Man TGL EEV - Dálkař MAN TGL

Po masivní modernizaci všech typových řad německého výrobce man se konečně dostalo i na tu nejmenší, nesoucí označení tgl. Testovaná dvanáctituna představuje vrchol nabídky.

Již na první pohled zaujme nový kabátek třídy Trucknology, který byl dosud vlastní pouze větším typům TGX, TGS a TGA. Kabina již není pouze funkční a praktická, ale pamatuje i na potřeby řidiče, interiér je přívětivější a komfortnější. Nemluvě o prestiži provozovatele, pyšnícího se pohledným moderně vyhlížejícím truckem. Největší změny jsou tradičně ty, které nejsou vidět. Pod budkou, která je nabízena ve čtyřech variantách, C, L, LX a Double Cab, pracuje nový agregát s technologií Pure Diesel s přímým vstřikováním paliva Common Rail plnící emisní normu Euro 5 nebo ještě přísnější EEV. Modelová řada TGL je nabízená v hmotnostním rozpětí 7,5 až 12 tun celkové hmotnosti, testovaný model byl tedy vrcholem nabídky. Pokud jde o motorizace, ty pokrývají spektrum od 150 do 250 k, čili, v největším modelu jsme si vyzkoušeli také nejvýkonnější motorizaci. Pozornost zaslouží i paleta nabízených budek. Základ tvoří krátká denní budka označovaná písmenem C. Pokračovat lze prodlouženou budkou typu L, nebo prodlouženou a zvýšenou budkou typu LX. Pro speciální aplikace je připravena také čtyřdveřová sedmimístná budka Double Cab. Jak již toto krátké představení řady TGL napovídá, jedná se o vozidla směřující především do distribučního sektoru, uplatnění však nacházejí i ve stavebnictví.

Testovaný exemplář
Nyní k testovanému modelu. Jak již bylo řečeno, jednalo se o dvanáctitunu o výkonu 250 k. Ta byla opatřena budkou LX se dvěma lůžky a valníkovou nástavbou s plachtou, posazenými na nejdelším možném rozvoru 5550 mm. Budoucí provozovatel tohoto vozidla, jak již napovídá provedení budky, zamýšlí vozidlo nikoliv pro distribuci, ale pro mezinárodní dopravu. Bude se tedy jednat o objemné, nikoliv ale těžké zboží. Vozidlo pak s největší pravděpodobností doplní i přívěs.

Spací kabina LX
Nastupování do kabiny je velice pohodlné, což se odvíjí od rozvážkového podvozku. Sedadlo Isringhausen je všestranně nastavitelné a pneumaticky odpružené, volant pak nabízí nastavení v ose i výškově. Již v prvních momentech za volantem si uvědomíte, že jeho věnec padne do ruky doslova jako ulitý. V jeho středu nalezneme řadu ovladacích prvků, které slouží k obsluze palubního počítače, tempomatu či audio soustavy. Pod horním okrajem věnce volantu přitahují pozornost dva velké analogové přístroje - otáčkoměr a rychloměr, doplněné o čtyři menší ukazatele - teploměr, palivoměr a dva ukazatele tlaku v brzdové soustavě. Uprostřed se pak vyjímá displej palubního počítače, který zobrazuje obvyklé funkce. Uprostřed přístrojového panelu jsou seřazeny dvě řady kolébkových spínačů, avšak jen málo z nich bylo v našem vozidle obsazených. Páku na středovém tunelu může nahradit na přání ovladač samočinné převodovky. Dvojice lůžek v dané velikosti vozidla, navíc s poměrně velkorysými rozměry 2005 x 749 mm a 2005 x 645 mm, je již samo o sobě dost neobvyklé, o to více pak překvapí, že pod tím spodním je k dispozici ještě poměrně objemný odkládací prostor. Zatímco jeho prostřední část je přístupná po vyklopení lůžka a za příplatek může hostit ledničku nebo trezor, krajní dvě jsou dostupné venkovními nahoru se vyklápějícími dvířky.

Za volantem TGL
Testovaný exemplář má na tachometru pouhých pár desítek kilometrů a pod plachtou se v nákladovém prostoru nachází odhadem třetina možné zátěže. Zadní náprava je optimálně zatížena, vůz na nerovnostech neodskakuje a přitom se nemusí prát s tunami na zádech. Na povolený rychlostní limit se vyšplhá Man TGl snadno a rychle. V Mirošovicích odbočujeme na České Budějovice. Obtížnější stoupání u Votic zvládá vůz na sedmý stupeň. V opačném směru se ukazuje výfuková brzda jako optimální. Na pár místech jsme si vyzkoušeli manévrovací schopnosti MANu, to kvůli delšímu rozvoru náprav. Rejd předních kol je jednoznačně dostačující a velkým plus je i nevelký zadní převis. Velkorysá vnější zpětná zrcátka pak mánévry u rampy či na parkovišti rozhodně velmi usnadňují. Pohonná jednotka zaslouží určitě pochvalu za to, s jakou chutí se šplhá do otáček, reaguje pružně a při tom všem se projevuje nadmíru kultivovaně. Opomeneme-li zcela obvyklý hlučnější běh za studena, zvukový projev je velmi vlídný. Ostatně norma EEV není jen o emisích, ale také o hlučnosti.

Pocity na palubě
Co se týče pocitů řidiče na palubě tohoto rozvážkového dálkaře, musíme ocenit promyšlenou a vyspělou ergonomii interiéru a vyšší komfort, než tomu bylo u předchůdce. Samozřejmě z hlediska odpočinku nemůže TGL nikdy nabídnout ani srovnatelný prostor než velké trucky, přesto je nutno uznat, že lůžka jsou přesto pohodlná a dovolují poměrně kvalitní odpočinek. Zkrátka, kdo stráví za volantem dva nebo tři dny, bude jistě spokojen. Vozidla do 12 t celkové hmotnosti jsou zvláště v této obtížné době podstatně vyhledávanějším artiklem než velké - dospělé trucky. Je zde výhoda v placení mýta, spotřeby paliva i pořizovací ceny. U syrového vozidla, navíc naloženého z jedné třetiny, nemělo sledování spotřeby paliva v zásadě žádné opodstatnění. Zcela jistě by bylo jinde než u správně zajetého  vozu. Tak nebo onak, za volantem MANu TGL o výkonu 250 k jsme strávili velice příjemný den. Nezbývá než konstatovat, že řada TGL je skutečně velmi vyspělá a ve své modernizované podobě nabízí nejen přitažlivější vzhled, ale i útulnější a pohodlnější pracoviště řidiče či řidičů.

Zdroj: Trucker 07/09
Autor: Boris Dacko

Fotogalerie