MOTORY SUBARU H6 – ŠEPOT KVĚTIN

Již více než třicet let má Subaru ve svém výrobním programu ploché šestiválce pověstné kulturou svého běhu. Od jejich zavedení v roce 1987 dnes vznikají ve třetí generaci.

Subaru je z celosvětového pohledu spíše menší automobilkou, avšak z pohledu techniky patří k těm, které nejdou cestou konvenčních řešení. Mezi hlavní technické odlišnosti Subaru patří spojení plochých motorů typu boxer s pohonem všech kol, jenž může být zásluhou nízkého těžiště daného právě plochým motorem uspořádaný symetricky v podélné ose vozu (spojovací hřídel přední nápravy je umístěn pod převodovkou). 

Ve druhé polovině 70. let Subaru zažívalo především na americkém trhu značný rozvoj. Ze 40 tisíc prodaných vozů v roce 1975 jich o pět let později bylo o sto tisíc kusů více. O dalších šest let později prodeje stouply až na 183 tisíc, což je mimochodem číslo, které Subaru na americkém trhu po následujícím propadu prodalo opět až v roce 2003. V roce 2017 si Američané pořídili téměř 650 tisíc Subaru.

Ale zpět do bujných 80. let, v nichž Subaru potřebovalo svým zákazníkům nabízet stále více zejména z pohledu výkonu motoru. Proto se v roce 1983 objevil první přeplňovaný motor – čtyřválec 1,8 litru. Avšak ani to nestačilo, a tak Subaru zahájilo vývoj vlastního šestiválcového motoru. Ani na chvíli nebylo pochyb o tom, že půjde opět o motor s plochým uspořádáním, jež je jedinou možností pro použití ve spojení s již existujícími převodovkami a pohonem. 

Šest válců však neumožnilo pouze zvětšit objem motoru, a tím zvýšit výkonové parametry, ale tento typ motoru, v němž má každý píst svoji vlastní kliku, je mimořádný také z pohledu kultury běhu. Je jednou z několika optimálních koncepcí čtyřdobých spalovacích motorů s dokonalým vyvážením, projevujících se absencí vibrací při jízdě, nízkou hlučností i lehkostí vytáčení. 

Výsledek vývoje Japonci představili v Subaru XT6 v roce 1987. Aby Subaru na svůj nový šestiválec upozornilo, představilo ve stejném roce studii luxusního, elektronikou nabitého sedanu F624 Estremo, jenž měl pod kapotou taktéž plochý šestiválec, ale o objemu 2,0 l, s přeplňováním dvojicí turbodmychadel a výkonem 184 kW (250 k). Sériový motor měl atmosférické plnění, zdvihový objem 2,7 litru a výkon skromnějších 110 kW (150 k). Kvůli zástavbě do poměrně malého a nízkého motorového prostoru kupé XT bylo nutné použít dvojici elektrických ventilátorů, samozřejmě byl zesílen podvozek a například náboje kol dostaly pět místo čtyř šroubů. Proměnou prošel také hydraulický posilovač řízení, jenž disponoval funkcí klesajícího účinku se zvyšující se rychlostí. 

Samotný motor s kódovým označením ER27 měl hliníkový blok i hlavy válců a mnoho prvků a řešení přebíral z tehdejšího čtyřválce EA82. Samozřejmostí byla dvojice ventilů na válec. Rozvody byly tvořené řemeny a technickou zajímavost představoval na jedné straně motoru mechanický napínací mechanismus (jako EA82), zatímco na druhé se řemen napínal hydraulicky tlakem oleje (jako u tehdy teprve chystaných čtyřválců EJ22). Standardem bylo vícebodové nepřímé vstřikování.

Stejně jako byl první šestiválec Subaru použitý v jediném modelu, také druhá generace tohoto motoru poháněla výhradně jedno dvoudveřové kupé – tentokrát Subaru SVX představené v roce 1991. Nový motor (označení EG33) měl ale premiéru o dva roky dříve v konceptu SRD-1, který postavilo oddělení Subaru Research and Development. Toto uhlazené luxusně-sportovní kombi se nikdy nedostalo do prodeje, avšak disponovalo 8místným interiérem, a právě novým plochým šestiválcem spojeným s pohonem všech kol. Ještě před premiérou sériové verze kupé SVX se šestiválec objevil také v konceptu dvoudveřového kombi „shooting brake“, jenž byl nazván Subaru Amadeus a svými rysy chystané kupé připomínal. 

Nový šestiválec byl postavený na technickém základě nové generace čtyřválců EJ (premiéra v typu Legacy) a kromě zvětšeného objemu již disponoval čtyřventilovou technikou s dvojicí vačkových hřídelů umístěných v hlavách válců. Před tím, než v roce 1997 skončila výroba modelu SVX, se ale šestiválec EG33 stihl v roce 1995 ještě objevit v konceptu velkého kombi Alpha-Exiga. 

Šestiválcová sága pak pokračovala v roce 1999. Tehdy byl ale šestiválcový motor určen především do zvýšených modelů Legacy Outback H6-3.0 a Legacy Lancaster 6 (Outback pro japonský trh) a sportovněji laděných Legacy GT30 a RS30. Tento motor s kódovým označením EZ30D byl vybaven proměnným sacím traktem, společným výfukovým sběrným potrubím pro každou hlavu válců a byl vždy spojen se čtyřstupňovou samočinnou převodovkou.

V roce 2003 se objevila modernizovaná verze, jež si zachovala objem tři litry, ale dostala elektronický plynový pedál, plastové sání, a především systém proměnného časování (AVCS) a zdvihu (VVL) ventilů. Tím se dokázal lépe přizpůsobit různým provozním podmínkám. Motor byl k dispozici nejen v kombinaci se samočinnou převodovkou, ale také s manuálním řazením (např. Legacy 3.0 Spec. B). 

Na nový motor v roce 2003 upozornil také zajímavý koncept čtyřdveřového kupé Subaru B11S, v němž měla přeplňovaná verze plochého šestiválce výkon 294 kW (400 k).

V roce 2010 došlo k další modernizaci šestiválcového boxeru Subaru. I když má stále označení EZ, tentokrát EZ36D, dostal objem zvětšený na 3,63 l a především přepracované hlavní části v podobě asymetrických ojnic, jež umožnily zmenšit šířku motoru, a tím použít větší zdvih. Motor má zásluhou této úpravy ve srovnání s předchůdci jen mírně podčtvercovou koncepci, což je přínosem pro průběh točivého momentu. Tento motor je po detailních úpravách stále v prodeji, ale bohužel pouze na americkém a ruském trhu v modelech Outback a Legacy.

PŘEHLED ŠESTIVÁLCŮ SUBARU

Převzato z časopisu

Fotogalerie