Historie

Glas Automobile (1955 – 1969) – Doba romantiků

Tom Hyan 19.06.2014 07:07

Glas 3000 V8 se už vyráběl pod taktovkou BMW, mnichovská automobilka se podílela na vylepšení vozu

Před padesáti lety vyvrcholila produkce automobilů Glas nejkrásnějšími typy podle italského designu Frua...

Cesta k nim však byla dlouhá. Rodinná společnost Hans Glas GmbH v bavorském Dingolfingu vznikla z továrny na zemědělské stroje s více než stoletou tradicí. Hans Glas (1890 – 1969) vstoupil do výroby motorových vozidel velmi opatrně po druhé světové válce, ale nakonec se jeho automobily staly symboly technického pokroku. Hans Glas na vývoji spolupracoval především se synem Andreasem (1923 – 1990) a věrným šéfkonstruktérem Karlem Dompertem (1923 – 2013). Jenže vozy nepřinesly soukromému podniku žádné velké zisky, rodina Glasů dotovala vývoj a potřebné investice z vlastních zdrojů, než se dostala do červených čísel a musela se výroby automobilů vzdát. Za 91 milionů marek automobilku v Dingolfingu v roce 1966 koupila mnichovská BMW, ještě tři roky pokračovala ve výrobě tří nejzdařilejších typů (upravených 1600 GT, 3000 V8 a Goggomobil T/TS 250), ale pak zastaralou továrnu proměnila v nový supermoderní závod, který v Dingolfingu dodnes vyrobil přes devět milionů osobních vozů značky BMW...

Hans Glas po válce ztratil odbytiště na secí stroje Isaria ve východních státech, jež se oddělily železnou oponou, a tak přemýšlel o diverzifikaci výrobního programu. Do roku 1951 zahájil výrobu skútrů Goggo Roller, vyvinul typy 125, 150 a 200 cm³ s dvoudobými jednoválci Jlo, vyráběl je do roku 1957 včetně nákladní skútrové tříkolky Goggo Lastenroller (ve stylu ČZ 505), ale pokus o vstup mezi výrobce motocyklů mu nevyšel, navzdory realizaci zdařilých prototypů se čtyřdobými jednoválci Wimmer 250 cm³. Tehdy však už měl v hlavě plány na lidový automobil, známý Goggomobil (viz AR 6/’13). První prototyp šéfkonstruktéra Domperta vyjel v témže roce 1954, nejzdařilejší z nich s motorem vlastní konstrukce o objemu jen 250 cm³ přežil až do konce značky v roce 1969! Také větší typy 300 a 400 měly vlastní dvoudobé dvouválce, uložené v zádi za poháněnou nápravou jako motory u VW Typ 1, Porsche 356/911 nebo Tatry 603, ale malé a situované napříč. Konečná výroba Goggomobilů dosáhla 283 942 kusů, tedy více než pětašedesát procent celkové produkce automobilky Glas v celé její historii. Licenční produkce Goggomobilů se rozběhla i v jiných zemích.

První krok Glasu k výrobě skutečného automobilu přišel v září 1957, kdy se na autosalonu ve Frankfurtu představil prototyp Glas Isar T 600, tehdy ještě s předním pohonem (!). Pro sériovou výrobu od srpna 1958 přešla firma na klasickou koncepci s dvouválcovým motorem typu boxer, uloženým vpředu, a pohonem zadních kol. Typové označení T 600 nebo T 700 určovalo objem motoru, karoserie sedan nebo kombi připomínala Trabant, ale byla celoocelová. Navzdory malým rozměrům 3430 x 1470 x 1380 mm a rozvoru náprav 2000 mm dostal vůz prvky ve stylu křižníků silnic, jako zaoblené čelní okno a často dvoubarevnou kombinaci laku s typickou lomenou lištou na boku, oddělující světlé od tmavého zbarvení (červeno-bílé, modrobílé a podobně). Plně čtyřmístný automobil o hmotnosti od 650 kilogramů (kombi 720 kg) uháněl největší rychlostí 97 až 105 km/h podle motoru, spotřeboval 7,5 až 8,0 litru na stovku kilometrů.

Plochý dvouválec o objemu 584 (688) cm³ měl ventilový rozvod OHV, nucené chlazení vzduchem s ventilátorem a výkon 20 nebo 30 k (14,7, resp. 22 kW). V letech 1958 – 1965 vzniklo přesně 86 942 těchto vozů. Další, mnohem vyspělejší projekt 612 představoval dospělý automobil neobyčejně zdařilé konstrukce s mnoha pokrokovými prvky, které se obecně prosadily až o léta později. Tak čtyřválcový motor měl rozvod OHC s pohonem vačkového hřídele ozubeným řemenem, verze CL třídveřovou karoserii s výklopnou stěnou ve splývající zádi! Typové označení 1004, 1204 a 1304 prozrazovalo objem motoru, jenž vynikal nadprůměrným výkonem až 85 k (63 kW ve sportovní verzi 1304 TS). Působivé tvary navrhli v Dingolfingu, po návštěvách světových autosalonů však byla jasná inspirace jednoduchým, ale elegantním italským designem. Karoserie se dodávala se dvěma bočními dveřmi jako sedan, kupé, kabriolet a zmíněný hatchback CL (Combi Limousine).

Typová řada se vyráběla v letech 1962 – 1967 a sklidila také mnoho sportovních úspěchů na závodech i automobilových soutěžích. Konkurence ovšem sílila, takže se vyrobilo jen 39 491 všech typů řady 04. První motory Glas s rozvodem OHC a pohonem vačkového hřídele ozubeným řemenem, což bylo počátkem šedesátých let obrovskou inovací, byly čtyřválce s objemem 992, 1189 nebo 1290 cm³, podle typu tedy 1004, 1204 nebo 1304. První dva měly shodné vrtání 72 mm a zdvih 61 nebo 73 mm, Dompert s konstruktérem motoru Leonhardem Ischingerem nejprve u litru raději snížil výkon z 50 na 42 k (ze 37 na 31 kW) pro větší spolehlivost, i tak Glas 1004 při hmotnosti 720 kg dosahoval největší rychlosti 135 km/h! Posléze připravili verzi 1004 TS jako kupé nebo kabriolet, kde dvoukarburátorový motor naladili dokonce na 64 k (47 kW)/6000 min^‑1 a vůz s hmotností 750 kg uháněl až 150 km/h! Typ 1204 se vyráběl krátce, nahradil jej 1304 se stejným zdvihem pístů 73 mm, ale vrtáním válců 75 mm.

Standardní výkon 60 k (44 kW) vzrostl ve sportovní modifikaci 1304 TS až na 63 kW (85 k)/5800 min^‑1! Ostrý sedan Glas 1304 TS dosahoval 168 km/h. Všechny vozy řady 04 měly samonosnou karoserii, rozvor náprav 2100 mm, délku 3835 mm, nezávislé závěsy předních kol na příčných ramenech s vinutými pružinami a poháněnou tuhou zadní nápravu s podélnými listovými pery. Na předních kolech už byly od roku 1963 kotoučové brzdy. Koncepci podvozku převzaly sportovní vozy 1300/1700 GT a sedany 1700 (prototyp 1500 se čtyřválcem 1492 cm³ na IAA 1963), uvedené v roce 1964 jako výsledek spolupráce s turínským ateliérem Studio Tecnico Frua, jemuž vládl Pietro Frua (1913 – 1983), jeden z nejlepších italských karosářských designerů, jenž pracoval pro menší značky (Glas, Maserati, Monteverdi, BMW, AC), ale vytvářel i speciální limitované série. Právě tyto vozy podle návrhu Frua jsou považovány za vrchol produkce v celé historii automobilky Glas. Větší sedan Glas 1700 s rozvorem 2500 mm pokračoval v nastoupené cestě řadou 04 a byl přímým konkurentem tehdy přicházejících Audi 72/80, ale i BMW 1800/2000 a malých typů Mercedes-Benz 190/200. Verze 1700 TS s dvoukarburátorovým čtyřválcem 1682 cm³ OHC měla 100 koní (73 kW), základní 80 nebo 85 k (59 a 63 kW), na přání se od července 1966 dodávala samočinná převodovka. V letech 1964 – 1967 sice vzniklo jen 13 791 vozů, ale nádherná čtyřdveřová karoserie podle návrhu Frua se ještě dlouhá léta vyráběla pro jihoafrické BMW 1800/2000 SA, od roku 1973 ve druhé generaci jako BMW 1804 a 2004 s výrazněji upravenou bavorskou přídí.

V Pretorii, ale také v Rhodesii (Zimbabwe), údajně vzniklo přes dvacet tisíc vozů, tedy více než originálů (motory a převodovky BMW se dovážely z Mnichova, jinak byl vůz první generace shodný s Glasem 1700, jen s emblémem BMW místo velkého G na přídi). Dalším mistrovským dílem karosáře Pietra Frua se stalo kupé Glas 1300 resp. 1700 GT (pouze 5570 vozů, z toho 1802 sedmnáctistovek), ještě dnes -budící zaslouženou pozornost. Nádherný sportovní automobil se objevil v menším množství jako kabriolet, kupé se vyrábělo až do srpna 1968 jako BMW 1600 GT, ovšem s motorem, převodovkou a dělenou zadní nápravou od bavorské automobilky (dalších 1255 vozů). Rozvor náprav byl tentokrát 2320 milimetrů, technické údaje obou verzí uvádíme v obvyklém přehledu.

Nyní jsou tyto sportovní vozy, přezdívané 911 z Dolního Bavorska, neobyčejně ceněnými sběratelskými kousky nejen v Evropě, ale také v zámoří (viděli jsme je i na Soutěži elegance v Lime Rocku v Connecticutu). Pro slabší verzi se používal motor z 1304 TS, nejprve 75 k (55 kW), od září 1965 pak 85 k (63 kW), pro silnější 1700 GT to byl čtyřválec ze sedanu 1700, posílený na 73 kW (100 k), alternativně se už montovala pětistupňová převodovka. Vyvrcholením a finanční katastrofou pro malý tým, vedený Hansem Glasem, jeho synem Andreasem a šéfkonstruktérem Karlem Dompertem, bylo velké čtyřsedadlové kupé Glas 2600 V8 s osmiválcovým motorem vlastní konstrukce! Moderní karoserie Frua připomínala podobné Fruovy návrhy pro italské Maserati (proto přezdívka Glaserati ), ale ani tomuto vozu nechyběla nadčasová elegance. Vznikly přesně tři stovky s motorem 2.6 V8, do roku 1968 pak dalších 419 krasavců Glas 3000 V8 se zvětšeným osmiválcem. Všechny měly zadní nápravu De Dion a kotoučové brzdy na čtyřech kolech.

Tříkarburátorový stroj 2580 (2982) cm³ dosahoval výkonu 150 (160) k, tedy 110 (118) kW při 5600 (5100) min^‑1 a uděloval vozu o hmotnosti 1350 kilogramů zrychlení 0 – 100 km/h za 11 (10) sekund, největší rychlost shodně 195 km/h a spotřebu 15 (16) litrů Superu na 100 km. Rozvor náprav činil 2500 mm a vnější rozměry 4600 x 1750 x 1380 milimetrů. Slavná historie se uzavřela, když pro rodinné automobilky ve světě nastupující robotizace a automatizace už nezbylo místo. Přesto je příklad firmy Glas hodný obdivu. V modelovém roce 1966 zahrnoval výrobní program Goggomobily 250 a 400 se dvěma typy karoserií; vozy nižší střední třídy Glas 1004, 1304 a 1304 TS ve čtyřech karosářských variantách; čtyřdveřové sedany Glas 1700 a 1700 TS; sportovní kupé a kabriolety Glas 1300 GT a 1700 GT; a konečně velké kupé 2600 V8. Úctyhodný výčet, že!? Bohužel doba romantiků už dávno skončila.