Představujeme
Mercedes-Benz – S Actrosem v Lisabonu
Jiří Krenar 07.08.2017 05:00
Pozvání od importéra na akci s předlouhým názvem „Mercedes-Benz Trucks – Driving Experience Leasing in Road Efficiency 2017“ se neodmítá.
Zvlášť, když místem celé akce je Portugalsko, konkrétně Lisabon. Mercedes-Benz v rámci této akce chtěl prezentovat jak teoreticky, tak i v praktických jízdních testech výsledky ve snižování nákladů na provoz vozidla, zavádění nových asistenčních systémů zvyšujících bezpečnost jízdy apod. Ovšem nezapomnělo se ani na momentálně tolik skloňovanou konektivitu. Že výrobce průběžně vydával k jednotlivým tématům již před časem tiskové zprávy? Ano, máte pravdu, ale tentokrát bylo možné vše vstřebat i s odborným výkladem, a vyzkoušet si všechny nové systémy i v praxi.
Do Lisabonu jsme startovali z Prahy v šest v pátek, takže sraz byl logicky již v pět hodin. To znamená vstávat před čtvrtou ráno. Není se co divit, že v letadle naše novinářská skupina byla poněkud zamlklá, ti šťastnější dokonce celou dobu letu prospali. Lisabon nás přivítal o hodinu zpět posunutým časovým pásmem, sluncem a ostrým větrem, který fičel celý den. Program byl daný – ubytovat se na okraji výstaviště Expo 98 (asi 10km od historického centra Lisabonu) v hotelu Myriád a po obědě se přesunout do vedlejšího konferenčního centra na odpolední workschopy. Proto jsme také byli rozdělení do dvou skupin. Jednu tvořila kompletní česká výprava, v té druhé byli naši polští kolegové. Až kolem osmé večerní byla plánována závěrečná tisková konference a večeře. Druhý den se vstávalo už v sedm místního času a těsně před osmou ranní jsme po krátkém brífinku nasedali do připravených trucků k prvním testovacím jízdám. Ano, nejde o mýlku, pracovali jsme v sobotu a naše česko-polská skupina uzavírala čtrnáctidenní akci pro odborné novináře z celé Evropy.
Snižování provozních nákladů
Modernizace, či spíše optimalizace se zaměřila hlavně na efektivnost provozu, vyšší úroveň výkonů respektive točivých momentů při nižších otáčkách, snížení spotřeby a zvýšení bezpečnosti. Při použití motorů OM 470 došlo současně k úpravě zadní nápravy. Tam byla nově řešena rozvodovka, zvláště pak oběh oleje, který je nyní závislý na zatížení rozvodovky. Takže čerpadlo nežene olej stále stejným tlakem, ale „dle potřeby“ mechanismu. Tím došlo ke snížení tření a drobné úspoře i paliva. Současně je montován výhodnější převod. Úspora byla vyčíslena hodnotou 0,5 %. Současně se také optimalizovala automatizovaná převodovka. Snížily se třecí ztráty zvýšením přesnosti obrání jednotlivých dílů, použitím nových materiálů na třecí plochy i úpravou softwaru převodovky. Ale došlo i na zdánlivé maličkosti, jako je například montáž alternátoru se snížením zatížením díky přesnější regulací jeho využití, úpravou čerpadla kapalinového posilovače řízení či optimalizací elektroniky vozidla. Zdánlivě drobná aerodynamická vylepšení a úpravy lemů na karoserii či na spoluhru dokážou překvapivým způsobem ovlivnit nejen obtékání vzduchu kolem vozidla, ale i chlazení motoru. Je to vidět např. na optimalizaci spodní hrany čelní masky (viz schéma). Zdánlivě samé maličkosti, ale ve výsledku to i v rámci novinářských jízd přineslo úsporu paliva od 5,9 % do 10,6 %. A to za volantem nebyli žádní „profíci“, ekonomicky zainteresovaní na úspoře nafty.
Hlavně bezpečně!
Nové bezpečnostní systémy se prolínají ze světa osobních vozidel do kamionů a opačně. A tak dnes sjíždějí z výrobní linky tahače, které – tak jako Actros – mají „Active Brake Assist“ čtvrté generace, která ve spolupráci s radarem umístěným v masce vozidla sleduje prostor daleko před vozidlem. Zhruba 250 m před truckem „slídí“ radar paprskem o šířce 18o, 70 m před vozidlem již je záběr paprsku 120o. Vedle varování řidiče na displeji v přístrojovém štítu vozidlo také začíná brzdit. Bylo nám to předvedeno, když se Actros jedoucí rychlostí kolem 40 km blížil k přechodu pro chodce, kde náhle vstoupil do vozovky „kaskadér“ zahleděný do svého mobilního telefonu. Tahač perfektně zastavil, takže nedošlo ani k poškození oděvu „pěšáka“, natož k jeho zranění. Ale radarové senzory jsou umístěny i na boku tahače zhruba ve výšce nádrží a sledují i prostor vedle vozidla zhruba do vzdálenosti 40 m vpřed. Takže registrují i chodce jdoucího po chodníku a pomocí asistenčního systému dokážou zastavit tahač v okamžiku nějakého nešťastného pohybu chodce, či když při odbočování vozidla dojde ke zkřížení trasy s „pěšákem“. Stejně tak dokáže radar ohlídat i cyklistu, který podjíždí třeba na křižovatce kamion vpravo u chodníku a je mimo zorné pole pravého zrcátka. Bonusem tohoto asistenčního systému je pak situace, kdy řidič odbočuje například na křižovatce, málo si nadjede a hrozí kolize návěsu třeba s dopravní značkou či se zábradlím apod. Vozidlo v tomto případě sice nezastaví, ale řidič je vizuálně i zvukově varován.
Vzhůru na Sintru
Jestliže po noci přichází den, pak po teoretických přednáškách následují praktické jízdní testy. A na ty došlo v sobotu ráno. Slunce pálilo jak o závod od časného rána a k tomu stále fičel od Atlantiku ostrý vítr. Na parkovišti byla připravena flotila dvanácti plně naložených souprav s tahači Actros s různými výkony motoru. Vybírat jsme si nemohly, pořadatel již připravil rozpis, podle kterého jsme usedli za volant. Jako první vůz mi byl přidělen Actros 1851 LS 4x2 s motorem OM 471 druhé generace Euro 6. Výkon 375 kW/510 k, největší točivý moment 2500 Nm při 1100 min-1. V dálkových tahačích je dnes samozřejmostí automatizovaná převodovka, v tomto případě PowerSchift 3 generace G 281 – 12. Nechyběl retardér a motorová brzda s výkonem 410 kW/2300 min-1. Celková hmotnost soupravy byla 40 tun.
Poté co jsme se z parkoviště vymotali přes několik kruhových objezdů na okraj Lisabonu na dálniční přivaděč, nasměroval mě instruktor na směr Sintra. Odborníci na historii Portugalska či turistiku v tomto regionu hned upozorní, že jde o historické sídlo portugalských králů a tudíž se tam asi s kamionem nedostaneme. Odborníci na osobní vozidla podotknou, že stejný název mělo velké MPV značky Opel, které bylo před rokem 2000 dováženo i n český trh. Já měl ovšem poněkud jiné starosti. Ačkoliv jsme od startu už ujeli skoro dvacet kilometrů, stále jsme přejížděly z jednoho dálničního přivaděče na druhý, vše buď hodně do kopce, nebo hodně z kopce. Chvíli to trvalo, než jsme se vymotali na tu správnou dálnici a to už mi instruktor začal vysvětlovat blahodárný účinek konektivity či lépe řečeno možnosti propojení mého chytrého telefonu s přídavným modulem trčícím ze střední části palubní desky někam do prostoru vpravo od mé ruky. Ano, byla mi tam nastavena navigace ve směru Sintra, ale displej byl nechutně mimo mé zorné pole a tak jsem se raději soustředil na sledování provozu, dopravního značení a plechových kazatelů směru nad vozovkou. Ačkoliv byla sobota ráno a provoz nákladní dopravy byl skoro nulový, mnoho „domorodců“ vyjíždělo na sobotní nákupy. Vesměs šlo o starší řidiče či řidičky, kteří nijak nespěchali a tak jsem často jel několik kilometrů v levém jízdním pruhu. A když cesta vedla do kopce, tak to byl takový dálniční „votičák“ a když z kopce, tak totéž v opačném směru. U Sintry jsme se totiž otáčeli a po stejné trase se vraceli zpět k Lisabonu, kde jsme ovšem odbočili na sever směr Peniche.
První jízdní zkušenosti? Možnost kombinovat „chytrý telefon“ s přídavným displejem mě nenadchla a dokonce jsem přesvědčen, že odvádí řidičovu pozornost od řízení. Mnohem větší potěšení jsme měl z výkonu motoru. Ono 510 „koníků“ s velmi dobře odstupňovanou automatizovanou převodovkou zvládne i 40 tun těžkou soupravu na velmi kopcovité trase (viz přiložený profil trasy) velmi dobře. Trochu rozpačitý jsem ale byl s řazením převodovky směrem „dolů“. V táhlých klesáních přišel k dobru velmi často retardér či motorová brzda, ale převodovka podřazovala s překvapivě dlouhou časovou prodlevou. A bylo celkem jedno, jestli jsem jel tzv. „na vlastní nohu“ nebo jsem využíval adaptivní tempomat. Nemusím zdůrazňovat, že prezentační truck byl „nakrmen“ kompletní dávkou asistenčních systémů. V první etapě jsme ujeli asi 170 km s cílem na pobřeží Atlantiku v Peniche. Průměrná spotřeba na celé, zdůrazňuji velmi kopcovité trase, v Ekonomickém programu, byla 37 l/100 km. Instruktor mě chválil, takže asi dobrý. Tady jsem se nechal odborně poučit, že Peniche je v celé Evropě velmi populární a známé místo milovníků surfování. Asi to je pravda, na hřbetech vlna tam neustále trénovalo několik desítek surfařů v neoprénech. Voda měla něco kolem 17 °C a vítr stále foukal „dost fest“. Takže oběd, krátký odpočinek a střídání vozidel.
Na zpáteční cestu mi byl přidělen Actros 1846 LS 4x2 s motorem o výkonu 335 kW/455 k s největším točivým momentem 2200/1100 min-1. Nižší výkon motoru s sebou nesl i nižší výkon odlehčovací motorové brzdy, která vykazovala hodnotu 340 kW/2300 min-1. Stejná trasa se stejně náročným výškovým profilem dala plně naložené soupravě (opět 40 tun) zabrat. Tak jako u prvního tahače i tady instruktor trval na tom, abych měl nastaven Ekonomy program a využíval „plachtění“. Výsledkem bylo, že v táhlých a prudkých stoupáních se moje souprava plížila do kopce rychlostí 40 km/h a musel jsem mít i v pruhu pro pomalá vozidla zapnuté varovné blikače (v Portugalsku prý povinné při rychlosti nižší než 50 km/h). Výsledná průměrná spotřeba byla 34,5 l/100 km. Podle instruktora ve standardním režimu bych sice měl vyšší průměrnou rychlost, ale průměrná spotřeba by byla minimálně o 3 l/100 km vyšší. Přes všechna možná vylepšení, nové softwary, novou architekturu rozvodovky na zadní nápravě či aerodynamické finesy snižující spotřebu, konstruktéři v Mercedesu stále nevyslyšeli stížnosti profesionálních truckerů i novinářů, na špatný výhled šikmo vlevo. Mohutná „A“ sloupek spolu s velmi objemnou konstrukcí zpětných zrcátek vytváří nebezpečně veliký „mrtvý úhel“, což si nejvíce uvědomíte při příjezdu na kruhový objezd. Vždy jsem se musel až nepřirozeně naklánět, abych náhodou nemetl nějaké osobní auto či dodávku, která přijížděla zleva. Tak snad příště. Tahače jsme v Lisabonu opět zaparkovali na velkém parkovišti na okraji areálu Expa 98 a večer jsme se přesunuli na letiště. S mírným zpožděním jsme v Praze přistáli v neděli hodinu a půl po půlnoci.
Převzato z časopisu