Dakar 2015 – Drtivé vítězství

I tak by se dal charakterizovat 36. ročník nejtěžší soutěže světa Dakar 2015. Alespoň z hlediska vítězů v kategorii „truck“, která nás nejvíce zajímá. 

Organizátoři Dakaru v Jižní Americe (Argentina, Bolívie, Chile) pro letošek pořádně přitvrdili. Nachystali až neuvěřitelně rychlé etapy kombinované opět s přejezdy extrémně vysokých horských průsmyků a přetěžkými dunovými poli. Průměrné rychlosti soutěžních kamionů v jednotlivých etapách přesahující sto kilometrů v hodině hovoří jednoznačnou řečí. Vysoké teploty, řídký vzduch, ohromné teplotní rozdíly během dne a noci, všudypřítomný jemný prach, „podlomená“ technika z dlouhého transportu přes Atlantik a vřazená tzv. maratonská etapa – těžko se to dá celé popsat. Někdo řekne jen jednoduše Dakar. Jiný tomu říká peklo na zemi.

Těžká kavalérie

Kategorie „truck“ je pro českého fanouška dlouhodobě tou nejzajímavější. Na Dakar 2015 z naší kotlinky vyrazilo hned několik týmů, posádek či alespoň jezdců. Největšími želízky v ohni byli rozhodně Aleš Loprais (MAN, N⁰ 503) a Martin Kolomý (Buggyra Tatra – Fat Boy, N⁰ 506). Po nepříliš příjemných eskapádách usedl letos Aleš Loprais za volant soutěžního speciálu MAN (SuperMAN) holandského týmu Eurol VEKA MAN. Poprvé ve své závodní historii se Dakaru zúčastnil jako součást velkého a silného týmu s ambicemi na opravdu dobré umístění. Martin Kolomý třímal opět volant soutěžní Tatry 815, evolučního vrcholu vývoje soutěžního speciálu konstruktéra a současně technického ředitele společnosti Tatra Trucks a.s. Ing. Radomíra Smolky, která však prošla další technickou přípravnou kůrou úspěšného závodního týmu Buggyra z Roudnice nad Labem. Tatra Buggyra Racing Team, tovární tým společnosti Tatra Trucks a.s. měl pro letošek nakročeno, díky dlouhodobým testům a úspěšné vývojové práci k solidním výsledků

České fanoušky, a z hlediska mezinárodních posádek nejen je, zajímalo zcela jistě též vystoupení ostravského Bonver Dakar Projectu, který pro letošek uzavřel tzv. trojkoalici s holandským týmem Mammoet Rallyesport a společností MKR Technology Maria Kresse, německého konstruktéra usazeného v severočeských Židovicích. Tři speciály Tatra Jamal BDP (Artur Ardavičus, N⁰ 515, Tomáš Vrátný, N⁰ 517, Rober Jan Szutkowski, N⁰ 539) a dva holandské Renaulty K520 4x4 (Martin van den Brink, N⁰ 513, Pascal de Baar, N⁰ 519) byly osazeny motory MKR Technology, navíc Renaulty byly celé dílem Maria Kresse a jeho firmy. Českou ekipu, která mohla promluvit do pořadí v kategorii „truck“, doplnil tentokrát Martin Macík junior s týmem KM Racing se soutěžním Liazem (N⁰ 525), s nímž již Dakar absolvoval, ale jako navigátor. Je třeba říci, že české posádky ani samotní jezdci se nejen jako vždy mezi konkurencí neztratili, ale troufám si říci, že své fanoušky v ničem nezklamali. Předvedli skvělý boj a zanechali pozitivní stopy.

Bitva titánů

Dakar 2015 začal v Argentině ukrutně rychlými a plochými etapami, kde se jelo doslova na krev. V první se dařilo především Aleši Lopraisovi a Martinu Kolomému, kteří se podělili o třetí místo. Navíc Kolomý se musel vyrovnávat s technickým hendikepem v podobě nefunkčního interkomu. První etapu ještě vyhrál Hans Stacey (N⁰ 504), který krotil na trati kapotové Iveco PowerStar, dvojče speciálu Gerarda de Rooye (N⁰ 501). Kamaz Master Team začal vlažně. Již ve druhé etapě, ale bylo všechno jinak. Kamaz Master Team „šlápl do pedálů“ a odstartoval tak svoji letošní dominanci startovnímu poli. Druhou etapu vyhrál Edouard Nikolajev (Kamaz, N⁰ 502), druhý byl Viazovič se speciálem MAZ (N⁰ 510, téměř klon Kamazu), třetí Ajrat Mardějev (Kamaz, N⁰ 507). Martin van den Brink s Renaultem od MKR Technology čtvrtý (opět v první pětce) a Martin Kolomý pátý, pořád se zlobícím interkomem. Extrémně těžká třetí etapa se stala kořistí Mardějeva. Andrej Karginov (Kamaz, N⁰ 500) byl druhý a na třetí pozici se protlačil De Rooy s Ivecem. Loprais čtvrtý a Kolomý šestý. Ve třetí etapě se na trať Dakaru snesl smutek za dalšího mrtvého v historii dakarského závodění – tentokrát polského motocyklisty Michala Hernika.

Ve čtvrté etapě musel Martin Kolomý spravovat technickou závadu a ztratil čtyřicet minut. Stupně vítězů obsadili opět piloti Kamazů: Nikolajev, Karginov a Mardějev. Loprais byl čtvrtý, Kolomý až patnáctý, zato Vrátný se vyšvihl na deváté místo. V páté etapě z Copiapa do Antofagasty Kolomý opět ztratil. Převrátil Fat Boye na bok a cíl viděl až na devatenáctém místě. Vítězství si vzal Nikolajev, druhý Mardějev, ale třetí tentokrát byl Bělorus Šjarhej Viazovič (MAZ), Loprais se pořád držel v závěsu a opět dokázal utrhnout čtvrté místo! Vrátný si vylepšil svůj osobák a dojel na osmém místě. Pátá etapa byla osudná pro Liaz Martina Macíka juniora. Poškozené ložisko diferenciálu a tím pádem neschopnost projet terénem všechny kontrolní body vystavila technickou stopku pro jinak velmi sympaticky jedoucího mladíka. Šestou etapu si pro sebe pronajal Kamaz Master Team: Nikolajev, Mardějev, Karginov a Sotnikov (N⁰ 520). Kolomý skvělou stíhací jízdou dosáhl sedmého času. Loprais ztratil hodinu a v průběžné klasifikaci se propadl na šesté místo, pořád však držel pozici nejlepšího Čecha v soutěži. Bohužel, tak jak předpokládal již po páté etapě, v té šesté skončil Martin Macík junior. Jelikož neměl statut privilegované posádky, nebyly mu neprojeté kontrolní body prominuty a třeba penalizovány, tak jako Gerardu de Rooyovi a musel se, chtě nechtě, se soutěží rozloučit. I to je Dakar – jednomu tak, druhému jinak.

Lopraisova etapa

Sedmá etapa znamenala českou radost. Vítězství pro sebe vybojoval skvěle jedoucí Aleš Loprais, když se nejlépe ze všech v kategorii popral s písečnými dunami. Druhý byl De Rooy, který po velkých technických problémech stíhal v průběžné klasifikaci první desítku a byl již z bojů o celkové stupně vítězů vyřazen. Třetí Karginov zachraňoval čest Kamaz Master Teamu. Kolomý byl devátý s další půlhodinovou ztrátou, ale bojoval velmi statečně dál. Osmá etapa byla pro kamiony etapou maratónskou. Vítězství vybojoval Nikolajev, druhý opět De Rooy a třetí Karginov. Aleš Loprais opět čtvrtý a Martin Kolomý, s prokousnutým jazykem, na šestém místě. Po volném dni vyhrál devátou etapu Mardějev, Nikolajev byl druhý a De Rooy třetí. Loprais dorazil pátý a Kolomý sedmý. V průběžné klasifikaci Loprais ztrácel na vedoucího Mardějeva ze čtvrtého místa více než hodinu a čtvrt, a Kolomý ze sedmého již téměř tři a půl hodiny. V této konstelaci se na stupně vítězů v Buenos Aires již mohlo pomýšlet jen těžko.

Desátá etapa nevyšla Martinu Kolomému podle představ, pral se s technikou a cíl viděl až na 25. místě s další tři čtvrtě hodinou odstupu od vítězného Nikolajeva, druhý Mardějev opět podtrhl dominanci Kamazů, třetí Viazovič si vytvářel skvělé dakarské ostruhy. Aleš Loprais byl opět čtvrtý, stejná příčka mu patřila i v průběžném pořadí. Jedenáctá etapa byla ve znamení nástupu Hanse Staceyho, který si chtěl vylepšit svoji průběžnou pozici. Etapu vyhrál před svým šéfem týmu De Rooyem. Nikolajev jistil pro Kamaz třetí místo. Kolomý se dostal stíhací jízdou na šestou pozici a Loprias byl sedmý. Stejná příčka mu patřila v následující dvanácté etapě, kterou vyhrál opět Stacey. Mezi něj a De Rooye se na druhou pozici vtěsnal Marcel van Vliet (MAN, N⁰ 508). Loprais tentokráte na 22. místě ztratil 25 minut a bylo hotovo. Poslední třináctá etapa již nic nezměnila. Vyhrál ji sice opět Hans Stacey, druhý byl opět Marcel van Vlijet a třetí tentokrát Ajrat Mardějev, který se stal poprvé vítězem soutěže Dakar. V ročníku 2015 za sebou nechal o více než třináct minut Edouarda Nikolajeva a o padesát minut Andreje Karginova. Na čtvrtém místě skončil skvěle jedoucí Aleš Loprais se ztrátou téměř dvou hodin, sedmý byl Martin Kolomý se ztrátou přes čtyři hodiny a čtrnáctý Tomáš Vrátný se ztrátou téměř deset hodin.

Češi a Slováci nezklamali

Nakonec se tedy „zrno oddělilo od plev“, byť to na začátku vypadlo, že na vítězství má prvních deset jezdců na strojích šesti značek. Kamaz Master Team deklasoval soupeře a obsadil všechna místa na stupních vítězů. „Bramborovou“ medaili vybojoval Aleš Loprais, ale jel skvěle a jako jeden z mála dokázal Kamazům vzdorovat a dokonce jim a hochům od Iveca vyfouknout jedno etapové vítězství. Sedmé místo Martina Kolomého je pro tým Tatra Buggyra Racing rovněž cenný úspěch. Z týmů, které měli na trati jen jedno ostré vozidlo, se umístili jednoznačně nejvýše. 

Čtrnácté místo Tomáše Vrátného z BDP je jeho osobní rekord, stejně jako etapové osmé a deváté místo. Sedmnáctý Martin van den Brink a jedenatřicátý Pascal de Baar, oba s Renaulty od MKR dokázali absolvovat celý Dakar 2015, a to je při tom, že šlo o zcela nové soutěžní speciály z dílny Maria Kresse (motor MKR, automatická převodovka ZF – úprava MKR) výborný výsledek. Stejně tak dobrý výsledek zaznamenal Polák Robert Jan Szustkowski (třetí Tatra Jamal BDP) svým devatenáctým místem. Poněkud za očekáváním zůstal Artur Ardavičus (první Tatra Jamal BDP) na celkovém dvaadvacátém místě, který snad neměl tolik štěstí, kolik by potřeboval. Na jeho celkovém výkonu se podepsala havárie v druhé etapě a technické problémy. Skvělý dojem zanechal Martin Macík junior, i když soutěž nedokončil. Samotná jízda a koneckonců také vystupování v médiích jsou zcela jistě příslibem do budoucna – určitě o něm ještě mnoho v dobrém uslyšíme. Stejně tak zanechali vynikající dojem čeští motocyklisté. Především nováček na Dakaru Ondřej Klymčiw (KTN, skvělé 20. místo se startovním číslem 160!) Tradičně dobře si vedl spolehlivý David Pabiška (KTM, 24. místo), nováček Milan Engel dorazil do cíle třicátý (KTM) a Jan Veselý 39. Zdeněk Gottvald (Husquarna) soutěž nedokončil. Ještě, a možno říci nepoměrně lépe, si vedli Štefan Svitko a Jan Jakeš ze Slovenska (oba KTM), páté a osmé místo v konečné klasifikaci, to je umístění snů! Stejně jako první místo Jana Jakeše a druhé místo Štefana Svitka ve třinácté etapě z Rosaria do Buenos Aires. 

Vyhráli profesionálové

Kategorii motocyklů vyhrál po boji s Portugalcem Paulo Concalvesem (Honda, celkově druhý) Španěl Marc Coma (KTM), který tak dosáhl pátého dakarského triumfu ve své kategorii. Čtyřkolky vyhrál Polák Rafal Sonik před Argentincem Jeremiasem Gonzalesem Feriolim a Walterem Nosigliem z Bolívie, neboli dvě Yamahy před Hondou. V kategorii automobilů se očekával boj mezi piloty speciálů MINI týmu ALL4 Racing Mini (Nasser Al-Attiyah, Nani Roma, Krzysztof Holowczyc, Erik van Loon, Vladimír Vasilijev a další) a pick upem Toyota Hilux Giniela de Villierse. Osladit to všem mohli jezdci zvučných jmen Stephane Peterhansel, Carlos Sainz a Cyril Després z týmu Peugeot Total, který je s velkou pompou angažoval k velkému návratu francouzské značky do nejtěžší soutěže světa. Jenže hned na začátku se ukázalo, že nová bugy (4x2 se vznětovým motorem) od Peugeotu za ostatními pokulhává. Stephane Peterhansel se netajil po prvních etapách zklamáním, že sice 2008 DKR Peugeot testovali, ale ne zase tolik, aby věděli, zda vydrží takovou zátěž, jaká na Dakaru je! Cyril Després, pětinásobný vítěz kategorie motocyklů, zase všem v přímém přenosu prozradil, že s jeho výsledky nelze počítat, neboť se přijel tentokrát na Dakar 2015 hlavně pobavit a povyrazit se v, pro něj nové, kategorii. 

Carlos Sainz odstoupil po čtvrté etapě v níž skončil až 77., když si předtím vedl celkem obstojně. Peterhansel nakonec se ztrátou více než pěti hodin na vítěze skončil jedenáctý a Després 34. se ztrátou přes patnáct a půl hodiny. Pro Peugeot je to hodně hubený výsledek. Ještě hůř však dopadl týmovou strategií vyvzdorovaný loňský vítěz Nani Roma, jemuž se hned po startu do první etapy jeho MINI zastavil a posunul se až na 135 pozici. I když se během devíti etap dostal Roma z propadliště soutěže až na dvacáté páté místo, byla „devátá“ jeho labutí písní. Po letošku tak Roma zůstal jen s loňským darovaným vítězstvím a někdo by si mohl říci: „boží mlýny melou pomalu, ale jistě.“ Boj o vítězství v kategorii svedli Katařan Nasser Al-Attiyah, který se od druhé etapy usadil v čele průběžné klasifikace s Jihoafričanem Ginielem de Villiersem, jenž okupoval od druhé etapy průběžnou druhou příčku. A tak také zůstalo až do finiše. Více než devět tisíc kilometrů dlouhé soutěže se zúčastnilo letos 406 posádek (161 motocyklistů, 45 quadistů, 137 posádek automobilů a 63 posádek kamionů). V polovině rallye jich bylo v soutěži již jen 267 (115/24/76/52). Cíl v Buenos Aires vidělo jen 207 z nich (79/18/67/43). Může nás těšit, že z těch českých se do cíle dostala drtivá většina. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie