Autobusy – Dvacetpět let společnosti SOR z Libchav

Významný výrobce tuzemských autobusů značky SOR sídlí v Libchavách, které se nacházejí nedaleko Ústí nad Orlicí.

Firma má dlouholetou tradici strojírenské výroby, neboť do roku 1990 zde probíhala výroba zemědělské techniky pod názvem Sdružení opravárenství a rozvoje (zemědělských strojů). Značka SOR tedy vznikla zkratkou původního názvu. Společnost byla založená v roce 1991 (6. 12.), a tak v loňském roce oslavila jubileum – 25 let své existence. Výrobní program se od téhož roku (1991) zaměřil především na produkci mobilních unimobuněk (maringotek) pro potřeby stavebnictví (hlavně v Německu) a také na lešení. Tato výroba se realizovala až do roku 1997, ale od roku 1992 se již začala rýsovat možnost výroby dalšího artiklu, malého autobusu. Uskutečnění stavby autobusu výrazným způsobem ovlivnili bývalí pracovníci Karosy, kteří v SORu také působili. Volba padla na autobus s délkou 7,5 m, který v daném období na tuzemském trhu zcela chyběl. Hotový funkční vzorek byl k dispozici v roce 1993 a v následujícím roce se autobus představil na brněnské výstavě Autotec. Ještě ve stejném roce (1994) dochází k realizaci výroby ověřovací série (5 ks), a tím také na autobusový trh vstupuje nový tuzemský výrobce autobusů. Skoro neznámou skutečností je, že na prvopočátku se v SORu snažili vytvořit vlastní nákladní automobil, od čehož ale bylo upuštěno.

První postavené autobusy měly linkové provedení a označení SOR C 7,5 Lili. Z kapacitních důvodů byl v Libchavách vyroben skelet a podvozková část, finální dokončení pak provedla firma Teroz z Litomyšle. Název „Lili“ je tak daný počátečními písmeny měst, ve kterých autobus vznikal: Libchavy a Litomyšl. Výrobně pak následovala varianta B 7,5 (městská) a LC 7,5 (dálková). Do ukončení výroby v roce 2001 vzniklo celkem 142 autobusů uvedené délkové kategorie. Z hlediska potřeb zákazníků přichází další modelová řada autobusů SOR s délkou 9,5 m, o její úspěšnosti napovídá i to, že se vyrábí dodnes. První postavený vůz byl C 9,5, tedy linkové provedení, a ten měl svoji premiéru v roce 1997. Následovaly další verze a také licenční výroba autobusů SOR. Od roku 1998 vozy SOR vyráběla maďarská firma Kravtex Kft., ty nesly značku Kravola, později pak Credo. Vyrobeno bylo více jak 700 těchto produktů. V letech 2000 až 2007 vyrobil na základě licence 473 autobusů SOR také polský podnik Solbus. V roce 2001 přichází další délková řada 10,5 m, zase se jako první objevuje linkový autobus C 10,5, pak následují ostatní verze LC, B a LH. Na začátku nového století také dochází k výraznějšímu exportu autobusů SOR, vzpomeňme alespoň vozy LC 10,5 do Ruska pro těžařské společnosti na Sibiři. Zde autobusy musejí zvládat provoz i při teplotě –45 °C. Tato vozidla mají tuzemské označení s přídomkem Arktika. Autobusy s pohonem na zemní plyn (CNG) přicházejí v roce 2001 (BG 9,5) a v následujícím roce i BG 10,5. Vozy vznikaly výrobní kooperací s firmou Ekobus, v současnosti plynové varianty vyrábí přímo SOR. A jsme v roce 2003, kdy byly poprvé představeny autobusy standardní délky C 12 a BN 12. Posledně uváděným SOR zahájil produkci částečně nízkopodlažních vozidel známých jako LE, tedy Low Entry. Pod označením SOR City NB 12 a NB 18 postavili v Libchavách prototypy prvních plně nízkopodlažních autobusů (rok 2006), v případě NB 18 se jednalo také o první produkt článkového autobusu. Sériová výroba NB 12 i NB 18 pak začíná rokem 2008, produkce vozů s pohonem na CNG je zahájena v roce 2010 a takové vozy nesou označení NBG 12 a NBG 18. SOR také postavil dva prototypy hybridního článkového autobusu NBH 18, provozovaných v letech 2010–2015 u DP Praha. Předpokládanou úsporu paliva ale provoz nepotvrdil, nevýhodou byla i vyšší poruchovost. Pro zájem ze strany provozovatelů vzniká i linkový kloubový autobus NC 18 (2008). Ve stejném roce (2008) začíná SOR opět vycházet vstříc zákazníkům, požadujících kratší autobus než je 9,5 m a přichází s modelem CN 8,5, tedy s délkou 8,5 m, v roce 2010 následuje i BN 8,5. Také existoval prototyp třínápravového sólového autobusu SOR CN 13,5. Tím se výrobce přihlásil do výběrového řízení na vozidlo pro příměstské linky v okolí Budapešti, ze záměru ale sešlo a vozidlo se tedy výrobně nerealizovalo. Případný požadavek na zvýšenou přepravní kapacitu sólového vozu pak SOR vyřešil nabídkou prodlouženého provedení CN (CNG) 12,3 (2014). A dostáváme se k vozidlům s elektrickým pohonem. První prototyp trolejbusu SOR TN 12A vzniká v roce 2007 spoluprací několika firem a s využitím karoserie autobusu BN 12. Požití karoserie typu LE se nesetkalo s příslušnou odezvou, proto dochází ke stavbě trolejbusů s karoserií nízkopodlažních vozů NB 12 a NB 18. Úvodním vozidlem se stal TNB 12 následován TNB 18, oba zkušební prototypy pocházejí z roku 2009. Sériová produkce vzniká kooperací s plzeňskou škodovkou, a to se píše rok 2011. Výsledné trolejbusy mají označení Škoda 30 Tr SOR (karoserie NB 12) a 31 Tr SOR (NB 18). Poslední kategorií vozidel SOR jsou elektrobusy. První takový autobus byl představen v roce 2010 pod označením EBN 10,5. Pak přicházejí další, kratší provedení EBN 8 (2012) a o rok později EBN 9,5. Z roku 2014 pochází zase delší model EBN 11 a poslední novinkou z roku 2016 je dvanáctimetrový model NS 12. Akubusy vznikají spoluprací několika společností a jsou vybaveny pro pomalé nabíjení. Výjimkou je jeden EBN 11 doplněný sběračem, který umožňuje průběžné dobíjení ze speciální troleje na konečné stanici v Praze. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie