Arciamerika – Kultovní legenda Kenworth / 4

Od roku 1962 se datuje historie výroby těžkých nákladních vozidel Kenworth v Austrálii. Nejprve šlo jen o montáž tzv. CKD (Completely Knocked Down) sad vozidel. Netrvalo však ani deset let a na nejmenším kontinentu světa začali konstruovat a vyrábět vlastní Kenworthy.

Celé australské dobrodružství začalo tím, že se pánové George Blomfeld a Ed Cameron rozhodli pro dovoz Kenworthů ze Spojených států Amerických. Ovšem nic nespadne jen tak z nebe. Ed Cameron byl původně jeden z prvních podnikatelů, kteří ve čtyřicátých letech dvacátého století rozvíjeli silniční dopravu zboží, konkrétně ovoce, v Doncasteru ve státě Victoria. Po druhé světové válce Ed společně s bratry založili vlastní dopravní společnost D&E Cameron Transport s cílem dopravovat motorovými vozidly zboží z Melbourne do Sydney po tzv. Hume Highway. Frustrován z technických možností evropských a speciálně britských těžkých nákladních vozidel, která byla v té době v Austrálii nabízena, rozhodl se Cameron pro dovoz nákladních automobilů z USA. Společně s Jackem Batemanem a Georgem Blomfeldem se jali studovat americkou nabídku, aby byli všichni tři naprosto uchváceni technickou úrovní vozů Kenworth. Následovala studijní cesta do USA a z Cameronova popudu též podnikatelská aktivita dovozu Kenworthů do Austrálie. Byl to jeho originální nápad, aby se vytvořilo technické a montážní zázemí v místě zvaném Bayswater, kde by probíhala montáž a eventuálně úprava vozidel Kenworth pro potřeby australských zákazníků. První Kenworthy, které byly v roce 1962 do Austrálie dovezeny, byly modely řady S925 s dvoudobým vznětovým motorem Detroit Diesel 6V71 a dvanáctistupňovou převodovkou Spicer. Vozidla slula díky použité technice výrazně dobrými jízdními vlastnostmi v náročném australském terénu a předčila všechny ostatní značky, které byly v té době k dispozici.

Australská fabrika

V roce 1970 byla slavnostně otevřena továrna v Bayswater, stát Victoria, kde se australské Kenworthy vyrábí do dnes. V roce 1971 tam postavili první australský Kenworth – model K125CR s trambusovou kabinou. Na jeho stavbu bylo použito velké množství dílů vyráběných přímo v Austrálii. Šlo o první krok na cestě k vlastní konstrukci vozidel. Zároveň byla veřejnosti představena vozidla s typovým označení W900AR a W900SR. Jen rok nato továrna dotáhla do praktického využití počítačový systém umožňující efektivnější přestavby vozidel dle zákaznických požadavků. Ve stejném roce, 1972, začali svá australská vozidla exportovat zákazníkům do zámoří. V pětasedmdesátém přišel na australský trh kapotový W900SAR, který se stal důležitým produktem australské větvě značky Kenworth a doslova „základním kamenem“ australské výroby. Šlo o první Kenworth zkonstruovaný a kompletně vyrobený v Bayswater v Austrálii. Ed Cameron mohl být na sebe hrdý, to oč usiloval  dlouhé roky se stalo skutečností. Jeho australský sen se naplnil. V roce 1981 spatřil v Austrálii světlo světa model Kenworth C500AR – těžký off road náklaďák, speciálně konstruovaný pro využití v těžebním a stavebním průmyslu. Své technické a jízdní schopnosti vozidlo osvědčilo při dlouhodobých testech v nejrůznějších terénech v arabském světě a v Africe. V roce 1983 byl Kenworth též u slavného vítězství v jachtařském klání Amerického poháru, když alegoricky provezl vítěznou australskou jachtu Australia II ulicemi Melbourne. V šestaosmdesátém došlo na slavnostní otevření sofistikovaného skladu náhradních dílů PACCAR Parts a zároveň též na uvedení trambusového tahače Kenworth K100E na trh.

T600 pro Austrálii

Dvanáct měsíců poté přišla na řadu australská verze tolik oslavovaného modelu Kenworth T600. Krátká svažující se přední kapota, konstrukčně jemný přední nárazník a boční paneláž – to vše činilo z T600 zcela jiný těžký nákladní vůz než na jaký byla truckerská veřejnost zvyklá. I zde v Austrálii šlo o revoluční konstrukci, která si musela vybudovat svoji pozici mezi majiteli a řidiči holdujícími především pro drsná kapotová provedení. Mimochodem aerodynamický tvar kapoty byl důvodem pro přezdívku – Mravenečník popřípadě Ježura. Další speciálně australskou konstrukcí vozů Kenworth byl model T650, který byl představen v roce 1987. Konstruktéři, kteří odvedli vynikající práci, měli na mysli především jeho využití v meziměstské dopravě po částečně zpevněných popřípadě neupevněných komunikacích. Nakonec se T650 ukázal jako výrazný univerzál a prosadil se při transportu živých hospodářských zvířat. Rok 1988 zaznamenal 10 000. vyrobený australský Kenworth, model T600, jehož klíčky slavnostně převzal Frank Lenzi ze společnosti Cleveland Freightlines. Ve stejném roce nahradil modelovou řadu C500AR nový nosatý truck C500T. Další typ kapoťáku Kenworth T900 z roku 1991 znamenal výrazný milník pro australskou konstrukční kancelář v Bayswater – současně s jeho vývojem zmizely z konstrukce rýsovací prkna, neboť společnost přešla na počítačovou online konstrukci v systému CAD/CAM. V roce 1993 továrna vyprodukovala nový model T480 a téměř vzápětí (1994) se stala první továrnou koncernu PACCAR, která obdržela výrobní certifikát ISO (International Quality Standard) 9001. Současně bylo otevřeno první dealerství australského Kenworthu na Novém Zélandě.

25 let výroby v Austrálii

V roce 1996 došlo na rozšíření fabriky v Bayswater, představení nového modelu T601 a oslavu čtvrtstoletí výroby trucků Kenworth v Austrálii. Za dvacet čtyři měsíců byl podstatně rozšířen sklad náhradních dílů PACCAR Parts (15 000 dílů na skladě a dalších 200 000 v počítačové síti). Další novou modelovou řadou se stal Kenworth C510. Na přelomu tisíciletí byl představen tzv. „Technology Truck“, T604 s krátkou kapotou vybavený všemi elektronickými asistenčními systémy, které v té době byly k dispozici. Záměrem bylo ukázat, jak technologie a elektronika může významně ovlivnit efektivitu provozu těžkých nákladních vozidel. Speciálně šlo o prezentaci bezpečnostních systémů, které mohly odvrátit nehodu při vyčerpání řidiče. Ken­worth T604 „Technology Truck“ 2000 byl osazen radarovým systémem schopným rozpoznat potenciální kolizi vozidla s překážkou v přímém směru jízdy, systémem infračerveného osvětlení poskytující přehled o dopravní situaci v noci či za ztížených podmínek, systémem osvětlení LED diodami, sofistikovaným systémem pracujícím s GPS navigací, systémem správy flotilových autoparků a systémem kamer, vykrývajícím tzv. mrtvé úhly vozidla. Rok 2004 by bylo možno označit za rok návratu do budoucnosti, alespoň co se týká uvedené novinky, kterou byl Kenworth T404SAR vzývající svými konvenčními tvary pravého ducha značky Kenworth a evokující klasiku v podání modelu W900SAR, jehož výroba skončila v roce 1987, a který je právem považován za nejlepší truck z Bayswater.

Australský dlouhán

Novinka roku 2007, Kenworth C540 byl nejdelším Kenworthem zkonstruovaným v Austrálii. Vozidlo bylo předurčeno pro práci v těžařském sektoru stavebního průmyslu. Ještě před rokem 2008 znamenajícím výrazný posun k tzv. zeleným iniciativám, byly všechny stávající modely překonstruovány tak, aby vyhovovaly emisním předpisům ADR 80-02. Továrna v Bayswater dosáhla certifikátu ISO 14001:2004 a stala se tak průkopníkem koncernu PACCAR na cestě za snížením dopadů výroby těžkých nákladních vozidel na životní prostředí. V roce 2009 byl aplikován do všech stávajících modelů australských Kenworthů moderní elektronický brzdový systém (Electronic Brake Safety System) a zároveň vyroben již 40 000. Kenworth v Austrálii – těžký silniční tahač T608. V roce 2010 byla představena nabídka pro rok 2011 s motory vyhovujícími emisním předpisům ADR 80-30. Ve stejném roce byly zakoupeny budovy na Gatwick Road zahrnující jak prostory pro kanceláře, tak pro skladové aktivity. Zázemí bylo rozšířeno o zastoupení značky DAF a služby PACCAR Financing.

Autobusová intermezzo

Ve výčtu aktivit a produktů značky Ken­worth není možné nezmínit se o výrobě autobusů, která trvala od roku 1926 do roku 1959. Autobusy vyráběl Kenworth již od svých počátků, dokonce byla v historii značky období, kdy produkce autobusů přinášela majitelům automobilky největší zisky z jejich podnikání. Dokonce, poněkud ironicky, první plnohodnotné podvozky společnosti z období, kdy ještě nesla jméno Gerlinger Motor Car Company, byly podvozky autobusů konvertované z šasi nákladních vozidel Gersix. V roce 1926 vyvinuli v Kenworthu podvozky pro známé školní autobusy pod modelovým označením BU s rozvorem náprav 5400 mm. Za rok rozvor zvětšili o dalších 50 mm, aby bylo možno podvozky osazovat karosériemi pro 21 až 29 pasažérů. Podvozky řady BU byly osazeny šestiválcovými motory značky Buda a byly až do roku 1931 hlavní nabídkou Kenworthu v tomto segmentu výroby. Jejich výroba se z 99 kusů v roce 1926 vyšplhala až na 230 kusů v roce 1930. V drtivé většině byly provozovány ve státě Washington v distriktu města Seattle. Nová modelová řada autobusů Kenworth přišla na řadu v době ekonomické deprese v roce 1932 a nesla označení KHC 22 (Kenwroth – Heiser – City). Hlavním zákazníkem pro nové autobusy KHC 22 (rozvor náprav 5700 mm)  KHC 33 (září 1933) byla společnost Portland Traction Company z Oregonu. Mezi lety 1933 až 1939 vyráběl Kenworth autobusové podvozky pro nástavbáře jako Wenworth a Irwin (později Wentwin) nebo Heiser (později pohlcený společností Pacific Car and Foundry Company, 1937). 

Trambusy útočí

V roce 1939 v zájmu udržení moderních trendů výroby Kenworth zcela změnil strategii konstrukce svých autobusů. Kapotová vozidla, která se mimochodem prodávala již jen s obtížemi, nahradila vozidla autokarového typu, resp. trambusového uspořádání s motorem umístěným buď v zadní části nebo dokonce pod podlahou. V té době byl Kenworth jedním z hlavních výrobců zájezdových autobusů, téměř každá společnost ze severozápadu USA provozovala nějaké autobusy Kenworth. Například Seattle Municipal Raiway zakoupila několik autobusů modelové řady 601 aby nahradila starší modely H30. Nové autobusy Kenworth měly podpodlahové zážehové motory Hall-Scott s výkonem 135 koní a karosérii postavenou ve společnosti Pacific Car and Foundry Company. Následující model 612 se stal nejrozšířenějším autobusem Kenworth s motorem uloženým pod podlahou – bylo postaveno 27 vozidel ve 14 různých variantách rozvoru se sedmi různými motory. Všech 27 vozidel bylo prodáno ne méně než 15 provozovatelům. S příchodem druhé světové války sice autobusový byznys ve společnosti poněkud pokulhával, přesto si Kenworth dokázal udržet určitý výrobní standard. A to díky situaci, která byla charakterizována sice menším počtem zákazníku, ale zase o něco větší poptávkou. Malí provozovatelé autobusů se byli nuceni sdružit do větších firem a tak zůstal rozumný počet objednávek v tomto segmentu, alespoň pro společnost Kenworth zachován. V době válečného konfliktu vyráběl Kenworth zhruba 40 autobusových podvozků ročně. Nicméně v roce 1940 například prodal najednou společnosti Seattle Municipal Company 30 autobusů, což mělo za následek výrobní rekord. 

Podle písmen

Poválečná výroba autobusů Kenworth sestávala z malých meziměstských a městských vozidel označených písmenem K. Vznikl také trolejbus označený jako E, městský autobus N a meziměstský W – výběr písmen typového označení odpovídal písmenům v názvu KENWorth. Později se objevil autobus s jedněmi dveřmi označený jako model O a prototyp školního autobusu označený jako model T, který se stal předlohou k téměř 300 kusů autobusů typových označení CT a LR vyrobených a prodaných mezi lety 1949 a 1957. Co se týče vzpomínaných trolejbusů není snad bez zajímavosti, že Kenworth vyrobil v letech 1947 až 1948 pouze 50 kusů modelů E2 pro jednoho jediného zákazníka – Portlan Traction Company z Oregonu. Autobusy modelové řady K a W se lišily především svojí délkou, tvary bočních oken a hlavně nabídkou motorů. Modelová řada W měla placatý, podpodlahový motor Hall-Scott 190 k, zatímco modelová řada K byla osazena motorem International Red Diamond RD450 umístěným v zádi autobusu. Krátký model K byl schopen poskytnout místo 25 až 33 cestujícím, zatímco větší bratr nabízel prostor pro 31 až 41 pasažérů. Ohlášený model N měl pojmout 36 až 44 cestujících, ale nakonec byl zkrácen a v konfiguraci s podpodlahovým motorem z roku 1947 nabízel místo 32 až 36 cestujícícm. Po roce 1947 začal Kenworth doplňovat písmeno v typovém označení modelů autobusů číslem, které odlišovalo variantu konstrukce. Školní autobus model T-126 si získal popularitu operátorů především díky čtyřem čelním oknům, které poskytovaly nebývale velký rozhled před vozidlo, jaký nenabízel žádný z konkurentů. 

Nejlukrativnější konstrukce

Výroba školních autobusů T-126 se od roku 1949 ustálila na průměrných 375 kusech ročně a model se stal nejprodávanějším autobusem značky Kenworth. Krátce po jeho uvedení na trh automobilka změnila jeho typové označení na CT a začala jej dodávat ve variantách pro 55, 61, 67 a 79 cestujících. Model CT „Pacific School Coach“ byl poháněn šestiválcovým zážehovým motorem International Red Diamond 450 uloženým v zadní části vozidla, alternativně byl nabízen též pohon motorem LeRoi H540 (pro model CT-73 ze srpna 1950). Několik kusů různých variant autobusů řady CT bylo prodáno do Uruguaye, Venezuely na střední východ. V polovině roku 1956 byla však veškerá výroba autobusů Kenworth přesunuta do Pacific Car and Foundry Company. Důvodem byl upadající boom školních autobusů a naopak stále se zvětšující poptávka po těžkých nákladních vozidlech Kenworth. Společnost PC&F vyplnila poměrně lukrativní objednávky na autobusy Pacific School Coach z roku 1957 a krátce poté prodala všechna výrobní práva, nástroje a přípravky společnosti Gilling Bros sídlící v Haywardu v Kalifornii. Později tato firma zakomponovala celou řadu designových a konstrukčních znaků původních autobusů Kenworth řady CT do svých vozidel modelů 501 a C série z let 1958 až 1959. Dnes je již významná úloha, kterou značka Kenworth sehrála jako výrobce meziměstských a školních autobusů, zcela zapomenuta. A je to přirozené, Kenworth se totiž mnohem více soustředil na konstrukci a výrobu nákladních vozidel a nakonec se vyprofiloval v jednu z amerických ikonických značek v tomto oboru. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie