Opel Design 1964 – 2014 – První v Evropě

V červnu 1964 vzniklo první oddělení designu u evropské automobilky; průkopníkem se stal Opel, který převzal americké zvyky z Detroitu...

Málokdo si tuto skutečnost uvědomuje, Opel byl první automobilkou v Evropě, která založila vlastní Design Studio, a také první, jež po americkém vzoru představila experimentální concept car na velkém autosalonu. Do roku 1962 totiž ani u Opelu nebyli žádní designeři, ale jen modeláři a kresliči, kteří pracovali od padesátých let v jediné místnosti. Za mořem u mateřského koncernu General Motors to ovšem bylo jinak, Harley Earl počátkem třicátých let založil první studio, a divizi designu rozvinul jeho nástupce Bill Mitchell, který převzal GM Styling Section po Earlově odchodu do důchodu v prosinci 1959. Příznačné je, že se dodnes ve vedení GM Design objevili pouze čtyři další muži, nyní mu vládne Ed Welburn...

Ed Welburn také v červnu poctil svou návštěvou oslavy 50 let Opel Designu v Rüsselsheimu, které byly vzácnou příležitostí nejen nahlédnout do přísně střežených prostor, ale také se seznámit s historií Opel Design, poznat minulé i dnešní metody navrhování automobilů a vyzkoušet některé z nejlepších kousků uplynulého půlstoletí. Naším průvodcem byl Mark Adams, šéfdesigner GM Europe, ale i jiní vedoucí designeři Friedhelm Engler (v roce 2000 jsem s ním absolvoval jízdy Opel Corsa v Jižní Africe, pozn. TH), Malcolm Ward, Beat Finkbeiner, Nils Loeb, Kurt Beyer nebo Ivo van Hulten, abychom jmenovali jen některé. Působivé bylo opětovné setkání s Erhardem Schnellem, dnes pětaosmdesátiletým, považovaným za otce Opelu GT; pod vedením Clare MacKichana totiž dovedl vůz do finální sériové podoby (v roce 2006 byl přítomen při novinářském uvedení Opelu GT druhé generace v Kalifornii).

Škoda jen, že jeho kolega Hideo Kodama (ročník 1944), designer úspěšných typů od Admiralu 1964 po Tigru 1994, byl zrovna v Japonsku na pravidelné návštěvě příbuzných; nyní jako důchodce nadále pracuje v německém Mainzu ve vlastním studiu. Podle Marka Adamse byla Mekka designu v šedesátých letech pouze u General Motors ve Warrenu (u Detroitu), kde vznikl obrovský výzkumný a vývojový komplex včetně střediska designu. Samozřejmě, dalším místem byl italský Turín, tam však pracovali nezávislí mistři designu jako Pininfarina, Bertone, Ghia, Vignale, Frua a další. Žádná evropská automobilka tehdy centrum designu neměla, z Detroitu přijel do Německa šéfdesigner Clare M. MacKichan, který okamžitě poslal německé talenty na několikaměsíční stáž do Warrenu, protože v Evropě tehdy neexistovala ani jediná škola automobilového designu.

V červnu 1964 bylo oficiálně založeno Opel Advanced Design Studio jako součást Technical Development Center, v dodnes stojící budově N10 v Rüsselsheimu se pak zrodil první koncepční automobil evropské automobilky, s nímž Opel šokoval veřejnost na IAA 1965 ve Frankfurtu. Vystavené kupé Opel Experimental GT se tak mohlo pochlubit neoficiálním titulem First European Concept Car; skutečnost, že se v jen málo změněné podobě objevilo v sériové produkci, byla do té doby rovněž nevídaná. Erhard Schnell vzpomíná: „Clare MacKichan představenstvu nic neřekl, trochu jsme se báli, zda tak odvážný návrh pozitivně přijmou. Když byla studie téměř dokončena před premiérou na autosalonu ve Frankfurtu, museli jsme jim to ukázat. Bylo to však obrovské zadostiučinění, po dechberoucím odhalení vstali a odměnili nás spontánním potleskem!“ Opel GT, navržený na podvozkových skupinách nové generace Kadettu, byl uveden v roce 1968 se sloganem Nur Fliegen ist schöner (Jen létání je krásnější), a do roku 1973 se vyrobilo 103 464 exemplářů. Postup od koncepčního vozu k sériovému typu byl obdobný jako u Chevroletu Corvette v roce 1953. Druhým evropským konceptem se pak stalo neméně atraktivní kupé Vauxhall XRV Concept (1966), dílo sesterské značky z Velké Británie, které se bohužel do sériové výroby nedostalo.

A konkurence? Následovala je, Mercedes-Benz uvedl C111 v roce 1969 a u BMW to bylo Turbo ročníku 1972, další evropské značky však počaly uvádět oficiální concept cars až v osmdesátých letech (Volkswagen, Audi, Citroën, Renault, Peugeot). Opel GT je dnes ikonou designu, na IAA 1969 se představily další varianty, vzniklé pod vedením ambiciózního Chucka M. Jordana, jenž se později stal čtvrtým viceprezidentem GM Design. Opel Aero GT byl variací na známé téma, ovšem s otevřeným kokpitem, zatímco velký Opel CD Concept s do-předu otevíraným překrytem kabiny byl postaven na základě prestižního sedanu Diplomat s osmiválcem Chevrolet 5,4 l (CD = Coupé Diplomat). Ještě atraktivnější byl Opel GT/W Genéve, studie dvoumístného kupé s rotačním motorem před zadní nápravou, po zrušení programu GM Wankel nazývaná jen GT Genéve podle autosalonu, na němž v roce 1975 zářila jeho laminátová maketa. Prakticky neznámé je černé kupé Schwarze Witwe (černá vdova) se sedadly 2+2, jež se mělo stát nástupcem GT, ale zahubila je ropná krize. Erhard Schnell vedl také vývoj kupé Opel GT2 s posuvnými dveřmi (IAA 1975), jež ukončilo první éru dream cars; pracoval pro Opel Advanced Design čtyři desetiletí a jeho dalším mistrovským dílem se stala sériová Calibra, kupé se součinitelem odporu vzduchu jen c_x = 0,26 (premiéra IAA 1989).

Jiné návrhy už měly blíže sériové produkci, Opel Junior (1983) byl předobrazem velmi úspěšné Corsy druhé generace. V květnu 2006 byla otevřena nová budova GM Europe Design Center (N50). Zatímco ve staré N10 jsme si prohlédli připravovanou pátou generaci Corsa E (Project 4500), tak v nové byly připraveny ukázky původního designerského řemesla v improvizovaném Vintage Design Studiu, stejně jako nejmodernější metody CAD/CAM v přízemí. Historická část obsahovala různé stupně vývoje GT od 1965 Experimental po poslední GT 1973, a to včetně ukázky zpracování hliněné makety 1:1, definice tvarů na modelu i na obrazech vylepováním pásky, výkresů 1:1 s variabilní šablonou jezdce, stylistických kreseb a menších modelů. Nechyběly prototypy CD (1969), a to nejen kompletní automobil, ale i známý podvozek s prostorovou maketou tvarů karoserie vytvořených drátovou konstrukcí, a GT2 (1975), kupé 2+2 dlouhé 4190 mm a vysoké 1170 mm, jakož i zmíněný Junior (1983) s originálně pojatým interiérem a výměnnými panely střechy.

Moderní část uvedla dnešní metody, podpořené počítačovými programy. Kreslit na počítači zase není tak snadné, ale přece jen to umí více lidí, tvary vozu lze prověřovat nejen na 3D modelech, ale také ve virtuální realitě, či posazením v počítači do jakéhokoli prostředí, předem zaznamenaného fotograficky. Ukázka Insignie za různého osvětlení včetně proměny světel a stínů na ploše u pilíře Brooklynského mostu v New Yorku byla úžasnou ukázkou možností dnešní výpočetní techniky; jak místo, tak automobil byly fotografovány zvlášť a spo-jeny teprve na monitoru. Tím lze značně urychlit vývojové práce. Další, poněkud náročnější částí je Engineering, a to zástavba veškerých skupin a mechanických dílů do navržené karoserie. Makety 1:1 se na-dále zhotovují, ať už pro prověření velikosti interiéru, či celkových proporcí. Mark Adams označuje nejnovější fázi designové filozofie jako Opel Design 2.0, která vychází ze spojení emocionálního stylingu a vyspělé německé techniky. První vlaštovkou je studie Opel Monza Concept (IAA 2013), jejíž tvary ovlivní novou generaci automobilů z Rüsselsheimu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie