Volvo FH16-660 - Klidný obr

Srdíčko testujícího řidiče, co si přeješ ještě víc? V roce 2007 se superlatívy řadí jeden za druhým. Po Actrosu 1860 následovala jízda s vozem Scania R620. A teď nejnovější vzestup: v Evropě aktuálně nejvýkonnejší sériový nákladní automobil, 660-koňová vlajková loď FH16 od Volva s pohádkovým točivým momentem 3100 Nm.

Je vlastně škoda, že ministři dopravy v EU nedovolí šedesátitunové soupravy na našich cestách, aby mohl tento truck ukázat, co v něm vlastně vězí! Protože se čtyřiceti tunami má nejsilnější Volvo vždycky snadnou úlohu. To, že rekord na jedno kolo úřadujícího šampióna Actrose 1860 překonal pouze o dvě desetiny km/h, nezavinil ani výkon, jako dopravní zácpa a zákaz předjíždění pro nákladní vozy.

Při veškeré výkonnosti chová se FH16 stále jako gentleman. Žádné kvílení zadních kol při rozjíždění, žádné nervování při honbě za špičkovými výkony. Klidně táhne náklad vpřed, stále decentně si brumlá – bez vibrací, nevzrušeně a vyváženě. Jen ten, kdo plynový pedál přišpendlí na podlahový plech, zažije tvrdý, agresivní projev 660-koňového kladiva. Jeden převodový stupeň za druhým přeřazuje automat, nemilosrdně se vyšvihne až do rozmezí maximálního výkonu s tím, že teprve po dosažení 1800 obrátek zařazuje další převodový stupeň.

Je ovšem také program, který leží mezi Dr. Jekylem a panem Hydem: Aktivováním knoflíku Power (výkon) na řadící konzole se vždy najde nejlepší kompromis mezi vysokým výkonem a přijatelnou ekonomií.

Že přitom nejde jen o balíček úspornosti, dokazují tímto způsobem naježděné hodnoty v horských úsecích testovací tratě. Ještě nikdy tam nebyl žádný testovaný truck rychlejší! Devadesát km/h na hoře Kindinger se čtyřiceti tunami, to už je něco! Okolnost, že jsme na venkovských horských silnicích jezdili jinak maximálně rychlostí 65 km/h nespočívala v tom, že by FH16 nemohl jezdit rychleji – my jsme prostě rychleji nejezdili.

Samozřejmě vůz Volvo FH16-660 překonal i ty nejlepší, kdysi naměřené jízdní výkony na asfaltu. Že tyto výkony vytvořil i s automatizovanou převodovkou, vypovídá o její rychlém řazení.

Sečteno všechno dohromady je šestiválec o objemu 16,1 litru snem o hnacím ústrojí nákladního automobilu. Naprosto bezchybným však přece jen není. Kdo se loudá, a potom zase přišlápne na plyn, bude krátkodobě pozdržen dírou v turbodmychadle. Jinak reaguje objemově ohromný šestiválec na plyn dobře, produkuje od 900 otáček výkon stále větší, než je zapotřebí, a točí – jestliže si to řidič přeje - nízký let nad zemí ležérně až do 1900 otáček.

Motor žije s převodovkou v perfektním manželství. Automatizovaná Overdrive převodovka I-Shift září v okamžiku s nejlepším ovládáním spojky a nejrychlejším přeřazováním stupňů na trhu. Malé nedostatky v řadící strategii vyžehlí čtyřventilák D16E díky převažující výkonnostní charakteristice.

Řadící box I-Shift se octl blízko dokonalosti
Avšak ani na převodovce a jejím okolí není všechno perfektní. Příjemná není především masivní řadící páka vpravo u sedačky. Dobrým nápadem by bylo umístit ji výš a přestavitelnou do stran. Pak by nezůstávala viset ani vysoce urostlým řidičům pod kolenní jamkou. Když jde o výkon manuálních zásahů, musí řidič změnit odpovídající způsob provedení. Když to neudělá, I-Shift jeho řadící přání možná splní, ale někdy také nesplní.

Systematiku této vlastní dynamiky není vůbec možné rozeznat. Že se automat vzpírá i silnému motoru, je nepochopitelné, stejně jako nezařazení nejvyššího převodového stupně.

Plusové body si zato zasluhuje funkce pomalé jízdy. Především v zácpě nebo ve městě u semaforu má tato charakteristika smysl, aby nebylo nutné stále přidávat plyn. Mimo to reaguje převodovka I-Shift perfektně na příkazy, které řidič uděluje cestou plynového pedálu. Jeho lehké stlačení vede k okamžitému přeřazení výš. Plný plyn k spontánnímu řazení dolu. Čtyři zpátečky umožňují od citlivého nasazení až k rychlému obracení chodu k plné spokojenosti. Příklon převodovky Overdrive v kombinaci s převodem zadní nápravy 3,6 se k vozu velmi hodí.

Jeden zlozvyk měl u Volva bezpodmínečně zamezit řízení převodovky: při dojíždění zůstává předtím vložený převodový stupeň aktivovaný, dokud řidič nepřidá znovu plyn. Když to udělá dřív, než truck zastaví, uběhne polovina věčnosti než řízení převodovky najde vhodný převodový stupeň a FH16 se dá konečně do pohybu.

ECO-Roll ušetří málo nafty – a těžko se srovnává
Také Eco-Roll (ekonomická jízda), změna na neutrál při rolovací fázi, stále ještě nefunguje uspokojivě! Počítač mění na neutrál také při klesání, čímž se vozidlo snadno zrychlí a řidič je nucen opět přibrzdit. Maličká úspora paliva tak není nervózními zásahy vyvážena.

Řízení a jízdní chování jsou u vozu FH16 lepší, než u nedávno testovaného vozu FH13. Museli jsme tam konstatovat jistou houbovitost kolem střední polohy, šestnáctilitrový motor leží tak těžce na přední nápravě, že vyladění řízení tady lépe sedí. Vyladění přední nápravy a pérování kabiny by snesly ještě poněkud přesnější vyvážení. Větší nárazy se dostávají téměř nefiltrované do zad řidiče. Na okruhu s testováním jízdních vlastností obtěžovalo vyklánění kabiny do stran. Volvo by mělo vzduchové pérování jinak sladit nebo montovat stabilní uchycení. Tím by se drželo houpání v únosných mezích. Při jízdě s částečným nákladem přesvědčuje Volvo dobrým pérovaním, a teda lepším komfortem – pružení přední nápravy zdá se být v tomto případě lepším řešením.

Na trhu už dlouho platí brzdy vozu FH jako dobrý příklad. Nejinak je tomu při aktuálním testování Volva. Reagují na každý pohyb pedálu rychle, lze je citlivě dávkovat a přesvědčují také vysokou účinností. Vícenásobná výměna různě naložených přívěsů se potvrzuje neustále rychlými a přizpůsobovanými změnami charakteristiky. Pokud jde o bezpečnost, jsou testéři TRUCKERU fanoušky retardéru. Přirozeně je nutné přiznat VEB a motorové brzdě vynikající účinek. S maximálním brzdným výkonem 425 kW splnili na testovacím okruhu všechna přání. Desetiprocentní stoupání do kopce absolvuje FH16 na devátý převodový stupeň s 2200 otáčkami a rychlostí 75 km/h jen s minimálním přibrzďováním – a to je rovněž novým výkonnostním rekordem!

Tempomat a brzdový tempomat regulují předvídavě
Integrace brzdových systémů se Volvu rovněž vydařila. Brzdový tempomat lze individuálně nastavit na +3 až +15 km/h nad tempomat. Palubní počítač řídí přídavné brzdné systémy, které jsou k dispozici, samostatně. Nedávno ve Volvu nainstalovali odstupový tempomat. V testu fungoval velmi dobře. Jen jeho obsluhu prostřednictvím přetížené páky na sloupku řízení by mohlo Volvo zjednodušit. Interval odstupu lze nastavit z doby o něco delší jak tři sekundy až na jednu vteřinu, což je skoro až příliš krátká doba. Tady by si měli Švédové dopřát při volitelném ESP větší bezpečnostní prostor. Elektronická protikluzová ochrana zasahuje příliš brzy a prudce. Přitom jde často nepotřebně o ztrátu rozmachu, který by mohl FH16 potřebovat k tomu, aby měl menší spotřebu.

Silný Švéd není totiž žádným opovrhovatelem stravy. V relaci k předchůdci FH16-610 pracuje dohromady hospodárněji. V testu TRUCKERU si dopřává sice o hlt víc, než jeho předek, ale zato je na cestě zřetelně rychlejší. K vysoké spotřebě – v této třídě přiměřené - přichází ještě bujná váha vlastního vozidla přes osm tun. Tím se dostal Švéd na úroveň osmiválce, takže v hospodárnosti nemůže lámat žádné rekordy. Nasazení tohoto obra se vyplatí čistě objektivně jen na těžkých tratích, nebo s vysokou tonáží. Ale pokud si individuální řidič a současně dopravní podnikatel může takové vozidlo dovolit, tak je to důkazem, že mu živnost kvete. Jistým nedostatkem na trhu je, že se tento vůz nedodává ve verzi Euro 5. Volvo se k tomu vyjádřilo lapidárně: „Když to bude zákonodárce vyžadovat, tak je budeme dodávat.“ Vzhledem ke konkurenci s Euro 5 je to odvážný postoj.

Dohromady FH16-660 září vyzrálou technikou, vzhledem k vysokému výkonu přiměřenou spotřebou a velmi dobrým zpracováním. Jeho přednosti však nemohou zakrýt stopy stáří. Na IAA (mezinárodní automobilové výstavě) bylo slyšet: „Vůz FH16 je mrtev, ale ať žije nový FH16!“


KABINA - Světoběžník s málem zavazadel?
Nedostatky zůstávají, přestože je kabina přepracovaná novými sedačkami a lepšími matracemi: je v ní málo úložných míst, omezená svoboda pohybu a zastaralý design. Sedačky se povedly dobře. Mají kvalitní držení do stran, pohodlné sezení, ale možnost přestavení na délku je poněkud malá. O to větší je přestavitelnost volantu, nastavení pedálů je dokonce vynikající.

Lůžka s pérováním jsou pohodlná. Příjemná je nízká úroveň hluku s dobrou akustickou a termickou izolací. Výrazně přes 1000 litrů úložných prostor je možné získat podle volby objednávkou skříňového systému na zadní stěně. Pak ale má nocležník na horním lůžku pro svou hlavu jen málo místa. Materiálová směs v interiéru je kvalitní, stejně jako její zpracování.

Přístrojové panely jsou přehledné, řidič si může zvolit svůj individuální displej. Výrazným pokrokem jsou nová, větší zpětná zrcátka, jakož i kamera na pravém A-sloupku. V noci se osádka trucku FH cítí dobře. Stropní osvětlení a otočná bodová svítidla splňují základní požadavky. Xenonová světla jsou dobrá, ale světla H7 by docela stačila. Klimatická automatika zajišťuje spokojenost, ale často bývá dmychadlo na nejvyšším stupni příliš hlučné.


SERVIS A ÚDRŽBA - Plně elektronická podpora
Dobrá zpráva o trucku FH16: Volvo je na údržbu zcela nenáročné, protože jinak obligátní mazací lis na tuk zůstává bez práce. S intervalem na výměnu olejů 100 000 kilometrů (motor a převodovka 400 OOO km) Švéd splňuje základní požadavky. Pružná údržba po mimořádném zatížení se nekoná.

Mnoho informací, málo pomoci
Zaměstnání s obsáhlým menu palubního a údržbového počítače může nějakou dobu trvat. Řidič může téměř každý stavební díl na svém voze přezkoušet na korektnost práce. Je jen škoda, že Volvo – s výjimkou množství motorového oleje – sděluje tak málo o stavu jiných provozních kapalin. Vybaven přístupovým kódem může vedoucí vozového parku vniknout ještě hlouběji do techniky a v případě potřeby může zjistit i opotřebení brzdového obložení. Odpovídající protokoly dat mu dávají zase jasně najevo, zda je Volvo „zdravé“. Nedostává-li se vozu motorového oleje, řidič ho může doplnit plnícím otvorem pod odklápěcí kapotou technické údržby. Výměna oleje se děje snadno bez demontáže krytu. Provozní kapaliny, jejichž stav se neukazuje na displeji, lze většinou zkontrolovat na průhledných nádržkách.

Jednoduché odstraňování závad
Optimální rozhodně není umístění rezervního kola na levé straně. Čelní výstup je perfektní. Pro výměnu vzduchových filtrů se musí sklopit kabina. Žárovky se vyměňují bezproblémově ve výklopných světlometech.

SHRNUTÍ TESTU
Truck FH16-660 je nepochybně fascinující automobil. Jako čtyřicetitonážník je švédský svalovec naproti tomu hospodářsky sotva smysluplný - nanejvýš tak pro časté jízdy do Itálie nebo do Španělska. Velké, jako medvěd silné Volvo je těžké a proto také žravé. Jeho největším nedostatkem je mezitím už třináct let stará kabina. Je v ní málo ukládacích míst, ale nestačí ani životní prostor. Všechno působí z gruntu solidně, ale mezitím už poněkud zastarale.