DAF Trucks – DAF CF v lomu

Ideální příležitost k redakčnímu testu stavebního podvozku DAF CF připravil pro nás importér uprostřed letošního léta.

Jakkoliv by pozvánka mohla znít např. „Přijměte pozvání na znovuotevření lomu“, „tvářila“ se původně velmi nenápadně a lákala na neformální, prázdninové setkání. Jak se ale ukázalo, pod neformálním setkáním se skrývala brigádnická činnost na rozšíření servisu DAF Trucks v Jažlovicích u Prahy, kde se importér postupně – tj. za dobu své existence v těchto prostorách hned u dálnice D 1 – dostal do „prostorového problému“. I nadále platí, že kapacita přímo v servisu je dostačující, kritická situace ale nastala na odstavných plochách, kde se vozidla objednaná „na dílnu“ zvolna promíchávala s novými vozidly připravovanými pro zákazníky. Naštěstí DAF Trucks Praha – importér je součástí dealerství – uspěl v jednání se společností sídlící hned vedle stávajícího pozemku, a podařilo se mu získat dostatečně velkou plochu s již postavenou halou pro rozšíření aktivit a navýšení kapacity největšího dealerství v ČR. Rozloha 8100 m² stávajícího pozemku se rozrostla na současnou hodnotu 10 900 m². V hale na novém pozemku budou probíhat zejména dlouhodobé opravy a přípravy vozidel k prodeji. Sídlo zde již má leasingová společnost PACCAR Finance a bude zde také centrum použitých vozidel DAF First Choice. Nás „brigádníků“ se ale týkala stávající zatravněná plocha okolo nové haly, která se měla proměnit na rozsáhlé parkoviště trucků. Naším úkolem – naštěstí pod dozorem zkušené stavební společnosti – bylo navážet na plochu štěrk z lomu vzdáleného asi 15 km. K dispozici byly tři novotou vonící trucky DAF CF 460 FAT 6x4 Construction (celková hmotnost vozidla 25–28 tun) s třístranně sklopnou korbou Meiller typ D316 s objemem 11,5 m³. „Pracovalo“ se v jednosměnném provozu, ohraničeném ovšem limitem 4 hodin, které jsme mohli řídit vcelku. Vozidla DAF CF sice stejná, pouze jedno mělo krásnou oranžovou metalickou barvu s označením CD809MEOR, zatímco druhá dvě měla barvu H3279/1 Brilliant White. Drobné odlišné detaily bychom pak také našli ve výbavě kabiny či na korbě Meiller. Podstatné je, že ve všech třech sklápěčkách „tepalo stejné srdce“. Tedy šestiválcový vznětový přeplňovaný agregát MX-13 s výkonem 340 kW (462 k, zaokrouhlené označení 460) a všechny tři vozy měli přímo řazenou šestnáctistupňovu převodovku s rychloběhem 16S25 se systémem Range & Split.

A protože šlo o sklápěč ze stavební řady, celkem logicky byla na robustním rámu upevněna krátká dvoumístná budka Day Cab. Výbava kabiny je samozřejmě individuální, nicméně osobně jsem ocenil všestranně seřiditelné a pneumaticky odpružené sedadlo (Luxury Air) řidiče a ve dvou rovinách nastavitelný volant. Zpětná zrcátka byla ovládána elektricky a nechybělo jejich vyhřívání. Mimochodem na místo řidiče je potřeba vyšplhat po třech schodech. Je to logické, stavební podvozky mají vyšší světlost a testovaný DAF CF měl navíc pevný přední nárazník s pozinkované oceli. Mechanické odpružení budky plně vyhovovalo provozu. Dnes je samozřejmostí i ve stavebních vozidlech klimatizace, pylový filtr, či dvoustupňové vyhřívání sedadla řidiče. V testovaném vozidle ale nechyběl ani audio systém, tempomat či výkonnostní asistent řidiče (DPA) a palubní počítač. Pokud jde o odkládací prostory, z mého pohledu jich bylo přiměřeně. Jiného názoru byl instruktor, zkušený řidič stavební společnosti, který se mnou jel. A já mu musel dát za pravdu. Poté, co jsem si pečlivě nastavil sedadlo i volant, jsem zjistil, že za mým opěradlem už není žádné místo na odložení třeba tašky, nebo odložení bundy apod. Výrobce vychází z toho, že řidič jezdící tzv. „pod bagrem“, s sebou do kabiny nic nepotřebuje. A navíc k dispozici je přece i prodloužená (ale dražší) budka.

Poté co jsem si upravil sedadlo, volant i zrcátka, jsem si vyzkoušel, v jakém dosahu jsou potřebné spínače. Vše v pohodě, včetně uzávěrek diferenciálu. Takže za ergonomii pochvala. Až na jednu nepříjemnou „maličkost“. Dodatečně montovaný ovladač systému vyklápění (Meiller), umístěný vlevo vedle sedadla řidiče překáží. Nechtěnému spuštění mechanizmu sklápění brání pojistka, ale při každém vystupování jsem o páčku nepříjemně zavadil. Otázkou je, zda po čase nedojdou v tomto místě k újmě montérky nebo také páčka (montérky asi dříve). Vím, že v naprosté většině případů je tento ovladač montován vlevo vedle sedadla tak, aby ho měl řidič v dosahu i po vystoupení z kabiny, ale konkrétní řešené mi doslova vadilo. Jinak, nová budka řady CF potěší zpracováním i použitými materiály.

Otáčím klíčkem ve spínací skříňce, ještě zasunout kartu do tachografu, a protože vozidlo je zcela prázdné a rozjíždím se na rovině, řadím třetí rychlostní stupeň. Systém ochrany spojky ovšem okamžitě spustí alarm a důrazně mě tak upozorní na špatnou volbu rychlostního stupně. Takže řadím „dvojku“ a konečně můžeme jet. Vozidlo má „natočeno“ jenom pár tisíc kilometrů, takže řazení jde docela ztuha, ale jednotlivé dráhy jsou krátké a přesné. Velmi rychle se tak dostávám na vyšší rychlosti, samozřejmě u prázdného trucku není nutné používat „malé kvalty“ neboli „půlky“. Docela svižně se tak vymotávám mezi skladovými halami z Jažlovic na vedlejší silnici III. třídy, po které mířím do nedalekého lomu. Výhled od volantu je velmi dobrý, ke snížení rychlosti používám Intardér ZF. Je sucho, a tak i povrch v lomu je pevný, není potřeba pečlivě volit stopu nebo dokonce použít uzávěrky diferenciálů. Takže přes váhu najíždím pod nakladač, dvě „plné dávky“ a už šplhám do kopce zpět k vážnici. Poctivě řadím „půlky“, ale instruktor mě upozorňuje, že výkon motoru je dostatečný, takže můžu řadit „celé“ rychlostní stupně. Má pravdu, točivý moment 2300 Nm je k dispozici už při 1000 min^-1, takže asi kilometrové stoupání z lomu na silnici zvládám velmi rychle. Pravda, nehledím přitom na spotřebu. Za chvíli se už proplétám hustým provozem v logistickém areálu a už manévruji po staveništi nové parkovací plochy. Ještě nacouvat na určené místo a pak jsem sám překvapen, jak rychle je celý náklad vyklopen. A jedem znovu. V rámci testu jsem si těch okruhů do lomu udělal několik. Vždy jsem oceňoval přesné řazení, výborné odhlučnění kabiny, výhled z místa řidiče do všech směrů a samozřejmě výkon motoru. Pravda, tažné zařízení Ringfeder signalizovalo, že budoucí majitel počítá s připojením přívěsu. To už – zvláště v kopcích – bude výkon 460 koní tak akorát. Konfigurace 6x4 vyhovuje smíšenému provozu lom/pískovna – silnice, uzávěrky diferenciálů pak umožňují i zvládnutí blátivého terénu. Tady ale DAF říká: „...off-road je Tatra Phoenix 6x6 s motorem a převodovkou DAF, poznáte ji podle naší budky“.

Pokud jde o spotřebu, tak tentokrát údaje neuvádí. Jednak jsem zapomněl vynulovat palubní počítač a hlavně, vozidlo bylo takříkajíc „v záběhu“. Navíc jsme jezdili po suchém asfaltu a v lomu po pevně uježděné šotolině. A průjezd logistickou oblastí se rovnal popojíždění v centru města. Takže to opravdu nebyla „stavbařská klasika“. O to víc jsem ale ocenil manévrovací schopnosti trucku, dobrý rejd, i výhled přes zpětná zrcátka vzad. Robustní podvozek DAF CF, osvědčená robustní nástavba Meiller a výkonný motor MX-13 s přímo řazenou převodovkou ZF by měly být zárukou vysokých dopravních výkonů v segmentu stavebnictví.