Hyundai i10 1.1i - Nejmenší

V nové generaci vozů Hyundai přibyl nejmenší i10, druhý typ, v jehož označení znamená písmeno i inspiraci. Nahrazuje Atos, po představení v AR 9/’08 se k němu vracíme testem typu se zážehovým motorem 1.1i a úrovní výbavy Comfort.

Celkovým vzhledem připomíná Hyundai i10 nejmenší vůz sesterské značky Kia Picanto, ale byť má stejnou koncepci poháněcí soustavy a neliší se ani základní konstrukcí hlavních skupin podvozku, je od základu nový a jeho vývoj probíhal samostatně. Nepatrně přes 3,5 m dlouhý vůz má vcelku líbivou dvouprostorovou karoserii oblých tvarů, jejíž design je prost módních výstřelků krátkodobé životnosti. Hlavními znaky jsou krátká příď, členěná maska chladiče s větší dolní částí v integrovaném nárazníku, světlomety protažené do blatníků, zdvíhající se linie zadní části dolního okraje skel zadních dveří, dosti strmá zadní stěna s pátými dveřmi mezi velkými koncovými svítilnami a nízko v zadním nárazníku umístěná tabulka registrační značky. Interiér je dobře přístupný čtveřicí bočních dveří, z nichž zadní se otevírají o 70°, a výklopnou zadní stěnou, jejíž dolní okraj je po otevření dost vysoko (1810 mm), aby neohrožoval hlavy osob manipulujících se zavazadly.

Čím menší vůz, tím důležitější je dobré využití obestavěného prostoru karoserie, má-li poskytnout dostatečné pohodlí cestujícím. V prostoru předních sedadel je široký ve výši loktů/ramen 1340/1290 mm, s výškou stropu nad svisle seřiditelným sedákem řidiče 990 až 1030 mm, v obdobných místech zadních sedadel 1330/1270 mm, resp. 940 mm. Homologace i vybavení opěrkami hlav a bezpečnostními pásy sice dovoluje přepravovat vzadu tři osoby, musí se však trochu uskrovnit, neboť pro ramena není místa nazbyt. Vzhledem k malé délce vozu překvapil prostor pro nohy, neboť i za zcela vzad posunutými předními sedadly je mezera 130 mm, jsou-li ve střední poloze dokonce 190 mm, což jsou hodnoty obvyklé spíš u čtyřmetrových vozů.

Objem zavazadlového prostoru odpovídá celkovým rozměrům, rozhodně patří k největším v této třídě. V rovině podlahy za zadními sedadly je dlouhý 520 mm, široký 1020 mm a pod výklopným krytem vysoký 480 mm. Vzadu ho vymezuje 180 mm vysoký práh s horní hranou u nezatíženého vozu ve výšce 690 mm nad zemí. Sklopením dělených zadních sedáků a opěradel se ložná délka zvětší na 1130 mm.

Uspořádání a výbava interiéru odpovídá charakteru i cenové kategorii vozu. Přístrojová deska je řešena klasicky, s přehlednými přístroji před svisle seřiditelným volantem a ovládacími prvky audiosoustavy a ventilace, resp. klimatizace na středovém panelu s navazující konzolou, do níž je vetknuta krátká řadicí páka. Hyundai i10 se nabízí ve třech úrovních výbavy Classic, Comfort a Style, z nichž jsme v testovaném voze vyzkoušeli prostřední. Standardně k ní patří např. centrální zamykání, dva čelní airbagy, digitální hodiny a otáčkoměr, elektricky ovládaná skla předních dveří, integrovaná audiosoustava s přehrávačem CD a šesti reproduktory, s přípojkou pro externí přehrávače. Za příplatek měl vůz i manuální klimatizaci. Dílenské zpracování je vcelku pečlivé, rovněž kvalita použitých materiálů, absenci dražších měkčených plastů zdařile kamufluje příjemná povrchová úprava.

V konstrukci poháněcí soustavy i jednotlivých skupin podvozku byla využita osvědčená řešení vhodná pro malé vozy, zaručující optimální kompromis dobrých vlastností a přijatelných výrobních nákladů. Hyundai i10 se v době testu nabízel se dvěma alternativními motory, zážehovým a přeplňovaným vznětovým téměř shodného objemu, jejichž společným znakem je při rozdílné konstrukci tříventilový rozvod. Oba jsou spřaženy s pětistupňovými převodovkami s přímým řazením; za příplatek 25 000 Kč lze mít i čtyřstupňovou samočinnou, a brzy paletu motorů doplní zážehový motor 1,2 l.

Také v podvozku najdeme poměrně jednoduché konstrukce, zejména zavěšení kol, včetně nejrozšířenější zadní klikové nápravy. Díky pečlivě navržené geometrii a optimálně zvolené charakteristice odpružení se dosáhlo dobrých jízdních vlastností bez újmy komfortu, což je tím větší problém, čím menší je hmotnost vozu v porovnání se změnami zatížení. Charakterizuje je lehká nedotáčivost a malé boční naklánění, ale i dobrá směrová stabilita vzdor poměrně malému rozvoru náprav. Pocitu bezpečnosti přispívá snadná ovladatelnost přesným řízením, u něhož jsme neshledali nedostatečný kontakt řidiče s vozovkou, občas připisovaný elektrickému posilovači. Malý průměr zatáčení zaručuje snadné manévrování zejména v městském provozu. Absolutorium si zaslouží neslábnoucí účinnost dobře dimenzované brzdové soustavy s kotouči na všech kolech a s vybavením ABS.

Hyundai i10 uspokojil i při obvyklých měřeních, jejichž výsledky se příliš neliší od údajů výrobce. Ačkoli výkon motoru a výkonová hmotnost vozu přes 20 kg/kW neslibují mimořádný temperament, výrazněji nehandicapují vůz ani na dálnici. K dodržení dostatečné dynamičnosti je ovšem třeba trochu častější řazení, ostatně přesné a lehké. Zájemci o tento vůz ovšem ocení jeho hospodárnost, neboť průměrnou spotřebu paliva lze snadno udržet i při svižné jízdě okolo 5 l/100 km, což zaručuje jízdní dosah asi 700 km. Základní typ 1.1i Classic stál v době testu 199 900 Kč, testovaný Comfort o deset tisíc korun víc; špičkový Style 1.1i CRDi se prodával za 284 000 Kč.


Zdroj: Automobil 01/09
Autor: Otakar Gregora

Fotogalerie