MATRA AUTOMOBILE (1964 – 2004) – Krátký zázrak

Společnost Matra by se letos dožila sedmdesáti let, její předchůdce Capra osmdesáti. Ve vývoji a výrobě automobilů zanechala výraznou stopu...

Divize Matra Automobile formálně existovala jen v letech 1964 – 2004, poslední sériové vozy značky Matra skončily ještě o dvacet let dříve, automobilová výroba však pokračovala pro Renaulta až do roku 2003. Matra Automobile byla finálním výrobcem tří generací Renault Espace, stejně jako originálního konceptu Renault Avantime. Kromě toho neustále představovala různé automobilové studie, tradičně nadčasové, ale dalšího partnera už nenalezla. Nejslavnější je desetileté období 1964 – 1974, kdy Matra vyhrála mistrovství světa formule 1 a třikrát 24 h Le Mans, ale vyráběla i vlastní silniční sportovní automobily. První z nich, Matra 530, se představil na autosalonu v Ženevě roku 1967, tedy právě před 50 lety! Dvacetiletá automobilová historie Matry je plná úspěchů jak ve výrobě silničních vozů, tak na závodních tratích. Marcel Chassagny (1903 – 1988) založil v roce 1947 společnost MATRA (Mécanique Avia-tion Traction), která navázala na jeho původní firmu CAPRA (Compagnie Anonyme de Production et Réalisation Aéronautique), založenou roku 1937 na základech zaniklé letecké produkce Avions Bernard, už v roce 1941 poprvé přejmenované na MATRA.

V poválečném kvasu jeho podnik překonal represe za spolupráci s německými okupanty a vydal se na cestu rozličné výroby a vývoje technických předmětů. Po válce podniku nevyšel projekt stíhacího letadla R-100, a tak se pustil do výroby raket a taktických střel, přidal telekomunikační prostředky a další výrobky. Jméno Matra je zkratkou původního dlouhého názvu, jenž vyjadřuje aktivity podniku v oblasti mechaniky, letectví a motorových pohonů. V roce 1958 se Matra stala prvním dodavatelem dílů pro francouzský kosmický výzkum. V roce 1963 byl generálním ředitelem firmy jmenován dynamický Jean-Luc Lagardère (1928 – 2003), povolaný zakladatelem Marcelem Chas-sagnym, a pod jeho vedením došlo k diverzifikaci výrobního programu. V závodě Romorantin se v první polovině šedesátých let montovala sportovní kupé konstruktéra Reného Bonneta, nadšence automobilových závodů, který dříve vyráběl automobily D.B. se svým přítelem Charlesem Deutschem.

Po rozchodu partnerů záhy finančně nestačil. Jean-Luc Lagardère se tedy rozhodl, že výrobu převezme, a z úhledných kupé René Bonnet Djet 5 se staly první vozy Matra Jet 5. V té době byl také zalétán pokrokový turistický letoun Moynet Jupiter 360-4 se dvěma motory s tažnou a tlačnou vrtulí v ose trupu, rovněž vyrobený Matrou. Produkce automobilů však společnosti přinesla mnohem větší úspěchy a uznání. Dnes to už zní jako pohádka, ale v roce 1964 bylo ještě leccos možné. Matra spustila výrobu sportovních vozů, o pět let později byly její monoposty mistry světa ve formuli 1 (1969 s Jackiem Stewartem na typu MS-80 Ford Cosworth DFV) a pak Matry třikrát vyhrály 24 h Le Mans, ovšem už s dvanáctiválcovými motory vlastní konstrukce, na něž přešly po uzavření smlouvy o spolupráci s automobilkou Simca (Chrysler Europe). Teprve přeplňovaný šestiválec 1,5 litru pro formuli 1 se počátkem osmdesátých let ukázal jako příliš velké sousto a Matra z automobilového sportu odstoupila. René Bonnet měl smlouvu s Renaultem na dodávky motorů a jeho laminátová kupé byla velkou konkurencí Alpine-Renaultu. U Matry v jejich produkci s motory Renault 8 Gordini pokračovali a do roku 1968 postavili celkem 1495 vozů.

To se však už vyráběl originálně řešený sportovní model Matra 530 s motorem Ford 1.7 V4 před zadní poháněnou nápravou a s vyjímatelnými střešními panely, který vznikl v 9609 exemplářích a premiéru slavil na ženevském autosalonu 1967. Za pozornost stojí, že v roce 1969 nasadila Matra tři kupé 530 do Rallye Monte Carlo s hvězdným triem závodníků, kteří vítězili se sportovními prototypy a formulovými monoposty Matra na okruzích. Ani v  největší soutěži si však Henri Pescarolo, Jean-Pierre Beltoise a Jean-Pierre Jabouille nevedli špatně. Spolupráce s Chryslerem (Simca) přinesla originálně řešená kupé se třemi sedadly v jedné řadě, první neslo jméno Bagheera (47 492 vozů v letech 1973 – 1980), druhé Murena (10 680 vozů 1980 – 1983).

Po zániku značky Simca, pohlcené Peugeotem, se prodávaly krátce ještě jako Talbot Matra, když koncern PSA (Peugeot SA) na pár let oprášil někdejší věhlasnou francouzskou značku. Z té doby pochází i jeden z prvních víceúčelových a velkoprostorových vozů Matra Simca (Talbot Matra) Rancho, úprava dodávkového modelu Simca 1100, vlastně předchůdce dnešních SUV pouze s předním pohonem. Slavil premiéru před čtyřiceti lety, v letech 1977 – 1983 vzniklo 56 457 vozů. Vývoj osobních automobilů Matra se nikdy nezastavil, o čemž svědčí řada prototypů, z nichž mnohé najdeme v továrním muzeu v Romorantinu společně s nejslavnějšími závodními automobily. Nakonec Matra navázala spolupráci s Renaultem, vyráběla od roku 1984 Espace, první evropský velkoprostorový automobil, ale po třetí generaci se Renault rozhodl kooperaci ukončit. Tato skutečnost vedla k zániku Matra Automobile, která se v září 2004 změnila na Matra Manufacturing & Services a dnes v  Saint-Lo vyrábí elektrická jízdní kola. Počátkem tisíciletí na autosalonech prezentovaný koncept lehkého sportovního dvousedadlového vozu Matra M72 už neuspěl, byl zřejmě příliš avantgardní jako všechny projekty Matry, a tak se nepodařilo najít partnera pro zahájení sériové produkce.

Převzato z časopisu

Fotogalerie