Volvo Trucks – Silák ze Severu v praxi

Koncem října v Česku napadnul první sníh. A pár dní poté jsme jeli do Švédska na jízdní testy nového Volva FH.

Představa o tom, jak si zasněžených a zimně kluzkých silnic na jihu Švédska užívám za volantem tahače s návěsem, nebyla právě ideální. Nicméně realita byla výrazně lepší než na domácích silnicích. Možná teplý Golfský proud, možná nějaká tlaková výše či jiný meteorologický jev zapříčinil to, že silnice v Göteborgu a v okolí byly suché, ačkoliv obloha byla spíše zasmušile pošmourná. Druhý den po příjezdu na skupinu novinářů z Česka, Chorvatska, Maďarska, Slovenska a Slovinska čekal na parkovišti u výrobního závodu v Torslande tucet novotou vonících trucků Volvo FH s různou konfigurací i motorizací. V podstatě ale tato skupina vozidel obsahovala vše, co momentálně, tedy při rozjezdu sériové výroby, nové Volvo FH nabízí. Po krátkém breefingu pod vedením Jeffa Birda – šéfa oddělení novinářských testů – jsme byli rozděleni do dvou skupin a dle rozpisu každý z novinářů usednul za volant trucku.

Komfort jako v osobáku

Čtyři schody, ale díky dostatečně se otevírajícím dveřím bezproblémový nástup a jsem za volantem. Prvním truckem, který mě určil rozpis, je Volvo FH16-750 6x2 s třínápravovým plně naloženým návěsem, tedy standardních 40 tun celkové hmotnosti. Kabina ve středním rozměru, tedy Globetrotter Cab, je opravdu dostatečně prostorná. Volant si mohu nastavit ve dvou rovinách a v dostatečném rozsahu, sedadlo – plně elektricky seřiditelné, u standardního trucku FH za příplatek, u modelu FH16 zřejmě v standardu – s integrovanou hlavovou opěrkou je velmi pohodlné a spolu s možností seřízení volantu umožňuje zaujmout při řízení výbornou polohu řidičům různých velikostí. Jen co si seřídím jeho polohu, následuje seřízení vnějších zrcátek. Samozřejmě elektromotorky, a stejně tak samozřejmě jsou zrcátka vyhřívaná. A hned velká pochvala. Nové Volvo FH jako snad jediné ze současné nabídky trucků pro mezinárodní dopravu (výrazně předčí i nový Actros), má plochu zrcátka dostatečně velkou, aby plnila předepsané normy, na druhé straně je ale tak štíhlé, že nebrání výhledu. Po celý den, kdy střídáme postupně různé verze Volva FH, si nemůžu vynachválit výborný výhled z vozidla. Ještě krátký pohled do kabiny. Pod lůžkem je objemný šuplík s ledničkou a vedle další na odkládání osobních věcí řidiče.

Další úložné prostory jsou nad čelním sklem. Ale to už musím prohlídku interiéru ukončit, Jeff Bird mi signalizuje, že mám vyrazit na první etapu. Volvo FH 16 750 je nejvýkonnější truck z řady FH a tak se přiznám, že jsem si myslel, že výkon mohutného agregátu ocením v nějaké kopcovité etapě a hlavně v dlouhé, přes 25 m dlouhé „švédské“ soupravě dvou návěsů. Mimochodem, na hlavních kamionových tazích ve Švédsku snad každá druhá souprava je z pohledu nás, středoevropanů, „nadměrečná“. Ale následné kilometry mě přesvědčily, že i na relativně mírně zvlněném profilu tratě první etapy se výkonný motor může příjemně předvést. Motor D16G 750 v provedení Euro 5 má nejvyšší výkon 750 k maximální točivý moment 3550 Nm. Tento mohutný výkon přenáší na hnanou nápravu samočinná převodovka I-Shift AT03512D, k brždění jsou k dispozici kotoučové brzdy a účinná vícestupňová motorová brzda, která svým výkonem nahrazuje i retardér. Vyjíždíme z Torslandy po okruhu přes vysoký most tyčící se nad přístavem, abychom po pár stovkách metrů opět zmizeli v dlouhém tunelu. Instruktor říká, abych se držel směru na Malmö. Po pravé ruce zvolna objíždíme Götenborg a už je tu první stoupání. Tři jízdní pruhy, v levém uhánějí osobní vozy, v pravém plně naložené kamiony a ten prostřední, ten patří plně naložené soupravě s tahačem FH 750. Kopec není prudký, ale táhlý a já díky velmi výkonnému motoru jedu tzv. na omezovač.

A přitom v kabině je slyšet jenom velmi tlumený, nicméně i tak příjemný, zvuk mohutného agregátu. Převodovka řadí naprosto plynule a neustále tak udržuje ručičku otáčkoměru uprostřed zeleného pole. Provoz je zatím dost hustý, za chvilku ze tří jízdních pruhů jsou už jenom dva a po pár kilometrech jediný. A tak nemám zatím možnost se pořádně rozhlédnout po kabině. Zato vnímám – a také instruktor mě k tomu vede – řadu elektronických asistenčních systémů, počínaje „lajnovým rozhodčím“, neboli LCS-Lane Change Support, který hlídá, abych nepřejel čáru na vozovce, až po systém I-See, čili learning by GPS Positioning, což je adaptivní tempomat s pamětí, který si zapamatuje projetou trasu a už při druhé jízdě aktivně zasahuje do řídicí jednotky převodovky, takže šetří palivo. Výrobce uvádí, že takto se dá na pravidelně ježděných trasách ušetřit až 10 % nafty na 100 km. Ale zpět na vozovku. Povrch této mezinárodní kamionové trasy E 6 je ve velmi dobrém stavu, silnice je suchá. Klasická tuhá přední náprava vede soupravu velmi bezpečně, pneumatické odpružení na dobrém povrchu nemá příliš práce. A to už jsme ve Varbergu, cíli první etapy. Čeká nás „přepřahání koní“. Dle rozpisu přesedám do solo vozidla Volvo FH 540 Euro 5 6x2 s rozvorem 4600 mm a skříňovou nástavbou. Výkonný motor je zde proto, že na konci rámu je tažné zařízení umožňující připojení dlouhého přívěsu či návěsu tak, aby celková hmotnost soupravy mohla být až 60 tun.

Kabina je tentokrát v rozměru Globetrotter XL, takže ta nejvyšší, ale spodní lůžko je nahrazeno dvěma sedadly. Takže vlastně řídím čtyřmístný osobní vůz vyšší třídy. Že blábolím ze spánku? Ale kdepak, jedeme po dálnici a poté po rychlostní silnici č.41 na Kinnu, takže mám čas se porozhlédnout v klidu po interiéru. Palubní deska je na velký truck až překvapivě subtilní, z kvalitních materiálů. Přístrojový štít velmi dobře čitelný, nepostrádám žádný z potřebných údajů. Pod volantem jsou vpravo páčky k ovládání motorové brzdy/retardéru a spodní ke stíračům, vlevo ke směrovým světlům. Ostatní spínače a ovladače větrání/vytápění tj. klimatizace, autorádia atd. jsou ve střední části palubní desky, v mírném oblouku zatočeném k řidiči. Takže vše ve výborném dosahu řidiče. Sestava elektronických asistenčních prvků je zde v podstatě shodná, což platí pro všechna předváděcí vozidla. Odpružení náprav je pneumatické. Ačkoliv vozidlo je plně naložené, 540 koní/2600 Nm s jeho hmotností nemá žádné problémy a také výškový profil této etapy je spíše jemně zvlněný až rovný. V cíli na velkém odpočinkovém parkovišti u Kinny se ještě zkouším v kabině postavit. Ano, pro skoro dvoumetrového řidiče je kabina Globetrotter XL „to pravé ořechové“. A když už tak stojím v kabině, měl bych se také zmínit o velkém střešním oknu, které je standardem, protože slouží jako nouzový východ.

Nová řada motorů

Přestávka na kávu, svačinu a střídání za volantem pro mne – alespoň dle rozpisu – znamenala také přechod za volant soupravy s tahačem Volvo FH 460 Euro 6 4x2. Pokud jde o současnou nabídku motorů pro nové „efháčko“, pak kompletní tabulka včetně technických novinek nového FH byla zveřejněna v DaS 10/2012. Standardně jsou montovány do trucků pro dálkovou dopravu samočinné převodovky I-Shift, k dispozici je ale i kompletní řada manuálních převodovek, což ale neplatí pro dva nejvýkonnější motory D16G700 resp. 750, tam výrobce dodává pouze samočinnou převodovku I-Shift AT03112D resp. AT03512D. Takže v tahači, za jehož volantem jsem seděl, byl momentálně jediný motor Euro 6, který má Volvo pro novou řadu FH v nabídce. A nutno podotknout, že tak jako u konkurence, ani u Volva „euro šestka“ nejde „na dračku“. Dopravci zatím vyčkávají a objednávají trucky s agregáty Euro 5. Druhou novinkou, kterou měl „můj“ tahač, byla přední náprava nikoli klasická tuhá, ale šlo o nezávislé zavěšení (IFS) s převodkou řízení s hřebenem a pastorkem. Takže po zcela novém interiéru kabiny s vysokou úrovní komfortu, technické řešení dosud užívané u osobních vozidel. Mělo by přinést výrazně větší stabilitu přední nápravy zvláště při jízdě po méně kvalitních asfaltových silnicích. Spolu s novým převodem řízení by tak měl mít řidič lepší odezvu a větší kontakt s vozovkou. To také souvisí se změnou geometrie zadní nápravy a jiným úhlem upevnění tlumičů.

Vše by mělo zlepšit jízdní vlastnosti vozidla. A také, spolu s novým odpružením budky řidiče, by mělo zvýšit i bezpečnost. Z Kinny míříme na Boras ale obloukem po silnici č.154. Celá trasa je vedena skoro po rovině táhlým dlouhým údolím plným zatáček. Silnice mi ovšem připomíná domácí, české vozovky I.třídy. Ani ne tak povrchem, ten je ve Švédsku vždy ve velmi dobrém stavu, ale zato vodorovným značením a šířkou. Jako bychom projížděli několika okresy. Co okres, to Správa silnic. Co Správa silnic, to jiná šířka vozovky, jiný odstín asfaltu a také různá kvalita vodorovného značení. Rozjet se příliš nedá, vesnice střídá vesnici a také zatáček je mnoho. A také by to na stejném úseku chtělo pro porovnání řídit truck s pevnou nápravou. Nicméně, za volantem spokojenost. V Borasu zastavujeme na rozlehlém parkovišti regionálního dealera značky Volvo. Je zde velký servis i prodejna jak pro osobní vozidla, tak pro trucky a také velká závodní jídelna, vyhledávaná a oblíbená truckery, kteří přes Boras mají cestu. Za paušální poplatek se zde mohou najíst co hrdlo ráčí. A vaří zde výborně, měli jsme možnost si to vyzkoušet.

Konečně „long“ souprava

Na předposlední etapu – jak se ukázalo, sice přes několik kopců, ale docela krátkou – usedám za volant tahače Volvo FH 500 6x2 Euro 5 se dvěma návěsy. Takže konečně řídím „jezevčíka“, i když naloženo je jenom 40 tun (šedesáti tunové soupravy mají vyhraženy speciální trasy). Kabinu Globetrotter XL už mám vyzkoušenou, převodovku I-Shift AT2612D také a tak jenom musím pečlivěji nadjíždět zatáčky a kruhové objezdy při výjezdu z Borasu. Výkon motoru je dostatečný, převodovka řadí sametově a přitom svižně. Stejně tak spolehlivě podřazuje při brždění motorem. Řídit dlouhou soupravu s výkonným „traktorem“ je prostě hračka (tedy pokud není nutné manévrovat někde u rampy na továrním dvoře. A už je tady střídání a poslední souprava, Volvo FH 540 4x2. Trať je tentokrát vedená po souběžné silnici s dálnicí ve směru na Göteborg, hodně zvlněná, je potřeba dávat pozor i na místní provoz traktorů a stavebních vozidel, na druhou stranu si v plné míře mohu vychutnávat systém I-Roll, tedy plachtění, chcete-li, tak automatické zařazení neutrálu v okamžiku, kdy nesešlapáváte pedál akcelerátoru ani nebrzdíte. I to je součástí nového systému I-Torque (včetně ­I-See), který umožňuje ušetřit až 10 % paliva. A to i u motoru Euro 6. A už je tu cíl. Takže velká pochvala pro druhou generaci převodovky I-Shift, nadšení nad výborným výhledem z vozidla od volantu, zvláště nad štíhlým A-sloupkem a zpětnými zrcátky, oceňuji i motorovou brzdu a trochu rozpaky nad designem masky-grillu vozidla. Ale tady jde o čistě subjektivní názor. Nové Volvo FH určitě přidělalo konkurenci starosti.

Převzato z časopisu

Fotogalerie