STILE BERTONE (1912 – 2014) – KONEC SLÁVY

Více než sto let patřil Bertone k nejlepším italským karosářům, problémy začaly v první dekádě nového století a před pěti lety studio skončilo...

Koncem listopadu 2018 proběhla v  Turínu poslední aukce Bertone Memorabilia, Ricambi e Modelli di Stile, tedy Bertone vzpomínkové předměty, náhradní díly a designové modely. Na prodej bylo vše, co zbylo po zavření slavného italského studia v roce 2014, a  také se vše prodalo, v průměru za čtyřnásobek vyvolávací ceny (modely, nářadí, ale i archiv). Už dříve se vydražily vzácné vozy ve snaze zachránit reorganizovanou firmu Stile Bertone. Pak zasáhla italská vláda, takže další byly prohlášeny za kulturní památku a zůstaly v Itálii. Automotoclub Storico Italiano získal kolekci v roce 2015 a slíbil vozy vystavit v leteckém muzeu Volandia. 

Paní Lilli Bertone, vdova po zesnulém Nuc-ciovi, získala vládu nad firmou, ale bohužel ji dovedla k bankrotu. Nuccio Bertone, poslední mužský potomek dynastie, zemřel už v roce 1997, jeho podnik vedly Lilli a dcery Barbara a Marie-Jeanne, prodaly však továrnu na malosériovou výrobu v roce 2009 společnosti Fiat a soustředily vše na oddělení designu Stile Bertone. Soud jim povolil odkoupit z devadesáti automobilů v továrním muzeu Bertone celkem 84 automobilů za 3,4 milionu dolarů, šest dalších soud nařídil po bankrotu prodat na úhradu dluhů. Unikátní Lamborghini Marzal, Athon a Bravo a Lancie Stratos HF Zero a Sibilo společně s Chevroletem Testudo vynesly 5,3 milionu dolarů na aukci ve Villa d’Este 2011. 

Poslední prodej automobilů ze sbírky Ber-tone se po dalším (a zjevně finálním) bankrotu Stile Bertone v roce 2014 uskutečnil na podzim 2015. Zahrnoval 79 z 84 vozů, mimo jiné skvosty, jakými jsou A112 Run-about 1969, Camargue 1972, Ramarro 1985, Zabrus 1986, Genesis 1988, Emo-tion 1991 či Nivola 1991. Kromě toho byla na aukci nabídnuta značka a logo Bertone (vyvolávací cena 3,4 milionu dolarů). Sbírku, prodávanou jen vcelku, tak získal zmíněný Automotoclub Storico Italiano.

Podle dostupných informací získala jméno Bertone v roce 2016 tajuplná francouzská společnost AKKA Technologies Group. Vyhlásila, že pod značkou Bertone bude dále působit v oblasti designu (především interiéry letadel a vlaků), individuálních úprav automobilů a stavbě prototypů. Konkrétní údaje se však neobjevily a chybějí jakékoli bližší informace, podobně jako v případě jiných slavných jmen je zcela ticho. 

Můžeme říci, že se tak uzavřela historie jedné ze čtyř nejvýznamnějších italských karosáren, které hrály neobyčejnou úlohu při navrhování, vývoji a stavbě koncepčních studií, ale i velkosériových automobilů pro mnohé velké firmy. Bertone podle všeho patří historii, Ghia a Vignale zmizely už v osmdesátých letech po pohlcení Fordem (ten použil jména pro luxusní verze svých sériových vozů), původní Italdesign je nyní součástí Volkswagen Group (a Giorgetto Giugiaro nezávisle pokračuje se synem Fabriziem pod zkratkou GFG Design), zatímco Pininfarina byl začleněn do indické průmyslové skupiny Mahindra & Mahindra (mimochodem, ta právě obnovila českou značku Jawa pro domácí trh).

Giovanni Bertone se přestěhoval do Turína na počátku minulého století z malé vesnice Carradone, kde jeho rodiště dodnes nese jméno Borgata Bertone (sousedství Bertonů). V devatenácti nastoupil na farmě, ale to se mu moc nelíbilo, záhy pracoval jako opravář zemědělských strojů a výrobce nábytku, v Turíně pobýval v domě své sestry. V jedenadvaceti nastoupil u firmy Diatto, jež vyráběla díly pro železnici a pustila se i do stavby automobilů. Jeho cílem bylo především pracovat, nenáviděl stávky, a tak se v roce 1912 osamostatnil. Ten rok je považován za základ karosárny, přestože zprvu vyráběla koňské povozy, pak přívěsy a nástavby pro nákladní Lancie, než si automobilka SPA objednala první osobní karoserii. Jejich solidní konstrukce vedla k dalším kontraktům, ke klientům přibyly Fiat, Ansaldo a Lancia (i pro osobní vozy). Po válce otce Giovanniho už většinou zastoupil syn Nuccio, narozený v roce 1914, který firmu vedl až do roku 1997. Nuccio byl vynikající manažer, a tak si zajistil služby nejlepších designérů. Jeho vozy navrhovali Franco Scaglione, Giorgetto Giugiaro, Marcello Gandini a mnozí další. Kromě stylingu se věnoval i výrobě vybraných typů pro velké automobilky (např. Alfa Romeo Giulietta Coupé, Fiat 850 Spider, Fiat X1/9 a jiné). 

Carrozzeria Bertone vytvořila nesčetné množství studií, prototypů, ale i sériových modelů; mnohé patří jako ikony do zlatého fondu dějin automobilového designu. Vzpomeňme například typy Lamborghini Miura (1966), Lamborghini Marzal (1967), Alfa Romeo 33 Carabo (1968), Autobianchi A112 Runabout (1969), Lamborghini Urraco (1970), Lancia Stratos Zero (1970), Lamborghini Countach (1971), Suzuki GO (1972), Audi NSU Ro80 Trapeze (1973), Lamborghini Bravo (1974), Alfa Romeo 33 Navajo (1976) nebo Ferrari 308 GT Rainbow (1976). Mezi sériovými typy pro velké automobilky vynikají například Alfa Romeo Giulietta Sprint (1954), NSU Prinz Coupé (1958), BMW 3200 CS (1961), Simca 1000 Coupé (1961), Alfa Romeo Giulia Sprint (1963), Fiat 850 Spider (1965), Mazda Luce 1500 (1965), Fiat X1/9 (1972), Lancia Stratos HF (1971), Audi 50 (1974), Innocenti Mini (1974), Volvo 262 Coupé (1977), ale také naše Škoda Favorit (1987). 

Carrozzeria Bertone prošla po smrti Nuccia velmi těžkým obdobím, umocněným hospodářskou krizí a odklonem velkovýrobců od spolupráce s malými karosárnami. Problémy vyvrcholily v první dekádě nového tisíciletí, kdy se vdova Lilli Bertone dostala do sporu o vedení podniku i  s vlastní dcerou Barbarou, která v otcově firmě pracovala od ukončení studií obchodu a ekonomie (1993), od roku 2000 byla vedoucím oddělení financí a kontroly a v květnu 2007 ji Lilli jmenovala výkonným ředitelem. Barbara Bertone chtěla nakonec vše prodat, ale Lilli se rozhodla hájit slib manželovi, že bude pokračovat. Vyhrála, v létě 2009 získala kontrolu nad reorganizovanou Gruppo Bertone, jež se zbavila většiny výrobních závodů a působila jako designérská a konzultační společnost v pěti divizích, zaměřených na styling, engineering, informační a komunikační technologie, alternativní energie a specializaci na čelní skla. V roce 2010 se Bertone vrátil s vlastním stánkem na autosalon v Ženevě (studie Pandion), ke 100. výročí připravil koncept Nuccio, který jsme si prohlédli rovněž na autosalonu v Pekingu. Smutným představením na Soutěži elegance 2011 ve Villa d’Este byl v úvodu zmíněný prodej vzácných kousků ze sbírky Bertone. Čtyřsedadlové kupé Lamborghini Marzal s řadovým šestiválcem, vzniklým rozpůlením motoru V12 z Miury, tam tehdy získalo nového majitele, stejně jako pět dalších unikátů. Výtěžek sice přispěl k úhradě dluhů firmy Bertone po bankrotu, ale její zánik oddálil jen o dva roky. Na našich snímcích přinášíme šestici originálních studií z aukce ve Villa d’Este, ale také méně známé koncepční studie včetně elektromobilů z posledního období existence slavné italské společnosti.

Převzato z časopisu

Fotogalerie