Dopravní policie – Policejní honičky

Opravdu se stává národním sportem ujíždět policistům, jak nedávno hodnotili v tisku. Téměř každý den je ve zprávách popsána honička policejních vozidel s automobily, jejichž řidiči odmítnou zastavit na výzvu policie. Otázkou je, zda je to vždycky tak důležité za každou cenu dostihnout auto, které ujíždí, aniž ovšem kdokoli předem ví proč. Přitom nebezpečí bondovské honičky pro všechny ostatní je enormní a také leckdy i ti zcela nevinní a nezúčastnění přicházejí o život nebo aspoň o auta. A protože taková situace nás může potkat kdykoli, podívejme se na problém z obou stran. 

Ze strany policie je to jasné. Ta má samozřejmě právo nejen k silniční kontrole, ale za zvláštních podmínek i oprávnění k prohlídce dopravních prostředků ( § 18 zákona o Policii ČR ).  Může i použít zbraň a mnoho jiného. Otázkou je, zda je vždycky použití takových oprávnění opravdu namístě a zda cena, kterou to nakonec stojí, je aspoň trochu úměrná. Ne vždycky se to daří: při pronásledování ujíždějícího vozidla v Praze 6 u americké rezidence prostřelil policista páteř nezúčastněné řidičce, která z vedlejší ulice dávala přednost. Stejně tak je použití zbraně problematické, jestliže v ujíždějícím autě jsou spolujezdci, kteří s počínáním řidiče zpravidla nemívají mnoho společného. Tak přece přišla o život spolujezdkyně při jedné takové honičce, aniž mohla na situaci cokoli změnit. 

Samozřejmě, že policisté dopředu neznají zpravidla důvod, proč je řidič neuposlechne. Někdy ty příčiny jsou vzhledem k následkům nicotné: tak kvůli dvou pivům ujížděl mladý řidič policistům Prahou tak, že ohrožoval kdekoho, naboural do zaparkovaného auta, až nakonec šílenou jízdu rozumně vzdal. Jeho spolujezdkyně potvrdila jeho dvě piva s tím, že když zahlédl policisty, zpanikařil.  Riziko, které vyvolal, opravdu za to nestálo. Zpravidla ujíždějí ti, kdo mají zákaz řízení: to je sice formálně pak trestný čin, ale s vlastním ohrožením silničního provozu to sotva souvisí. Takoví řidiči umí jezdit, jen neposlouchají soudní nebo správní rozhodnutí. Otázka je, zda za to mají zaplatit životem nebo dokonce zda má  při tom o život přijít někdo jiný. V Olomouci projel takový řidič na červenou, když ho policisté chtěli zkontrolovat pro nějakou výtržnost. Při honičce narazil do octávie, sám se těžce zranil a zranil i řidiče druhého auta. Měl „jenom“ zákaz řízení.

Od desíti k pěti

Ještě horší to bylo u Litvínova. Podle zprávy policie mladík s kriminální minulostí a bez řidičského průkazu se srazil s vozem, jehož řidička na následky zranění zemřela. I sám mladík byl těžce zraněn. Policie si původně jeho auta všimla proto, že jel ve městě bez rozsvícených světel. Nejdřív zastavil, z automobilu vystoupil, ale pak si to zřejmě rozmyslel, nastartoval a pokusil se odjet. Když mu policisté bránili, rozjel se a vlekl je po vozovce. Při nastalé honičce – stále bez rozsvícených reflektorů – velkou rychlostí se čelně střetl s volkswagenem v protisměru a následky už známe: mrtvá protijedoucí řidička. 

Někdy jsou dokonce zraněni i sami policisté: když zastavovali citroe¨n v Praze u Libeňského zámku, netušili, co z toho nakonec bude. Zjistili, že auto je kradené, ale řidič nečekal a ujížděl. Policisté stačili ještě vystřelit, odnesla to ale naštěstí jen levá pneumatika. Přesto řidič ujížděl, naboural i policejní auto a nakonec i se spolujezdcem utekl. Tři policisté byli zraněni, jeden když na něj řidič najížděl, dva když ho pak chtěli spoutat. Policisté samozřejmě nemohou vědět dopředu, co řidiče vede k tomu, že neuposlechne výzvy k zastavení. Někdy jsou to opravdu jen formální nedostatky – třeba nezaplacené pojistné povinného ručení nebo nevyměněný řidičský průkaz. Tak jako to bylo na R desítce, kdy nedávno ujížděl řidič jen proto, že neměl v pořádku doklady: jen proto po sobě nechal střílet a byl zadržen až poté, co zastavil a začal utíkat. Až další výstřely ho přivedly k rozumu. Kdyby přitom  zemřel, nemohl mít ovšem jeho  život stejnou hodnotu jako propadlý řidičák. Stejně riskoval i jiný řidič, který po 27 kilometrech nakonec až po výstřelech se svou jízdou skončil, přesto alespoň nakonec na policisty najížděl, takže má na krku trestný čin násilí proti úřední osobě a protože k tomu použil automobil – tedy podle trestního zákona vlastně zbraň – může si jít sednout i na šest let. A pokud by přitom způsobil dokonce těžkou újmu, až na dvanáct. V případě smrti dokonce až na šestnáct let. To už je opravdu napováženou. Jindy pronásledovalo několik policejních aut řidiče, který ujel od benzinové stanice bez placení. Při havárii zemřela jeho mladá spolujezdkyně. Pro pár korun za benzin. Kradená auta jsou zvláštní kapitola: to ovšem policisté zjistí snadno a rychle, a mají dobrý důvod řidiče zadržet. Otázka jen je, zda kus plechu má cenu lidského života. Tak přece často argumentuje soud, když odsuzuje někoho, kdo se bránil zloději a přitom ho zranil nebo dokonce zabil. Zpravidla bývá odsouzen, protože z mezí nutné obrany vybočil. Při policejních honičkách  ale tohle porovnávání  lidského života a hodnoty auta neplatí. 

Obecné ohrožení?

Když už se alespoň nic nestane, půjde zpravidla jen o přestupek. Jinak to bylo v případě, kdy se hnal porsche Prahou 240kilometrovou rychlostí. V tom mu samozřejmě překážela jiná vozidla, takže vpravo, vlevo, po kolejích a vůbec kudy to šlo, až nakonec byly závody přece jenom úspěšnější pro policii, které se mezitím nepodařilo silnici uzavřít. Řidič měl v krvi 0,9 promile alkoholu, takže na trestný čin „nedosáhl“ a byl by postižen jen pro přestupek s nejvýše s dvacetitisícovou pokutou a zákazem řízení. S ohledem na nebezpečnost jeho jízdy se však státní zástupce rozhodl stíhat ho pro obecné ohrožení a tam už zase přestává legrace: když se přitom nic nestane, bude v sázce nejméně 3 až 8 let vězení, při těžké újmě na zdraví nebo smrti nejméně dvou osob až 15 let. Co k tomu dodat? Stanovisko policistů je až příliš jednoduché: „ … jestliže kvůli tomu museli policisté zastavovat dopravu, tak o obecné ohrožení nepochybně šlo.“ Tak jednoduché to ovšem není. Utéct se podaří jen málokomu. Riziko s tím spojené je naprosto neúměrné. Jistě to potvrdí i řidič s protřeleným krkem, kterému se počátkem ledna podařilo dojet aspoň do lochotínské nemocnice v Plzni. Deseti policejním autům a vrtulníku neměl šanci ujet, i když dvě z nich dokonce naboural. Policisté samozřejmě mají řadu možností prchajícího řidiče zastavit. Nejjednodušší je ovšem pronásledovat, často nebezpečně. Lze totiž použít např. pás s bodlinami nebo prostě včas silnici zatarasit. „Ježek“ však nebývá vždycky po ruce a přehradit silnici také nebývá jednoduché. Policisté ježatý pás užívají neradi, protože prý při vysoké rychlosti může vzniknout větší kolize. Jako by při honičce vzniknout nemohla. 

Třicet zběsilých honiček za první dva měsíce tohoto roku je příliš. Možná je inspiruje i televize a filmy, když „Rychle a zběsile“ Paula Walkera vzbudí touhu ho napodobit, třebaže právě i jeho osobní příklad vlastní smrti při nehodě by měl spíš odrazovat než inspirovat.  Rostoucí agrese na našich silnicích má jistě svůj podíl i na nekázni a neochotě policistům zastavit a raději ujet. Prý každých osm minut se na našich silnicích projeví agrese, každý třetí řidič je agresivní – říká průzkum ČVUT. Policisté nikdy neví, co se v hlavě pronásledovaného řidiče honí: tak při jedné takové honičce nakonec řidička na mostě zastavila, přelezla zábradlí a vrhla se z výšky dvaceti metrů do ledové vody. Proto by měli rozhodovat o svém postupu opravdu uvážlivě. Sami říkají, že „ … bezpečí je pro nás nejdůležitější…“. Někdy to tak ovšem nebývá. Nebezpečná honička je vždycky hra se smrtí, často i těch, kteří s ní nemají vůbec nic společného.  Samozřejmě, že řidič ujíždějící vysokou rychlostí je pro všechny ostatní nebezpečný. Otázkou jen je, zda honička takové nebezpečí mnohokrát nezvýší. 

Elektronická budoucnost

Jistou nadějí je budoucí možnost, kterou slibuje technika: příští auta mohou mít zabudováno zastavovací zařízení, které na dálku umožní policistům vypnout motor, zapalování, dodávku paliva (projekt ENTLETS). Proti němu se samozřejmě zase zvedl odpor, když některé důvody chápeme: jestliže zločin je vždycky o krok napřed před technikou policie, mohli bychom se v budoucnu dočkat toho, že nám někdo vypne motor jen proto, aby se zmocnil vozidla a všeho, co máme při sobě. Je to tedy jako vždycky zase jen další problém. Do té doby, než se to vyřeší, budeme muset počítat s policejními honičkami, pokud policie nebude upřednostňovat lepší a bezpečnější způsoby, jak podezřelého řidiče zastavit. Přece to čteme na policejních autech: „pomáhat a chránit“.  A to se týká především těch, kteří se do policejní honičky bezděčně namotají a nemají s ní nic společného. Třeba jako náš kamion… 

Převzato z časopisu

Fotogalerie