Dakar 2016 – Podruhé vítězný

Gerard de Rooy kompletně přeorganizoval svůj soutěžní tým Petronas Iveco, nasadil hned pět ostrých kamionů, z toho tři kapotové speciály a celkem bez problémů vyhrál svůj druhý Dakar.

Po dojezdu do cíle poskytl Gerard de Rooy exkluzívní rozhovor členům mezinárodní jury Truck of the Year. Protože Ing. Milan Olšanský je jediným českým zástupcem v této jury, máte i vy, čtenáři časopisu Trucker, jedinečnou příležitost přečíst si slova letošního vítěze Rallye Dakar v kategorii kamionů.

Výsledky tvého týmu hovoří v letošním ročníku Rallye Dakar samy za sebe, a jsou velmi zajímavé: čtyři kamiony v top deseti, tři v top pěti, velký časový rozdíl mezi tebou a loňským vítězem Dakaru Ajratem Mardějevem a navíc – silný dojem týmu v každé jedné etapě. Co jsou důvody k takovým výsledkům?

Nová organizace týmu se třemi piloty kapotových speciálů Iveco Powerstar schopnými vyhrát celou soutěž, velmi dobří piloti rychlé asistence (Iveco Trakker) a znovu definované role a odpovědnosti celého týmu a jeho jednotlivých členů včetně každého mechanika. Novou organizaci týmu jsme poprvé vyzkoušeli během týmových testů v Maroku, dále jsme ji vylepšili během soutěže OilLybia Maroc a finálně jsme ji aplikovali právě ve skončeném ročníku soutěže Dakar.

Můžeš nám popsat poněkud detailněji „tvůj“ letošní Dakar?

Na rozdíl od strohého popisu trasy, ten „můj“ Dakar 2016 byla soutěž, při které jsem se mohl plně soustředit na svoji „práci“, na jízdu na vítězství. Nová organizace celého týmu dovolila mě a mojí posádce soustředit se každý den pouze na vlastní závod. Všechno ostatní, údržba a opravy soutěžních speciálů, logistika zabezpečení, catering a tak dále a tak dále... to již nebylo mojí odpovědností, o to všechno se staral management týmu. To všechno ze mě sňalo nervozitu, zklidnilo moji mysl a vytvořilo podstatně více relaxační atmosféru než kdy jindy.

Které etapy byly letos nejtěžší a kde byl ten bod zlomu v rallye? Osmá etapa, když jsi se dostal do čela průběžné klasifikace nebo desátá etapa, v níž vznikla poměrně velká časová ztráta ruských pilotů...

Po dni volna mi bylo jasné, že Rusové budou již opravdu útočit. V etapě Salta – Belen byl Edouard Nikolajev extrémně rychlý, to jsem zaznamenal hned, když jsem viděl stopy kol jeho Kamazu. Rozhodl jsem se tedy nic nezanedbat a tlačil jsem na pedál akcelerátoru hned od samotného začátku rychlostní zkoušky. Nakonec jsem byl v cíli o 2,5 minuty dříve. Myslím, že piloti Kamazů tím okamžikem utržili především mentální porážku a dva dny poté únosnou míru rizika přestoupili. Tlačili příliš „na pilu“ a navíc my jsme v etapě Belen-Belen nezaznamenali pražádný problém. To snad vysvětluje vznik tak velkého odstupu.

Ne webových stránkách jsi se vyslovil, že na Dakaru neplatí nic jiného než cílová páska. Ale na rovinu, kdy jsi cítil, že tvé druhé vítězství v Rallye Dakar je již na spadnutí?

Vážně? Během posledního dne celé soutěže. Mluvím o pátku. Dakar je zcela nevypočitatelný, může se stát a taky se stane cokoliv. Chybu uděláš velmi lehce. Během páteční rychlostní zkoušky jsem však již cítil, že mám své konkurenty „pod kontrolou“ a vítězství se stává realitou. Ostatně chtěl bych naše vítězství věnovat svému bývalému co-pilotovi Jurgenu Damenovi, který nás tak náhle opustil v minulém roce.

V minulém rozhovoru (cca  před rokem) jsi se označil za „klidného“ jezdce se strategickým pohledem na soutěž za každé situace. Změnil jsi letos nějakým způsobem svůj jezdecký styl? A nebo naopak, držel jsi se své filozofie, že pokud chceš vyhrát, musíš nejprve dojet do cíle?

Letos jsem měl fantastického navigátora. Díky němu jsme se mohl věnovat jen a jen své práci. Měl jsem klid v hlavě a to mi umožnilo zacílit všechny své myšlenky jen na samotnou jízdu. Ve skutečnosti mě klid činí ještě rychlejším.

Obvykle preferuješ jízdu v dunách, písku, ale letos to bylo spíše o rozbahněných a kluzkých cestách. Jak jsi se cítil na takové trati?

První týden to bylo právě kvůli počasí velmi divné. Mokro a kluzko, to není zrovna to, co mám rád. Proto jsem také nijak moc netlačil. Ale nakonec jsme v těch etapách ztratili jen pár minut a vlastně jsme téměř nic neriskovali. Ostatní týmy jely na hraně a získaly právě jen pár minut.

Můžeš popsat technické finesy svého soutěžního speciálu?

Nejúchvatnější součástí vozu je, samozřejmě, motor. Od té doby, co jezdím Iveco, tým nikdy neměl problémy s motory. Úroveň výkonu a točivého momentu činí, alespoň podle mého názoru, motor tím nejlepším v celém pelotonu. Petronas nám dodává oleje, které se na brilantním výkonu našich vozů rovněž podílejí. Jízdní vlastnosti trucku, úroveň komfortu (samozřejmě relativní vzhledem k tomu, co chápeme jako soutěžní speciál), posed za volantem a samotný systém řízení společně s excelentními tlumiči a pneumatikami Good Year činí z vozu vítězný truck.

Co jste, v porovnání s loňským ročníkem, změnili na svém ostrém soutěžním kamionu?

Když to řeknu upřímně – nic! Jak jsem již říkal, já jsem extrémně spokojený s celým hnací traktem vozu. Nepotřeboval jsem dělat žádné změny. Během testování jsme se zaměřili na nastavení tlumičů pérování v kombinaci s různými druhy očekávaných terénů a povrchů, jako je písek, kamenité pisty a další. Navíc spolupráce s výrobcem pneumatik Good Year nám dovolila lépe pochopit chování pneumatik a celého vozu v obtížných podmínkách.

Děkuji za rozhovor!

Prosím, těšilo mě, že jsem si s vámi, jako představiteli exkluzivní mezinárodní jury Truck of the Year mohl popovídat.  

Převzato z časopisu

Fotogalerie