PORSCHE 917 (1969 – 1973) – Úspěšné monstrum

Superautomobil, který na rovince v Le Mans dosáhl rychlosti přes 380 km/h, byl nejen vítězem, ale také často neovladatelným monstrem...

Po vítězství továrního Fordu GT Mk. IV ve 24 h Le Mans 1967 byl od další sezony novými předpisy FIA omezen zdvihový objem motorů na pět litrů, což ovšem týmu Johna Wyera s upravenými typy Ford GT40 nebránilo v dalších triumfech (24 h Le Mans 1968 a 1969). Konkurence však nespala a už v roce 1969 se na startu objevily první nové automobily Porsche 917. Zpočátku měly nebezpečné jízdní vlastnosti a málokdo chtěl tato pětilitrová monstra řídit, během krátké doby je však konstruktéři doladili a Porsche 917 ovládla největší vytrvalostní závody. John Wyer získal důvěru výrobce a ze starších Fordů GT40 už pro sezonu 1970 přešel na tovární Porsche 917. Hned první start ve 24 h Daytony 1970 proměnila dvojice Pedro Rodriguez/Leo Kinnunen (MEX/SF) na vítězství, další tři triumfy přidala v šestihodinovce na okruhu Brands Hatch, při 1000 km Monzy a 6 h Watkins Glen. Druhá Wyerova posádka Jo Siffert/Brian Redman (CH/GB) na Porsche 917 vyhrála 1000 km Spa-Francorchamps a 1000 km Zeltwegu, když na zatáčkovité trati Targa Florio 1970 také vyhrála, ale na obratném Porsche 908/3 (dlouhé 917 se na přírodní trať opravdu nehodily).

Sestava Porsche Salzburg dobyla na Porsche 917 jen dvě vítězství, ovšem mezi nimi to největší ve 24 h Le Mans, kde řada favoritů odpadla, jen posádka Hans Herrmann/Richard Attwood (D/GB) vydržela i pohromu deštivé noci. Herrmann vzpomíná, že nic neviděl, a mohl jet pouze na třetí převodový stupeň (z pěti). Po vítězství se vzdal závodění a do Le Mans se vrátil s vítězným vozem až na oslavu v ročníku 1995. Na Nürburgring byla opět nasazena menší Porsche 908/3, vyhrála dvojice Vic Elford/Kurt Ahrens (GB/D). Proti vozům Porsche 917 se vzduchem chlazeným dvanáctiválcem typu boxer od roku 1970 nastoupila Ferrari 512S s kapalinou chlazeným vidlicovým dvanáctiválcem, ale po sezoně 1971 už nemohla pětilitrová monstra vzhledem k novému limitu objemu motorů 3,0 l dále startovat. Byla to éra, kdy sportovní prototypy vzhledem k lepší aerodynamické účinnosti (zakrytá kola) a většímu objemu motorů (5,0 oproti 3,0 l) dosahovaly vyšších rychlostí než formule 1. Možná i to hrálo roli v omezení objemu pro sezonu 1972. Ještě v roce 1971 pokračovala účast Porsche 917 i Fer-rari 512S v mistrovství světa, ve 24 h Le  Mans slavně zvítězila posádka Helmut Marko/Gijs van Lennep (A/NL), když na Porsche 917 dosáhla rekordní průměrné rychlosti 222,304 km/h.

Pouze defekt připravil o triumf sestavu Richard Attwood/Herbert Müller (GB/CH), jež s poruchou převodovky dojela druhá. Vozy Porsche 917 podruhé v řadě ovládly mistrovství světa, ale byla to jejich labutí píseň. Ze šampionátu byly vykázány po snížení objemu válců na tři litry, další úspěchy však sbíraly v evropské Interserii a americké CanAm, kde uspěly v otevřených verzích s přeplňovanými motory. Technická data Porsche 917 v naší tabulce pocházejí z původního originálního prospektu, vydaného pro homologaci 25 povinných exemplářů. Výkon 520 k (382 kW)/ /8000 min^-1 podle normy DIN se pro závody záhy zvýšil, běžně se uvádělo 560 k (412 kW)/8300 min^-1, v další verzi o objemu 4907 cm³ už 600 k (441 kW) při shodných otáčkách a konečně ze 4999 cm³ dokonce 630 k (463 kW)/8300 min^-1. Prostorový hliníkový rám vozu vycházel z předcházejícího typu 908, byl však patřičně zesílen a později se objevil v hořčíkové verzi. Od počátku se počítalo s krátkou verzí i dlouhou pro rychlé okruhy (Le Mans), vše vyřešily výměnné koncovky zádě. Dodávaly se čtyř- i pětistupňové převodovky. V květnu 1969 se počítalo s debutem Porsche 917 v závodě 1000 km Spa-Francorchamps, ale vytrvalý déšť neumožnil žádné testování, navíc po startu se vůz hned zastavil s poruchou motoru (ventilový rozvod). Krátká verze pak debutovala při 1000 km Nürbugringu, známý jezdec cestovních vozů Dieter Quester z Rakouska (mnohokrát jel v Brně) to po tréninku vzdal, vůz byl těžko řiditelný, ale v závodě pak obsadila dvojice David Piper/Frank Gardner (GB/AUS) osmé místo. Po úpravách geometrie závěsů kol se Porsche 917 představila ve 24 h Le Mans 1969. Rolf Stommelen (D) se hned ujal vedení, v tréninku s Kurtem Ahrensem zajeli průměr kola 238,976 km/h (!), ale vůz nevydržel.

Na první pozici se vyšvihl Vic Elford, na Porsche 917 vedl ještě ve dvacáté hodině, jenže selhala spojka a s Richardem Attwoodem odpadli. První vítězství nakonec -dobyla dvojice Jo Siffert/Kurt Ahrens (CH/A) v  srpnu 1969 na Österreichringu. Ve 24 h Le Mans 1969 britský soukromník John Woolfe na Porsche 917 havaroval a po převozu vrtulníkem na následky popálenin zemřel v nemocnici. Sezona 1970 tedy začala triumfem nové posádky Pedro Rodriguez/Leo Kinnunen ve 24 h Daytony, první 24 h Le Mans pro Porsche 917 dobyli Richard Attwood/Hans Herrmann, o rok později prvenství zopakovali Helmut Marko/Gijs van Lennep. Největší rychlost tam převýšila 380 km/h! Celkem vozy Porsche 917 vyhrály patnáct závodů světového šampionátu sportovních prototypů a dva tituly mistra světa v hodnocení značek (mistrovství jezdců nebylo vypsáno).

V první sezoně 1970 jim jedno vítězství ubrala trojice Mario Andretti/Nino Vaccarella/Ignazio Giunti (USA/I/I) na Ferrari 512S, když vyhrála 12 h Sebringu; o rok později však na stupni nejvyšším stanuli třikrát jezdci s třílitrovými vozy Alfa Romeo 33/3. Byla to jen krátká epizoda Porsche 917, ale v historii automobilových závodů a supersportovních monster jedna z nejvýznamnějších. Jürgen Neuhaus (D) vyhrál hned první -ročník Interserie 1970 na klasickém kupé, pak se uplatnily otevřené verze 917/10 a 917/10 TC, které ani tam v dalších letech nenalezly soupeře. Létající Fin Leo Kinnunen vyhrál Interserii celkem třikrát; v roce 1972 na Porsche 917/10 triumfovali Leo Kinnunen v Interserii a George Follmer za mořem v CanAm, kde nahradil zraněného Marka Donohua. Americký inženýr Donohue se vrátil v triumfální sezoně 1973. Na nejsilnější variantě Porsche 917/30 TC vyhrál šest z osmi závodů CanAm 1973 a stal se mistrem. Dva, jež nevyhrál, patřily vozům Porsche 917/10 TC, první Charliemu Kempovi a druhý George Follmerovi. Byla to taková převaha, že předpisy CanAm pro sezonu 1974 omezily spotřebu paliva, čímž žíznivá turba vyřadily. Leo Kinnunen také odstoupil a pokusil se o formuli 1, mistrovský titul v Interserii 1974 přenechal Švýcaru Herbertu Müllerovi s evolucí 917/20 TC pro nový limit objemu válců do 4,5 l. Bylo to jasné, Porsche 917 neměla v žádné disciplíně soupeře, a tak se je pořadatelé snažili zpomalit.

PORSCHE 917 (1969)

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA  

Atmosféricky plněný, vzduchem chlazený zážehový plochý dvanáctiválec boxer (typ 912/00), uložený podélně vzadu; DOHC 2V (ozubené soukolí); blok a hlavy válců z lehkých slitin (Al, Mg); nepřímé vstřikování paliva Bosch; 4494 cm³ (ø 85 x 66 mm); 10,5:1; 520 k DIN (382 kW)/8000 min^-1 a 451 N.m/6800 min^-1. Elektronické dvojité zapalování (pořadí zážehu 1-9-5-12-3-8-6-10-2-7-4-11), mazání se suchou klikovou skříní. Tříkotoučová suchá spojka; synchronizovaná převodovka 5 + 1Z (výměnné převody podle konkrétního okruhu); samosvorný lamelový diferenciál; pohon zadních kol. Elektrická výstroj 12 V.

PODVOZEK 

Prostorový trubkový hliníkový rám s karoserií z polyesteru a skelného laminátu; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; dvouokruhové kotoučové brzdy ATE; hřebenové řízení, převod 11,4:1; kola z lehké slitiny; pneumatiky Dunlop, vpředu 4,75/11,30 – 15, vzadu 6,00/13,50 – 15.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI 

Rozvor náprav 2300 mm, rozchod kol 1488/1457 mm; d/š/v 4290 (4780)/1880/920 mm; celkový objem dvou palivových nádrží 150 l; homologační hmotnost (DIN) 896 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) 

Největší rychlost přes 320 km/h; první série 917 001 až 025; základní cena 140 000 DM při odběru v továrně (1969).

Převzato z časopisu

Fotogalerie