Dacia/Volkswagen – Standardní „plechová“ LUV

Základem nabídky všech výrobců lehkých užitkových vozidel je karoserie van/furgon. Tuzemští dopravci jim říkají „plechovka“.

Byly časy, kdy „plechovky“ sloužily převážně k distribuci zboží ve městě, takříkajíc „okolo komína“. Dnešní požadavky na LUV s celkovou hmotností do 3500 kg s karoserií van/furgon jsou ale výrazně širší. Ano, základ i nadále tvoří distribuce zboží ve městě. Ale mnoho dopravců využívá „plechovky“ kategorie N1 k regionální či dálkové distribuci zboží všeho druhu.

Dacia Dokker 1.5 dCi Ambiance 

Není žádným tajemstvím, že značce Dacia se posledních několik let pod „křídly“ Renaultu opravdu daří, a to nejen ve východní Evropě – jak bylo původně plánováno. Její jednoduché modely, zato zcela funkční, dílensky dobře zpracované, a přitom s více než konkurenční cenou, sbírají „vavříny“ i v západní Evropě. A je jedno, jestli jde o osobní modely, nebo o LUV. I když momentálně Dacia ve výrobním programu má jenom jeden užitkový vůz, Dokker van. Dokker vychází ze základů modelu Lodgy (test DaS 9/2017) a stejně jako on se vyrábí v novém výrobním závodě v marockém Tangeru. Základem je podvozková platforma M0, na které je postavena samonosná karoserie a to buď v prosklené osobní verzi, nebo jako van, čili „plechovka“. Logické je sdílení celé řady dílů a montážních skupin s Renaultem Kangoo (který právě ve verzi van doslova „válcuje“ na mnoha východoevropských trzích). Rozvor náprav je 2810 mm, karoserie má délku 4363 mm a jen minimální zadní převis. Přední kola jsou nezávisle zavěšena, zadní náprava je tuhá. Motory jsou vpředu napříč uložené kapalinou chlazené čtyřválcové, splňující normu Euro 6. Poháněna jsou přední kola. K dispozici je buď zážehový agregát 1.6 SCe s výkonem 75 kW/156 Nm, nebo dvě verze vznětového motoru 1,5 dCi s výkonem buď 55 kW/200 Nm, nebo 66 kW/220 Nm. Montována je vždy pětistupňová manuálně řazená převodovka.

Nákladový prostor je velmi dobře přístupný buď postranními posuvnými dveřmi o rozměrech 703 x 1046 (vpravo, vlevo jsou dodávány za příplatek 5000 Kč), nebo zadními asymetricky dělenými křídlovými dveřmi. Ty mohou být prosklené jako u testovaného vozidla a zevnitř opatřené bezpečnostní mřížkou, nebo celoplechové, které jsou u českých dopravců výrazně oblíbenější. Nákladový prostor je 550 mm nad vozovkou, testované vozidlo mělo 8 robustních ok k zajištění nákladu. Pokud jde o podlahu, za příplatek lze nechat namontovat plastovou ochrannou vložku. Vybrat si můžete, i pokud jde o přepážku. Standardně je montována pevná plechová přepážka s malým oknem, konkrétní testovaný Dokker ale měl variabilní drátěnou přepážku Dacia Easy Seat, doplněnou o sedadlo spolujezdce zcela sklopné vpřed (7000 Kč). Ono těch příplatkových prvků bylo na vozidle více. Důležité je, že zcela jednoduché lehké LUV v základní výbavě Access s motorem 1.6 SCe pořídíte již za 189 900 Kč bez DPH. Testovaný vůz měl výbavu Ambiance, motor 1,5 dCi 66 kW, kde je základní cena 248 900 Kč bez DPH. Ovšem konkrétní vůz měl i celou řadu příplatkových prvků, metalickým lakem počínaje (10 500 Kč), takže cena atakovala hodnotu 300 000 Kč bez DPH. Pojďme ale za volant. 

Standardní palubní deska je jednoduchá až spartánská, přesto ale přehledná a tvrdý plastový výlisek se dobře udržuje v čistotě. Přístrojový štít s analogovými přístroji je dobře čitelný, řadicí páka je situována na podlahu na středový tunel. Výbava Ambiance nabízí výškově seřiditelný volant i sedadlo řidiče, el. ovládaná boční okna a nastavitelná zpětná zrcátka, klimatizaci, airbag řidiče, palubní počítač a multimediální systém s navigací. A pro jistotu nechyběla ani couvací kamera a parkovací senzory. Součástí výbavy bylo také tlačítko ECO, kterým se mírně omezuje výkon motoru ve prospěch lepší spotřeby. A pak také tempomat, jehož ovládání je částečně na volantu (pochvala) a základní ovladač pak je uschován hluboko před řadicí pákou skoro pod palubní deskou. Z ergonomického hlediska to není to „pravé ořechové“. Druhý prohřešek podobného rázu vymysleli konstruktéři s tlačítkem, kterým se blokuje činnost systému Stop/Start, dodávaným pro motor 1,5 dCi 66 kW standardně. Pokud to jde jednoduše, vždy tento systém deaktivuji, což u Dokkeru znamená zalovit prstem pod pákou parkovací brzdy. Při troše štěstí právě v tu chvíli nemusíte vjet do nějakého výmolu, takže si pravděpodobně nezlomíte prst.

Pokud jde o nákladový prostor, pak drátěná, variabilní přepážka na jedné straně po sklopení sedadla spolujezdce a pootočení poloviny přepážky do druhé polohy – jde to jednoduše, včetně patřičné aretace – formálně zvyšuje objem nákladového prostoru, prakticky hlavně umožňuje přepravu předmětů dlouhých až 2350 mm. Kdo ví, že bude častěji vozit i delší předměty, měl by si dokoupit robustní střešní nosič. Tou druhou „stranou mince“ je ale skutečnost, že v zimních měsících budete vyhřívat vlastně celé vozidlo, včetně nákladového prostoru. Zatím co u pevné plechové přepážky jenom kabinu. Elegantní metalíza, nadstandardní výbava, stačilo jenom něco málo naložit, aby byla zatížena zadní náprava, a startuji na testovací okruhy. Konkrétní vůz měl užitečnou hmotnost 675 kg, za příplatek lze ale – po úpravě zadní nápravy – zvýšit nosnost až na 750 kg. Motor má opravdu dostatečný výkon, postrádám ale jeho lepší odhlučnění. Při rychlosti nad 110 km/h už jeho hluk výrazně proniká do kabiny. Na dálnici pak velmi rychle začnete postrádat šestý rychlostní stupeň. To se projeví jak na hluku, tak i na spotřebě. Na druhou stranu si přiznejme, že Dacia Dokker van je primárně určena pro distribuci zboží ve městě a tomu odpovídá i její technická vybavenost i cena. Jízdní vlastnosti jsou ale jinak velmi dobré. Ve městě nabízí výbornou manévrovatelnost a mimo město solidní výkon motoru i brzdného systému. V městském provozu při simulované rozvážce zboží jsem udržel spotřebu na hranici 6,5 l/100 km. Venkovský okruh, vedený po silnicích nižších tříd jihozápadně od Prahy si „vzal“ 5,1 l/100 km. Na dálnici při rychlosti 125 km/h (nastaveno na tempomatu) ukázal palubní počítač průměr 5,5 l/100 km. Na zpáteční cestě jsem nastavil tempomat na 134 km/h, otáčky vyskočily na hodnotu 2700 min^-1 a průměrná spotřeba se ustálila na hodnotě 6,0 l/100 km.

VW Crafter 35 2.0 TDI van

O nové generaci Volkswagenu Crafter, který je nyní kompletně dílem konstruktérů VW (předchozí generace, tak jako předchůdce VW LT, pocházela ze spolupráce s automobilkou Mercedes-Benz – model Sprinter) a vyrábí se ve zcela novém závodě v Polsku, jsme toho již napsali dost. V redakčním testu jsme také již měli verzi Crafter DOKA, tedy dvoukabinu s valníkovou nástavbou, s motorem o výkonu 103 kW. V době testu byly ve výrobním programu pouze verze s přední poháněnou nápravou, v tuto chvíli jsou již na výrobním pásu i verze se zadní poháněnou nápravou a rozjíždí se i výroba Crafteru s pohonem všech kol. V dnešním redakčním testu ale nabídnu pohled na jednu z nejžádanějších karosářských verzí v kategorii LUV N1. K redakčnímu testu jsem převzal nový Crafter 35 2,0 TDI 130 kW 6G van. Tedy vozidlo s celkovou hmotností 3500 kg, s motorem o výkonu 130 kW a šestistupňovou manuálně řazenou převodovkou. Poháněna byla přední náprava. A měl bych také dodat, že vozidlo mělo střední rozvor, krátký zadní převis a druhou výšku střechy. Přiznám se, že u nového Crafteru mám s označováním vozidla trochu problémy, protože klasické kódy L1H1 až L3H3 apod. nejsou použitelné. K dispozici jsou sice tři rozvory, ale také různé délky zadního převisu, takže samotné specifikování rozvoru ještě automaticky nedefinuje délku konkrétního vozidla.

Pokud jde o motor, tak Crafter dostal do vínku vznětový přeplňovaný agregát 2.0 TDI ve čtyřech výkonových variantách: 75 kW – ideální na popojíždění po městě s nejmenším rozměrem Crafteru, 90 kW – tady už výkon odpovídá bežné distribuci zboží ve městě i s rozměrnější karoserií, 103 kW – to jsem měl v testovaném valníku DOKA, takže výkon dostatečný pro sólo vozidlo, zato s naloženým přívěsem (konkrétní Crafter měl závěs ISO 50) bych se už bál o životnost spojky, 130 kW – výkon zcela dostačující i pro plně naložené verze Crafteru kategorie N2 s celkovou hmotností 5000 kg. A právě tento výkonný agregát doplněný manuálně řazenou převodovkou byl v testovaném Crafteru van. Pracoviště řidiče nabízí opravdu více než dostatečný prostor i vysokému řidiči, takže jsem neměl problém si pečlivě seřídit sedadlo (příplatkové Komfort s pneumatickým odpružením), zpětná zrcátka i volant. Nová palubní deska je příjemně strohá, tak jak u užitkového vozidla má být. Na druhou stranu na ní nic nechybí, a co je podstatné, veškeré spínače a ovladače jsou tam, kde jsem je očekával. Nic jsem nemusel hledat s návodem v ruce. Vše v dobrém dosahu i řidiče připoutaného bezpečnostním pásem (s výškovým nastavením). A co víc, tlačítka i spínače mají dostatečně veliký rozměr, aby i řidič, který celý den nakládá a vykládá zboží, mohl bezpečně zmáčknout právě a jenom jedno konkrétní tlačítko, které chce.

Relativně malý volant je v dolní části mírně zploštělý, ale hlavně má příjemně silný věnec, takže padne výborně do ruky. Přístrojový štít je standardní, obsahuje i displej palubního počítače. Elektrické ovládání bočních oken je v základní výbavě. Pokud jde o výbavu, ta základní je opravdu solidní, přesto importér nelenil a objednal už ve výrobě do předváděcího vozidla celou sadu příplatkových prvků. Dal si hlavně záležet, aby ve výbavě nechyběly asistenční systémy, jako třeba asistent rozpoznávání únavy řidiče, Front Assist, adaptivní tempomat, Park asist a Parkpilot. A to už v základu jsou asistent pro kompenzaci bočního větru (velká pochvala, oceníte ho, už když předjíždíte na dálnici kamion), asistent pro rozjezd do kopce atd. Příjemný byl i multifunkční kožený volant s vyhříváním (příplatek) nebo couvací kamera. Odvrácenou stranou těchto příjemných systémů a dalších „vychytávek“ je cena. Jestliže testovaný Crafter v sériové výbavě stál 760 530 Kč bez DPH, pak s příplatkovou výbavou vyskočila cena na 905 250 Kč bez DPH.  

Spolujezdci v první řadě měli k dispozici rozměrnou dvoumístnou lavici, která má pod sedákem objemný zavazadlový prostor. Pokud jde o nákladový prostor, jeho objem byl 14,3 m³, při užitečné hmotnosti vozidla 1300 kg. Do výšky asi 200 mm můžete na podlahu (krytý vodovzdornou překližkou) umístit předmět v délce až 4100 mm, pak už má dělicí přepážka mírné vyklenutí, takže imaginární obrovská bedna může mít maximální délku jenom 3090 mm. Mezi podběhy je šířka 1370 mm, mimo podběhy 1750 mm. Výška nákladového prostoru je 2000 mm. Výhodou předního pohonu je jednak o nějaký ten centimetr vyšší nákladový prostor než u stejné karoserie se zadní poháněnou nápravou, a pak také nakládací hrana je o něco málo níže, konkrétně ve výšce 550 mm. Konkrétní vozidlo mělo nákladový prostor na bocích krytý překližkou a opatřený lištami k uchycení nákladu. K dispozici byly i dvě rozporky. Takže se tak citelně snížila hlučnost prázdného nákladového prostoru.

Otáčím klíčkem ve spínací skříňce, a protože volant, sedadlo i zpětná zrcátka jsem si již seřídil, řadím první rychlostní stupeň a během několika málo metrů po rozjezdu prázdného vozidla již je zařazena „trojka“. Šestistupňová manuálně řazená převodovka se v průběhu testu ukázala jako velmi dobře odstupňovaná, s přesným řazením. Pohodu za volantem násobí i velmi dobrý výhled z místa řidiče a překvapivě dobře odhlučněný motor. Jedu pro náklad. Jak se posléze ukazuje, dvě malé skříňky a hromada dřeva se v objemném prostoru vanu zcela ztratila. Ale při jízdě je cítit, že zadní náprava je přece jenom příjemně zatížená. Takže se zatížením asi 400 kg absolvuji s Crafterem van tradiční testovací okruhy. Venkovská trasa vedená po silnicích nižších tříd, při pečlivém dodržování rychlostních limitů si „vzala“ v průměru 7,2 l/100 km (dle palubního počítače). Dálniční jízda po D 5 s rychlostí udržovanou na limitu 125 km/h (otáčkoměr se ustálil na hodnotě 2300 min^-1) si vyžádala průměr 8,1 l/100 km, když jsem nastavil tempomat na 133 km/h, otáčky se zvedly na 2500 min^-1 a spotřeba rázem překročila hodnotu 10,5 l/100 km. To už jsou docela velké rozdíly a při předpokládaném využívání tohoto vozidla i na dálkové trasy je nutné s takovou spotřebou počítat. Pokud jde o výkon motoru a jeho odhlučnění, tak velká pochvala, stejně tak jako na neklesající výkon brzd (jak usednu za volant rozměrného vozidla, automaticky hledám motorovou brzdu, tady nebyla). Síly na ovládání zcela odpovídají hodnotám komfortního osobního automobilu. Pochvaloval jsem si také dostatek odkládacích prostor, včetně poliček nad čelním sklem.

Převzato z časopisu

Fotogalerie