Citroën/Renault – Osobní užitkové vozy

Nabídky verzí lehkých užitkových vozidel vedle klasických furgonů je široké, a k dispozici jsou i osobní provedení.

Vedle karosářských verzí COMBI, které bývají jednodušší co do vybavení a také použité materiály na interiér jsou levnější, mají v nabídce všichni výrobci i osobní provedení s vyšší úrovní výbavy a s vyšší kvalitou materiálů. Často bývá upraven i podvozek, zvláště pak zadní náprava.

Citroën Spacetourer 

Novinkou v nabídce skupiny PSA od poloviny roku 2016 je zcela nová generace modelu Citroën Jumpy/Peugeot Expert. A nezůstalo jenom u toho. Obě značky navíc názvem oddělily osobní verze od těch užitkových. Ale v průběhu roku 2016 jsme o této novince na stránkách DaS několikrát psali, takže se můžeme podívat hned na vozidlo, které jsme převzali k testu. Osobní provedení Citroënu Jumpy se jmenuje Spacetourer a v nabídce importéra je ve verzi XS, M a XL (velikost karoserie co do délky) v úrovních výbavy Feel a Shine. Pokud jde o motory, pak si zákazník může vybrat vznětový přeplňovaný agregát 1.6 BlueHDI s výkonem 85 kW a dvě verze motoru 2.0 BlueHDI 110 kW resp. 130 kW. Převodovky jsou vždy šestistupňové manuálně řazené, pro výkonovou verzi 130 kW je k dispozici i automatická převodovka EAT6. Všechny motory mají systém Stop/Start. Jako zajímavost uvádím, že akční cena základní verze byla v době testu 520 000 Kč bez DPH (časově omezená nabídka).

K redakčnímu testu byl připraven Citroën Spacetourer 2.0 Blue HDI 110 kW v rozměru M (jde o délku karoserie nikoliv o rozvor) a dle mého soudu v úrovni výbavy Feel. Tabulkově by cena měla být 745 000 Kč bez DPH. Vozidlo s rozvorem 3175 mm mělo karoserii dlouhou 4956 mm s šířkou 2204 mm a se standardní výškou shodnou pro všechny verze do 1905 mm. Provedení bylo osmimístné (2 + 3 + 3) a posuvné dveře na obou bocích karoserie tak umožňovaly velmi dobrý přístup na sedadla. A když už jsme u sedadel, tak ve druhé a třetí řadě byla vždy dvoumístná lavice a jedno samostatné sedadlo. Jednak byla vždy opěradla sklopná a hlavně, samostatně šly tyto díly sedadel i vyjmout. Tím bylo dosaženo nesmírné variability interiéru. Ale pojďme nejdříve na pracoviště řidiče. Chválím dostatek prostoru a přehlednou palubní desku. Výbava nepostrádá elektricky ovládaná okna, boční zpětná zrcátka, ale ani vyhřívání sedadel vpředu. Osobně jsem ocenil možnost nastavit si volant ve dvou rovinách a upravit si výšku sedadla. Ale uvítal bych o pár centimetrů delší sedák. Ve střední části palubní desky je umístěn displej audiosystému s navigací a kompletním ovládáním celé řady systémů. Taky přes dotykovou obrazovku můžete deaktivovat systém Stop/Start. Ještě že klimatizace a větrání mají samostatnou ovládací lištu pod displejem. Satelitní spínače k audio systému jsou také na volantu, tempomat má svůj klasický ovladač vlevo pod volantem. A propose tempomat. Ten mě potěšil, byl totiž v klasickém, nikoliv tedy v adaptivním provedení.

Usadil jsem se za volantem, nastavil volant, sedadlo i zrcátka a hned jsem musel konstatovat, že mě ve výhledu tradičně vadí vnitřní zpětné zrcátko s dešťovým senzorem. Volant se dobře drží, řadicí páka s netradiční obdélníkovou hlavicí je hned při ruce, otáčím tedy klíčkem ve spínací skříňce. I nezahřátý motor je dobře odhlučněn a po zahřátí provozních kapalin je jen velmi málo slyšet. Převodovka řadí až „nefrancouzsky“ přesně a je dobře odstupňována. Vyzkoušel jsem si také jízdu na zadních sedadlech a konstatuji, že nezávislé zavěšení zadních kol s proměnlivým účinkem tlumičů je pro cestující výrazně příjemnější, než klasická tuhá náprava. V druhé a třetí řadě je dostatek místa jak pro nohy, tak i na šířku. Dvouzónová klimatizace pak zvládá za běžných teplot temperovat či větrat i zadní řadu, ale v zimě, jaká byla v lednu, by asi bylo vhodné přídavné topení. Přístup na sedadla i třetí řady je dobrý, cestující uvítají možnost individuálního nastavení opěrek hlavy. Pro osm osob ve vozidle je ale základní zavazadlový prostor malý. Bude-li tato verze využívána např. jako hotelový shuttle pro hosty na cesty např. z letiště do hotelu apod. asi by jich mělo jet buď méně a nebo, by spíše mělo jít o baťůškáře.

Jízdní vlastnosti z poloviny naloženého vozidla jsou velmi příjemné, zatímco při zatížení jenom řidičem je občas na nerovném povrchu znát, že je „vše vepředu“. Výkon motoru je více než dostatečný, odstupňování převodovky velmi dobré, a tak mě zajímala spotřeba. Na dálkové trase Praha – Jeseník – Praha, kde je jak dálnice, sinice I. třídy, tak i silnice nižších tříd, byla průměrná spotřeba 6,7 l/100 km. Jel jsem svižným, nikoliv ale sportovním tempem a dodržoval jsem platné rychlostní limity. Na testovacím okruhu jihozápadně od Prahy, vedeném hlavně po venkovských okreskách jsem dokázal snížit spotřebu na 5,8 l/100 km. Ovšem trasu dobře znám a bylo ideální počasí, suché silnice. Výrobce deklaruje kombinovanou spotřebu 5,3 l/100 km. A snad jenom jedna poznámka na závěr. V průběhu roku 2017 by měla být k dispozici i verze 4x4, vyráběná ve spolupráci s firmou Dangel.

Renault Trafic Passenger 1.6 dCi Energy

Modernizovaný Renault Trafic je přímým konkurentem Citroënu Spacetourer nejen na francouzském trhu. Modernizovaný Trafic dostal výrazně pozměněnou karoserii, interiér i nový motor a řadu nových elektronických prvků. Nový Trafic má zcela nový design exteriéru. Více skloněné čelní okno svírá s kapotou jemný úhel. Výrazné a široké sání vzduchu a pás v barvě karoserie mezi oběma mřížkami zprostředkovávají patřičnou lehkost. Profil působí díky protaženým liniím dynamicky. Robustnost a praktičnost, které zákazníci očekávají, byla zachována prostřednictvím výrazného ochranného předního nárazníku. To vše pak doplňuje „výraz“ masky, který je takříkajíc „usměvavý až veselý“. Pozorný divák ale rychle zaznamená, že z nového Traficu, či spíše z jeho střechy, zmizela charakteristická „vlnka“ nad předními sedadly. Střecha je nyní zcela rovná. Nový Trafic nyní nabízí 270 verzí, 2 výšky, 2 délky, verze dodávka, hlubší kabina, rovná podlaha nebo přeprava osob, a to ještě nesmíme zapomenout na nástavby českých autorizovaných partnerů a Renault Tech. Jednou z karosářských variant, která je v sériové výrobě je i osobní provedení Passenger.

Už od prvního pohledu na velkou karoserii je jasné, že pro přepravu větší skupiny osob má velmi dobré předpoklady a to k testu byl přistaven Trafic se základním rozvorem 3098 mm. Jako hnací jednotka je montován vznětový přeplňovaný agregát 1.6 dCi v různých výkonových verzích: 66 kW/90 k, 84 kW/115 k, 88 kW/120 k, 103 kW/140 k a to vždy v sestavě s přímo řazenou šestistupňovou převodovkou. Konkrétní vozidlo mělo motor s označením Energy dCi 103 S and S, což je motor vybavený dvěma turbodmychadly (Twin Turbo) a ve standardu opatřený systémem Stop/Start. Trafic Passenger měl označení L1HlP1, což je kód pod kterým se skrývá verze se základním rozvorem (L1 = 3098 mm), základní výškou karoserie (H1 = 1971) a se základní celkovou hmotností (P1 = max. 2750 kg). A protože šlo o testovací vozidlo, výbava byla bohatší a vylepšená o celou řadu paketů. Nechyběl multimediální a navigační systém, tempomat/omezovač rychlosti, klimatizace, atd. Osobně vždy oceňuji ve dvou rovinách nastavitelný volant a sedadlo řidiče, které lze seřídit i výškově. Místa jsem měl za volantem opravdu dostatek. V kabině byl dostatečný počet i relativně objemných odkládacích míst, včetně praktických kapes ve dveřích. Z ergonomického hlediska nemám výtku, vše bylo po ruce, všechny spínače tam, kde jsem je očekával. Komfortnější výbava znamenala, že v první řadě bylo samostatné sedadlo pouze pro jednoho spolujezdce. V druhé a třetí řadě sedadel pak byly namontovány třímístné, pohodlné lavice přístupné posuvnými dveřmi z pravé nebo levé (příplatek) strany vozidla. Zavazadlový prostor v základu, tedy pod krycím platem nabízí cca 1 m3 objem, ale postupně lze zvětšovat. Jednak vyjmutím plata, potom je zde možnost vyjmout z vozidla třetí řadu sedadel, případně demontovat i tu druhou, takže získáte objem až 5,2 m³. Nakládat můžete zadními symetricky dělenými dvoukřídlými dveřmi. Někdo dává přednost vzhůru výklopné stěně, protože mu při dešti neprší na hlavu, ano i ta je v nabídce. Testované vozidlo mělo v OTP zapsanou celkovou max. hmotnost 2750 kg, užitečná – vzhledem k výbavě – pak vyšla na 790 kg, takže při obsaditelnosti osmi osobami vychází na jednoho cestujícího hmotnost kolem 97 kg (bez zavazadel).

Trafic Passenger přišel do redakce již zajetý, takže jsem očekával i solidní spotřebu paliva. Řazení bylo příjemně tuhé a přesné (kde jsou ty časy, kdy francouzská auta měla převodovky vyžadující velmi citlivé řazení, jinak řidič musel „hledat“ rychlostní stupeň). Ovládání vozidla jsem již znal z testu verze furgon a posléze kombi van, ale poprvé byl k dispozici výkonnější motor. Z pohledu řidiče jsem si pochvaloval, že vše je dobře po ruce, žádný spínač jsem nemusel hledat, potěšily mě dobře odstíněné přístroje a lákavému tlačítku „ECO“ u řadicí páky jsem se vyhnul. Stejně tak jsem tlačítkem deaktivoval systém Stop/Start. O jeho pozitivním vlivu na průměrnou spotřebu paliva nejsem zcela přesvědčen. S Passengerem jsem absolvoval vedle standardních testovacích okruhů i řadu pracovních výjezdů, takže jsem získal docela slušný přehled o spotřebě v různém režimu využívání. Pokud jde o jízdu po Praze, velmi záleží, v jakou jedete hodinu. Když není centrum zcela zahlceno, zvládnete průměrnou spotřebu kolem 6,7 l/100 km. Když je ovšem dopravní špička, přidejte alespoň litr paliva navíc. Tunelovou soustavou Blanka jsem ale také v dopoledních hodinách dokázal projet z jednoho konce Prahy na druhý velmi plynule se spotřebou 6,1 l/100 km. Venkovský provoz na silnicích nižších tříd a s polovičním zatížením jsem zvládnul za 6,3 l/100 km. Ovšem Trafic Passenger si zaslouží i dálniční trasy, motor „na to má“. Při tachometrových 133 km/h (tempomat) ukázal palubní počítač na 7,2 l/100 km. Ačkoliv základem je lehké užitkové vozidlo, jízdní vlastnosti jsou čitelné a příjemné. Interiér je solidně odhlučněn, výhled z místa řidiče dobrý, ale při delší cestě bych uvítal o něco delší sedák. Při manévrování ve městě potěšila couvací kamera s monitorem ve zpětném zrcátku i standardní tempomat (tj. nikoliv adaptabilní). Možná palubní deska není příkladem francouzského designérského umění a šarmu či elegance, ale z praktického hlediska nemám výhrady.

Převzato z časopisu

Fotogalerie