Dakar 2016 – Netypický Dakar

Letošní ročník nejtěžší soutěže světa překvapil jak vlastní organizátory a účastníky, tak fanoušky. Náhradní trasa, divoké počasí, zadrhávající se organizace, ale též nebývalá tvrdost rychlostních zkoušek.

Třicátý osmý ročník slavné soutěže Dakar rozhodně nebyl standardní. Dokonce snad lze říci, že ani nepokračoval v nastaveném trendu vývoje maratónských soutěží. Důvodů bylo více, mezi ty kardinální však patřilo postupné odřeknutí Chile a také Peru na účasti soutěžáckého svátku. Organizátorům okamžitě vyvstal problém. Odstoupením Chile ztratili možnost provést závodní pole pouští Atcama a odřeknutí Peru také na atraktivnosti moc nepřidalo. Oficiálním důvodem pro redukci počtu států, kterými měla vést původní trať Dakaru 2016, bylo očekávání nutnosti vyrovnat se organizačně i ekonomicky s následky klimatického jevu El Niňo. Ke cti pořadatelů je nutno říci, že se s nastalou situací vypořádali a zvolili plán „B“, i když to ve svém důsledku znamenalo, že z maratónské soutěže udělali gigantickou obdobu WRC rallye. Především v první polovině soutěže to bylo znát na rychlých cestách proložených blátivými úseky. Další etapy, které zavedly soutěžící do vysokých hor, nabídly poměrně úzké kamenité trasy lemované hlubokými roklemi. V drtivé většině šlo o velmi těžké terény, které daly do těla jak posádkám, tak technice. Soutěž je soutěž, a tak samozřejmě nezbylo, než se s nástrahami vypořádat. Nicméně, že šlo o něco jiného, než kdy předtím, je neoddiskutovatelné. 

Jiná strategie

V důsledku změn celá řada soutěžních týmů musela měnit svoji strategii tréninku a koneckonců též plány konstrukční a technické přípravy svých soutěžních vozidel. Nijak zvláště se to nemohlo dotknout motocyklistů a quadistů, ale podstatný vliv měla tato skutečnost na přípravu týmů soutěžících v kategorii automobilů a především kamionů. Najednou bylo více než jisté, že drtivá část soutěže se pojede na šotolinových, tvrdých a rychlých cestách ne nepodobných rychlostním zkouškám z kolotoče mistrovství světových rallye. Suma sumárum vozidla a jejich motory měly zažít největší zátěž na bahnitých cestách v nížině, kamenitých, zatáčkovitých tratích vysoko v horách s minimem zkoušek v supertežkém písečném terénu s těžkou orientací. Nároky tedy byly najednou kladeny především na schopnost akcelerace a především decelerace (brzdění) vozů – což u kamionů vedlo k přetěžování brzdových systémů – a na schopnost pracovat se systémy přeplňování ve vysokohorském prostředí. To vše se projevilo v míře vrchovaté.

Organizační rozpaky

První polovina soutěže odpovídala podstatně změněným podmínkám. Bohužel organizaci soutěže se nevyhnuly problémy tak říkajíc „viz major“. Nejprve musel být zrušen prolog, neboť více než zdravě nabuzená čínská pilotka osobního speciálu MINI Kuo Mej-ling rozvěsila svoje soutěžní nářadí pěkně do lidí, a tím prolog skončil. Ostatní, kteří nestačili odstartovat, se vydali pěkně „po svých“ do dalšího etapového města Rosaria. Další den musela být v rámci vydatných dešťů zrušena první etapa z Rosaria do Villa Carlos Paz. Frustrace závodníků byla na vysoké úrovni, urazili se svými soutěžními speciály více než tisíc kilometrů a ještě ani sekundu nezávodili. Všichni čekali jen jen, aby se mohli vydat do prvních soutěžních kilometrů. Od druhé etapy se jim to všem také povedlo a nastal boj s bahnitými cestami, na což nejvíce doplatily posádky automobilů. Ztělesněním neštěstí byl Nani Roma (MINI), který ukázkově utopil veškeré své naděje v bahně první ostré měřené etapy. Ovšem ani v kategorii kamionů nebyla nouze o dramatické situace. Tou, vpravdě, nejsložitější si prošel „černý kůň“ kategorie Holanďan Martin van den Brink z týmu Mammoet Rallyesport. Do posledního detailu připravený Renault K 520 4x4 z české dílny MKR Technology Maria Kresse v první ostré etapě shořel na popel. A to tak dokonale, že z něj zbyly jen podivné kousky, mezi nimiž by jen těžko někdo našel například „záda“ kabiny. Škoda, van den Brink nemohl ukázat, jak je rychlý a jak Renault ze Židovic s automatickou převodovkou ZF zvládá extrémní rychlostní testy.

Malá auta a motocykly

Mezi soutěžícími v kategorii automobilů vysoko nade všechny čněl tovární tým Peugeotu, který tak neslavně zazdil loňský ročník. Pro tentokrát se však posádky i stroje připravily nadmíru dobře. Navíc tým angažoval skvělého devítinásobného mistra světa v rallye Sébastiana Loeba, který doplnil Stephana Peterhansela, Carlose Sainze a Cyrila Desprése. Loeb nechtěl nechat nic na náhodě a první polovinu soutěže dával všem na frak svým jedinečným způsobem. Speciály Peugeot v etapách připomínajících WRC závody zúročily svoji konstrukci lehkých bugy s pohonem kol zadní nápravy a vysokými zdvihy odpružení (platí pro ně jiné technické předpisy než pro vozidla 4x4). V kategorii automobilů se prosazoval též další původem skvělý soutěžák Miko Hirvonen (MINI) a koneckonců ani náš Martin Prokop (jediný český pravidelný účastník Mistrovství světa v rallye) s polo továrním pick-upem Toyota si nevedl špatně.

Nakonec však Seb Loeb neudržel potřebnou míru dlouhodobé pozornosti, dopustil se jezdeckých chyb, popřevracel svůj speciál a sám se odstavil až na konečné deváté místo. Ani Hirvonen nezazářil tím nejoslnivějším světlem, když skončil těsně pod stupni vítězů. Velké naděje vkládali fanoušci do Carlose Sainze, ten ale nakonec doplatil na techniku a z důvodů závady na převodovce musel odstoupit. Poté již hvězdě nejvyššího ražení, Francouzi Stephanu Peterhanselovi (Peugeot) nic nestálo v cestě za rekordním dvanáctým triumfem na Dakaru (šestkrát na motocyklu, šestkrát v automobilu). Třeba bude příště pokoušet štěstí v kamionu. Druhý byl Nasser Al-Attiyah (MINI) a třetí Giniel de Villiers s Toyotou. V kategorii motocyklů zvítězil Australan Toby Price s KTM. Skvělé druhé místo vybojoval Slovák Štefan Svitko (KTM), který vyhrál desátou etapu. Na třetím místě se umístil Chilan Pablo Quintanilla s Husquarnou.

Rychlé a těžké

Překvapením první části soutěže v kategorii kamiony byly výkony posádek speciálů MAN VEKA týmu, především Petera Versluise a Hanse Staceyho. Zdálo se, že pečlivě připravené speciály týmu, který zápasil během roku s finanční nedostatečností v rámci insolvenčních problémů majitele týmu loděnic VEKA, si jedou pro skvělé umístění. Stejně tak se chovala Iveca týmu Gerarda de Rooye. Za očekáváním zůstával Kamaz Master tým a konečně i jejich „juniorka“ v podobě soutěžních trucků MAZ. Smíšené pocity měli chlapci z Tatra Buggyra Racing týmu, kteří vyrazili na Dakar 2016 hned se dvěma ostrými kamiony. V tom lepším – zcela novém Phoenixu – seděla posádka Jaroslava Valtra, který absolvoval svůj čtvrtý Dakar, ale popravdě řečeno prozatím platil za jezdce schopného dojíždět v druhé desítce. Jedničkou týmu byl Martin Kolomý, který vodil po tratích a RZetách vylepšenou verzi původního soutěžního speciálu T 815 Fat Boy. Oba dva jezdci v prvních etapách potvrdili své předpoklady. Zatímco Valtr vyrazil do první ostré etapy ze zadních pozic a ještě si sám přivodil „jisté“ technické problémy, Martin Kolomý nasadil obdivuhodné tempo. Výsledkem bylo historické Kolomého vítězství ve třetí etapě. Když si Jaroslav Valtr v bivaku ujasnil, jak má nový Phoenix správně fungovat, začal stoupat pořadím.

Jamaly stále na scéně

Ze zadních pozic jistily čest značky Tatra, i když s vozy odkazujícími na modelovou řadu Jamal, která již není v nabídce kopřivnické automobilky, posádky Bonver Dakar Projectu. Tomáš Vrátný vyrazil do Dakaru 2016 s jasnou představou, že bude pomáhat ostatním a taky závodit, Artur Ardavičus se chtěl konečně ukázat, což se mu však ani letos nepovedlo a handicapovaný andorrský jezdec Albert Llovera (ochrnutý na spodní část těla) se s Tatrou na ruční ovládání teprve sžíval – postupně podával neuvěřitelné výkony. Již jen samotný fakt, že s Tatrou Jamal s ručním ovládáním nenatrénoval před Dakarem vůbec nic a učil se s ní za pochodu, je z oblasti snů.

Těžko na bojišti...

Až do sedmé etapy se obě Tatry týmů Tatra Buggyra Racing držely v první desítce, což bylo více než skvělé. Ovšem potom přišla pohroma, která zpočátku ani tak nevypadala. Martin Kolomý v oblaku prachu za Kamazem Dmitrije Sotnikova havaroval (řízení mu zablokoval kámen), trefil kamennou terénní nerovnost na okraji cesty a svého Fat Boye prakticky odrovnal. Utrhl kabinu a urazil jeden ze závěsů motoru. Sice se dostal až do cíle etapy a vystartoval do té další, ale tím jen začaly vleklé technické problémy, které měly zcela zásadní vliv na jeho soutěžní tempo a tím pádem též konečný výsledek. Utržený motor vibracemi ve svém loži několikrát zničil turbodmychadlo posádkou vždy za vysoké míry utrpení vyměněné. I poté, co bylo uložení motoru opraveno, technika trpěla dál. Nakonec se ukázalo, že další vibrace pocházejí ještě od rozbitého uložení náhonu vrtule chladícího systému (za určitých otáček se celý motor znovu dostal do vibrací). Takže velká rána, kterou Martin Kolomý dal v sedmé etapě, ho stáhla až ke konečnému sedmnáctému místu v kategorii. Na druhou stranu je zde potřeba vyzvednout fakt, že Martin Kolomý je jedním z těch, kteří mají soutěžení s nejtěžšími monstry na světě nejen v krvi, ale hlavně v srdci samotném. Vždy a za všech okolností se snažil jet, co to šlo, co mu technika dovolila. Letos ji pokaždé dotáhl do cíle a co víc, v okamžiku, kdy ztratil naději na vynikající umístění, automaticky podřídil své osobní ambice týmovému duchu a byl připraven pomoci týmovému kolegovi, který sahal po lepším umístění. Což se nakonec také stalo, když Phoenix Jaroslava Valtra postavil zpět na kola. V Tatra Buggyra Racing týmu zafungovala týmová strategie na 100 %.

Tým funguje jako celek

Když jsme u té týmové strategie a logistiky nelze nevzpomenout na smolný okamžik Aleše Lopraise, který si pro letošek k útoku na „Beduína“ vybral spolupráci s týmem Gerarda de Rooye. Nasazení pěti ostrých soutěžních vozů Iveco, z toho tří kapotových speciálů, dávalo tušit, že tým by měl být opravdu strategicky a logisticky na úrovni. A také zřejmě byl, neboť konečný výsledek hovoří sám za sebe. Jen tomu Aleši Lopraisovi to nevyšlo. K neradosti fanoušků musel v důsledku technických problémů z letošního Dakaru odstoupit, když mu tým ve vypjaté situaci nedokázal poskytnou dostatečně rychle asistenci a pomoc. Naopak vysokou míru týmového ducha a společného boje prokázal Kamaz Master tým. Postup ruských rychlíků soutěží byl poněkud vlažný, ale v osmé etapě se zdálo, že si posádky Kamaz Master týmu přestaly zahrávat a půjdou do čela. Jenže co se zdá, to je sen. Kamazy Edouarda Nikolajeva, Ajrata Mardějeva i Andreje Karginova měly technické problémy. Ucpávaly se vstřiky, Karginov prorazil olejovou vanu a další. V deváté etapě Kamazy trpěly na přehřívání motorů (důsledek připravenosti na zcela jiný terén, než se nakonec na Dakaru 2016 jel). Desátá etapa byla nejtěžší. Senzačně ji vyhrál Pascal de Baar (Renault k 520 4x4 MKR Technology), původní dvojka týmu Mammoet Rallyesport. A byla z toho obrovská radost – první etapové vítězství pro jezdce i pro MKR Technology! Konzistentně jedoucí Gerard de Rooy ztratil pouze dvě minuty, zatímco Kamaz Master tým opustila štěstěna a všechny posádky pohřbily své naděje v písku.

Gerard de Rooy slaví

Dakar 2016 v kategorii kamiony nakonec nejlépe vyzněl pro Gerarda de Rooye (Iveco Torpedo), který vyhrál podruhé (poprvé v roce 2012). Navíc jeho tým měl dvě posádky v první trojici – třetí argentinský soutěžák Federico Villarga (Iveco Torpedo) a tři posádky mezi prvními pěti – pátý Ton van Genugten (Iveco Trakker). Ajrat Mardějev svůj triumf z loňska neobhájil,  skončil druhý, čtvrtý byl Hans Stacey (MAN) a šestý Pascal de Baar s českým Renaultem MKR. Ten se také stal nejlepším jezdcem s českým speciálem v letošním běhu Dakaru. Sedmé místo obsadil Maurik van den Heuvel s původním speciálem DAF převlečeným vtipně za nosatou Scanii. Na osmém místě v kategorii skončil Jaroslav Valtr se zcela novým speciálem Tatra Phoenix (nová vpravdě pionýrská konstrukce systému řízení dovolující snížit uložení motoru a převodového agregátu o 150 mm!), a stal se tak nejúspěšnějším českým jezdcem. Dohru však nakonec celé snažení Jaroslava Valtra mělo na letišti v Praze, kde tým Tatra Buggyra Racing bezprostředně po příletu z Jižní Ameriky ohlásil rozchod s Jaroslavem Valtrem pro nekompatibilitu v otázkách profesionálního přístupu k závodění. A ostatní Češi s kamiony? Šestnácté místo v konečné klasifikaci kamionů zaujal nakonec Tomáš Vrátný. Martin Macík junior nakonec po technických problémech dotáhl svůj Liaz (který má z Liazu však jen kabinu) na celkovém devatenáctém místě. Nejmladší posádka letošního Dakaru podala velmi příjemný výkon. Zazářil Ing. Jaromír Martinec, který se na Dakar vrátil po letech jako mechanik a člen posádky Alberta Llovery, jenž se stal první handicapovaným jezdcem kategorie kamion, který dojel do cíle – a navíc s Tatrou Jamal.

Příprava na další ročník

Ihned po skončení Dakaru 2016 samozřejmě vytanuly na povrch spekulace, co bude příští rok. Tatra Buggyra Racing tým velmi pravděpodobně získá statut továrnou podporovaného týmu na další období – a intenzivně hledá jezdce, kteří by byli schopni doplnit jedničku týmu Martina Kolomého. Tomu se již teď staví vylepšené dvojče Phoenixu druhé generace. Velké ambice si veze z Jižní Ameriky letos Mario Kress, který by chtěl pro ročník 2017 postavit ještě více Renaultů K 520 4x4, anebo dokonce i nějaký kapotový speciál na základě modelové řady obchodně nepříliš známých modelů Sherpa. Mluví se o Arturu Ardavičusovi, který by chtěl jet s Renaultem, důvod bude pravděpodobně ten, že za celou tu dobu nepřišel na chuť Tatře, prakticky nikdy nepochopil výhody nezávisle zavěšených a odpružených polonáprav vetknutých do páteřové roury. S Renaultem z Židovic by chtěl startovat také Gert Huzink, kterému Phoenix první generace po Marcelu Schoo letos shořel na prach. Kamaz Mater Team ohlásil podstatné navýšení sponzorských prostředků (Red Bull + 40 % a ETV + 30 %) a v záloze má kapotový speciál s kabinou MB Zetros (motor Gyrtech). Na ruských serverech proskočila informace o připravované soutěžní variantě těžkého vozu Ural Next (GAZ Group) s vlastním motorem JaMZ-780 (12 l). De Rooy si zřejmě nechá svá Iveca, která obuta do pneumatik GoodYear fungovala skvěle. Aleš Loprais si bude muset rozmyslet, s kým se spojí tentokrát, aby to již konečně vyšlo. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie