ROAD TO INDY CARS 2019 – CESTA DO INDY

V zámoří mají propracovaný systém výchovy nových závodníků už od sezony 2011, kdy Mazda nabídla motory nižších formulí a podpořila postup jezdců na pomyslném žebříku...

Road to Indy či Ladder to Indy, tedy cesta nebo žebřík do nejvyšší americké formule Indy Cars, to je velmi propracovaný systém postupu nejlepších jezdců od základních formulí US F2000 přes formule ProMazda a Indy Lights až do první ligy! O tom, že skutečně funguje, svědčí jména mistrů Indy Cars, kteří prošli touto cestou. Patří k nim i úřadující šampion Scott Dixon, -který loni v americké formuli Indy Cars dobyl svůj pátý titul podobně jako Lewis Hamilton ve formuli 1. Oba mají před sebou v historických tabulkách jen jediného rivala, sedminásobného mistra, jimiž jsou v americké disciplíně Anthony-Joseph Foyt a Michael Schumacher ve formuli 1...

Záslužná činnost japonské automobilky Mazda v programu Road to Indy sice po sezoně 2018 skončila, nicméně zůstává výhradním dodavatelem pohonných jednotek pro žebříček US F2000, ProMazda a Indy Lights i nadále. V organizační činnosti pokračuje agentura Andersen Promotions, pořadatel formulových závodů v Severní Americe. O co vlastně jde? Formulové závody US F2000, ProMazda Championship a Indy Lights jsou logickými stupni, po nichž stoupá adept na starty v Indy Cars. Dosáhne-li na titul v nižší kategorii, dostane finanční podporu na start ve vyšší, vyhraje-li Indy Lights, má jako odměnu zaručeny nejméně tři starty Indy Cars v následující sezoně včetně legendárních 500 mil Indianapolisu! O tom, že tento nejúspěšnější program výchovy závodníků formulových vozů bezvadně funguje, svědčí kariéry Scotta Dixona, Tonyho Kanaana, Marca Andrettiho, Grahama Rahala, Jamese Hinchcliffa, Josefa Newgardena a dalších závodníků, kteří dnes patří ke hvězdám Indy Cars, nejrychlejšího formulového šampionátu na světě.

Kromě Road to Indy organizuje Mazda Motorsports North America také pohárové závody Battery Tender Global MX-5 Cup pro úplné začátečníky (jezdí shodné roadstery Mazda MX-5), program Mazda Road to 24 (Daytona) a podílí se na startech týmu Mazda Team Joest ve vytrvalostních závodech IMSA. Bohužel z dnešního pohledu nepatří Mazda Motor Corporation k největším automobilkám a po rozchodu s Ford Motor Company (z iniciativy amerického partnera), s nímž tvořila nenápadnou, ale vlastně nejúspěšnější globální automobilovou alianci, musela hledat cesty, jak obstát ve stále náročnějším tržním prostředí světa automobilů, charakterizovaném vzrůstajícími náklady na legislativní restrikce (emisní a jiné normy), ale také homologace nových vozů. Proto musela obětovat některé z aktivit, a tak přišel na řadu motorsport. Kromě Road to Indy zrušila Mazda rovněž mnohaletý sponzoring závodního okruhu Laguna Seca, jenž byl po změně partnera loni v dubnu po sedmnácti letech přejmenován na WeatherTech Raceway Laguna Seca (podle nového sponzora, velmi úspěšného výrobce automobilových koberečků a jiných plastových dílů). 

Program Road to Indy ovšem zůstane zachován, sponzor Cooper Tires (dodavatel pneumatik pro všechny tři kategorie) neodchází a Andersen Promotions zaručuje, že mistr Indy Lights nadále obdrží navý-šenou cenu ve výši 1,1 milionu dolarů (dosud jeden milion), zahrnující účast v 500 mil Indianapolis a dalších dvou závodech Indy Cars pro následující sezonu. Podobně je zajištěn postup z US F2000 do formule ProMazda, tedy neobyčejně vzácná a úspěšná strategie, která evropským formulovým závodům zatím chybí. Loni poněkud prořídlé pole Indy Lights by se mělo rozšířit vzhledem k záruce nasazení jednotných monopostů Dallara IL15 na další sezony nejméně do roku 2022, přičemž úpravce motorů AER (Advanced Engine Research) z britského Basildonu snížil cenu pronájmu a zvýšil životnost přeplňovaného dvoulitrového čtyřválce Mazda MZR-R na 4500 mil (7240 km). Pro závody po roce 2023 se zvažuje použití shodného monopostu Indy Cars/Indy Lights, odlišeného pohonnou jednotkou. Stejný koncept totiž funguje v nižších kategoriích, v roce 2017 uvedený monopost Tatuus USF17 pro formuli US F2000 se coby Tatuus PM18 používá od sezony 2018 v mistrovství ProMazda. 

Mazda je nadále dodavatelem závodních motorů, osvědčily se a připravují je externí firmy, zmíněná AER pro Indy Lights a Elite Engines pro obě nižší formule. Společnost Elite Engines z West Bendu (Wisconsin) vlastní Steve Knapp, „nováček roku“ v 500 mil Indianapolis (1998). Všechny monoposty jsou moderní samonosné konstrukce z uhlíkových kompozitů a hliníkového sendviče, italské konstrukce Tatuus a Dallara (Indy Lights). Startují na shodných třináctipalcových pneumatikách Coo-per Tires, pro Indy Lights patnáctipalcových. Převodovky jsou šestistupňové sekvenční a motory dvoulitrové čtyřválce Mazda v různém stupni naladění od 129 kW (175 k) u US F2000 přes 202 kW (275 k) u ProMazda až po 331 kW (450 k) u přeplňované verze Indy Lights, která dovoluje krátkodobě zvýšit výkon tlačítkem Push-To-Pass pro předjetí na 368 kW (500 k). Jednotlivé formule mají minimální hmotnost stanovenou na 500, 520 nebo 626/635 kg u Indy Lights (rozdílná specifikace pro ovály a běžné okruhy). 

Mistrovství Indy Lights a ProMazda 2018 se rozhodlo až v závěrečném podniku v Portlandu v rámci Grand Prix of Portland, předposledního závodu Indy Cars 2018. Na recepci v tanečním sále portlandského hotelu Red Lion On The River bylo rozděleno celkem 2,6 milionu USD úspěšným závodníkům. Do konce roku 2018 tuto podporu využilo téměř 250 jezdců na rozvoj kariéry a bezmála 75 % účastníků 500 mil Indianapolis posledních devíti let prošlo tímto programem (kumulovaná podpora dosáhla 13 milionů USD). Největší cenu za rok 2018 dostal devatenáctiletý Mexičan Patricio O’Ward z Monterrey, jenž v posledních závodech Indy Lights překonal největšího soupeře a týmového kolegu Kaliforňana Coltona Hertu (syn Bryana, tedy jezdec druhé generace). Stal se mistrem Indy Lights 2018 a příjemcem podpory ve výši jednoho milionu dolarů. Není bez zajímavosti, že O’Ward a Herta nastoupili o čtrnáct dní později do svého prvního závodu Indy Cars, závěrečného klání na Sonoma Raceway. Patricio potvrdil svůj talent pátým časem v kvalifikaci a devátým místem v cíli, Herta dojel dvacátý. 

V nižších formulích se radoval z titulu ProMazda osmnáctiletý Nizozemec Rinus VeeKay (zkrátil si příjmení z Van Kalmthout), jenž dostal podporu 790 300 dolarů pro postup do Indy Lights 2019. Třetím oceněným je dvacetiletý Kyle Kirkwood z Floridy, který nejen že dobyl titul v US F2000, ale rovněž vyrovnal rekord dvanácti vítězství J.R. Hildebranda v jediné sezoně! Jeho celková odměna činí 378 000 dolarů pro postup do formule ProMazda 2019. Kromě toho se stal prvním mistrem nové americké formule 3! I závodníci na dalších místech obdrželi finanční prémie. Přestože tento systém nemá jinde prakticky žádnou publicitu, dokáže přilákat řadu jezdců z Evropy i jiných zemí, protože možnosti jsou velmi lákavé (před lety testoval Indy Lights pro Andretti Autosport slovenský závodník Richard Gonda, ale do počátku neměl potřebný sponzoring). Dnes ve startovní listině najdeme účastníky z Velké Británie, Ruska, Nizozemska, Francie či Švédska, ale také z Japonska, Brazílie, Jižní Afriky, Kanady, Uruguaye a dalších zemí. Prostřední kategorie v roce 2019 ponese nové jméno Indy Pro 2000 vzhledem k odchodu Mazdy z role hlavního sponzora. Jinak se nic nemění. Mistr Rinus VeeKay, vítěz sedmi závodů ProMazda 2018, postupuje do formule Indy Lights ve známém týmu Juncos Racing a těší se na šanci v Indy Cars. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie