Isuzu – Malý, drsný sklápěč

A přesně toto „motto“ jakoby chtěl dodržet lehký třístranný sklápěč postavený na robustním off-roadovém podvozku pick-upu s konfigurací pohonu 4x4. Ano, jako bych slyšel už hlasy čtenářů: „… nic nového pod sluncem, o tom už jste psali v testu v DaS 5/2009!“ Ano, máte pravdu, ale tehdy šlo o pick-up Nissan NP300, který ovšem pro rok 2012 už není v nabídce importéra! Tentokrát jsme měli možnost si vyzkoušet v redakčním testu obdobný lehký třístranný sklápěč postavený na podvozku pick-upu Isidu D-Max. Pick-up Isuzu D-Max není v redakčním testu poprvé.

V roce 2010 (DaS 5) jsme měli k dispozici verzi Space Cab 3.0 D 4WD s přímo řazenou převodovkou a v roce 2011 (DaS 7) jsme měli k testu verzi Double Cab 3.0D 4WD automat s prosklenou nástavbou na nákladovém prostoru. V obou případech šlo o vozidla s vyšší úrovní výbavy Custom. Tentokrát jsme tedy převzali opravdovou „mulu“ se základním vznětovým přeplňovaným motorem o zdvihovém objemu 2499 cm3 s výkonem 100 kW/240 Nm. A přestože šlo o pracovní „nástroj“, pak celkem správně byla na klasickém rámovém podvozku posazena prodloužená karoserie Space Cab (2+2) s výbavou Basic. A když pracovní off-road, tak přímo řazená pětistupňová převodovka, možnost připojení pohonu předních kol, případně i zařazení redukce. Isuzu D-Max v provedení Space Cab 4x4 má dvoudveřovou prodlouženou kabinu se dvěma plnohodnotnými sedadly v první řadě a se dvěma nouzovými!!! sedátky v řadě druhé, takže označení 2 + 2 je asi tak nejpřiléhavější.

Pravdou ale je, že prostor za předními sedadly bude majitel této sklápěčky spíše využívat pro přepravu a ukrytí různého nářadí (motorová pila, vrtačka apod.). Pokud jde o design, klasický ponton pick-upu příliš změnit nelze, a tak se designéři musí „vyřádit“ pouze na přídi, hlavně tedy na čelní partii s maskou a světlomety. V tomto směru dle mého subjektivního mínění nabízí D-Max docela pohlednou, robustní „tvář“, bez nějakých zvláštních výstřelků, a verze Basic je navíc oproštěna od chromovaných prvků na přídi. Nárazník i robustný „gril“ jsou z černého plastu a v propisech nárazníku nejsou v této výbavě zabudovány ani mlhovky. Boční pohled vedle prodloužené kabiny signalizuje nejen robustnost karoserie, ale také připomíná délku vozidla, která přesahuje 5 metrů. Nic moc pro parkování ve městě, ať už je to v řadě u chodníku či kolmo k chodníku, vždy si musíte vyhlédnout dostatečný prostor (to ale lze zobecnit na všechny velké off-road pick-upy). Pracoviště řidiče nabízí dostatek místa.

Palubní deska je příjemně jednoduchá, bez nějakých stylistických „kudrlinek“, kde se obvykle drží špína a špatně se udržuje čistota. Přístrojový štít se standardními analogovými přístroji je dobře odstíněn, čtyřramenný volant padne příjemně do ruky, bohužel u výbavy Basic není seřiditelný. A výrobce také – a asi celkem oprávněně – počítá s tím, že s takovýmto pracovním vozidlem bude jezdit pouze jeden řidič, takže není nutné montovat elektrické ovládání zrcátek. Prostě řidič si zrcátka nastaví manuálně, protože celý den bude řídit on. Ovšem stahování bočních oken je elektrické. U nouzových sedadel lze boční okna mírně vyklopit do větrací polohy, což je příjemné i pro ty řidiče, kteří jinak nemají rádi klimatizaci, která je součástí základní výbavy. Přední sedadla jsou dostatečně velká, tj. jak sedák, tak opěradlo poskytují dobrou oporu, možná by mohly mít lepší boční oporu pro jízdu v terénu. Mezi sedadly na středovém tunelu je pouze jediná řadicí páka. Připojení pohonu předních kol, resp. redukce se ovládá tlačítky nad autorádiem ve střední části palubní desky (2H – 4H – 4L). Pohon předních kol lze připojit i za jízdy do rychlosti 100 km/h.V návodu k obsluze ale výrobce upozorňuje, že pohon 4x4, tj. s uzavřeným mezinápravovým diferenciálem se má používat pouze na povrchu se sníženou adhezí (sníh, mokro, bláto apod.). Pokud jde o nouzová sklopná sedátka v druhé řadě, jejich využití je opravdu limitováno rozměry řidiče a spolujezdce na předních sedadlech.

Pokud jsou přední sedadla posunuta hodně vzad, pak se do druhé řady nevejde ani dítě na sedačce. Zato pracovní nářadí, vatovaná bunda apod. tam mají místa dost. Na rám za kabinou ale nebyl tentokrát namontován klasický nákladový prostor, stejný pro všechny pick-upy bez ohledu na značku (a lišící se pouze mírně rozměry), ale pomocný rám a na něj hliníková do tří stran sklopná korba, vybavená i v podlaze zapuštěnou šesticí vázacích ok (velká pochvala), kterou dodává fy. Lagermax za cca 6 až 7000 euro. Hydraulické čerpadlo má elektrický pohon a ovladač je uložen v kabině za sedadlem řidiče na dostatečně dlouhém kabelu. Co do šířky korba na obou stranách lehce překračuje šíři kabiny, takže couvání „na zrcátka“, které je při naložení nějakého materiálu na korbu nutné, není až zase tak lehké, protože za vozidlo opravdu není vidět. Pravda, asi by šla i u této verze „někam?“ namontovat couvací kamera s monitorem na palubní desce. Ale u tohoto pracovního vozidla bych se dost obával o její životnost.

V době redakčního testu už byl místy sníh, takže jsem si výhody pohonu 4x4 vyzkoušel hlavně jak na mokré trávě či na hodně kluzkých polních cestách, tak i na zasněžené „polňačce“ v Jizerských horách (dva dny poté, co jsem vrátil vozidlo na parkoviště importéra, už na té samé cestě bylo 80 cm nového sněhu). Na výborných jízdních vlastnostech mimo asfalt se ale ve velké míře podílely i dobré off-roadové pneumatiky Goodyear Wrangler UltraGrip M+S 225/75 R 15. Na běžné silnici potěšila zadní náprava, která je sice klasické koncepce, ale zatížení nástavbou je takové, že už neodskakovala, jak je běžné u standardního nenaloženého pick-upu. Výkon motoru s ohledem na určení vozidla byl samozřejmě velmi dobrý, zvlášť když nepočítáte s častým připojením přívěsu, asi zvolí méně výkonný agregát 2.5 Diesel/100 kW resp. 280 Nm. Výkonu motoru plně odpovídala i kvalita brzd, které měly ale trošku pomalejší náběh. Potěšilo solidní odhlučnění motoru, naopak vždy se nechám překvapit u japonského vozidla ne zcela přesným řazením převodovky.

Křivka točivého momentu motoru a včasné řazení jednotlivých rychlostních stupňů samozřejmě ovlivní průměrnou spotřebu. Výrobce sice avizuje průměr 8,1 l/100 km, ale vzhledem k rozměrům nástavby, která aerodynamická zcela určitě moc není, (základní výbava Basic neobsahuje palubní počítač), vyšla v testu průměrná spotřeba při tankování „z plné do plné“ na 9 l/100 km. A to převažovala jízda s pohonem pouze zadních kol a s polovičně zatíženým vozidlem, takže tento údaj výrobce je poněkud optimistický. Na druhou stranu z velké části byly natočené kilometry ujety na venkovských silnicích plných zatáček a stoupání, takže jen výjimečně bylo možné vozidlo rozjet na rychlost nad 80 km/h. A abych všechno nechválil. Z místa řidiče je sice v podstatě velmi dobrý výhled na vozovku, ale normálně vzrostlý mužský bude mít problém s vnitřním zpětným zrcátkem. Přes něj neuvidí ani na výložníky semaforů a v některých zatáčkách vytváří sice nevelký, přesto ale nepříjemný mrtvý úhel. Nicméně, pokud jde o dílenské zpracování vozidla, nemám připomínek.