor a solidní možnost seřízení jak volantu, tak i sedadla řidiče. Tvar sedadel chválím, pokud jde o palubní desku, chvilku jsem si na ni zvykal, ale v podstatě připomínky nemám. Výhled z vozidla dobrý, volant padne příjemně do ruky. Druhá řada sedadel je sice formálně třímístná, ale opravdu pohodlně se tam povezou dva cestující. Zavazadlový prostor – otevírání mávnutím nohy pod nárazníkem opravdu funguje – je dobře přístupný a po sklopení druhé řady sedadel pojme obrovské množství zavazadel. Osobně nejsem nadšený, když zjistím, že v zavazadlovém prostoru je pouze lepicí opravářská sada a nikoliv alespoň dojezdová rezerva. Při jízdě jsem si pochvaloval přesné řazení (ale delší dráhy), dobré odhlučnění vozidla i pohodlí v interiéru. Vzhledem k rozměrům Kugy se s ní dobře parkuje ve městě a nemusíte ani mít za příplatek namontovanou couvací kameru s monitorem v zrcátku. Příjemnou maličkostí, která potěší zvlášť, když je mokro a vy potřebujete naložit do vozidla nějaká zavazadla, je možnost otevřít si zadní stěnu kývnutím nohy pod zadním nárazníkem, o další se postará elektromotor. V základu stojí Kuga 1.6 EcoBoost 4x2 Trend 607 940 Kč. Importér ovšem doplnil za příplatek výbavu o „pár maličkostí“, takže konečná cena stoupla na 669 840 Kč. To vše za „dvojkolku“.

Kia Sportage

Kia představila v letošním roce facelift třetí generace i v Česku oblíbeného SUV. A protože jsem byl kdysi při představení té zela první generace, která dokázala v terénu opravdu hodně, tak registruji, že ta třetí generace už je opravdu toliko silniční, robustně stavené SUV s elegantní (facelift se povedl) karoserií. Nahlédnutím do ceníku zjistíte, že v nabídce jsou dva zážehové motory GDI a dva vznětové agregáty CRDi : 1,7 CRDi/85 kW určený výhradně pro konfiguraci 4x2 a potom motor 2.0 CRDi 100 kW, resp. 122 kW, resp. 135 kW. A to je ideální pohonná jednotka pro konfiguraci 4x4, ať už v jakékoliv verzi. Do redakce jsme získali Sportage 2.0 CRDi/135 kW 4x4 v úrovni výbavy Exklusive, doplněnou o 18“ lité disky a Paket Xenon. Importér měl zřejmě dojem, že výbava Exklusive, která čítá jednu stranu A4 položek by nebyla úplná. Interiér nabídne dost místa, řidič má možnost si i výškově nastavit jak sedadlo, tak i volant. Spousta komfortních či bezpečnostních prvků je doplněna o uzávěrku mezinápravového diferenciálu a asistenta pro sjíždění svahů. Sportage si tedy troufne i na polní cesty, ovšem pozor na světlou výšku pouhých 172 mm. A taky to chce mít správné pneumatiky. Silniční vzor to není „to pravé ořechové“, zvlášť když zaprší a na „polňačkách“ se vytvoří tenká, kluzká blátivá vrstva.

Za volantem oceníte jak příjemný dojem z palubní desky a použitých materiálů, tak i solidní ergonomii i nekorejský střídmý design. Volant padne dobře do ruky, řadicí páka má krátké dráhy, k dispozici je možnost nastavení posilovače řízení ve třech módech. Zavazadlový prostor svým objemem patří spíše do průměru, ale v jeho útrobách se v testované úrovni výbavy nachází i rezervní kolo (s množstvím místa na řadu drobností okolo něho), takže pochvala. Snad jenom tak subtilní upevňovací očka v zavazadlovém prostoru budí rozpaky. Motor má samozřejmě dostatečný výkon i pro plně naložené vozidlo, o to více jsem byl zvědavý na spotřebu. V centru města ukázal palubní počítač průměr 7,3 l/100. Dálnice Praha – Brno a zpět jsem dokázal i přes všechna omezení „ustát“ na průměru 7,0 l/100 km. Na venkovských silničkách nebyl problém jezdit pod 6,0 l/100 km. V prospektech avizovanou spotřebu mimo město 5,3 l/100 km jsem ani na okamžik neatakoval.

Nissan Qashqai 1.2 DIG-T

Nissan Qashqai druhé generace přijel k redakčnímu testu místo původně avizované „čtyřkolky“ se zážehovým motorem z dílny Renaultu. Zdvihový objem 1197 cm³ a výkon 85 kW resp. točivý moment 190 Nm jsou ideální pro crossover s pohonem pouze předních kol. Takže premiant tohoto segmentu přijel ve verzi „šidítko“. Ovšem skoro polovina prodejů v tomto segmentu tvoří právě vozidla s konfigurací 4x2, a platí to jak pro Nissan, tak třeba pro Škodu Yeti. Interiér je prostorný, kvalitnější materiály a moderní design palubní desce prospěly. Celek vypadá, že je hodnotnější než u předchozí generace a přitom nic neztratit ovládání na ergonomii. Snad jenom množství satelitních ovladačů na příčce volantu chce trochu víc cviku. Ač je pod kapotou jenom „dvanáctistovka“, spolupracuje s přímo řazenou šestistupňovou převodovkou. Výkonem agregát vyhoví hlavně městskému provozu či příměstským jízdám. Tam při včasném řazení dokážete stla,čit průměrnou spotřebu bez nějakého přemáhání na úroveň 5,4 l/100 km.

Na dálnici při rychlosti 130 km/h ovšem ukázal palubní počítač průměr 7,6 l/100 km a to bylo vozidlo zatíženo z jedné poloviny využitelné hmotnosti. Potěší výborné odhlučnění i při vysoké rychlosti na dálnici. Výbava byla u testovaného vozidla bohatá, nechyběla klimatizace, tempomat či couvací kamera, praktická je dvojitá podlaha přiměřeně velkého zavazadlového prostoru, kam se dají schovat drobnější předměty před očima. Nenadchnul mě ale výhled z vozidla, vadilo hlavně vnitřní zrcátko. V druhé řadě sedadel se budou tři cestující trápit, pohodlí si užijí pouze dva „dospěláci“. Městský provoz Nissan Qashqai zvládá v pohodě, díky rozměrům se s ním dobře parkuje. Poněkud rozpačitý jsem ze systému Stop-Start, nenadchnul mě u Fordu Kuga, ani u Nissanu ne.

Suzuki SX4 S-Cross

Oblíbený model Suzuki SX4 byl pro řadu zákazníků malý, do Grand Vitary se jim ale nechtělo a tak výrobce bleskurychle nabídnul „něco mezi“. Asi tak – velmi zjednodušeně – přišel na svět model SX4 S-Cross. A stejně tak zjednodušeně řečeno, je to poněkud nabobtnalá SX4, pokud jde o pohon všech kol, tak identická. Suzuki S-Cross razantně vstoupil do kategorii crossoverů, kde si brousí zuby na „ostřílené mazáky“, jakým je např. Nissan Qashqai, nebo Škoda Yeti a spol. Povedený interiér naštěstí zůstal konvenční, tvrdým plastům na palubní desce se ale dostalo velmi dobrého dílenského zpracování. Řidič má k dispozici dostatek prostoru, sedadlo (mohlo by mít delší sedák), solidně podrží tělo i v zatáčkách, nabízí i výškové nastavení, což spolu s možnosti seřídit si i volant je opravdu příjemné. Druhá řada sedadel je formálně třímístná, což překvapivě při jízdě na střední vzdálenost je reálné (při útlých postavách). Takže spíše dvoumístné. Zavazadlový prostor svým objemem nevybočuje z řady, nicméně trochu „klame tělem“. Má totiž variabilní podlahu, pod kterou je ještě jeden méně objemný a oku skrytý prostor a teprve pod ním je plnohodnotná rezerva (pochvala). Po sklopení druhé řady získáte až 1300 l využitelného objemu.

K pohonu nabízí Suzuki dva motory. Zážehový 1.6 VVT s výkonem 88 kW s pětistupňovou přímo řazenou převodovkou a pohonem buď 4x2 a nebo 4x4 AllGrip. Druhým agregátem je vznětový 1.6 DDiS/88 kW. Ten dostal do vínku šestistupňovou přímo řazenou převodovku a i tady jsou k dispozici dvě konfigurace pohonu. Pro zážehovou jednotku je k dispozici i samočinná převodovka VVT. K redakčnímu testu jsem převzal SX4 S-Cross 1.6 VVT 4x4 AllGrip s nejvyšší úrovní výbavy Elegance. Což znamená „plná výbava“, která plně uspokojí i náročného zákazníka co do komfortu. Osobně jsem si pochvaloval vyhřívání předních sedadel a naopak mě iritovalo ovládání palubního počítače ukryté na okraji přístrojů. Pohon všech kol AllGrip nabízí čtyři jízdní režimy: Auto, Sport, Snow a Lock. A protože obuty byly zimní pneumatiky a o sněhu jsem již věděl, zamířil jsem „přes čáru“ za sněhem. Jakmile jsem se dostal na kluzký povrch, přepnul jsem z polohy Auto do polohy Snow a jel a jel až silnička skončila u vrat nějakého horského statku. Tak otočit a pryč. Ale pohon všech kol v žádném případě nezklamal, i když režim Sport jsem nezkoušel.

Výkon motoru byl dostatečný, ale zážehová jednotka se musí více „točit“. Na dálnici jsem postrádal šestý rychlostní stupeň, který bych naopak i v městském provozu rád vyměnil za systém Stop-Start, který má šetřit palivo. A už jsme u spotřeby. Poskakování po Praze i jízda po dálnici je stejně náročné na spotřebu, palubní počítač v obou případech ukázal 7,6 l/100 km. Venkovské silnice s mokrým povrchem (zimní pneu, ale mě známá trasa) si vyžádala spotřebu 5,8 l/100 km. Vozidlo bylo zatížené z jedné poloviny užitečné hmotnosti.

Toyota RAV4 2.0 D-4D 4x4

Čtvrtá generace kompaktního SUV značky Toyota měla světovou premiéru v roce 2012. A kdo pamatuje generaci první, musí uznat, že tento průkopnický model v segmentu vozidel SUV je dnes opravdu zcela jiný a to nejen designem. „Ravka“ začínala nejdříve jako třídveřové, velmi krátké SUV, až ve druhé generaci přišla do výroby také pětidvéřová verze, aby v generaci třetí byla ukončena výroba třídveřového „kraťase“ (nebyl o něj dostatečný zájem). Původně byl k dispozici výhradně pohon všech kol, dnes je v nabídce i žádaná konfigurace 4x2 s pohonem pouze předních kol. Vedle zážehového dvoulitrového čtyřválce s výkonem 111 kW, byl nabízen i vznětový čtyřválec 2.2 D-4D/110 kW, který nově v letošním roce doplnil motor 2.0 D-4D/91 kW. Vedle přímo řazené šestistupňové převodovky je pak u některých verzí v nabídce i šestistupňový „automat“, případně automatická převodovka CVT. Verze 4x4 mají trvalý pohon všech kol s mezinápravovou uzávěrkou. K redakčnímu testu jsem převzal RAV 4 2.0 D-4D 4x4 s manuální převodovkou s druhou úrovní výbavy Aktive, doplněnou ovšem za příplatek o pakety Design + Visibility + SmartEntry and Start, takže konečná cena se vyhoupla na 841 900 Kč s DPH.

Ačkoliv RAV4 má renomé solidního SUV, rok od roku míří více k silnici a tak poslední generace má světlou výšku už jenom 187 mm. O to více ale najdeme dnes ve vozidle pohodlí a komfortu uvnitř. Řidič má za volantem dost místa, sedadlo a volant jsou i výškově nastavitelné. Výbava Active je opravdu bohatá, nechybí dvouzónová klimatizace, audio systém s navigací, tempomat, palubní počítač, v testovaném voze byla i couvaví kamera s monitorem atd. Zavazadlový prostor je dobře přístupný vzhůru vyklápěnou stěnou, v základu nabízí objem asi 550 litrů a pod jeho podlahou v „suterénu“ je uložena krycí roletka a dělicí síťka, kdykoliv po ruce např. při přepravě psa. Pod druhou podlahou pak bylo dojezdové rezervní kolo. Zavazadlový prostor lze jednoduchým pohybem – sklopením opěradel druhé řady – zvětšit na objem až 1750 l. 

V redakčním testu jsme již měli verzi s výkonnějším agregátem 2.2 D-4D/110 kW, o to více jsem byl zvědavý, jak o dvacet kW slabší motor (ale také o 25 000 korun levnější) zvládne vozidlo s pohotovostní hmotností 1700 kg. Odpověď zní ano, zvládne to a dobře! Na silnicích při svižné, ale plynulé jízdě bez sportovního nádechu jsem jezdil v průměru za 6,5 l/100 km, na dálnici za 7,4 l/100 km, na testovacím okruhu vedeném po venkovských vozovkách nižších tříd spotřeba klesla pod 5,7 l/100 km. Průměr za celý test (včetně zhruba dvaceti kilometrů po měkkých polních či lesních cestách, kdy se aktivoval pohon všech kol) pak byl 6,3 l/100 km (dle palubního počítače). Motor je dobře odhlučněn, dílenské zpracování i materiály si stále drží dobrou úroveň. Pro výkonnější motor 2.2 D-4D ale hovoří možnost připojit za vozidlo bržděný vlek o hmotnosti 2000 kg, což je o 400 kg více než u „dvoulitru“.