Mercedes Actros 8x6 – pozvánka do lomu

A tak i na českém trhu je v osobních i užitkových a nákladních vozidlech z čeho vybírat. Někde na začátku je maličký Smart resp. třída A, a na zcela opačném konci pak jsou zástupci „těžké vozby“, tj. trucky Actros. K redakčnímu testu jsme získali čtyřicetitunového „drobečka“ Actros 8x6, který nejen svojí konfigurací podvozku, ale i nástavbou je určen pro těžkou práci ve stavebnictví, hlavně v lomech apod..

Nová generace modelu Actros začala sjíždět z výrobního pásu v roce 2005. Vedle inovovaných motorů (včetně celého hnacího ústrojí), které nyní plní limity Euro 4 resp. Euro 5, došlo také k lehkému faceliftu karosářských dílů i optimalizaci kabiny a palubní desky. Zcela nové jsou i elektronické řídicí systémy, které byly i první generace Actrosu mírnou „slabinou“.

Na parkovišti importéra jsem převzal Mercedes-Benz Actros 4144 K 8x6 s mohutnou jednostranně sklopnou korbou Meiller. V rámci dohodnutého Top testu to bylo již moje druhé setkání s tímto konkrétním vozidlem. Poprvé jsem měl možnost usednout za volant zhruba o měsíc dříve nedaleko Hradce Králové v pískovně „Marokánka“, kde jsem s plně naloženou korbou využil možnosti vyzkoušet vozidlo při jízdě terénu. Nyní tedy byla na řadě „druhá fáze“, kdy jsem měl možnost vyzkoušet si jízdní vlastnosti mohutného trucku v běžném silničním provozu a na stavbě.

 

Actros 4144 má v technickém průkazu zapsanou největší celkovou hmotnost 41 tun a dvanáctilitrový šestiválcový vznětový přeplňovaný motor OM 501 LA Euro 5 disponuje výkonem 323 kW (440 k) a největším točivým momentem 2100 Nm. Emisní limity Euro 4 resp. 5 dosahuje značka Mercedes-Benz u svých těžkých vozidel technologií EGR, takže vedle standardní palivové nádrže je ještě jedna s objemem cca 100 l (u menších vozidel např. Atega má objem 75 l) na aditivum AdBlue. Konfigurace podvozku 8x6 (čtyři nápravy, z toho trvale poháněné jsou třetí a čtvrtá s dvoumontáží kol, první náprava je připojitelná, a řiditelné jsou naopak první a druhá náprava), je určena pro smíšený provoz silnice/středně těžký terén. Konkrétní testovaný Actros měl jednostranně sklopnou těžkou korbu Meiller o objemu 17 m3, ale lze naložit i lehký sypký materiál o objemu až 20 m3. Tuto možnost jsem neměl, takže na korbě byl naložen standardní písek o objemu kolem 17 m3 a o hmotnosti kolem 12 tun. Konec konců, hmotnost v tuto chvíli nebyla podstatná, protože jsem s plnou korbou jezdil v pískovně.

Pro silniční část testu jsem preventivně nechal naložit „jenom“ 10 tun. Jednostranný sklápěč je vozidlo přece jenom trochu specifické, protože jej lze využít opravdu jenom pro přepravu sypkých hmot. Jde tedy o truck nejčastěji využívaný v lomech a pískovnách atd. To ale neznamená, že by bylo nějak ochuzeno z hlediska kvality pracoviště řidiče.

Základem je robustní žebřinový rám s určením pro těžký provoz a s patřičnou výškou nad vozovkou. Nápravy jsou tuhé, odpružené podélnými listovými pery, na všech kolech jsou bubnové brzdy standardně doplněné o systém ABS. Výkon z motoru se přenáší na poháněné nápravy přes klasickou spojku a šestáctistupňovou převodovku s řadicím systémem Telligent G 231, který je součástí sériové výbavy stavebních podvozků. V nabídce je i klasická přímo řazená převodovka, ale pouze na přání. Pro jízdu v terénu jsou navíc namontovány uzávěrky diferenciálů hnaných náprav.

K usednutí do kabiny musí řidič zdolat tři schody s tím, že ten první, nejnižší je uložen pružně, aby nedošlo k jeho poškození při jízdě v těžkém terénu, např. v hluboko vyjetých kolejích. Řidič usedne do všestranně seřiditelného a pneumaticky odpruženého sedadla ISRI, volant si nastaví ve dvou rovinách a má před sebou palubní desku v podstatě zcela srovnatelnou se silničními trucky Actros určenými pro dálkovou mezinárodní přepravu zboží. Základem je dostatek prostoru, velmi dobrá ergonometrie, výborná čitelnost palubních přístrojů a výhled do všech směrů. U stavebních vozidel nehledejme na palubní desce místa vykládaná leštěným dřevem, spíše se počítá s tím, že plasty jsou tvrdší, zato ale dobře umyvatelné.

 

Jestliže se zmiňuji o prostorném pracovišti řidiče, tak to zcela platí i o testovaném vozidle, které mělo krátkou dvoumístnou denní budku, která však nabízí řidiči dostatek odkládacích prostor a přihrádek. Palubní štít nabízí dva velké kruhové analogové přístroje (otáčkoměr a rychloměr) a mezi nimi je rozměrný displej zobrazující další informace (zařazený rychlostní stupeň, denní počítadlo ujeté vzdálenosti, dobu jízdy, aktivaci PTO atd.). Vedle standardních údajů lze na přání doplnit systém o tzv. palubní počítač, který pak na uvedeném displeji zobrazuje další množství údajů, včetně okamžité a průměrné spotřeby, dojezdové vzdálenosti dle stavu paliva v nádrži atd..

Sedadlo a zpětná zrcátka jsou seřízena, může se otočit klíčkem ve spínací skříňce. Volič převodových stupňů (krátká páka ve tvaru „T“ se opravdu nedá nazývat řadicí pákou) jen lehce stisknu v dlani, palcem současně mačkám levé spínací tlačítko a sešlapávám spojku. Na displeji se objevuje zařazený druhý rychlostní stupeň a rozjíždíme se. Další rychlostní stupně lze v pohodě předvolit, zařazeny jsou až po „potvrzení“ sešlápnutým spojkovým pedálem. Ovšem pedál spojky je nutné podržet trochu déle než u řazení klasické manuální převodovky. Zařazený rychlostní stupeň je oznámen zvukovým signálem „cvak, cvak“. Chvilku mi to trvá, než si tento systém takříkajíc „zažiju“. Spojku pouštím brzy, takže systém na mě spustí varovný „pokřik“. Naštěstí v pískovně nikomu nepřekážím a za pár minut už „to jde“.

Ačkoliv je k dispozici druhý Actros, resp. dostatečně výkonný buldozer, který by mě v případě problémů vytáhnul na uježděnou plochu, zpočátku pečlivě volím stopu. Konec konců jsem plně naložen. Postupně si ale troufám na měkčí, neuježděný terén a zvláště pak si vychutnávám pomalou jízdu v čerstvě odkryté části pískovny, kde byla teprve odstraněna ornice. Důležité je zařadit včas správný rychlostní stupeň, zavřít raději zámky diferenciálů a pokud možno zatáčet jen zvolna. Jak v terénu, tak i posléze na silnici elektronika hlídá řazení rychlostních stupňů a nedovolí zařazení nevhodného převodu. Actros obstál i v měkčím písku, možná také proto, že jsem ohledně zařazení rychlostí dbal rad instruktora.

Zvědavý jsem byl na druhou část testu na silnici. To, že naložený truck velmi rychle dosáhnul rychlosti limitované omezovačem, není nic zvláštního. Ono čtyři sta čtyřicet „koníků“ se také činilo jak na rovině, tak i ve stoupání, v klesání pak bubnovým brzdám vydatně pomohla odlehčovací výfuková brzda (ovládá se páčkou vpravo pod volantem, tedy tou, která v běžné výbavě vozidel značky Mercedes-Benz není).

 

Zatímco naložený truck velmi dobře drží zvolenou stoupu, po vysypání nákladu cestou „na základnu“ si užívám nepříjemné chvilky v dlouhém úseku silnice II. třídy jižně od Prahy, kde jsou vyjeté koleje. Actros doslova „plave“ a musím zvolnit a pečlivě volantem korigovat směr jízdy. Manévrovací schopnosti vozidla mám možnost vyzkoušet nikoliv při parkování v pražských ulicích, ale na stavbě, kde v pravidelném rytmu přijíždějí s materiálem sklápěčky jiných značek a složitě nacouvávají na místo výsypky. Když odjedou, hned si to zkusím také. Pravda, „profíci“ jsou určitě rychlejší než já, ale já si ověřuji, že díky rozměrným zpětným zrcátkům a dostatečnému rejdu předních dvou náprav zvládám i ta místa, kde třínápravová vozidla (6x6) to měla tak akorát. Vysypání nákladu vzad pak trvá minutu, spouštím opět korbu a aniž bych čekal na její dosednutí na rám, „vyklízím pole“. Kupodivu jízda se zdviženou korbou není jištěna.

Odpoledne vracím na parkoviště importéra truck bez nákladu a nepoškozen. Výkon motoru pro samostatný sklápěč je dostatečný, 440 koní by asi zvládlo tandemový přívěs (to ale v případě třístranného sklápěče). Konec konců, v nabídce výrobce jsou i výkonnější motory. Jestliže vyslovují pochvalu jízdním vlastnostem vozidla i komfortu na pracovišti řidiče, ne zcela jsem si zvyknul na systém řazení Telligent. Přiznám se, že jaksi samozřejmě v této kategorii vozidel beru dobrý výkon provozních brzd a odlehčovací výfukovou brzdu. Budoucí majitel vozidla – dopravce, by si ale vedle technických fines a ceny měl také zjistit dostupnost servisní sítě, náhradních dílů a jejich ceny včetně práce v dílně.