Jízdní četa – Platooning – na vlastní oči!

Den „D“, 22. 3. 2016. Místo: Düsseldorf. Akce: první regulérní jízda v běžném provozu těžkých nákladních vozidel Mercedes-Benz Actros vybavených systémem HP Connect, aneb Platoon poprvé na silnici.

Díky důslednosti automobilky Mercedes-Benz a jejich marketingovému plánu jsem se stal součástí v pravdě historického okamžiku. Usedl jsem do jednoho z vozidel tříčlánkového Platoonu, který vyrazil ke své premiérové jízdě po německé dálnici A52 v okolí města Düsseldorf.

V trucku blízké budoucnosti

Bohužel jsem si nesedl za volant, ale do sedadla spolujezdce či ještě lépe na „trestnou“ lavici sklopeného lůžka tahače Actros HP Connect. Důvod byl zřejmě v tom, že jednak jde o zcela novou záležitost a dost možná též z hlediska řidiče podmíněné nějakými speciálními zkouškami, a jednak proto, že zas tak vysokou důvěrou v řidičské schopnosti pozvaných zástupců sdělovacích médií přece jenom německá automobilka při takové příležitosti neoplývala. Nicméně alespoň tak. Záležitost to byla opravdu exkluzivní. Stal jsem se účastníkem něčeho, co dost možná velmi brzy a velmi rychle změní naše dosavadní náhledy a návyky v silničním provozu. Tři téměř identické silniční soupravy s tahači Mercedes-Benz Actros 1845 osazené systémy HP Connect jsou naloženy na celkovou hmotnost 40 t. Pozvaných je mnoho, a tak se musíme uskromnit. Po pěti či po čtyřech v každém tahači. Proškolený řidič, instruktor na sedadle spolujezdce a dva či tři zástupci sdělovacích médií na sklopeném spodním lůžku.

Drobná instruktáž před samotnou jízdou směřuje k samotnému popisu jednotlivých součástí systému HP Connect, ale také k důsledné poznámce o zodpovědnosti řidiče. To, že existuje povolení k provozu semi­autonomních vozidel, resp. k jízdě v tzv. Platoonu, je myšleno tak, že řidič, přestože nemusí mít ruce na volantu a nohy na pedálech, je neustále a v každém okamžiku plně zodpovědný za to, co vozidlo dělá. Snad jen, že by se v onom semiautomatickém módu něco technicky pokazilo a navíc by se to dalo prokázat u soudu. Jinak ale řidič přesto, že nemusí řídit a ovládat vozidlo, nesmí v tu dobu dělat cokoliv jiného. O těchto možnostech se bude diskutovat v dalším kole. Dosáhnout povolení k tzv. doplňkové činnosti řidiče je otázkou dalšího vývoje dopravních zákonů a koneckonců také vývoje legislativních opatření, která se budou muset připravit na to řešit zcela nové případy. Ostatně to se týká též segmentu pojišťovnictví a některých dalších návazných oborů.

Poprvé na silnici

Mezi úvahami o „nesmrtelnosti brouka“ vyrážíme na silnici. Pěkně v řadě za sebou, abychom se neroztrhali a nemuseli na sebe někde čekat. Nájezd na dálnici A52 nám dává „zelenou“, abychom mohli konečně vyzkoušet HP Connect. Interiér tahače je prakticky shodný s tím, co známe. Navíc jsou zde jen dva kolébkové vypínače – po pravé ruce v horní části ovládacího klastru. S jistým nadhledem a „přehlédnutím“ některých technických zařízení skrytých v předním nárazníku či za čelním sklem vozu jde o standardní silniční tahače. Při rychlosti cca 70 km/h (abychom byli zcela v zákonném limitu) aktivuje prvním vypínačem řidič systém HP. Na displeji přístrojové desky se mu nejprve objeví hlášení o aktivaci systému a nějakou chvíli též hlášení o možnosti využít funkce celého systému. Na horní hraně návěsu vozidla jedoucího před námi se rozsvítí světelná rampa. Je zřejmé, že „řídící“ je připraven na spojení do Platoonu. Náš řidič aktivuje druhým vypínačem funkci Connect a čeká na potvrzení na přístrojové desce, že Platoon je aktivní. A už se stalo! Jedeme elektronicky spojeni do jedné jízdní čety.

Řidič ostentativně zvedá ruce od volantu a rozhlíží se po kabině se spolucestujícími. Rolujeme cca rychlostí 70 km/h, během okamžiku zrychlujeme na 80 km/h a opět mírně zpomalujeme – to vše abychom si uvědomili, že přebíráme řídící pokyny od vozidla jedoucího před námi, resp. od intervence řidiče v řídícím tahači. Jsme, téměř by se mi chtělo říci, „nalepeni“ na sobě. Před námi i za námi je mezera cca 15 m. Při takovém rozestupu zabírá četa tří silničních souprav cca 80 m, navíc poskytuje díky aerodynamickým zákonům vozidlům možnost ušetřit několik procent spotřeby motorové nafty. A tím pádem též šetří emise skleníkových plynů, především CO₂. Platoon s rozevřením 15 metrů rovněž počítá s elektronickým kritickým brzděním. Pokud se někde objeví nečekaná překážka, všechna tři vozidla s reakční dobou 0,1 s začnou brzdit, a to až do nulové rychlosti. To by samozřejmě žádný, jakkoliv zkušený řidič nestihl.

Nabízí se samozřejmě myšlenka, pro kolik vozidel je efektivní vytvořit jízdní četu? To souvisí s celkovou délkou Platoonu. Jak jsem již řekl, tři soupravy další dohromady 80 m. Deset by jich zabralo na dálnici čtvrt kilometru. Je nutné si uvědomit, že tady jde také o ostatní účastníky provozu. Předjet 80 m soustavu vozidel trvá nějaký čas, navíc pro někoho to může být i dost adrenalinový zážitek, natož tak metrů 250! Podobné problémy mohou nastat v okamžiku, kdy další řidiči chtějí třeba odbočit přes Platoon. Pokud budou mít dost odvahy a vsunou své vozidlo do patnáctimetrové mezery při rychlosti 80 km/h a vyšší, Platoon se automaticky rozestoupí na 50 metrů v místě, kde jej křižuje další účastník provozu. Stejně tak Platoon činní preventivně při průjezdu dálničním křížením. Právě proto, aby umožnil ostatním odbočit. Vlastně je to vše až triviálně jednoduché, ale právě proto je to náročné na postřeh a na udržení vysoké míry pozornosti. V této souvislosti se chci zmínit také o skutečnosti, že v okamžiku jízdy v Platoonu se ve všech vozidlech na zobrazovacím zařízení – tabletu – ukáže obraz aktuální situace provozu před prvním, řídícím vozidlem. Rozpojení Platoonu je rovněž velmi jednoduché. Buď vypnutím vypínače či zásahem řidiče do řízení vozidla a odjezdem z jízdní čety jiným směrem. Jízda v Platoonu byla extra zajímavým zážitkem, nicméně dává mi vzpomenout na to, že na našich silnicích nejezdí jen uvědomělí řidiči. Při takovém typu provozu jich však bude potřeba podstatně víc než dnes.

Převzato z časopisu

Fotogalerie