Dakar 2017 – Nejtěžší či nejšílenější?!?

Již poněkolikáté za sebou organizátoři slavné rallye Dakar tápali a byli nuceni přijímat plány „B“, výrazné změny na poslední chvíli či dle aktuální situace. Rallye Dakar se tak mění v jakousi drahou loterii s nejasným průběhem, o výsledku ani nemluvě.

Letošní třicátý devátý ročník rallye Dakar byl podle mnohých vrcholem organizátorské impotence, arogance a podnikatelské drzosti. Říká se, a zkušenosti z minulosti tomu odpovídají, že ten, kdo vyvede Dakar z pouště, spláče nad výdělkem. Mimořádná finanční náročnost, nejisté počasí (resp. spíše jistota obrovských přívalových dešťů znemožňujících samotné závodění), etapy namotané ve vysokohorském prostředí, kde kolabuje nejen technika, ale především lidé. Zrušené a zkrácené rychlostní testy, které soutěžícím ani rallye samotné na prestiži nepřidají a rozmočené bivaky, v nichž nelze provést málem ani základní údržbu strojů, natož vykonat potřebný odpočinek. Letos zbylo z původně ohlášených více než tří a půl tisíce kilometrů rychlostních zkoušek pouhých 2300 km, které posádky ostrých kamionů zvládly za cca 28 hodin čistého času. Faktem zůstává, že se letos ke startu soutěže přihlásilo něco málo přes tři stovky soutěžních posádek, což je o dobrých 20 % méně než loni. A to museli mlčky přiznat i jinak výřeční pořadatelé. Je tedy docela možné, že se názory startujících a jejich sponzorů mění. 

Poctivá příprava

Ať tak, či tak Dakar 2017 byl opět plný očekávání – především z hlediska toho, jak si jednotlivé týmy poradí s přípravou ostrých vozidel. V kategorii automobilů nebylo jiného favorita než francouzské značky Peugeot. Právě třicet let od svého prvního vítězství nechtěla nechat automobilka nic na náhodě a připravila pro posádky Peterhansel/Cottret, Loeb/Elena, Despres/Castera a Saniz/Cruz nové soutěžní náčiní v podobě speciálu Peugeot 3008DKR. Po absolvování všech strastí a slastí zkrácených a zrušených etap nakonec Peugeoty obsadily kompletní stupně vítězů v kategorii osobní automobily. Stephane Peterhansel a Jean-Paul Cottret předvedli téměř bezchybnou jízdu a byli v cíli zlatí. Peterhansel po třinácté (šestkrát na motocyklu, sedmkrát v automobilu), Cottret po sedmé. Druhé místo Sebastiana Loeba a Daniela Eleny v druhém Dakaru, kterého se zúčastnili, je skvělým příslibem do budoucna. Zvláště, když si uvědomíme, že jejich šance na vítězství se prakticky rozplynuly ve čtvrté etapě, kde ztratili 26 minut opravou stávkujícího motoru, i když vyhráli nejvíce etap ze všech – 5 z 10. Třetí místo Cyrila Desprése a Davise Castera znamenalo první pódiové umístění na „čtyřech kolech“ pro pětinásobného vítěze kategorie motocyklů. „Lůzrem“ týmu se stala ostřílená posádka Sainz/Cruz, která v době, kdy směřovala za vedením v průběžné klasifikaci, rozházela svůj Peugeot 3008DKR ve čtvrté etapě kolem trati. Z českého pohledu je třeba vyzvednout tým Martina Prokopa, který si nechal postavit zbrusu nový Ford Raptor u specialisty Miroslava Zapletala (letos jel rallye Africa Eco Race) a udělal s ním doslova díru do světa. Na sedadlo navigátora si sice Martin Prokop posadil novicku Ilku Minor bez zkušeností s navigací v maratónských soutěží, ale i tak dokázal skončit na skvělém jedenáctém místě konečné klasifikace nabité kategorie. 

Těžké jezdectvo

Z našeho pohledu byla nejzajímavější kategorie kamionů. Velmi populární soutěžní odvětví žije v Česku především z toho, co dokázaly v minulosti vozy Tatra. V loňském roce nasadil Tatra Buggyra Racing tým (s tovární podporou Tatra Trucks a.s.) první opravdu ostrý soutěžní speciál Tatra Phoenix G2 a bylo z toho osmé místo v kategorii (Jaroslav Valtr). Letos Buggyra přivezla na start do Asunciónu ostré Phoenixy dva. Ten původní, který pilotoval Aleš Loprais (Jan Tománek a Jiří Stross), byl doplněn o zcela nový Tatra Phoenix G3, za jehož volant se posadil Martin Kolomý (René a David Kiliánové). Ambice posádek obou vozů byly velmi vysoké! Za největší favority soutěže však byly považovány posádky Kamaz Master Teamu vedené Ajratem Mardějevem, Edouardem Nikolajevem, Dmitrijem Sotnikovem a Antonem Šibalovem. Hodně se očekávalo od Gerarda de Rooye z týmu Petronas Iveco jedoucího s osvědčeným kapotovým speciálem Iveco Torpedo. Velké naděje choval též argentinský soutěžák Federico Villagra se stejným, leč zákaznickým vozem. 

Běloruský tým MAZ-Sportauto nasadil hned tři ostré vozy.  Sergej Viazovič a Andrej Vasilevski měli pod „kapotou“ svých speciálů motory Buggyra Gyrtech. Třetí z nich A. Višněvskij jel původní YamZ. Mezi černé koně rallye se řadily jak speciály MAN, poprvé s automatickými převodovkami, týmu Eurol VEKA Rally Team s Hansem Staceyem, Arturem Ardavičusem a Peterem Versluisem za volanty, tak židovické Renaulty MKR též s automatickými převodovkami. Mario Kress pro Dakar 2017 připravil dva klasické Renaulty MKR K520 4x4. První pro Pascala de Baara a druhý pro tým Gerta Huzinka. Kapotovou verzi Renault Sherpa připravila společnost MKR pro Marteena van den Brinka. Bez ambicí na dobrý výsledek nebyl též nejmladší závodník kategorie Martin Macík junior s novým Liazem „Franta“, v němž tepalo ocelové srdce Buggyra Gyrtech. Sledujíc českou stopu nemohli jsme z našeho hledáčku vynechat ani andorrského jezdce s handicapem v podobě ochrnutých dolních končetin Alberta Lloveru s Tatrou Jamal BDP, kterou, jako loni, připravil Bonver Dakar Project Tomáše Vrátného. 

Per Aspera ad Astra

První krátká a rychlá etapa, jediná v Paraguayi, z Asunciónu do Resistencie se stala kořistí Martina Kolomého. Ten se tak zapsal zlatým písmem do historie vozidel Tatra Phoenix, když pro ně vybojoval první vítězství. Nebylo to však jednoduché, brody a rozbahněné úseky a vedro cca 45 stupňů. Ani v jednom z ostrých Phoenixů nefungovala klimatizace. Rychlý asistenční kamion MAN Karla Trněného zapadl na hodiny v jednom rozbahněném úseku. Druhá etapa do San Miguel de Tucamán se jela téměř z 80 % na plný plyn. Loprais i Kolomý měli nefunkční omezovače rychlosti a stále nefunkční klimatizační jednotky. Vítězství pro sebe zajistil van den Brink s kapotovým speciálem Renault Sherpa – rovněž historické prvenství. Po kolizi s osobním vozem skončil v soutěži Gert Huzink. Jestliže se v prvních dvou etapách zdálo, že ruská mašina se teprve rozehřívá, v té třetí do San Salvadoru de Jujuy se dostal do čela Edouard Nikolajev. Van den Brink měl obrovské potíže s motorem a skončil hluboko v poli poražených. Měřený úsek měl dvě části s velkou neutralizační zónou, která je oddělovala. První část se jela za vysokých teplot ve vyschlém řečišti, ta druhá potom v zimě, sněhu a dešti v nadmořské výšce přes 3500 m n.m. Martin Kolomý začal dobře, ale poté jeho vůz postihly potíže se spojkou. I tak dokázal dotáhnout Phoenix G3 do cíle etapy na druhém místě. Za nedodržení povolené rychlosti dostal tři minuty penalizaci. Aleši Lopraisovi, jedoucímu v Top 5 se dvacet kilometrů před koncem zadřelo čerpadlo servořízení – a začalo jeho martýrium. Albert Llovera zapadl, poškodil ruční ovládání své Tatry a etapu musel dokončit Jaromír Martinec. Macík minul skrytý way point a dostal 20 minut penalizace. De Rooy ztratil půl hodiny opravou porouchaného systému dohušťování.

Zlomová etapa

Čtvrtou etapou do Tupizy se celý peloton přehoupl přes hranice s Bolívií. Náročnou trať ve výšce nad 3000 m n.m. nejlépe zvládl De Rooy, který vyhrál před třemi Kamazy. Smůlu měl Martin Kolomý, který se sice nejprve držel v čele, ale potom musel na 40 minut zastavit pro závažnou poruchu motoru. Nakonec se sice s „raněným“ Phoenixem G3 jízdou na méně než šest válců dostal do cíle, ale mechanici měli celou noc co dělat. Nutno říci, že sami pochybovali, že si jim podaří motor Gyrtech opravit. U vozu Aleše Lopraise se pět kilometrů po startu zadřelo nové servočerpadlo! A u Macíkova Liazu se rozpadla vrtule systému chlazení – dvě hodiny oprav na trati, to byla docela časová rána. Podstatně hůře na tom byl však Artur Ardavičus, jehož speciál MAN vyřadilo z boje porouchané turbodmychadlo. Do cíle etapy sice dojel oklikou, ale to ho stálo jedenáctihodinovou penalizaci! Karel Trněný z rallye odstoupil, a tak byly týmy Tatra Buggyra Racing a MP Sport „konečně“ bez rychlé asistence! Pátá etapa do Oura byla kvůli přívalovým dešťům zkrácena (220 km). Etapu vyhrál De Rooy a usadil se v čele průběžné klasifikace. Za ním byly naskládány tři Kamazy. V Top 10 tentokrát byly i tři speciály MAZ. Aleš Loprais měl opět potíže se servočerpadlem, které měnil během etapy třikrát! Vzhledem k tomu, že systém řízení automobilu je fakt důležitý, šlo posádce Phoenixu G2 opravdu o život. K její cti je třeba říci, že vydrželi a nevzdali se, i když by jim to stěží kdo mohl za daných okolností vyčítat. Martin Kolomý sice více jak polovinu etapy vedl, ale potom bloudil a nakonec v kamenitém řečišti „obdržel“ defekt obou předních kol. Bivak v Ouro byl zcela pod vodou, a tak si posádky musely „ustlat“ provizorně na dálnici.

Zrušené etapy

Šestá etapa do La Paz byla zrušena, další den byl volný. Sedmá etapa do Uyni byla opět zkrácená, navíc šlo o tzv. maratónskou etapu, kdy si musí posádky vystačit při servisu vozidel samy. Vyhrál Dmitri Sotnikov. Tři další místa obsadila Iveca v pořadí van Genugten, Villagra a de Rooy. Tomu patřila stále první pozice v průběžné klasifikaci. Martin Kolomý vyprostil z blátivé pasti Aleše Lopraise. Osmá etapa do Salty znamenala opět smůlu pro Martina Kolomého, který zapadl. Zůstal viset na přídavné převodovce a musel se sám vyprostit. Oba dva jezdci s Phoenixy, stejně jako celá řada dalších, si stěžovali na nízký výkon svých motorů v nadmořských výškách nad 4000 m n.m. Dvě hodiny ztratili Šibalov, Mardějev a Stacey. Etapu vyhrál van den Brink s Renaultem Sherpa (druhé etapové vítězství). V průběžné klaifikaci přeskočili Sotnikov a Nikolajev doposud vedoucího de Rooye. Devátá etapa byla opět zrušena, a tak se závodilo až z Chilecita do San Juanu. Loprais měnil utrženou hadici od servočerpadla a zase něco málo ztratil. Podstatně hůře na tom byl Martin Kolomý, u jehož Phoenixe G3 se zadřelo ložisko napínáku náhonu ventilátoru chladiče (!!!) – taková závada, to se fakt nedá ani vymyslet. Jenže co na tom, že to bylo viz major, celé to stálo čtyřhodinovou ztrátu! Do čela průběžné klasifikace se dostal Nikolajev. Skvrnou na celé rallye bylo počínání Hanse Staceyho se speciálem MAN, který etapu ze svého rozhodnutí vůbec neabsolvoval, snad na protest tomu, že mu organizátor nevyšel vstříc s udělením tzv. žolíka. Bohužel co bylo ještě podstatně horší – reakce organizátorů. Snad prý proto, že uznali svoji chybu, udělili Staceymu vymyšlený čas s vymyšlenou ztrátou a nechali ho pokračovat v soutěži!

Poslední vzepětí

Jedenáctá etapa do Rio Cuarto měla opět dvě části rozdělené poměrně dlouhou neutralizací – 350 km. Aleš Loprais ji absolvoval s velkými zdravotními problémy, přesto dojel sedmý a v průběžné klasifikaci přeskočil Sugawaru na sedmé místo. Nejvíce ztratil Pascal de Baar, který měl zaděláno na konečné páté místo v kategorii, ale v důsledku technických problémů se výrazně propadl. Martin Kolomý ztratil opravou systému dofukování vzduchových vaků pérování zhruba tři čtvrtě hodiny. Velkou ztrátu nabral také Šibalov. Závěrečná etapa do Buenos Aires měla vřazenu krátkou rychlostní vložku, která ovšem na konečném vítězství Edouarda Nikolajeva, druhém místě Dmitrije Sotnikova a třetím Gerarda de Rooye nic nezměnila. Jedinou „zajímavostí“ byla opět podivná technická závada na voze Martina Kolomého – uražený alternátor – znovu věc, kterou „nevymyslíš“. Pokud by někdo chtěl něco takového dokázat, musel by na konzolu na prsou motoru vzít pořádně těžkou palici – jenže, zřejmě přesně namířený kámen byl jiného „mínění“, Martin tak odjel poslední etapu bez alternátoru.

Ti nejlepší

Nejtěžší, nejšílenější, nejhroznější, nejneuvěřitelnější nebo jaký tedy Dakar 2017 byl? Těžko říci. Nakonec opět vyhráli ti, kteří byli nejlépe připraveni a měli nejvíce štěstí. Vlastně se v kategorii kamionů mohli nejvíce radovat Švýcaři. Kompletní stupně vítězů totiž obsadila vozidla se švýcarskými motory! V Kamazech Nikolajeva a Sotnikova jsou motory Liebherr a v de Rooyově Ivecu je motor Cursor, jehož vývoj a odladění probíhá ve švýcarském vývojovém středisku FPT Motorenforschung v Arbonu. Odladění motorů pro závodní provoz ve vysokých nadmořských výškách se ukázalo být pro letošní ročník rallye Dakar klíčovým. Kdo na tuto část přípravy nesehnal peníze či neměl technické možnosti, zplakal nad výdělkem. Nejlépe si, kromě jiného i v tomto ohledu, vedly značky Kamaz a Iveco.  

Převzato z časopisu

Fotogalerie