Formule 1 – Legendy

Před čtyřiceti lety byla formule 1 mnohem nebezpečnější než dnes, sezonu 1973 uzavřela tragická nehoda Françoise Ceverta...

Do mistrovství světa 1973 nastoupila většina týmů s motory Ford-Cosworth DFV, třílitrovými osmiválci, zatímco dvanáctiválce Ferrari a BRM byly rychlejší jen teoreticky, chyběla jim potřebná spolehlivost. Fordy vyhrály všechny závody, třetí titul mistra světa získal Jackie Stewart (Tyrrell 006 Ford), ale do posledního závodu, kterým byla Velká cena USA, už nenastoupil. Ken Tyrrell po nehodě Françoise Ceverta v tréninku své další dva jezdce na znamení smutku odvolal. Počet absolvovaných závodů trojnásobného mistra světa Jackieho Stewarta se tak zastavil na čísle 99, z nichž 27 vyhrál... François Cevert byl týmovým kolegou Stewarta od sezony 1970, kdy za volantem Marchu 701 vystřídal Johnnyho Servoz-Gavina (1942 – 2006), který trpěl následky poranění oka po střetu s větví stromu při off-road rallye (podobně jako Robert Kubica chtěl zkusit něco jiného).

Servoz Gavin zase nahradil francouzského krajana Jean-Pierra Beltoiseho, jenž po sezoně 1969 přešel do pařížského týmu Matra, a stal se týmovou dvojkou po boku slavného Stewarta. Přestože měl podobně jako James Hunt pověst playboye, patřil k velmi rychlým a přesvědčil Tyrrella už při startech s Matrou F2 (při debutu v Monaku 1967 byl rychlejší než mnozí konkurenti s vozy F1, jenže selhalo zapalování; zatímco Beltoise se na F2 nekvalifikoval). Při skutečném debutu s třílitrovou Matrou F1 o rok později startoval v Monaku z první řady (nahradil nemocného Stewarta, rychlejší byl jen vítěz Graham Hill na Lotusu) a po startu vedl před Hillem, než praskla poloosa a musel vzdát! Zůstal náhradníkem, vyhrál ME formule 2, ale blýskl se druhým místem v italské Grand Prix 1969 na Monze (Matra-Ford), když 150 metrů před cílem předjel Jackyho Ickxe (Ferrari)!

V roce 1970 nemohl Ken Tyrrell dále používat vozy Matra-Ford, a tak přešel na nový March 701. Nedlouho před sezonou zkusil Johnny místní rallye, poranění oka zhoršilo jeho periferní vidění, v Kyalami odpadl s poruchou motoru, ve Španělsku bodoval pátým místem, ale na oblíbené trati v Monaku se nekvalifikoval. Přiznal handicap Kenu Tyr-rellovi, po jedenácti Grand Prix se jeho kariéra uzavřela, ještě se krátce vrátil k rallycrossu (1982 Matra Murena), ale za volantem F1 ho nahradil François Cevert, syn úspěšného pařížského klenotníka Charlese Goldenberga rusko-židovského původu, který vzhledem k pronásledování nacisty v odboji opatřil čtyři děti příjmením své manželky Huguetty Cevertové. A tak to zůstalo. François Cevert se narodil 25. února 1944 v Paříži, začínal na skútru, ale jako nejlepší v soutěži Volant Shell vyhrál monopost Alpine-Renault.

Úspěšně postupoval vzhůru, byl mistrem Francie ve formuli 3, zářil ve formuli 2 a s podporou Elfu se dostal k Tyrrellovi. Pokud nepočítáme účast na Tecnu F2 ve VC Německa 1969, pak debutoval na Marchu 701 v nizozemském Zandvoortu 1970 a poprvé bodoval za šesté místo na Monze. V sezoně 1971 už měl Tyrrell vlastní vozy, rovněž s motory Ford-Cosworth DFV. Nejlepším výsledkem Ceverta byl triumf ve Velké ceně USA na okruhu Watkins Glen (NY); tehdy ještě netušil, že se mu trať stane osudnou. Startoval také se sportovními prototypy Matra-Simca (vítěz 1000 km Paříže 1970 na Montlhéry s Jackem Brabhamem), ale ve formuli 1 jezdil výhradně pro Kena Tyrrella (46 Grand Prix, jednou první, desetkrát druhý). Jeho kariéra byla krátká, ve druhé sezoně 1971 byl třetí v mistrovství světa (Stewart mistrem), 1972 šestý s druhými místy z nového belgického okruhu Nivelles a Watkins Glen (Stewart druhý, mistrem Emerson Fittipaldi na Lotusu 72) a v roce 1973 celkově čtvrtý in memoriam se šesti druhými místy (Stewart opět mistrem světa). François se neomezoval na formuli 1, ještě jako jezdec Grand Prix vítězil ve formuli 2 (Hockenheim a Nürburgring, ale i závod do vrchu Ollon-Villars, vše 1971 na Tecnu F2), byl druhý ve 24 h Le Mans 1972 (Matra 670 s Howdenem Ganleyem) i v šestihodinovce na okruhu Le Castellet (ME cestovních vozů 1972; Ford Capri RS se Stewartem) a vyhrál závod CanAm v Donnybrooke průměrnou rychlostí 190 km/h (McLaren M8F Chevy)! Šest minut před koncem tréninku na Velkou cenu USA 6. října 1973 ve Watkins Glen vylétl Cevertův Tyrrell 006 Ford z trati a narazil do svodidel, ta se rozestoupila a jezdec byl na místě mrtev. První zastavili u neštěstí Chris Amon, jemuž Tyrrell poskytl třetí vůz, a Jody Scheckter (McLaren M23 Ford). Viděli, že Cevertovi není pomoci. Pro nováčka Schecktera, budoucího mistra světa, to byl takový šok, že chtěl zanechat závodění. Ken Tyrrell nevěřil špatné zprávě, přes-tože u nehody zastavil i Jackie Stewart. Françoisova sestra Jacqueline tentokrát nebyla na závodech, o smrti bratra se dozvěděla z rozhlasu. Její manžel Jean-Pierre Beltoise (BRM 160E) dojel osmý, zvítězil Ronnie Peterson (Lotus 72 Ford). Fran-çois Cevert zemřel na místě svého největšího triumfu. Chris Amon vzpomíná, jak spolu dlouhé hodiny debatovali o létání, François nedlouho předtím získal pilotní průkaz, či jak je (s Tyrrellem) suverénně porazil v golfu. Jackie Stewart soudí, že Cevert mohl být mistrem světa už v sezoně 1974; po jeho tragické nehodě zanechal -závodění (to však plánoval předem). Fran-çois Cevert byl jediným jezdcem, jenž zahynul za volantem vozu Tyrrell. Podle Stewarta měl typ 006 příliš krátký rozvor, vůz byl neklidný při přejezdu nerovností, a to se možná stalo Cevertovi osudným (také Amon při debutu na starším Tyrrellu 005 byl překvapen nervozitou vozu). O rok později na Grand Prix ve Watkins Glen podobným způsobem zahynul mladý rakouský jezdec Helmut Koinigg (Surtees TS16 Ford).

Převzato z časopisu

Fotogalerie