Chrysler/Dodge Viper SRT-10 - Americká legenda

Společnosti Chrysler Group LLC a Fiat Group oznámily 10. června 2009, že dokončily první fázi globální strategické aliance. Novým prezidentem Chrysleru (CEO) byl jmenován Sergio Marchionne, jinak šéf Fiatu, a okamžitě zahájil kroky k obnovení produkce. Sympatickým gestem bylo v pondělí 15. června znovuzahájení výroby supersportovního vozu Dodge Viper SRT-10 v malé detroitské továrně na Conner Avenue…

Chrysler/Dodge Viper je legendární americký sportovní automobil, jenž letos slaví dvě desetiletí od svého vzniku. Představil se jako Dodge Viper RT/10 Concept na detroitském autosalonu NAIAS 1989, následovala evropská premiéra na IAA 1989 ve Frankfurtu. Typický představitel amerických muscle cars, svalnatých strojů s obrovskými motory, překvapil rekordním objemem svého desetiválce, který tehdy činil 488 kubických palců, tedy osm litrů, a nabízel výkon 450 koní (331 kW)! Motor V10 byl uložen podélně vpředu a poháněl zadní kola prostřednictvím manuální šestistupňové převodovky. Stejnou koncepci si zachoval sériový model, uvedený do prodeje počátkem devadesátých let (evropská premiéra byla na Ženevském autosalonu 1992), a v postupně modernizovaných verzích (se zvýšeným objemem desetiválce na 8,4 l) se vyrábí dodnes.

Počátkem roku 1988 se sešli Bob Lutz, tehdejší prezident Chrysleru, šéf technického vývoje Francois Castaing (ex-Renault F1) a šéfdesigner Tom Gale, kteří přizvali jako konzultanta slavného Carrolla Shelbyho, tvůrce sportovních automobilů Shelby Cobra a vítěze 24 h Le Mans 1959 (na Aston Martinu). Pouze pět měsíců uběhlo od prvního setkání, jehož cílem bylo vytvořit sportovní vůz ve stylu legendární Cobry, ke stavbě sádrového modelu 1:1 v dílnách Chrysler Advanced Design v Highland Parku (Detroit) a 28. května 1988 začala stavba nového dvousedadlového sportovního automobilu klasické koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol, jehož vývoj posvětil známý Lee Iacocca, tehdejší šéf Chrysler Corporation. Po představení na autosalonech v Detroitu (premiéra 4. ledna 1989), Chicagu, New Yorku a Frankfurtu oznámil Lee Iacocca na tiskové konferenci v Los Angeles 18. května 1990 schválení sériové výroby. Team Viper pod Castaingovým vedením se pustil do nezbytných úprav pro sériovou výrobu, navíc ručně zhotovil další kus, jenž se představil jako oficiální pace car na 75. ročníku závodu 500 mil Indianapolis 1991. Tento vůz už plně odpovídal sériové verzi, a to jak po stránce designu, tak výkonů. Výroba byla zahájena v listopadu 1991 na Mack Avenue v Detroitu (v říjnu 1995 převedena na Conner Avenue do bývalé továrny na zapalovací svíčky Champion, kde se vyráběly od roku 1997 také vozy Chrysler/Plymouth Prowler; viz reportáž v AR 9/’02).

Chrysler Viper (v USA jako Dodge Viper) vznikl za vydatné spolupráce Lamborghini, neboť italská společnost tehdy patřila do Chryslerova impéria (Američané ji koupili v roce 1987). Italové působili jako poradci zejména při vývoji motoru, přestože ten zůstal u klasického tyčkového rozvodu OHV se dvěma ventily ve válci, ale doporučili mazání se suchou klikovou skříní a oddělenou nádrží motorového oleje a také vyřešili náročné chlazení motoru; vyšli ze zkušeností, získaných při konstrukci vysokovýkonných motorů Chrysler-Lamborghini V12 formule 1. Původní motor o objemu 7997 cm3 (  101,6 x 98,5 mm) a výkonu 294 kW (400 k)/4600 min-1 se zvětšil až na dnešních 8357 cm3 (  103 x 100,6 mm) a výkon 441 kW (600 k)/ 6100 min-1. Zajímavostí jistě je, že Chrysler vyvinul osmilitrový desetiválec s litinovým blokem pro velké pikapy Dodge, odvozená verze pro Viper RT/10 byla překonstruována na hliníkový blok válců; pro první Concept Car technici prostě přidali dva stejné válce na stávající osmiválec 360 cu.in. (5899 cm3), čímž vznikl prototyp desetiválce.

Zcela novou, plně synchronizovanou šestistupňovou převodovku, vyvinul Borg-Warner. Extrémně tuhý trubkový rám s nezávisle zavěšenými koly nese karoserii z lehkých plastových panelů RTM (resin transfer molding), jež proti ocelovým panelům spoří až 40 % hmotnosti a při roční produkci do 3000 vozů jsou také levnější, přičemž se už osvědčily u různých evropských sportovních automobilů (BMW Z1, Alfa Romeo SZ, Lotus Elan a Esprit). Vzhledem k malým sériím procházel Viper často průběžnou modernizací, vznikaly nejen otevřené verze (nejprve s jedním průběžným ochranným obloukem jako u Conceptu, později se dvěma samostatnými), ale i zavřená kupé Viper GTS-R; jedno z prvních řídil Bob Lutz jako pace car při 500 mil Indianapolis 1996, tehdy verze kupé debutovala rovněž na evropském trhu. V následujících letech Vipery zářily na závodních okruzích, ovládly evropské i americké vytrvalostní závody třídy GT/GTS, získaly nespočet mistrovských titulů i jednotlivých vítězství. K největším patří absolutní prvenství ve 24 h Daytony 2000 před rychlejšími sportovními prototypy (posádka Beretta/Wendlinger/Dupuy) a také vítězství ve 24 h Nürburgringu 1999, 2001 a 2002 (vždy s týmem Zakspeed, za volantem se střídal šéf týmu Peter Zakowski s různými jezdci), či několik triumfů ve třídě GTS ve 24 h Le Mans.

Dodge Viper SRT-10 prošel faceliftem pro rok 2003 a jeho desetiválec posílil na 8,3 l objemu a 500 koní výkonu (368 kW); otevřený Roadster i Coupé dostaly pro modelový rok 2007 dalších deset koní (7,4 kW), nové barvy a nová litá kola. Původní převodovku nahradila nová Tremec T56. Dnešní typ se vyrábí od modelového roku 2008 v obou karosářských verzích, má o dalších 100 cm3 větší objem válců (vrtání o 1 mm větší) a o 66 kW (90 k) vyšší výkon díky variabilnímu časování ventilů a dalším úpravám, dvoukotoučovou spojku místo původní jednokotoučové většího průměru a také upravené pérování, převodné ústrojí i vstupy vzduchu na kapotě. Model 2009 dostal už jen drobné úpravy ocelového rámu, palivové nádrže a dalších dílů, jinak zůstává stejný. Na rekordní objem válců 8357 cm3 zvětšený motor vyvinuli konstruktéři divize Chrysler SRT (Street and Racing Technology) ve spolupráci se specialisty McLaren Performance Technologies a Ricardo, Inc.; při vyšším výkonu splňuje i přísné emisní limity Fed Tier 2, Bin 5 a kalifornský LEV 2.

Nové hlavy válců mají nově tvarované spalovací prostory, variabilní časování výfukových ventilů podle zatížení a otáček motoru i větší ventily; nové jsou písty, dvoudílné sací potrubí i zapalovací svíčky s platinovými elektrodami a individuálními cívkami pro každý válec. Výrobce udává největší rychlost 310 km/h pro Coupé i Roadster, zrychlení na sto jen mírně převyšuje čtyři sekundy a vůz zrychlí na 160 km/h a zase zastaví za dvanáct sekund, přičemž brzdná dráha za sucha je při této exhibici pouhých 31 metrů. „Nový Viper SRT-10 stanovuje nová měřítka pro klasické americké sportovní vozy,“ říká Kipp Owen, ředitel divize SRT Chrysler Group. Prodej této verze byl zahájen v létě 2007 jako vůz modelového roku 2008. Dodge Viper tradičně patří k oblíbenému sportovnímu náčiní amatérských závodníků a pro ně vznikají speciální upravené verze jako nová ACR (American Club Racer) od modelového roku 2009, která se však prodává za více než 101 tisíc dolarů (sériové kupé za 89 520, Roadster za 88 770 dolarů). Dodge Viper ACR také drží rekord Nürburgringu časem 7:22,1 min.

K základní výbavě Viperu patří nastavitelné pedály, vícestupňové čelní airbagy, klimatizace, autorádio s přehrávačem CD a protiblokovací zařízení ABS s účinnými brzdovými třmeny Brembo; a protože je Viper automobilem pro opravdové chlapy, tak žádné ESP, TCS ani jiné systémy stabilizace se nenabízejí ani za příplatek. K bezpečnostním prvkům však patří také monitorování tlaku v pneumatikách, deformační zóny přídě, ochranné oblouky, deformovatelný sloupek volantu, napínače bezpečnostních pásů, ochranné polštáře v místě kolen apod. Dvoumístný kokpit je opravdu spartánský, jak se na supersportovní vůz sluší. Před kůží potaženým volantem jsou dva velké kruhové přístroje (otáčkoměr, rychloměr) a jeden malý (stav paliva), další čtyři jsou na středové části přístrojové desky pod sebou, udávající tlak oleje, teplotu oleje a chladicí kapaliny a stav alumulátoru. Motor se spouští tlačítkem, ve snadném dosahu řidiče je krátká řadicí páka a klasická páka ruční brzdy.

Chrysler Group LLC, jak zní nové jméno americké společnosti, oznámil 16. června 2009, že obnovil výrobu na Conner Avenue se 115 zaměstnanci, ale budoucnost Viperu přesto zůstává nejistá. Musí se totiž najít dost zájemců o tento druh automobilu, v dnešním světě pohodlných a stále objemnějších jedinců jich totiž rapidně ubývá, a to byl také důvod dřívějšího ukončení produkce Prowleru. Závod na Conner Avenue se vrátil k výrobě jako první od 4. května, kdy se produkce Chrysleru zastavila po vyhlášení bankrotní ochrany podle kapitoly 11, ale do konce června se rozběhla výroba i v dalších továrnách Chrysleru.


Zdroj: Automobil 08/09
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie