RENAULT SPORT F1 TEAM (1977 – 2017) – Čtvrtá fáze

Renault patří k nejstarším účastníkům závodů Grand Prix, jejichž pokračováním je dnešní formule 1, kde letos slaví čtyřicet let od svého prvního startu... 

Slavná první fáze účasti Renaultu ve formuli 1 oficiálně začala 16. července 1977, kdy žlutý monopost Renault RS01 vyjel na trať britské Grand Prix v Silverstone, řízen Jean-Pierrem Jabouillem, úřadujícím mistrem Evropy formule 2 (Elf-Renault), a to jako průkopník nasazení přeplňovaných motorů Turbo 1,5 l, tehdejší alternativy předpisů FIA. Do roku 1985 přetrvala přímá účast týmu s vlastními monoposty, prodloužená o další rok ve funkci dodavatele pohonných jednotek. Po zákazu přeplňovaných motorů se Renault vrátil do sezony 1989 s originálním, atmosféricky plněným desetiválcem, jenž slavil první tituly mistra světa, ovšem s podvozky týmů Benetton a Williams. Oficiální návrat značky Renault na vozy formule 1 pak přineslo před patnácti lety odkoupení britského týmu Benetton. Vozy se proměnily na Renault, byť jejich výroba zůstala v britském Enstone. Od roku 2002 je Renault po různých peripetiích (včetně vypůjčení značky Lotus) ve světě Grand Prix dodnes...

Cesta k formuli 1 byla dlouhá, jenže už zakladatelé firmy Renault Frères měli sportovního ducha, a tak bratři Louis a Marcel sami řídili své kreace v prvních závodech v letech 1899 až 1903, což však Marcel Renault zaplatil životem. Vítěz závodu Paříž – Vídeň 1902 totiž v dalším klání Paříž – Madrid 1903 havaroval a zahynul, čímž vlastně skončilo období závodů mezi městy a začaly první okruhy, byť jedno kolo Velké ceny ACF (Francouzského autoklubu) v Le Mans měřilo 103 kilometrů a kaž-dý den se jelo několikrát. A první vítěz? Samozřejmě Renault, který je tak navěky zapsán jako první vítěz závodu Grand Prix. Zmíněnou Velkou cenu ACF 1906 dokončil nejrychleji Ferenc Szisz, tovární jezdec Renaultu, původem z Maďarska. Později se Renault soustředil na závody a soutěže produkčních vozů, ale v šedesátých letech se vrátil k malým formulím, od nichž se přes formule 3 a 2 vypracoval až do královské třídy formule 1. Příprava nebyla jednoduchá, první šestiválce vznikly pro závody sportovních prototypů, teprve z nich byly odvozeny pohonné jednotky formule 1. Renault však dobyl slávy také triumfem ve 24 h Le Mans 1978.

Renault přivedl turbodmychadla do formule 1 v roce 1977. Program F1 má logické základy ve sportovních prototypech Alpine-Renault, nasazovaných od počátku sedmdesátých let, a v nižší formuli 2, které používaly dvoulitrové vidlicové šestiválce. Odvozená verze s objemem sníženým na 1500 cm³ (limit přeplňovaných motorů F1) se objevila v prototypu Alpine A500 Laboratoire (1976), předobrazu Renaultu RS01 formule 1. V prvním závodě v Silverstone ještě Renault V6 Turbo nevydržel, stejně jako v dalších třech startech sezony 1977. První body získal Jean-Pierre Jabouille až 1. října 1978 na Velké ceně USA ve Watkins Glen za čtvrté místo. Následující sezonu nasadil Renault Sport už dva jezdce, ale byl to zkušený Jabouille, jenž vyjel první vítězství na Velké ceně Francie 1979 v Dijonu (Renault RS10). Vývoj monopostu se prodloužil až do sezony 1985. V první fázi dobyl Renault 31 pole position a 15 vítězství, pozdější mistr světa Alain Prost dosáhl nejlépe na druhé místo v MS 1983. Do seznamu vítězů se zapsali také René Arnoux a jezdci týmu Lotus, kterému Renault od roku 1983 dodával motory (Ayrton Senna, Elio de Angelis). V sezoně 1985 startovaly monoposty Renault RE60 naposledy (Patrick Tambay, Derek Warwick a François Hesnault).

Renault Sport odstoupil, ale motory V6 Turbo ještě v roce 1986 dodával týmům Lotus, Ligier a Tyrrell. Druhá fáze začala překvapivým návratem Renaultu v roce 1989, ovšem pouze v roli dodavatele motorů, tehdy podle předpisů FIA s atmosférickým plněním a objemem do 3,5 l (od 1994 snížen na 3,0 l). Vznikly desetiválce s válci do V/67° (RS1 až RS8), do poslední sezony 1997 vylepšené jako RS9 s úhlem 71°. Nejprve Renault zásoboval tým Franka Williamse, od roku 1995 také Benetton, a dosáhl s nimi velkých úspěchů. První vítězství získal Belgičan Thierry Boutsen na Velké ceně Kanady 1989. První mistrovský titul dobyl Nigel Mansell v roce 1992, pak ho vystřídal Alain Prost (1993), ale v roce 1994 po přestupu k Williamsu tragicky zahynul Ayrton Senna, takže další ze čtyř titulů Williamsu vyjeli až Damon Hill (1996) a Jacques Villeneuve (1997). Benetton s motorem Renault triumfoval v sezoně 1995. Pohár konstruktérů však v letech 1992 až 1997 patřil pouze vozům s motory Renault (pětkrát Williams, 1995 Benet-ton). Počátky dnešního týmu Renault F1 sahají naopak do roku 1981, kdy se zrodil Toleman, po sezoně 1985 přejmenovaný na Benetton, protože britský tým získal slavný tvůrce italské módy. Gerhard Berger dobyl první vítězství v Mexiku 1986 (motor BMW), ale teprve příchod Michaela Schumachera pod vedením Flavia Briatoreho znamenal první mistrovské tituly (1994 s motorem Ford, 1995 s Renaultem), dříve, než německý šampion odešel k Ferrari společně s konstruktéry Rorym Byrnem a Rossem Brawnem (dnes sportovním ředitelem MS F1).

Následovaly poněkud chudší roky a změny managementu, než se do vedení vrátil Flavio Briatore a celý tým získala automobilka Renault. Benetton patřil spolu s Williamsem k pilířům druhé fáze účasti Renaultu ve formu-li 1, která se ovšem omezovala jen na dodávky továrních motorů V10 do konce roku 1997. Motory konstrukce Renault pak ještě sloužily v různých týmech pod jmény Mécachrome, Supertec a Playlife až do sezony 2000. Třetí fázi zahájily v roce 2001 dodávky nových továrních motorů V10 s neobvyklým úhlem rozevření válců 111° pro Benettony, jež sloužily tři sezony jako RS21, 22 a 23 (Fernando Alonso vyhrál v Maďarsku 2003), než se Renault vrátil ke konvenčnímu řešení V10/72° (Jarno Trulli vyhrál v Monaku s typem RS24). Od sezony 2002 byly monoposty nadále vyráběny v britském Enstone (Oxfordshire), ale přejmenovány na Renault. 

Další historie už je dobře známá. Renault F1 Team z Enstone vyhrál mistrovské tituly 2005 – 2006 (Fernando Alonso), ale pak prošel řadou změn managementu, který si vypůjčil jméno Lotus (v letech 2012 – 2015, ačkoli s Lotusem Colina Chapmana nemá vůbec nic společného). Renault Sport z Viry-Chatillonu, jenž stál u zrodu přeplňovaných motorů F1, nadále dodával a dodává motory i jiným týmům, od původních desetiválců 3.5/3.0 V10 a nových osmiválců 2.4 V8 (od 2006) až po dnešní hybridní poháněcí soustavy 1.6 V6 Turbo. Ve čtvrté fázi vývoje po sezoně 2015 převzal znovu Renault plnou kontrolu nad „falešným“ Lotusem a vrátil se jako Renault Sport F1 Team. Vozy jsou značeny RS, motory RE, a příslušným koncovým dvojčíslím běžícího roku. S typem RS16 loni nastoupili jezdci druhé generace Jolyon Palmer (syn Jonathana) a Kevin Magnus-sen (syn Jana), pro letošní sezonu s typem RS17 (motor RE17) zůstal Palmer, ale Magnussena vystřídal Nico Hülkenberg.

Převzato z časopisu

Fotogalerie