Bertone 1912 – 2012: 100 let fantazie

Fantazie, která vedla k realitě, řada kreací Bertone se totiž vyráběla sériově a některé z nich se staly ikonami automobilového designu...

Carrozzeria Bertone vytvořila nespočetné množství studií, prototypů, ale i sériových modelů; na těchto stránkách se však zaměříme především na ty ­automobily, jež mají motor uložen před po­háněnou zadní nápravou, podobně jako závodní vozy! Rodily se postupně a jako ikony patří do zlatého fondu dějin automobilového designu. Vzpomeňme alespoň na některé: Lamborghini Miura (1966), Lamborghini Marzal (1967), Alfa Romeo 33 Carabo (1968), Panther BRM Gr. 6 (1968), Autobianchi A112 Runabout (1969), Lamborghini Urraco (1970), Lancia Stratos Zero (1970), Lancia Stratos HF (1971), Lamborghini Countach (1971), Fiat X1/9 (1972), Suzuki GO (1972), Dino (Ferrari) 308 GT4 (1973), Audi NSU Ro80 Trapeze (1973), Lamborghini Bravo (1974), Alfa Romeo 33 Navajo (1976), Fer­rari 308 GT Rainbow (1976) apod.

Motor uložený uprostřed je dnes nejúčinnějším řešením pro sportovní a závodní automobily, jeho poloha mezi nápravami zaručuje optimální rozložení hmotnosti i trakci, ale tato koncepce je známa už od počátků automobilismu, neboť dovolovala také snazší přenos výkonu na poháněná zadní kola. Například už první Fiat 3½ HP z roku 1899 s plochým dvouválcem 679 cm³ měl motor uprostřed mezi nápravami. Jak se však pohonné jednotky zvětšovaly, tak dostala přednost tzv. klasická koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Většímu rozšíření dnes nejpoužívanějšího pohonu předních kol ­bránila komplikovaná konstrukce hnacích kloubů řízené přední nápravy, jež nedosa­hovaly potřebné spolehlivosti. Motory uprostřed, před zadní poháněnou nápravou, tedy zůstaly vyhrazeny sportovním a závodním automobilům. Právě tato koncepce však ­Nuccia Bertoneho (1914 – 1997) nejvíce ­přitahovala a na jejím základě vznikly jeho nejslavnější designerské kousky...

Ferruccio Lamborghini představil na Turínském autosalonu 1965 podvozek P400 (P = posteriore, tedy vzadu, a objem válců 4,0 l) pro sportovní automobil s vidlicovým dvanáctiválcem, uloženým napříč před zadní nápravou. Všichni karosáři projevili zájem o spolupráci, ale Lamborghini si vybral Ber­toneho. O čtyři měsíce později zářil v Že­nevě 1966 oranžový dvoumístný supersport Lamborghini Miura na stánku firmy s býkem ve znaku; bok karoserie zdobilo typické b jako Bertone. Vznikla tak dlouholetá spolupráce, následoval jedinečný Lamborghini Marzal (Ženeva 1967) s motorem vzadu napříč nad nápravou, ale řadovým šestiválcem (polovina motoru Miury), a se čtyřmi se­dadly, přístupnými dvojicí širokých křídlových dveří. Zatímco Miura se vyráběla ­patnáct let, Marzal zůstal v jediném proto­typu a loni byl prodán neznámému kupci ve Villa d’Este. Bertone karosoval také menší typy Urraco, Silhouette a Jalpa s osmiválci vzadu napříč; dalším vrcholem však byl Lamborghini Countach s podélně uloženým dvanáctiválcem! Byl senzací Ženevského autosalonu 1971, pro sériovou produkci doznal úprav (přídavné vstupy vzduchu naru­šily čistý design, ale motor V12 by se pře­hříval), s objemem 3929 cm³ jako u Miury vzrostla nejvyšší rychlost ze 300 na 315 km/h! Design těchto automobilů u Bertoneho tvořil především slavný Marcello Gandini, jenž po ukončení spolupráce s Bertonem navrhl také nástupce Countachu, pojmenovaného Diablo (1990).

Marzal však byl inspirací pro Lamborghini Espada, čtyřmístné kupé s motorem z Miury vpředu (1968). Bertone nespolupracoval často při designu Ferrari, ale jeho nejznámějším dílem pro nejslavnější automobilovou značku je sériový Dino 308 GT4 (1973) s třílitrovým osmiválcem napříč, který sám Nuccio používal pro osobní dopravu. Dalším derivátem je studie Ferrari 308 GT4 Rainbow (1976) se snímacím dílem střechy, ukládaným za dvojici sedadel. Šestiválec Dino 2.4 z Maranella je také pohonnou jednotkou vozu Lancia Stratos HF (premiéra 1971 v Turíně), který se stal legendou největších automobilových soutěží, mnohonásobným vítězem mistrovství světa v první polovině sedmdesátých let. Bertone jeho klínový boční profil předurčil jednoprostorovou karoserií prototypu Stratos Zero, ještě s podélně uloženým čtyřválcem z Fulvie (Torino 1970). Málo známou studií je Panther (1967/1968), sportovní ­prototyp skupiny 6 podle FIA, poháněný tří­litrovým motorem BRM z formule 1 a opat­řený vysoko umístěným přítlačným křídlem, které však bylo záhy po nebezpečných nehodách ve formuli 1 zakázáno (Velká cena Španělska 1969).

Alfa Romeo Tipo 33, osmiválec pro silniční provoz i pro největší závody (24 h Le Mans), inspirovala mnoho karosářských mistrů. ­Bertone představil na podzim 1968 v Paříži unikátní studii Carabo, rovněž s klínovým bočním profilem, jež se stala předobrazem Countachu. O šest let později následoval druhý koncept, nazvaný Navajo, nyní už s třílitrovým osmiválcem. Motor uprostřed se ale uplatnil i u menších vozů se čtyřválci, barchetta Autobianchi A112 Runabout (1969) měla pohonnou jednotku A112 přesunutou zepředu (u sériového vozu pohání přední kola) před zadní nápravu; koncepci zopakoval sportovní Fiat X1/9 (1972), jenž Bertone pro automobilku Fiat nejen navrhl, ale také sám vyráběl (nakonec pod vlastní značkou spolu s Bertone Ritmo Cabrio). Dallara Icsunonove (= X1/9) byla závodní ­siluetou na základě stejného automobilu, ­typové označení X1/9 bylo prostě převzato z interního čísla projektu.

Víceúčelovou ­vanou na kolech byla studie Suzuki GO o délce jen 3400 mm s motocyklovým tříválcem 750 cm3/49 kW (67 k), pohánějícím kola řetězovým převodem. Audi NSU Ro80 Trapeze zase využívá rotační motor systému Wankel. Vývoj prototypů s motorem uprostřed se nezastavil, ale ty další už nedosáhly takového věhlasu jako designerské kreace šedesátých a sedmdesátých let. Carrozzeria Bertone prošla po smrti Nuccia těžkým obdobím, umocněným hospodářskou krizí a odklonem velkovýrobců od spolupráce s malými karosárnami. Problémy vyvrcholily koncem minulého desetiletí, kdy se vdova Lili Bertone dostala do sporu o vedení podniku i s vlastní dcerou Barbarou (narozena 1968 v Turíně), která v otcově ­firmě pracovala od ukončení studií obchodu a ekonomie (1993), od roku 2000 byla vedoucím oddělení financí a kontroly a v květnu 2007 ji Lili jmenovala výkonným ředi­telem. Barbara Bertone chtěla nakonec vše prodat, ale Lili se rozhodla hájit slib man­želovi, že bude pokračovat. Vyhrála, v létě 2009 získala kontrolu nad reorganizovanou Gruppo Bertone, která se zbavila většiny ­výrobních závodů a působí jako designerská a konzultační společnost v pěti divizích (styling, engineering, informační a komu­nikační technologie, alternativní energie a specializace na čelní skla). V roce 2010 se vrátila s vlastním stánkem na autosalon v Ženevě (studie Pandion), letos tam vystavovala výroční koncept Nuccio.

Převzato z časopisu

Fotogalerie