Büssing (1903-1971) - Lev na památku

Vzpomínkou na slavné nákladní automobily Büssing je znak lva, který se dodnes objevuje na přídi vozidel další proslulé německé značky MAN…

V roce 1972 se automobilka Büssing Automobilwerke AG se sídlem v Braunschweigu a téměř sedmdesátiletou tradicí definitivně stala součástí skupiny MAN (Maschinenfabrik Augsburg-Nürnberg AG). Produkce některých modelů Büssing (s ležatým motorem uprostřed pod rámem) pokračovala do roku 1974 pod společnou značkou MAN-Büssing, aby pak další nákladní vozy této koncepce přešly rovněž na jméno MAN. Konkurenční MAN získal desetiprocentní podíl na Büssingu v roce 1968, záhy zvýšil podíl na 50 % a v roce 1971 vyjely z továrny v Salzgitteru poslední automobily Büssing. Turecká dceřiná společnost MAN Kamyon ve Otobüs Sanayi AS z Istanbulu však pokračovala v produkci vozů s poslední bezkapotovou budkou Büssing (design Louis L.Lepoix) až do devadesátých let. Příď všech vozů MAN od té doby zdobí znak lva, původní emblém Büssingu.

Heinrich Büssing (1843 – 1929) se narodil jako syn vesnického kováře v Nordsteimke u Fallerslebenu, ale vystudoval Collegium Carolineum (pozdější technika v Braun­schweigu), stal se úspěšným podnikatelem a držitelem 92 patentů na poli zabezpečení železničního provozu a 55 patentů v oboru užitkových automobilů. V roce 1870 otevřel v Braunschweigu strojní dílnu, která vyráběla signální a zabezpečovací techniku pro železnici, ale jako šedesátiletý přešel na výrobu automobilů! Jeho první nákladní třítuna byl v roce 1903 valník klasické koncepce s pohonem zadních kol dvojicí řetězů, ale dvouválcový motor měl rozvod OHC s královským hřídelem! O rok později postavil čtyřválec, který zabudoval do autobusu, a založil první německou autobusovou dopravu (linka Braunschweig-Wendeburg). Záhy začal dobývat svět, jeho autobusy zamířily do Londýna (licenci získala firma Sidney Straker & Squire), rakouská firma Fross-Büssing vyráběla jeho nákladní automobily od roku 1907 a licenci na nákladní vozy Büssing-NAG koupila dokonce italská Alfa-Romeo! Od roku 1931 došlo totiž ke spojení s berlínskou NAG (Neue/Nationale Automobil AG) a vozy nesly obě značky, do té doby byla společnost Büssing rodinným podnikem, kterým se znovu stala po válce (1949 – 1960). Nejslavnější typy vytvořil šéfkonstruktér Willy Staniewicz, který pracoval u Büssinga v letech 1906 – 1962. Vyráběly se také tahače ve stylu kolových traktorů (Diesel-Schlepper) a motory vznětové, zážehové (včetně V8 z lehkých slitin) a na dřevoplyn. Vznikly také originální vozy s ležatým motorem, uloženým uprostřed pod rámem (první se představil jako autobus již v roce 1936 a uvedl označení trambus). U nás ještě v šedesátých letech jezdily trofejní užitkové vozy Büssing včetně autobusů s typickou mohutnou přídí, ukrývající silné šestiválce o výkonu až 125 kW (170 k)…

Výroba pokračovala po válce různými typy, zejména středně těžkých a těžkých nákladních vozů a autobusů. Büssing nabízel v Německu rovněž lehké italské vozy OM (Leoncino, Cerbiatto, Lupetto), jeho vlastní konstrukce však platily za nejvýkonnější své třídy (Commodore) s nejprostornějšími kabinami. Byly však drahé, firma prodělávala. V roce 1960 se změnila na akciovou společnost, 1962 se stala součástí koncernu Salzgitter AG a vedle Braunschweigu (tam zůstala produkce motorů) postavila nový závod v Salzgitteru. Za osm let však ztráty dosáhly 460 milionů marek, a tak skupina Salzgitter AG podnik prodala konkurenci. Další už je jen historie, MAN zavedl v Salzgitteru výrobu autobusů, speciálních a vojenských vozidel, ale značku Büssing v roce 1971 zrušil.


Zdroj: Automobil 02/11
Autor: -TH-

Fotogalerie