Představujeme
Autostadt Wolfsburg – Ikony designu
Tom Hyan 05.02.2013 07:18
Výstava ikonických vozů v Zeithausu, automobilovém muzeu uprostřed komplexu Autostadt ve Wolfsburgu, shromáždila opravdu pozoruhodné kousky...
Pavilony jednotlivých značek skupiny Volkswagen v Autostadtu jsou především prezentací nejnovějších modelů (nyní přibyl pavilon Porsche); ale výlet do historie nabízí Zeithaus, automobilové a motocyklové muzeum, které vystavuje milníky motorismu z celého světa. Pořádá rovněž pozoruhodné výstavy, jednou z nich je expozice Ikony designu na pozadí maleb vídeňského umělce Petera Koglera, jehož inspirovaly právě křivky karoserií slavných automobilů. Připomíná vozidla, jež určila směr automobilového designu na dlouhá léta kupředu... Pramátí sportovních supercars s motorem před zadní nápravou se stala Miura, překvapení Turínského autosalonu 1966. Přestože Feruccio Lamborghini nikdy netoužil po závodech, jeho Lamborghini Miura P400 připomíná sportovní prototypy, jaké startovaly ve 24 h Le Mans. Nízké dvoumístné kupé navrhl Marcello Gandini (Bertone), který tehdy zastínil i díla Ferrariho a Pininfariny; lze říci, že žádný jiný automobil Lamborghini už nikdy nevzbudil tak velkou pozornost. S motorem 4.0 V12 o výkonu 257 kW (350 k), uloženým vzadu napříč, dosahovala Miura hravě rychlosti 300 km/h. Do roku 1972 vzniklo asi 915 vozů. Stavba sportovních automobilů ovšem začala už od počátků automobilismu, zejména Ettore Bugatti patřil k největším specialistům, byť začínal skromně. Sportovně laděné motory měly i jeho cestovní vozy, Bugatti 15 z roku 1912 poháněl čtyřválec 1327 cm3, 20 HP, s vačkovým hřídelem v hlavě válců (rozvod OHC), stejně jako sportovní třináctky se zkráceným rozvorem náprav z 2,4 na 2,0 m. Za jeden z nejkrásnějších sportovních vozů třicátých let je považován BMW 327, spolu se sesterským typem 328 vyvrcholení série dlouhozdvihových řadových šestiválců 1971 cm3, které se vyráběly ještě dlouho po válce ve Velké Británii v rámci válečných reparací.
Základní typ 327 byl dvoumístný roadster s výkonem 40 kW (55 k), který v modelu 327/28 s tzv. V-hlavou vzrostl na 59 kW (80 k)/5000 min‑1 a největší rychlost atakovala 150 km/h. V letech 1937 – 1941 vzniklo 1965 vozů, včetně odvozených kupé. Šedesátá léta byla rájem pro výrobce sportovních automobilů, tehdy vznikaly opravdové ikony. Porsche 911 se vlastně po nesčetných modernizacích vyrábí dodnes, šestiválcový boxer nadále zůstává až za nápravou, i když už není chlazen vzduchem. První typ 911 v roce 1964 dával z objemu 1991 cm3 výkon 96 kW (130 k)/ 6100 min‑1 a dosahoval největší rychlosti 210 km/h. Stejný motor, ale 81 kW (110 k), se objevil rovněž v lidovém Porsche 914/6 (od 1969), ovšem v poloze před poháněnou zadní nápravou. Pravděpodobně nejkrásnějším britským automobilem všech dob se stalo kupé Jaguar E‑Type, představené na Ženevském autosalonu 1961. Jeho linie obdivoval dokonce Enzo Ferrari, aby pak odpověděl typem Ferrari 275 GTB.
Jaguar ovšem zůstal u řadového šestiválce XK 3.8 Litre, který později posílil na 4.2 Litre a až v poslední sérii E-Type byl vystřídán dvanáctiválcem 5.3 V12. Vyráběly se kupé i kabriolety do roku 1975 (celkem 72 233 vozů). Pokusů o lidové automobily, jež by umožnily radost z jízdy i méně majetným, byly také nesčetné. Německý Hanomag 2/10 PS, zvaný Komisárek, byl vcelku úspěšný, v letech 1925 – 1928 vznikal s jednoválcem 502 cm3 OHV a třístupňovou převodovkou (jako české Aero 500), ovšem motor byl uložen napříč vzadu. Vincenzo Lancia zase patří k průkopníkům samonosné ocelové karoserie, dostala ji Lancia Lambda už v roce 1922, spolu se čtyřválcem do úzkého V/13°6’ o objemu 2120 cm3 a výkonu 37 kW (50 k)/3250 min‑1, což byl významný počin své doby, jenž ovlivnil nízkou stavbu vozu.
V devíti sériích vyjelo přesně 13 003 automobilů do roku 1931, poslední se silnějším čtyřválcem 2568 cm3. Hovořit o lidovém voze ve Wolfsburgu je obvyklé, legenda Volkswagen Typ 1, známý Brouk, je samozřejmě mezi ikonami v Zeithausu bohatě zastoupena. Klasik ve zlaté barvě s nosnou plošinovou podlahou vcelku s oblou karoserií charakteristického designu je ročník 1955, jeho vzduchem chlazený čtyřválec v zádi z objemu 1192 cm3 nabízí výkon 22 kW (30 k)/3400 min‑1 a největší rychlost 110 km/h. Ze stejného základu vychází Volkswagen Typ 2, vystaven je minibus Samba s prosklenou střechou a silnějším motorem 1493 cm3 o výkonu 32 kW (44 k)/4000 min‑1, vyrobený v roce 1966. Kalifornie byla místem zrodu plážových buggy, pro něž se stala plošinová platforma Volkswagenu nejvhodnějším základem. Tato móda se v sedmdesátých letech přenesla i do Evropy, sériovou Karmann GF Buggy vyráběli v Osnabrücku v letech 1971 – 1974, spolu se sesterským typem AHS Imp (Autohaus Südhannover); celkem vzniklo asi dva tisíce vozů s motory 1493 (GF model 1971) a 1285 cm3 i shodným výkonem 32 kW (44 k).
Přestože výstava Design Icons je zaměřena především na výrobky Volkswagen Group, pořadatelé zařadili také francouzské, britské i americké automobily. Nemůže chybět Citroën DS-19, podle názoru mnohých vůbec nejlepší francouzský automobil, který při svém debutu na Pařížském autosalonu 1955 působil jako z jiného světa, když vystřídal historického předchůdce 11 CV Traction Avant. Šokoval nejen avantgardním designem, ale také technickými inovacemi, k nimž patří hydropneumatické pérování. Při premiéře dostal výrobce 750 objednávek za pětačtyřicet minut a 12 000 do závěru dne! Důraz na aerodynamiku položil také Ford už ve třicátých letech (stejně jako Cord, československá Tatra a jiní), v roce 1937 vyjel vystavený Lincoln Zephyr s dvanáctiválcem 4380 cm3 o výkonu 81 kW (110 k)/3900 min‑1. V šedesátých letech vzbudil senzaci Ford Mustang, který při debutu v dubnu 1964 rovněž lámal prodejní rekordy, a tak se americká automobilka pokusila zopakovat úspěch v Evropě. Vytvořila sportovní kupé rodinného charakteru Ford Capri, jež ve třech generacích zaznamenalo produkci 1 922 847 vozů (1969 – 1986). Kromě řadových čtyřválců se montovaly tehdy velmi populární vidlicové motory včetně V4, ale i osmiválce pro jihoafrický model. Samozřejmě, všechny ikony se na výstavu nevešly, ale i tak jde o velmi zajímavou přehlídku designu.
Převzato z časopisu