BMW MOTORSPORT – Motory Paula Roscheho

Paul Rosche vystudoval techniku, hned nastoupil u BMW, jeho motory vyhrály nespočet závodů, Rosche pak šel do důchodu, ale loni už opustil tento svět...

Firma BMW má motory zakódovány v názvu, samozřejmě jim patří písmeno M. Od šedesátých let, kdy nová řada osobních vozů střední třídy, reprezentovaná čtyřdveřovými sedany BMW 2000 a pak dvoudveřovými BMW 2002, začala sbírat úspěchy na závodních tratích, hrál významnou roli v konstrukci jejich motorů právě Paul Rosche, zvaný Nocken-Paule pro svoji zálibu ve výpočtech ventilových rozvodů. Pan Rosche působil ve vývoji pohonných jednotek BMW v letech 1957 až 1999, zasloužil se o titul mistra světa Nelsona Piqueta ve formuli 1, stejně jako o nespočet triumfů BMW M3 v závodech cestovních vozů a také o dvě vítězství ve 24 h Le Mans s šestilitrovými dvanáctiválci! Paul Rosche zemřel 15. listopadu 2016 v Mnichově, kde se 1. dubna 1934 narodil... Paul Rosche vystudoval Polytechniku v Mnichově a vzápětí 1. listopadu 1957 nastoupil v automobilce BMW do vývoje motorů, který tehdy vedl slavný Alex von Falkenhausen.

Pracoval tam na vývoji dvouválců boxer pro BMW 700, čtyřválců pro tzv. novou třídu 1800ti, 2000 a 2002, šestiválců 3.0 CSi a mnoha závodních motorů. Čtyřválec BMW 2002 vyhrál okruhové mistrovství Evropy 1969 cestovních vozů, motor formule 2 dobyl šest titulů mistra Evropy a přes 150 vítězství, první BMW M3 je opravdovou legendou závodních tratí. Dvanáctiválec poháněl v Le Mans vítězné vozy jak v ročníku 1995 (McLaren F1 GTR), tak 1999 (prototyp BMW V12 LMR). Z přátelství s brazilským závodníkem Nelsonem Piquetem, který s jeho čtyřválcem 1.5 Turbo dobyl titul mistra světa F1, zavítal Paul Rosche na počátku roku 1994 do brazilského Interlagos, kde jsme sdíleli společný box. My s Bychl Euroracing, Paul s BMW Motorsport. Takže jsme ho ještě poznali, než v roce 1999 odešel do důchodu, ale zůstal poradcem BMW až do své smrti. Podílel se na všech typech BMW M od založení této dceřiné společnosti, jejíž výrobky tvoří absolutní světovou špičku. Paul Rosche patřil k nejbližším spolupracovníkům Alexe von Falkenhausena, Jochena Neerpasche, Dietera Stapperta a dalších, než se sám stal ředitelem BMW M (dříve Motorsport). Připravovali nejen závodní vozy, ale také zavedli pro své jezdce Fitness Tuning ve Svatém Mořici, což bylo základem optimalizace spojení jezdec/stroj, z něhož se vyvinul známý řidičský výcvik, od roku 1997 pojmenovaný BMW Fahrer Training.

Zpočátku se vyráběly pouze závodní verze sériových vozů, ale popularita úprav vzrůstala natolik, že už v roce 1974 připravili první sérii vyladěných sedanů řady 5, po nichž následoval legendární supersport BMW M1 (1978), který se uplatnil v mistrovství světa sportovních vozů, ale také v prestižním značkovém poháru PROCAR, v němž startovali závodníci formule 1. Nejúspěšnějším automobilem série M je zmíněný BMW M3, jehož první generace (E30) vznikla speciálně pro závody cestovních automobilů. Původně se počítalo jen s homologační sérií 5000 kusů, ta však byla třikrát překročena (vzniklo 17 184 vozů, z toho 800 kabrioletů). V roce 1986 vyjela M3 se čtyřválcem 2.3 16V (2301 cm³), jenž dosahoval -výkonu 147 kW (200 k)/6750 min^-1 a uděloval vozu zrychlení z 0 na 100 km/h za 6,7 sekundy a největší rychlost 235 km/h. Postupně procházel evolucemi, zejména posílením řadového čtyřválce EVO 2.5 (2467 cm³) až na 175 kW (238 k) v závěrečné sérii 500 vozů (1990).

Vozy získaly nespočetné množství úspěchů, vítězily na okruzích, v závodech do vrchu, rallye i rallykrosu, a staly se vůbec nejúspěšnějšími účastníky závodů cestovních automobilů všech dob. Už v první plné sezoně 1987 vyhrály M3 tři prestižní okruhové šampionáty cestovních vozů. Ital Roberto Ravaglia byl mistrem světa (1988 přidal titul mistra Evropy), Němec Winni Vogt mistrem Evropy a Belgičan Eric van de Poele vítězem DTM! Ve stejném roce zvítězil Bernard Béguin před světovou soutěžní elitou v Tour de Corse, součásti MS v rallye. Ještě v roce 1991 byl José María Ponce mistrem Španělska v asfaltových rallye. Vysoký stupeň rychlosti a spolehlivosti je neuvěřitelný, 24 h Spa-Francorchamps vyhrály M3 v letech 1987, 1989, 1990 a 1992, nemluvě o téměř pravidelných triumfech na domácí 24 h Nürburgringu. Po úspěchu první M3 vyjely další generace, ale i jiné typy s označením M, když na vývoji jejich motorů měl lví podíl právě Paul Rosche.

Nejslavnějším dílem Paula Roscheho je první přeplňovaný čtyřválec pro formuli 1, s nímž v osmdesátých letech spolu s Dieterem Stappertem u BMW Motorsport připravili vstup do světa Grand Prix. Rosche vyšel ze sériového bloku BMW 2002, upraveného pro F2, zmenšil objem na 1,5 litru, použil čtyřventilový rozvod DOHC, titanové ojnice, velké turbodmychadlo a poprvé ve formuli 1 digitální motormanagement. Zpočátku dosáhl výkonu 617 kW (840 k)/9500 min^-1, který se při neomezeném plnicím tlaku vyšplhal přes 1030 kW (1400 k)! „Přesně to nevíme, na zkušebně brzda končila při 1280 koních,“ říkal Rosche.

Za pouhých 630 dnů od prvního nasazení pečetil Nelson Piquet titul mistra světa 1983 (Brabham BT52 BMW). Čtyřválce BMW účinkovaly ve formuli 1 do roku 1987 a vyhrály devět Grand Prix. Když v devadesátých letech hledal Mc-La-ren pohonnou jednotku pro svůj třímístný supersport F1 GT, obrátil se na BMW M. Paul Rosche odpověděl šestilitrovým dvanáctiválcem, který překvapivě vyhrál 24 h Le Mans 1995 ve voze McLaren F1 GTR průměrnou rychlostí 168,992 km/h (posádka Dalmas/Lehto/Sekiya). Další vývoj přinesl nový dvanáctiválec 5990 cm³, zabudovaný do sportovních prototypů BMW V12 LMR. Druhým vítězstvím ve 24 h Le Mans 1999 průměrnou rychlostí 207,624 km/h (posádka Winkelhock/Dalmas/Martini) vlastně vyvrcholila konstruktérská činnost Paula Roscheho. To však už u BMW pracovali na nových desetiválcích pro formuli 1, do které se oficiálně vrátili v sezoně 2000.

Převzato z časopisu

Fotogalerie