Závody trucků – Martin Macík získal ve Španělsku bronzovou medaili

Martin Macík v kamionu Liaz skončil na Baja Aragon třetí, hned za Vila Rocou a De Rooyem. A to navzdory lupičům, kteří tým připravili o část vybavení, i faktu, že většinu sobotních etap odjela posádka bez brzd.

Po cestě do dějiště Baja Aragon potkala posádku týmu KM Racing s pilotem Martinem Macíkem nepříjemnost v podobě vykradeného multivanu. Posádku Liazu to však nerozhodilo a v soutěži, která byla dalším krokem k Rallye Dakar 2016, vybojovala cenné třetí místo. Skvělý výsledek navíc získali v solidní konkurenci a v situaci, kdy jim zrovna nepřálo štěstí. Baja Aragon začala v pátek pětikilometrovým prologem. Na startu se sešla konkurence čítající známé dakarské jezdce, jako jsou Gerard de Rooy, Artur Ardavičus nebo Pep Vila Roca. Vedle nich závodili i další Češi, Nizozemci a Španělé a Macíkův Liaz odstartoval pěkným třetím místem. 

To bylo pro posádku, kterou kromě Martina Macíka tvořil navigátor František Tomášek a mechanik Michal Mrkva, výborné výchozí umístění do náročného druhého dne. Ten byl rozdělený do dvou částí – první měřila 150 km a druhá 270. „Bohužel jsme větší část soboty odjeli bez brzd. To bylo v náročném horském terénu velký problém. Tam kde brzdy dostávají normálně zabrat, nám to nebrzdilo vůbec. Nešlo dělat nic jiného než s velkým předstihem před každou zatáčkou brzdit motorem,“ vyprávěl o nezáviděníhodné situaci Martin Macík. „Kolikrát jsem musel zařadit i zpátečku, abychom nespadli někam do propasti. Bylo to drsné a náročné, ale překvapivě jsme při takovém stylu jízdy nenabrali velkou časovou ztrátu. Všichni jsme si ale mákli, byla to skutečná dakarská etapa se spoustou kamení, rychlá, technická. Kromě problému s brzdami technika šlapala super,“ pokračoval Macík, který po sobotě klesl na čtvrté místo. 

Po vystoupení v Polsku si svůj druhý start v posádce odbyl i František Tomášek. „Oproti Polsku, kde se jezdilo hodně po měkkém, to byla podstatná změna. Užili jsme si hodně prudkých nárazů a cesty v horách se nebezpečně kroutily. Byly to úplné „užovky“. Nikde jsme se neztratili, takže svůj výkon hodnotím pozitivně. Během soboty bez brzd to občas bylo na hraně. Nezažil jsem větší adrenalin. Jeli jsme víc na přežití než na dojetí,“ popisuje navigátor. Na závěrečných nedělních 125 kilometrech byly brzdy už opraveny a lákadlo pódia bylo pro Macíka značné. „Jel jsem, co to šlo. Šedesát kilometrů jsem se držel v prachu těsně za Tomášem Vrátným, tlačil na něj, až udělal pneumatiku. Předjel jsem ho a měl před sebou Vila Rocu. Tak jsme už dojeli, protože nebylo možné se před něj dostat. Vzhledem k sobotě bez brzd je třetí místo moc pěkný výsledek. Vždyť jsme byli nejlepší Češi,“ pochvaloval si řidič. „Tento úspěch se zrodil ve velkých rychlostech, na kamení, polních cestách, v suchu, horku a prachu, to jsou zkušenosti k nezaplacení. Samozřejmě jsme měli štěstí, že nás nepotkal defekt. Snažili jsme se hlídat nebezpečné šutráky. Za tři týdny nás čeká Maďarsko, kde nás přivítají zase jiné podmínky, ale určitě se tam porveme o co nejlepší umístění,“ dodal Mates.

Převzato z časopisu

Fotogalerie