MAN TGL12.250 - Daleko za humna

V minulém čísle jsme přinesli test tří trucků určených pro regionální distribuci, tentokrát máme ambice na výrazně delší dopravní dosah.

Německá automobilka MAN v uplynulých letech postupně modernizovala své typové řady, takže se dostalo i na „malou“ řadu s označením TGL Řada TGL získala titul „Truck of the Year 2006“ a dočkala se i nového, svěžího „kabátu“ třídy Trucknology®. Pokud jde o design, tak zjednodušeně řečeno, kabina už přestala být čistě funkční, pouze praktickou „krabicí od margarínu“, ale její vizáž se zakulatila a ačkoliv si ponechala tradiční logo na masce, stala se přívětivější i na první pohled. Ovšem hlavní modernizace proběhla méně viditelně. Pod budkami typu C, L, LX resp. DOKA, jsou nyní umístěny nové agregáty s technologií MAN Pure Diesel®, tj. motory se vstřikováním Common-Rail a s recirkulací výfukových plynů. Všechny výkonové stupně nabízených motorů plní normu Euro 5, případně EEV. Inovací prošel i interiér kabiny, který je také o něco přívětivější, komfortnější a praktičtější než u předchozí generace.

Řada MAN TGL pokrývá hmotnostně obchodní třídy od 7,5 do 12 tun a nabízí výkony motorů od 150 do 250 koní. Samozřejmostí je velký výběr rozvorů a čtyři typy budek. Základní, krátká denní C, prodloužená L, prodloužená zvýšená LX a čtyřdveřová sedmimístná DOKA. Řada MAN TGL je tedy díky výkonu motorů, rozměrům a celkovým hmotnostem určena pro distribuci, ale nachází uplatnění i ve stavebnictví. Největší verze je limitována celkovou hmotností 11 990 kg, tj. těsně pod limit 12 tun, který je hraničním nejen v Česku pokud jde o placení mýta na dálnicích.

K redakčnímu testu jsem převzal vozidlo s označením MAN TGL 12.250 4x2 s budkou typu LX a s valníkovou nástavbou s plachtou. Takže co do velikosti řady TGL to „největší“ (rozvor 5500 mm). Ale jak už titulek napovídá, dopravce nehodlá s tímto konkrétním truckem rozvážet zboží „okolo komína“, a proto na dlouhém podvozku je prodloužená dvoulůžková budka, šestiválcový motor má výkon 250 k, plachta má celní uzávěry a na konci rámu je namontováno závěsné zařízení Ringfeder. Tato konfigurace potvrzuje záměr dopravce využívat konkrétní truck v mezinárodní dálkové dopravě a to i v soupravě s tandemovým dvounápravovým přívěsem. Hlavní přepravovanou komoditou totiž budou objemné, ale relativně lehké stavební izolační hmoty.

Nízký, až bych si dovolil říci „rozvážkový“ podvozek nabízí i snadný přístup do kabiny. Sedadlo ISRI je všestranně seřiditelné a pneumaticky odpružené, takže stačí jenom pečlivě nastavit a už můžu ve dvou rovinách seřídit volant. Zpětná elektricky vyhřívaná zrcátka jsou dálkově nastavitelná. Pokud jde o volant, má správně silný věnec a disponuje soustavou satelitních ovládacích prvků na okraji středu, kterými se ovládá nejen palubní počítač, ale i tempomat a audio soustava. Přístrojový štít obsahuje dva velké analogové kruhové přístroje – otáčkoměr a rychloměr – a dále čtyři malé přístroje: teploměr, palivoměr a dva ukazatele tlaku v brzdovém okruhu. Na velkém a dobře čitelném displeji uprostřed se pak zobrazují další potřebné údaje, včetně informace o zařazeném rychlostním stupni. Ve střední části palubní desky je soustředěno ovládání větrací resp. vytápěcí soustavy a dvě řady kolébkových spínačů (ne všechny ovšem byly v testovaném vozidle obsazeny). Pod volantem jsou dvě klasické páky, přičemž tou pravou se ovládá odlehčovací brzda. Na středovém tunelu byla krátká řadicí páka – k dispozici je ale i samočinná převodovka – a ventil parkovací brzdy. Prodloužená zvýšená kabina nabízí dvě lůžka a pod tím spodním ještě docela objemný „zavazadlový“ prostor, rozdělený na tři díly. Ten prostřední je přístupný po vyklopení lůžka, boční pak zvenčí vzhůru otevíranými dvířky. V této souvislosti ale je dobré připomenout, že v rámci příplatkové výbavy je možné namontovat pod lůžko i chladící box, trezor na doklady apod.. Pokud jde o výbavu pro dálkové cesty, pak nechybí přídavné topení Eberspächer a lampičky na čtení u lůžek.

Otáčím klíčkem ve spínací skříňce, motor je zcela studený, takže několik sekund trvá žhavení, kontrolka zhasíná a startuji. Studený agregát je sice slyšet, ale nikoliv nepříjemně. Celkem svižně se „vymotávám“ z obchodní zóny v Průhonicích na dálnici D-1. Vozidlo je ještě zcela „syrové“, na tachometru má pár desítek natočených kilometrů a tak řazení jde přiměřeně ztuha. Ale je přesné a jednoznačné. Pod plachtou je ovšem malý náklad jenom cca z třetiny využitelné užitečné hmotnosti, takže zadní náprava neodskakuje, nicméně během minuty mám zařazen osmý rychlostní stupeň a jedeme na povoleném rychlostním limitu.

V Mirošovicích odbočuji na I/3 směr České Budějovice a hned využívám výhody zesílené výfukové brzdy EVB, protože prakticky ani v jednom následném klesání až k Táboru nemusím použít provozní brzdy. Stoupání u Votic vyjíždím na 7rychlostní stupeň. U Tábora otáčím a vracím se zpět na Prahu. Oblíbený „votičák“ v opačném směru opět v naprosté pohodě zvládá výfuková brzda, ale je důležité si včas podřadit, aby měla dostatečné otáčky pro výkon. Výkon motoru se ukazuje skoro až zbytečně vysoký, ale musím myslet na to, že majitel vozidla předpokládá častou jízdu i s přívěsem.Jestliže jsem ještě na parkovišti importéra měl dojem, že s dlouhým rozvorem nebude lehké manévrování – zkusil jsem si to samozřejmě na ploše, resp. u nákladové rampy jednoho z velkoskladů – pak konstatuji, že dostatečně velký rejd předních kol a také krátký zadní převis se osvědčily i v zúžených prostorách u rampy či na parkovištích. Rozměrná zpětná zrcátka pak umožňují řidiči mít dobrý přehled o dění za vozidlem. A pokud jde o výhled z místa řidiče, pak jejich subtilní trubkové držáky minimálně zmenšují výhled šikmo vpřed. A konec konců i tzv. „A“ sloupky jsou u kabin řady TGL citelně užší než u velkých trucků řady TGX/TGS, takže výhled je opravdu velmi dobrý.

Pokud jde o pohodlí v kabině, modernizace opravdu přináší nejen dobrou ergonometrii, ale i vyšší komfort. Klimatizace, přídavné topení, ale i dostatek prostoru za volantem, to vše snižuje únavu řidiče při jízdě na dlouhých trasách. Pokud jde o odpočinek, tak samozřejmě kabina TGL nabízí mnohem menší „životní prostor“ než u velkého tahače řady TGX. Ale lůžko je přiměřeně velké a díky novému roštu dostatečně pohodlné na odpočinek. Kdo má pravidelnou zakázku s velkým objemem zboží např. z Ostravy do Barcelony či zpět, asi si ale pořídí velký truck.

Dojmy z řízení „plachťáku“ TGL jsou jednoznačně pozitivní, a to po celý den fičel celkem velmi ostrý vítr, který se citelně opíral z boku do plachty, takže na některých otevřených úsecích silnice jsem za volantem musel sílu větru „statečně“ korigovat. A tak vlastně jenom jednu poznámku k interiéru. Když už se dělala modernizace kabiny a palubní desky, zřejmě „soudruzi z NDR“ zapomněli na odstínění přístrojového štítu. Stačí ostré jarní slunce svítící šikmo zleva a přístroje jsou špatně čitelné.



Zdroj: Doprava a silnice 07/09
Autor: Jiří Krenar

Fotogalerie