AUBURN AUTOMOBILE CO. (1900 – 1937) – NEHYNOUCÍ SLÁVA

Pro příznivce klasických amerických automobilů je Auburn dodnes obrovskou hvězdou, ostatně stal se odrazovým můstkem i pro legendární vozy Cord...

Odkaz společnosti Auburn Automobile Company v americkém městě Auburnu ve státě Indiana žije dodnes, přestože poslední automobily vyrobila v roce 1937. Navštívili jsme jedinečné automobilové muzeum Auburn Cord Duesenberg, které vzniklo roku 1974 v původní administrativní budově automobilky, postavené na přelomu let 1929/1930. Tato stavba dodnes ukrývá nádherný show-room ve stylu art deco, prezidentskou pracovnu pana Erretta L. Corda a designérské centrum, v němž navrhovali nevšední kreace především slavní stylisté Alan Leamy a Gordon Buehrig. Ve dvou podlažích tam najdete expozice nejen zmíněných tří značek, ale také další vzácné automobily, s důrazem na typy vyráběné ve státě Indiana, a to včetně značky Zimmerman z Auburnu, již zmíněný Auburn v roce 1916 převzal a proměnil na Union Automobile Company. V roce 1978 byla budova zařazena do seznamu Národních historických památek USA. Ne méně než deset automobilových značek pocházelo z města Auburnu, které na počátku minulého století čítalo pět tisíc obyvatel, ale ta se jménem města je prostě nejslavnější. Počátky Auburnu nejsou příliš jasné, společnost však uváděla výrobu prvního vozu v roce 1900 ještě jako Eckhart Carriage Company, tedy podnik založený v Auburnu Charlesem Eckhartem na přelomu let 1874/1875. Třetí syn německých emigrantů začínal jako kolář u jiných, než zjistil, že vyrábět kočáry umí sám.

Později auburnskou firmu předal synům Frankovi a Morrisovi, v roce 1903 ustavili novou společnost Auburn Automobile Company a po roce přešli z jednoválců na dvouválce, roku 1909 uvedli čtyřválce a 1912 šestiválce. V roce 1919 se dostali do finančních problémů a prodali podnik skupině investorů z Chicaga, mezi nimiž byl také William Wrigley mladší, dobře známý King of Chewing Gum, tedy výrobce žvýkaček. Výroba však dále klesala a když společnost navštívil známý podnikatel Errett Lobban Cord, stály na dvoře desítky neprodaných vozů. Byla to pro něho výzva, v roce 1924 investoval do podniku, sehnal osmiválcové motory Lycoming (1925) a nakonec se stal generálním ředitelem. Charles Eckhart (1841 – 1916) se narodil o  tři roky později, než jeho rodiče dorazili z  Německa do Germantownu v Pensylvánii, v šestnácti odešel z domova za lepší prací a když se vrátil do Hilltownu, pokračoval v kočárové dílně D. R. Moyera, kterou v roce 1859 koupil. Prodal ji na prahu občanské války, navštívil strýce v Indianě, zůstal ve Waterloo, oženil se a nastoupil u Studebakerů. Poprvé zakotvil v Auburnu roku 1867, vrátil se do Pensylvánie a znovu pracoval s Moyerem na kočárech a bryčkách, než se definitivně se svou rodinou usadil v Auburnu. V březnu 1875 oficiálně vznikla Eckhart Carriage Company. Pracovali tam jeho synové Frank, Morris a William, kteří nakonec přišli s myšlenkou vstoupit do automobilového průmyslu. O prvních pokusech se toho příliš neví, Frank údajně vytvořil jednoválec 1,56 litru už v roce 1900, větší a silnější než tehdy známý Oldsmobile Curved Dash. Auburn Automobile Co. zahájila sériovou produkci automobilů nazvaných The Auburn v roce 1903, poháněly je čtyřdobé jednoválce 2,34 litru s výkonem 7,4 kW (10 k)/900 min^-1, uložené uprostřed před zadní nápravou, zatímco vodní chladič zůstal vpředu pod kapotou spolu s palivovou nádrží. V muzeu je vystaven druhý sériový typ z roku 1904, nejstarší dochovaný Auburn, jehož dvouválec boxer má shodný objem 2,34 litru i výkon 7,4 kW (10 k), ale vůz dostal prodloužený rozvor náprav ze 78 na 83 palců (z 1981 na 2108 mm).

Motor se samozřejmě přestěhoval u prvních sériových typů A (jednoválce) a B (dvouválce) dopředu. První vozy Auburn měly motory značky Rutenber, která je vyráběla v nedalekém Logansportu, pak dvouválce Model Gas, první čtyřválce a šestiválce dostaly motory Teetor, Rutenber, Weidely a Continental, automobilka vlastní motory nevyráběla. Když do firmy vstoupil podnikatel Cord, výroba narostla a Auburny se staly známými vozy vyšší třídy. Cord osobně angažoval designéry Alana Leamyho a po něm slavnějšího Gordona Buehriga, autora mj. legendárního sportovního automobilu Auburn 851 Boattail Speedster (1934). Vyráběly se osmiválce, nový dvanáctiválec přišel v roce 1932 (oba Lycoming), ale šestiválec se vrátil v roce 1934, kdy však roční produkce klesla na 5536 vozů, aby se dále snižovala až na 1848 automobilů v posledním roce (1936). Vrcholu dosáhla s 30 951 vozy v roce 1931. Automobily Auburn byly silné a rychlé, Speedstery se staly legendou, vyráběly se však také kupé, kabriolety, sedany a limuzíny. Zejména poslední typy 851 a 852 Speed-ster s přeplňovanými řadovými osmiválci 4,6 l o výkonu 110 kW (150 k)/4000 min^-1 a kompresory Schwitzer-Cummins dosahovaly vysokých rychlostí (každý testoval před dodáním závodník Ab Jenkins na 100  mph, tedy 160 km/h); třístupňová převodovka a dva stupně v rozvodovce (tedy celkem šest převodů) to bez problémů umožňovaly. Nepřeplňovaná verze měla 85 kW (115 k)/3500 min^-1. Jak jsme už zmínili minule v článku o vozech Cord (viz AR 6/’18), byl Errett Lobban Cord (1894 – 1974) neobyčejně úspěšným podnikatelem, který se snažil vytvořit další impérium ve stylu General Motors.

Založil průmyslový holding čítající zhruba šedesát společností, mezi něž patřily automobilky Auburn a Duesenberg, výroba vozů taxislužby Checker, výrobce letadel Stinson, leteckých a automobilových motorů Lycoming (existuje dodnes), loděnice New York Shipbuilding, karosárna Limousine Body, aerolinie Interstate Airlines a Cuban Flying Service, taxislužba Yellow Taxi a mnohé další. Cord také angažoval nejlepší konstruktéry a designéry, jako první nabídl osmiválce ve vozech střední třídy (Auburn), pohon předních kol (Cord) a převzal rovněž Duesenberga, značku vysoce výkonných a nejluxusnějších amerických vozů se sportovním appealem. Slavná éra trvala déle než desetiletí, po krachu newyorské burzy ještě pokračovala do roku 1937, ale pak se Cord na rady právníků rozhodl výrobu automobilů ukončit. Do své smrti dále podnikal v rozhlasové branži, v obchodě s nemovitostmi, farmářství a uplatnil se i v politice. Nejslavnější osmiválce Speedster 851/852 se od šedesátých let vyráběly jako repliky s moderními motory (např. Ford 427 V8), ale s otevřenou karoserií věrně napodobující originály z posledních let produkce (1935 – 1937). Před válkou se Auburny dovážely i do Československa, ještě v sedmdesátých letech se jeden rozpadal nedaleko železniční zastávky v pražských Strašnicích, jiný však startoval ve veteránské jízdě do vrchu Zbraslav-Jíloviště.

Převzato z časopisu

Fotogalerie