Bugatti Brescia 2023 – Solo Brescia

Jednou za dva roky se v některé z evropských zemí pořádá setkání majitelů automobilů Bugatti Brescia. Tentokrát proběhlo v České republice pod názvem Solo Brescia – Čechy. O druhém zářijovém týdnu bylo možné potkat čtyři desítky těchto vozů na silnicích Západočeského, Středočeského a zčásti i Jihočeského kraje. 

V  Darovanském Dvoře u Plzně se sešly vozy Bugatti Brescia, resp. T 13, T 22, T 23, a s nimi i jeden Peugeot, dnes uváděný jako Bugatti typ 48 (Peugeot si totiž objednal u Bugattiho litrový kompresorový čtyřválec). K tomu jedna Bugatti T 37, jejíž majitelé museli narychlo vyměnit automobil, neboť jejich Brescia se týden před akcí zadřela. Bohužel nedorazila Brescia T 23 bratrů Ripponových, kteří mají v rodině tento vůz již 60 let. Právě ten v šedesátých letech, kdy komunisté prvně pustili Elišku Junkovou za želenou oponu, ji vozil v Anglii po setkáních a mezi bývalou závodní elitu. Zatímco žádný z britských majitelů neměl problém s vycestováním na kontinent, tak u zmíněného vozu řekl francouzský úředník rezolutně ne! Bratři Rip­ponové se směli s pokutou 1400 eur vrátit domů, takže na setkání přijeli pouze osobním vozem a Bugatti nechali doma. Asi francouzskému celníkovi někdo s brexitem stál na kuřím oku. Dodnes nemáme na danou situaci oficiální vysvětlení z francouzského konzulátu, a to ani na třetí urgenci. Nicméně bratři Ripponové si nakonec výlety po Česku užili v BMW 315/328, které jim zapůjčil prezident klubu Bugatti Jakub Stauch. Seznamovat je s jízdou s tímto vozem by byl ztracený čas, sami mají stejný doma, ale pod značkou BMW-Frazer Nash.

Foto: Jindřich Lasík

Ale zpět do světa Bugatti Brescia. Vidět tyto malé, ale velice hbité vozy a jejich řidiče (i řidičku Gilly) na našich uskákaných silnicích byl opravdový zážitek. Mnohokrát jsme jeli za některým z účastníků i několik kilometrů a tak tak mu stačili. Sice nejde o závod, ale všichni jeli, jako by o závod šlo. Trasy byly vymyšleny tak, aby denní dávka byla 160 až 220 kilometrů. Ale nejvíce byli všichni nadšení silničkami v křivoklátských lesích, zvláště pak třeba u Podmokel. V dopoledních hodinách byl provoz takřka nulový a počasí pod mrakem, takže se nestřídalo slunce a stín a všichni si vychutnávali jízdu naplno.

Setkání připravil Jakub Stauch se svou rodinou a za pomoci Jiřího Patočky, Jiřího Flídra, Daniela Kaminského, Petra Kožíška a dalších. Příprava celé akce trvala rok a jak jsme viděli, účastníci ze 17 zemí byli nadšeni. Během týdne se zastavili například v Karlových Varech, Lokti, Manětíně, Plasích, Lnářích, v Blatné, Lánech, projeli Rabštejn nad Střelou, kolem Mariánské Týnice, přes Křivoklát, Karlštejn, Teplou, Zbiroh, Svatý Jan pod Skalou či Březnici. Zlatým hřebem bylo převážení vozů přívozem „na pramici“ přes Berounku v Darové.

Do České republiky přijeli účastníci sedmnácti národností, nejvzdálenějšími byli manželé Lionel a Mary Rogersovi z Nového Zélandu a Xavier a Caroline Feidtovi z Francouzské Polynésie, kteří k nám cestovali 43 hodin. Nejvíce byla zastoupena Francie, celkem jedenácti posádkami, zatímco Velkou Británii reprezentovalo sedm dvojic. Nejstarším řidičem byl 84letý Dán Kjeld Jessen žijící v Belgii. Osmdesátníků bylo pět, sedmdesátníků mnoho a šedesátníků většina.

Foto: Jindřich Lasík

„V letech 2016 a 2019 jsem byl s manželkou na dvou ročnících této rallye ve Francii a byl jsem dotázán, zda by bylo možné stejný sraz pořádat i v ČR. Myslel jsem si bláhově, že se na to zapomene a nebudu muset nic organizovat. Jenže při posledním setkání v italské Brescii v roce 2021 vyšly najevo neshody mezi italským a francouzským Bugatti klubem i přání členů dalších klubů, aby se příští ročník skutečně konal v České republice,“ vysvětlil Jakub Stauch, jak se zrodila akce s názvem Bugatti Brescia 2023 in the Czech Republic. „Pokaždé se této akce v minulosti účastnilo okolo čtyřiceti vozů, ale to, že se zde v Čechách sešlo tolik národností, považuji za opravdový úspěch,“ dodal Jakub po ukončení setkání.

A musíme jen souhlasit, všichni do jednoho byli organizací akce nadšeni, což dali najevo bouřlivým potleskem vestoje na závěrečném večírku. A to ještě v tu chvíli netušili, jaké překvapení je pro ně připravené: každý majitel dostal kopii svého automobilu v měřítku 1:10. Kovové plastiky vytvořil Jiří Kladívko Rožnovský. Takový dárek nečekali.

Bugatti Brescia

Šestnáctiventilové čtyřválcové Bugatti je legendární závodní speciál na podvozku s rozvorem dva metry, jako Bugatti Typ 13, postavený v roce 1920. Téhož roku měly i závodní premiéru v Le Mans, kde vyhrál Ernst Friderich. Další čtyři exempláře vylepšených vozů, které Ettore Bugatti vyslal do závodu na okruhu v italské Brescii, dojely v roce 1921 na prvních čtyřech místech. Odtud pak vzešlo pojmenování těchto vozů, jež působí jako typický spartánský závodní automobil z počátku dvacátých let. Tedy od roku 1921 s přezdívkou Bugatti Brescia.

Akce Solo Brescia byla určená výhradně pro „pravé“ Brescie, tedy vozy Bugatti s čtyřválcovými motory o objemu 1,5 litru, rozvodem OHC, čtyřmi ventily ve válci a převážně s dvojitým zapalováním, tedy osmi svíčkami.

Foto: Jindřich Lasík

První automobil značky Bugatti, který nesl označení Typ 13, se objevil už v roce 1910. Ale ještě dva roky před tím zkonstruoval Bugatti Typ 10 vyrobený v jediném exempláři, jehož výroba probíhala v Kolíně nad Rýnem. V tu dobu pracoval pro firmu Deutz Gasmotoren Fabrik. Vozidla byla označena Deutz licence Bugatti a pod touto konstrukcí bylo vyrobeno několik typů T 8, T 9 a T 11 s kubaturou čtyřválců od 4942 cm³, přes 6280 cm³ až po 9908 cm³. Již tehdy vsadil Bugatti na pokročilá technická řešení. Motor se skládal ze čtyř válců v řadě za sebou a slitých v jeden blok. Navíc měl dokonalý systém ovládání vačkového hřídele nad hlavou válců, tedy vždy OHC, dva ventily na jeden válec.

Pro firmu Deutz Ettore pracoval od roku 1908 jen dva roky a pro své osamostatnění si pronajmul bývalou barvírnu v německém Molsheimu. U Typu 10 se rozhodl pro opak motoru velké kubatury a vyrobil vozík s objemem motoru pouze 1131 cm³. Tento vůz lze považovat za předchůdce slavného Typu 13, jenž se v molsheimské produkci vyráběl již sériově, a to nejdříve v osmiventilové verzi. V roce 1913 si nechal patentovat motor s 16 ventily, což byla převratná novinka, a v roce 1914 vyrobil i první agregáty. Jenže Velká válka vše zmařila, a tak se výroba těchto motorů posunula až do roku 1919. To už díky repatriacím a poválečnému vyrovnání Bugattiho firma v Molsheimu patřila Francii. Objem byl zvětšen na 1368 cm³ a později až na 1498 cm³, výkon z takového objemu byl 37 kW (50 k) při 4500 min-1. Hmotnost vozu činila necelých 600 kilogramů. V roce 1910 bylo vyrobeno prvních pět kusů. „Nutno podotknout, že pátá vyrobená osmiventilová ‚třináctka‘ je dnes nejstarší dochovanou na světě a je v expozici Národního technického muzea v Praze,“ vysvětluje odborník na slovo vzatý Jakub Stauch.

Foto: Jindřich Lasík

Pozdějších 16ventilových verzí bylo několik a lišily se rozvorem. Pod označením Typ 13 – 2,00 m, Typ 22 – 2,40 m a Typ 23 – 2,55 m bylo vyrobeno celkem 2008 kusů. Dnes se odhaduje, že se z nich dochovalo kolem 150 automobilů. Závodní vozy byly karosovány ve firmě, delší verze na zakázku ve vybraných karosárnách, anebo si zákazníci pořídili pojízdné šasi a karosárnu si zvolili sami. I proto je vidět dvě zcela stejné Brescie dosti vzácné.

Převzato z časopisu

Fotogalerie