DAF - Omlazovací kůra pro DAf CF

Teoreticky menší, méně komfortní, méně výkonný a samozřejmě pro zákazníka finančně příznivější řada CF spatřila světlo světa v roce 2001 (tehdy ještě s motory Euro 3 a s rozdělením dle celkové hmotnosti na CF 65, CF 75 a CF 85), a rád na to vzpomínám, protože první zkušební jízdy jsme měli možnost s tímto modelem (ať už šlo o tahače se soupravou či sólo distribuční či větší trucky včetně stavebních podvozků v různých tonážích) vyzkoušet na horských silnicích a dálnicích v belgických Ardenách. Od té doby ale – tak jako vlastně všechny řady trucků DAF – i „céefko“ absolvovalo jak modernizaci hnacího řetězce, tak i facelift exteriéru a interiér. Konec konců, to si mohli návštěvníci „osahat“ na brněnském Autotecu. Momentálně nejaktuálnější „lifting“ řady CF pak byl k vidění na IAA v Hannoveru.

Laskavostí importéra jsme měli možnost zařadit do redakčních testů DAF CF z demonstrační flotily nizozemské automobilky, který putoval Evropou. A jak už to u „demo“ vozidel bývá, nejednalo se o nějaké „holátko“ ale ohromným množstvím různých příplatkových prvků a paketů „nabušený“ truck ve špičkové výbavě, s kabinou Space Cab a s motorem o výkonu 340 kW/460 k, resp. 2300 Nm.

DAF CF je ve výrobním programu buď jako samostatný podvozek určený k dostavbě a to v konfiguracích 4x2 v mnoha variantách rozvorů, přes konfigurace 6x2, 6x4, až po 8x2 a 8x4, a nebo jako tahač v konfiguracích 4x2, 6x2 resp. 6x4. Charakteru využití a samozřejmě i hmotnosti vozidla odpovídají nabízené agregáty, ať už jde o motory Paccar GR 6,7 l, Paccar PR 9,2 l resp. Paccar MX o zdvihovém objemu 12,9. Výkonově tak jsou k dispozici motory od 220 až po 510 k. Všechny nabízené motory plní limity Euro 4, Euro 5 i EEV.

Nás zajímají tahače, lépe řečeno tahač CF 85, a tam hledejme motory Paccar MX, které jsou v nabídce s výkony 265 kW/360 k resp. 1775 Nm, 300 kW/410 k resp. 2000 Nm, 340 kW/460 k resp. 2300 Nm a konečně (nebo spíše zatím, silnější motor už nabíhá do sériové výroby) 375 kW/510 k resp. 2500 Nm.

Testovaný tahač DAF FT CF85 měl tedy motor o jeden stupínek co do výkonnosti níže než dříve testovaný tahač XF 105, ale z hlediska obliby u dopravců, u tahačů CF používaných pro mezinárodní kamionovou dopravu právě motor disponující výkonem 460 koní patří (samozřejmě také s ohledem na cenu) k těm oblíbenějším. Vedle standardních přímo řazených 12stupňových převodovek ZF je dnes skoro 70 % tahačů DAF expedováno zákazníkům s automatizovanou 12stupňovou převodovkou AS-Tronic, takže není žádným překvapením, že jí měl i testovaný truck. A stejnou samozřejmostí, ba spíše nutností jsou výkonné motorové brzdy, resp. za příplatek montovaný retardér.

Největší počet tahačů u českých firem má konfiguraci FT 4x2, tj. jde o klasický dvounápravový podvozek s přední nápravou řiditelnou a zadní hnanou a zřejmě z cenového hlediska je také nejprodávanější standardní budka Space Cab s šířkou 2300 mm, i když dražší a rozměrnější budka Super Space Cab nabízí více komfortu při odpočinku zvláště na hodně dlouhých kamionových trasách.

Zatímco exteriér zaznamenal opravdu lehounkou úpravu designérských linek – i nadále tak DAF zůstává zastáncem střídmé elegance – nejvíce viditelnou na soustavě předepsaných zpětných zrcátek, pak dříve citovaný „lifting“, zaznamenáme hlavně v interiéru včetně palubní desky. Jednoduše řečeno, v kabině jsou nyní použity kvalitnější materiály, na velmi dobré úrovni je i dílenské zpracování, z ergonomického hlediska – alespoň s mého pohledu – není co vytknout a protože změny najdeme i ve tvaru řidičova sedadla (pochvala) či v konstrukci lůžka (kvalitnější matrace = kvalitnější odpočinek), je celkem logické, že tahač DAF CF, v minulosti se pohybující spíše v příznivějších cenách než konkurence (jak kulantně lze napsat, že byl opravdu levnější), pak dnes má oprávněně „našlápnuto“ do stejné cenové kategorie jako ostatní konkurenti v Evropě.

V úvodu jsem konstatoval, že demo-tahač měl nadstandardní výbavu. Ta se týkala jak interiéru – velmi příjemné bylo sedadlo Super Air s pneumatickým odpružením a s možností všestranného nastavení včetně tuhosti odpružení, nová je např. sluneční roletka ve dveřích. Nerad bych něco vynechal, ale nechyběly xenonové světlomety, systém GPS/GSM, systém varování nechtěného opuštění jízdního pruhu, aktivní tempomat, ABS, ASR, EBS, MSR, palubní diagnostika OBD 1+, klimatizace, palubní počítač atd.. Volitelná výbava Safe Drive zahrnovala pak nastavitelný střešní spoiler, boční límce kabiny, boční mezinápravové spoilery a exteriér korunovala ostrá žlutá „doladěná“ hliníkovými disky kol Alcoa Dura-Bright.

Tahač včetně plně naloženého (betonové desky) třínápravového návěsu na mne čekal v sídle importéra v Jažlovicích u Prahy. S ohledem na tradičně katastrofální dopravní situaci na okruhu okolo Prahy (ať už v západním/plzeňském či v severním/teplickém – směru), volba na testovací okruh byla celkem jednoznačná: hurá na Tábor. Ve skutečnosti jsem ale absolvoval pouze úsek silnice I/3 do Miličína, takže jsem si vyzkoušel ve „votičáku“ výkon motoru a řazení převodovky, resp. v opačném směru pak odřazování převodovky resp. výkon odlehčovací výfukové brzdy s motorovou brzdou MX a intardéru ZF. Být táhlé stoupání u Votic o nějaký ten kilometr delší, asi bych si myslel, že je pro takto naloženou soupravu lepší výkonnější agregát. Ale kopec jsme vyjeli docela v pohodě, a pro jistotu jsem si jízdu v táhlém stoupání ještě zopakoval na dálnici D1, kde jsem otáčel u Humpolce. Možná, kdybych měl před sebou pravidelnou trasu do Španělska, tak bych neváhal a chtěl bych výkon 510 koní. Takhle jsem byl spokojen jak s výkonem motoru a s příjemně plynulým řazením převodovky, tak i s dostatečným výkonem motorové brzdy resp. intardéru. Velmi dobré – i v již zmíněném stoupání – bylo i odhlučnění agregátu. Na dálnici jsem i v mírných stoupáních držel nastavený rychlostní limit, v těch táhlých a dlouhých si „dafík“ držel dobrou pozici v čele peletonu kamionů zdolávajících kopce na trase.

Za volantem jsem se cítil příjemně, a to nejen díky zmíněnému sedadlu, ale také proto, že sloupek volantu lze nastavit ve dvou rovinách, z místa řidiče je velmi dobrý výhled, přístrojový štít je přehledný. I když osobně mám pocit, že u všech trucků se v poslední době zvětšila plocha zpětných zrcadel, a tak v některých okamžicích při pohledu šikmo vpřed vzniká u levého sloupku kabiny mrtvý úhel. Slícování plastů či plátů imitace dřeva je velmi přesné, ani při jízdě po rozbitých úsecích silnic nikde nic nevrzalo ani neskřípalo a konec konců, žádné pazvuky se neozývaly ani z jiných částí kabiny.

DAF CF85 460 je truck, který sice je o stupínek níže než „královský“ model XF 105, ale i se standardní budkou Space Cab je vhodný pro dálkové trasy. Nechci se věnovat hodnocení výbavy, šlo o předváděcí vozidlo, kde výrobce potencinálním klientům ukazuje, co všechno „lze“. Ovládání je jednoduché, automatizovaná převodovka pracovala bez zaváhání, při manévrování, couvání apod. jsem s úspěchem využil tzv. „želvu“, tj. plíživý převod vzad či vpřed. Jednoznačně spokojen jsem byl s výkonem motorové brzdy resp. retardéru, i když jsem si vědom, že jde o příplatkové prvky. Takže velká spokojenost jak s jízdními vlastnostmi, tak i s komfortem. A tak pouze ve srovnání s budkou Super Space Cab (ale tu lze samozřejmě objednat i na tahač CF) má standardní budka méně odkládacích a úložných prostor, což řidič pozná právě při dlouhých pobytech v zahraničí, kdy v tahači i několik dní musí „bydlet“.

Zdroj: Doprava a silnice 12/08
Autor: Jiří Krenar