Představujeme
Isuzu – Isuzu je kompletní
06.01.2012 10:37
Chvíli to sice trvalo, ale nyní se dokázala značka Isuzu prezentovat konečně pod jednou vlajkou.
Zdánlivě jsou předchozí řádky trochu nesmyslné, ale hned vysvětlím. Pomineme-li Opel Frontera res. Campo (což byly „převlečené“ modely Isuzu), pak oficiálně se značka Isuzu dostala na náš trh přes společnost Turancar CZ, která začala dovážet autobusy řady Turquoise. Ale ty se vyrábějí v Turecku a importér tak zastupuje tureckou automobilku. Pak přišli na náš trh pick-upy Isuzu D-Max na český trh importované společností Isuzu Sales Česká republika, což je – zjednodušeně řečeno – pobočka nebo možná až dealer německého importéra. Před dvěma roky pak byla poprvé oficiálně prezentována v České republice společnost Isuzu Trucks Czech Republic, která je oficiálním importérem užitkových a nákladních automobilů japonské značky Isuzu.
A dva roky trvalo, než se tito tři zástupci jedné značky dokázali domluvit (a díky za to, věřím, že to je ku prospěchu všech tří) na první společné akci, nazvané „Isuzu Tour 2011“. Mimochodem, japonská značka Isuzu slaví v letošním roce 95 let své existence, a byla vůbec prvním japonským výrobcem automobilů. Dnes patří mezi světové uznávané výrobce nákladních automobilů, motorů a pick-upů. Pokud jde o vlastnictví, tak dříve značný podíl americké značky GM byl po roce 2002 z 42 % akcií snížen nejdříve na 12 % a poté byly i zbývající akcie odkoupeny, takže Isuzu je nyní na GM zcela nezávislé, na druhou stranu obě společnosti široce spolupracují a to hlavně v oblasti vývoje a výroby pick-upů.
Největšími akcionáři Isuzu jsou firmy ITOCHU, Mitsubishi a třetím největším akcionářem je Toyota. Importéři Isuzu pro odborné novináře připravili zajímavou a trasu po středních Čechách, kterou jsme mohli absolvovat (podle „vybavení“ patřičným řidičským oprávněním) za volanty buď pick-upů D-Max, nákladních vozidel z řady N nebo F s celkovou hmotností od 3,5 t až po 12 t a v karavaně nechyběl ani autobus Isuzu Turquoise Novo Ultra. Takže paleta vozidel byla úplná. Výborně naplánovaná trasa nás vedla z pražské centrály Isuzu Trucks ve Stodůlkách nejdříve po dálnici D5 do Bavoryně, poté jsme odbočili na Příbram po silnici I/118, ale zhruba v polovině cesty jsme uhnuli (nejelo se v koloně, pouze občas se některé trucky „dohonily“ na trase) na Dobříš s cílem I.etapy na letištním polygonu v Dlouhé Lhotě. Pro absolvování této etapy jsem si vybral nosič kontejnerů na podvozku řady N a konstatuji, že kontejner byl plně naložen pískem. Střední truck Isuzu N75.190 s nosičem kontejnerů CTS 5038 s rozvorem náprav 3365 mm míří do segmentu vozidel pro komunální či stavební sektor.
Užitečná hmotnost vozidla s nástavbou je 3250 kg. K pohonu slouží vznětový přeplňovaný čtyřválec o objemu 5193 cm3 s výkonem 140 kW/190 k resp. s největším točivým momentem 513 Nm. Montována je přímo řazená šestistupňová převodovka. Jak se ukázalo v průběhu cesty, i plně naložené vozidlo bylo schopné docela svižně zvládat všechna stoupání (jak na dálnici, tak hlavně přes hřebeny Brd), pokud jsem včas podřadil na nižší rychlostní stupeň. A také – ale to platí pro všechny trucky Isuzu – jsem si musel zvyknout na lehce otočené „H“ převodovky a nutnost větší pečlivosti při volbě rychlostního stupně. Polygon na letišti u Dlouhé Lhoty, kde končila I.etapa, umožnil novinářům, kteří nemají patřičné oprávnění skupiny „C“, resp. „D“, vyzkoušet si jízdu jak s nákladními vozidly, tak hlavně s autobusem Isuzu New Turquoise Novo Ultra (vozidlo vstoupilo poté do služeb pražské Hradní stráže). Jednoduché ovládání, dobrý výhled z místa řidiče a dobré jízdní vlastnosti, to jsou hlavní charakteristiky malého busu, který ale v našich redakčních testech byl již několikrát „prověřen“, a tak se mu více nebudu věnovat.
Snad jenom jedna poznámka, s nákladní řadou Isuzu Trucks jej spojuje motor, převodovka a nápravy. A jedeme dál. Pro II.etapu, směřující do Sedlčan a ukončenou v autokrosovém areálu v Sedlčanské kotlině jsem si zvolil velké Isuzu F12 s šestiválcem 6HK1 EEV s výkonem 177 kW/706 Nm. Překvapivě dobrý povrch silnice z Příbrami až do Sedlčan umožnil s touto „dvanáctitunkou“ velmi rychle zdolat předepsanou vzdálenost, navíc v dobře odhlučněné kabině a v relativním pohodlí nákladního vozidla. A také jsem si vyzkoušel odlehčovací motorovou brzdu (s důrazem na slovo odlehčovací, opravdu to není retardér). Pokud jde o kabinu, design je v podstatě shodný s řadou N, ale nabízí více místa v interiéru. Z hlediska ergonomie a ovládání vozidla nemám výhrady. Sedlčanská kotlina jednoznačně patřila pick-upům Isuzu D-Max. K dispozici byly tři vozy, všechny s výkonnějším motorem 3.0 l/185 k a se samočinnou převodovkou, dva s kabinou Doble-Cab, jeden s prodlouženou Space Cab. Jestliže jsme do prvních zkušebních okruhů vjížděli za volanty těchto pick-upů s respektem a hlavně se zapojeným pohonem všech kol, pak po počátečním „osmělení“ jsme zvyšovali rychlost průjezdu zatáčkami, a hlavně došlo na odpojení pohonu předních kol, protože na suché trati s poháněnou jenom zadní nápravou bylo možné si užít „více radosti“ (nevím jestli stejné nadšení sdílel i importér, protože při průjezdu zatáček smykem dostávaly opravdu zabrat pneumatiky). Průchodnost terénem (všechny tři pick-upy měly jenom silniční pneumatiky) je velmi dobrá, užitečné zatížení až 1000 kg určitě potěší všechny příznivce těchto off-roadů, kteří potřebují takové vozidlo k pracovnímu využití.
O velké překvapení na autokrosové trati se postaral již dříve zmíněný truck Isuzu N.75 s nosičem kontejnerů, který celou trať úspěšně zvládnul projet i plně naložený, pravda, v jiném tempu než pick-upy a řidič musel pečlivě volit stopu a hlavně zařazenou rychlost. Jakékoliv zaváhání při podřazování znamenalo zastavení vozidla či dokonce jeho velmi obtížný nový rozjezd. Ale tato stavební „sedmapůltunka“ celou trasu zvládla se ctí. Třetí etapa vedla ze Sedlčan po silnici II/105 na Neveklov a Novou Rabyni s cílem na farmě Michal. Ideální rozvážková trasa venkovského zásobovače, takže Isuzu N.62 se skříňovou nástavbou. Jen zčásti naložené vozidlo uhánělo v pohodě zvlněnou krajinou po silnici plné zatáček, stoupání a horizontů co jsem si já za volantem dovolil. Ale bylo už pozdní odpoledne a tak na silnici již byl docela provoz, takže bylo nutné pečlivě vykroužit všechny zatáčky. Ano, s tímto malým truckem s krátkým rozvorem se výborně manévruje, je dobře ovladatelný a výkon čtyřválcového motoru Isuzu D-Core Euro 5 EEV (110 kW/375 Nm) plně odpovídá charakteru provozu. Ale zase jsem si musel trochu zvykat na řazení pětistupňovou převodovkou. Při večerní diskuzi jsme si nejen vyslechli informace o vozidlech, a záměrech importérů, ale bylo i dost času na technické dotazy apod.. Jestliže první den Isuzu Tour 2011 nám svítilo slunce a byl opravdu krásný podzimní den, pak den druhý, kdy jsem v rámci IV.etapy zamířil se skříňovým Isuzu F11 přes Slapskou přehradu do Štěchovic a dále do Prahy po II/102 s cílem v sídle importéra, už mírně pršelo a byla zima. Takže přišly ke slovu stěrače i topení, resp. ofukování čelního skla aby se nezamlžovalo. Ale to už byla celá jízda v naprosté pohodě, protože s trucky Isuzu jsme se všichni už předchozí den seznámili dostatečně, troufám si použít i výraz „spřátelili“, takže cesta uběhla velmi svižně. Podařená akce nám umožnila si udělat ucelený obrázek o produktech značky Isuzu nabízených na českém trhu, o jejich technickém řešení i kvalitách. Takže velká pochvala a poděkování všem třem firmám a jejich vedení i technikům, kteří nám byli plně k dispozici.