Historie
Veteran Arena Olomouc – Obdivuhodné...
-TH/HH- 15.09.2015 05:17
Největší muzeum československých automobilů najdete v Olomouci...
Úspěšný podnikatel Ing. Lubomír Pešák je nejen největším sběratelem prostějovských automobilů Wikov, ale také provozovatelem Veteran Areny Olomouc, kterou otevřel 15. května 2010 jako sbírku zaměřenou na československé výrobky, jež ve třicátých letech byly stejně vyspělé jako ty nejlepší na světě, ne-li vyspělejší (jako třeba aerodynamické osmiválce Tatra 77, 77A a 87). Přípomínkou slavné technické minulosti opravdu kapitalistického (a po jistou dobu prosperujícího) Československa je obdivuhodná kolekce našich automobilů, reprezentovaná značkami Aero, Jawa, Praga, Škoda, Tatra, Wikov a Z (Zbrojovka Brno), ale také motocykly Jawa, ČZ, Praga a dalšími, nemluvě o jiných strojírenských výrobcích jako jsou třeba stacionární motory, čerpací stojany apod. Počet motoristických exponátů dosahuje 160 kusů, z toho tvoří největší sbírka vozů Wikov neuvěřitelných sedmnáct! Některé do Veteran Areny zapůjčili jejich majitelé, vzhledem k pečlivému uskladnění v temperované hale i velké publicitě je často ani nežádají po vypršení smlouvy zpět...
Součástí muzea jsou zajímavé sbírky historických radiopřijímačů, gramofonů a telefonů, jež čítají téměř 900 kousků, takže si na své přijdou i ti, kteří neholdují jen motorovým vozidlům. Ta však tvoří srdce expozic jak v přízemí, tak v patrových ochozech haly s prosklenou střechou, stavbu chce majitel rozšířit, až překoná záplavu nejrůznějších povolení a mnohdy podivných předpisů. Mezi vystavenými vozy jsou milníky československé konstrukční školy a také unikáty, dochované v jediném exempláři. Pozoruhodnou aktivitou je rekonstrukce aerodynamického čtyřmístného automobilu Wikov 35 zvaného Kapka na originálním podvozku číslo 606 se čtyřválcem 1740 cm3 z roku 1931, vytvořená v první verzi se zakrytými světlomety. Vycházelo se především z fotografií, tovární dokumentace od firmy Wichterle & Kovářík se nedochovala. Výsledek předčil očekávání a rekonstruovaný proudnicový Wikov zářil ve společnosti dalších československých aerodynamických automobilů Tatra 77 (1936), Škoda Popular Monte Carlo (1937) a Zbrojovka Brno Z4 (1000 mil 1933) na zámku Loučeň při letošní Soutěži elegance (viz AR 8/’15).
Prostějovský Wikov nikdy nebyl častým zjevem ani na československých silnicích, společnost Wichterle & Kovářík se totiž soustředila především na kvalitu a nikoli kvantitu. Po rozhodnutí výrobce zemědělských strojů (po válce se proměnil na národní podnik Agrostroj) vstoupit do světa automobilů se od roku 1924 začala připravovat nová konstrukce. Tvůrci vozu Wikov se inspirovali italským Ansaldo (dokonce si koupili originální chassis), který už ve dvacátých letech vynikal vačkovým hřídelem v hlavě válců (OHC), což až do osmdesátých let minulého století nebylo příliš rozšířené řešení (nejprve SV, pak OHV, protože OHC či dokonce DOHC byly vyhrazeny většinou sportovním a závodním strojům). První sériový Wikov, typ 7/28, se oficiálně představil na Pražském autosalonu 1927, samozřejmě s rozvodem OHC, a tomuto řešení zůstala značka věrná. Ve sbírce Lubomíra Pešáka však je rovněž prototyp Wikov IV/16 se čtyřválcem OHC 1244 cm3 a třídveřovou karoserií faeton (viz AR 8/’15), nejstarší dochovaný automobil moravské značky. Na podvozcích Wikov typů 7/28, 35 a 40 vznikla řada speciálních karoserií, dochovalo se asi padesát automobilů, z nichž sedmnáct najdete ve Veteran Areně v Olomouci! Další zajímavou moravskou značkou je Z, tedy Zetka, výrobek Zbrojovky Brno, která přešla od klasických typů s pohonem zadních kol na pokrokové typy s pohonem kol předních, jež vtipně uváděla mj. sloganem Jistě jste ještě nespatřili koně, aby tlačili vůz, a pak vypočítávala výhody tažení, tedy předního pohonu.
V olomouckém muzeu jsou vozy Z rovněž zastoupeny, i když nikoli v tak velkém počtu jako automobily Tatra, Praga a Wikov. Po válce se továrna brněnské Zbrojovky stala výrobcem neméně věhlasných traktorů Zetor, jejichž produkce nyní prožívá renesanci a nava-zuje na exportní úspěchy minulých desetiletí. Značka Jawa také ještě žije, podle dostupných pramenů SAP ČR v prvním pololetí 2015 vyrobila 932 motocyklů, což je o 4,7 % více než za stejné období roku předcházejícího. Málokdo si však pamatuje, že vyráběla rovněž automo-bily. Stejně jako Zetka s dvoudobými motory a předním pohonem, ale vzešla z licence na německé DKW 700, jež brzy nahradily vlastní konstrukce dvouválců, známé jako Jawa Minor. Ještě po válce představila moderní Minor II, ale v rámci nesmyslné poválečné reorganizace automobilového průmyslu musela předat výrobu jiným (Rudý Letov a Motorlet, dříve Walter), přičemž vzhledem k exportní objednávce dostal Minor II značku Aero (aby nahradil dodávku nevyráběných typů Aero Ponny). Historie vozů Aero, Tatra, Praga a Škoda je většinou dobře známá, procházka expozicí však evokuje vzpomínky na dětství, kdy tyto automobily byly běžnými dopravními postředky v někdejším Československu, protože nových byl nedostatek, prodávaly se hlavně zasloužilým na pořadník, anebo vyvážely, neboť komunisté přece potřebovali ty valuty z nenáviděného západního světa!
Přes komunistickou porobu však naši konstruktéři ještě do šedesátých let vytvářeli pozoruhodná díla, jak dokumentuje třeba vystavená čtveřice reprezentačních aerodynamických limuzín Tatra 603. Vynikaly vzduchem chlazeným osmiválcem uloženým v zádi, který z objemu 2,5 litru dával 77 kW (105 k) a uděloval šestimístnému vozu největší rychlost přes 160 km/h. V letech 1956 – 1975 jich vzniklo 20 422 a dnes jsou vyhledávanými historickými vozidly. V expozici najdeme čtyři verze včetně dvojice mezitypů, stejně jako dva nástupce Tatra 613, respektive 700. Návštěvu muzea rozhodně doporučujeme, mnohé vozy však vyjíždí na různé akce, takže se ji vyplatí zopakovat. Veteran Arena Olomouc je zkrátka v pohybu a také hostí umělecké výstavy s důrazem na práce regionálních tvůrců. V zimě je zavřeno, jinak otevřeno od úterý do neděle každý týden od dubna do konce listopadu, a to včetně státních svátků.
Převzato z časopisu