Marussia F1 Team – První body

Po pěti letech se u nejmenšího týmu formule 1 dočkali, Jules Bianchi vyjel dva body za deváté místo v Monte Carlu...

Pohnutá historie týmu, jenž se změnil z Virgin Racing na Marussia F1 Team s ruskými vlastníky, aby se letos s firmou Marussia Motors definitivně rozešel, dále pokračuje. Marussia bojuje na chvostu startovního pole s Caterhamem, který se zrodil ve stejné sezoně 2010 pod jménem Lotus Racing. Loňský duel Marussia vyhrála, v Poháru konstruktérů 2013 jí patřilo předposlední desáté místo. Příslibem na cestě vzhůru je od loňska stabilní jezdecké obsazení, když tým tvoří Francouz Jules Bianchi belgicko-italského původu (jeho prastrýc Lucien účinkoval v sedmnácti Grand Prix F1, ale zabil se při tréninku na 24 h Le Mans 1969) a Angličan Max Chilton, syn ředitele pojišťovny AON, která je dostatečnou zárukou pro financování jeho závodnické kariéry. Před sezonou 2012 se britsko-ruský tým přeměnil, získal dnešní název Marussia F1 Team, nasadil zkušeného německého závodníka Timo Glocka, věrného od prvního nastartování vozu Virgin VR-01, a francouzského nováčka Charlese Pica.

Před sezonou 2013 ovšem došlo k zemětřesení, věrného Glocka nahradil debutant Max Chilton s pojišťovacími miliony (Timo Glock odešel k BMW Motorsport do DTM), druhé místo nejprve získal třiadvacetiletý Brazilec Luiz Razia, který dokonce v Jerezu absolvoval první testy, ale pak se dozvěděl, že jeho sponzor nesplnil závazky a těsně před sezonou k 1. březnu 2013 mu byla smlouva zrušena. Jules Bianchi, už tehdy člen Ferrari Driver Academy, neuspěl u Force India, ale jako nadějný mladík s dobrými známostmi vystřídal zklamaného Raziu u Marussie. Pro sezonu 2014 se jezdecká sestava neměnila. O vývoji týmu, který jako Marussia F1 Team (již bez jména Virgin) vystupuje od roku 2012, svědčí i označení jednotlivých monopostů. V roce 2010 to nejprve byl Virgin VR-01, pak Marussia Virgin MVR-02, ale od 2012 se jede znovu, takže přišly vozy Marussia MR-01, MR-02 a nyní MR-03. Kromě posledního všechny poháněly britské motory Cosworth CA 2.4 V8, s nimiž se slavná firma po sezoně 2013 rozloučila s dlouholetým působením ve formuli 1; Marussia byla totiž posledním uživatelem Cosworthu. V únoru 2014 sice Cosworth vyhlásil, že má projekt hybridní pohonné jednotky 1.6 V6 Turbo, stejně jako motoru Indy Car, a rád by se vrátil, ale vše záleží na zájmu týmů a finančním krytí.

Marussia F1 Team překvapivě uzavřel dohodu o dodávkách jednotek Ferrari 059/3, jež slouží vedle Ferrari také týmu Sauber. Nová Marussia MR-03 pro rok 2014 je první s motorem a převodovkou Ferrari, pro koordinaci byl jmenován Luca Colajanni od Ferrari členem výkonného managementu Marussie, kde přímo spolupracuje s Graeme Lowdonem (CEO/prezident a sportovní ředitel), Johnem Boothem (šéf týmu), Davem Greenwoodem (šéfinženýr) a Andym Webbem (obchodní ředitel, dříve CEO). Kromě Ferrari spolupracovala na vývoji MR-03 také firma McLaren Applied Technologies z McLaren Group, která je partnerem Marussie už od července 2011, kdy byla zrušena kooperace s Nickem Wirthem (ex-Simtek F1), propagátorem CFD (Computational Fluid Dynamics), a zaveden klasický vývoj v aerodynamickém tunelu (pro MR-01 byl technickým konzultantem Pat Symonds, jenž se vrátil po aféře s úmyslnou havárií Renaultu ve Velké ceně Singapuru 2008, která pomohla prvnímu jezdci týmu dohnat ztrátu díky vyjetí safety caru, a tak vyhrát závod). Vzhledem k podstatné změně technických předpisů byl vývoj MR-03 zahájen už počátkem roku 2012 (ano, dva roky dříve!) pod vedením Johna Bootha, jenž zastřešil mladý tým v Marussia Technical Centre v britském Banbury (Oxfordshire). Šéfkonstruktér John McQuilliam mohl převzít z předchůdce pouze minimum dílů (bylo uvedeno, že se MR-02 skládal z 11 212 součástí!); zcela nové jsou odpružení kol, aerodynamika a poháněcí soustava.

Kuriozitou je nápadná délka vozu za řidičem (rozvor enormních 3700 mm), aby se tam soustava šestiválce s turbodmychadlem, dvojice elektromotorů, akumulátorů, palivové nádrže a převodného ústrojí vůbec vešla. Do prvních testů v Jerezu vyjela sice Marussia MR‑03 s dvoudenním zpožděním, ale kupodivu v lepší kondici než Red Bull Racing. Třetí den byl Max Chilton desátý, ale před Red Bullem, čtvrtý den Jules Bianchi dokonce šestý! Při druhé testovací seanci v Bahrainu se oba jezdci pohybovali na šestém až osmém místě z jedenácti týmů. Následoval debut ve Velké ceně Austrálie 2014, a tam se Marussia MR-03 znovu nevyznamenala. Chilton zůstal stát na startu, po druhém zaváděcím kole se totéž povedlo Bianchimu. Nakonec dojeli poslední se značnou ztrátou. Po Velké ceně Španělska, kde znovu porazili Caterhamy, ale jinak uzavírali výsledkovou listinu, následovaly další oficiální testy na stejné trati. Max Chilton šokoval veřejnost nejlepším časem prvního dne, jenž by stačil na čtvrtou startovní pozici ve zmíněné Grand Prix, ale na výkonu se podílely superměkké pneumatiky.

Přesto si oba jezdci před prestižní Velkou cenou Monaka pochvalovali dosaženého zlepšení. Ostatní už znáte, Jules Bianchi v Monte Carlu dojel devátý a získal první body (dva) pro Marussia F1 Team! Zajímavé je, že se tak stalo i s penalizací pěti sekund, jež obdržel za nepřesnou pozici na startovním roštu, odpykal si ji při výjezdu safety caru, ale tím komisaře neoklamali, dostal tedy pět sekund ještě jednou k výslednému času. Na deváté místo to však stačilo, o osmé přišel ve prospěch Romaina Grosjeana (Lotus-Renault). Stejná penalizace kromě Estebana Gutiérreze (Sauber) postihla i Maxe Chiltona, žádný z nich nestál správně ve vyznačeném poli na startu, Chilton však dojel čtrnáctý, byť byl dvakrát předjet vedoucí čtveřicí Rosberg, Hamilton, Ric-ciardo a Alonso! Přesto měli u Marussie konečně důvod k radosti... Pět let čekali na první body! Vznik týmu je kuriozní, byl jedním ze čtveřice vybraných FIA pro sezonu 2010, přičemž vznikl transformací Manor Motorsport (zakladatel John Booth, především formule 3) na Virgin Racing s požehnáním multimilionáře Sira Richarda Bransona, který propůjčil slavnou značku a sám se nakrátko objevoval na závodech, přestože dříve tvrdil, že ho formule 1 vůbec nezajímá!

Zjevně podpořil unikátní vývoj vozu F1, kdy Nick Wirth vsadil jen na počítače (bez aerodynamického tunelu) a vyvinul monopost výše zmíněnou simulací CFD u své firmy Wirth Research v Bicesteru. Výsledek nebyl tak špatný, nový Virgin VR-01 pokořil výrobky druhých dvou nováčků HRT (Hispania Racing) a částečně i Lotus Racing (nyní Caterham), který porazil už ve třetím závodě (US F1 vůbec nenastoupil). Poprvé vyjel při testu 4. února 2010 řízen Timo Glockem v Silverstone, o den později usedl za volant i druhý jezdec Lucas Di Grassi z Brazílie, oba pak absolvovali první sezonu. Na body samozřejmě nedosáhli, testovací jezdci Alvaro Parente (odstoupil portugalský sponzor) a Španěl Andy Soucek se ani nesvezli, jejich místo už tehdy převzal Luiz Razia, jenž se měl pak shodou okol-ností stát jezdcem F1 pro 2013. Že to nevyšlo, už víme. Dnes vítězí v Indy Lights. Po prvním roce vstoupila do týmu firma Marussia Motors z Moskvy, jejíž ambice vyrábět silniční sportovní vozy už zřejmě skončily (viz AR 2/’14); tehdy však měla velké plány.

Pro druhý typ MVR-02 (Marussia Virgin Racing) byl vedle Glocka překvapivě angažován Belgičan Jerome D’Ambrosio; v pátečním tréninku Grand Prix se jednou objevil Kanaďan Robert Wickens. Během sezony se vůz snažil vylepšit také Pat Symonds (ex-Renault) a spolupráce s McLaren Group přinesla možnost konečně využít aerodynamického tunelu, když se rozešli s Nickem Wirthem. Přestože se MVR-02 v sezoně zlepšil, jezdci na body nedosáhli. Marussia Motors pro 2012 navýšila svůj podíl v týmu na majoritu, jméno Virgin zmizelo, Branson se stejně už věnoval přípravě výletů do kosmu. Ani v sezoně 2012 (poslední pro Timo Glocka ve formuli 1, smlouva mu nebyla prodloužena) s vozy MR-01 se nedařilo, Francouz Charles Pic se však zúčastnil na přání vlastníka za volantem vozu F1 také předváděcí akce Moscow City Racing v Moskvě. Brit Max Chilton už byl náhradním jezdcem, pro sezonu 2013 Glocka nahradil.

Dvojice Max Chilton (narozen 21. dubna 1991 v Reigate) a Jules Bianchi (narozen 3. srpna 1989 v Nice, kde se usadil jeho dědeček Mauro, také závodník a bratr slavnějšího Luciena) nastoupila do závodů Grand Prix v roce 2013. S vozem MR-02 Cosworth CA dojeli nejlépe na třináctém místě (Bianchi v Malajsii), ale Jules Bianchi byl podle skóre nejlepším ze všech jezdců, kteří nezískali ani bod (devatenáctý). Přestože Marussia stále hraje druhou ligu, spolupráce s McLaren Applied Technologies (MAT) a Scuderií Ferrari je do budoucna velkým příslibem. Potvrdil to Jules Bianchi v Monte Carlu, bez penalizace 2x pět sekund to mohlo být ještě lepší. Otázkou zůstává, jak se budou dále vyvíjet poměry v týmu, protože počátkem dubna se Rusové v čele s Nikolajem Fomenkem vzdali podílu na Marussia F1 Team a houfně Banbury opouštěli, údajně se přesunuli do ruského státního technologického institutu (zřejmě k Jefimu Ostrovskému). Marussia Motors, založená Fomenkem, Ostrovským a Čeglakovem, nikdy výrobu silničních automobilů nerozběhla, prý ani nebyla vlastníkem Marussia F1 Team, ale měla jen společného hlavního akcionáře Andreje Čeglakova. Tomu došla trpělivost, když Fomenko nezajistil prostředky na výrobu sportovních vozů, a firmu v dubnu zlikvidoval. Podle Tracy Novakové, tiskové mluvčí týmu, to nemá na závodní činnost vliv, protože novým majitelem je Marussia Communications, Ltd., se sídlem v irském Dublinu, další Čeglakova firma. Zdá se, že Andrej Čeglakov tak jen odstranil ruské společníky (Fomenka), ale chce ve formuli 1 pokračovat. Byť možná hledá silného partnera. 

Marussia MR-03

Samonosná konstrukce z uhlíkových kompozitů; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech z uhlíkových kompozitů, vnitřní pérování torzními tyčemi a tlumiči se vzpěrami pushrod vpředu a táhly pullrod vzadu; zážehový motor Ferrari 059/3, V6/90°, 1600 cm³ (ø 80 x 53 mm), přeplňovaný jedním turbodmychadlem, DOHC 4V; řídicí jednotka MAT SECU TAG 320/Scuderia Ferrari; přímé vstřikování paliva; ERS s motorgenerátory MGU-K (na motoru) a MGU-H (na turbodmychadle), max. akumulace energie 4 MJ na kolo; MGU-K max. 120 kW, max. 50 000 min^‑1; MGU-H max. 125 000 min^‑1; akumulátory Li-Ion, max. zásoba energie 4 MJ/kolo; polosamočinná převodovka Ferrari 8 + Z podélného uspořádání s elektrohydraulickým řazením Quickshift; hydraulický posilovač řízení Marussia; kompozitové kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, zadní by-wire, třmeny AP Racing; kola BBS z lehké slitiny, pneumatiky Pirelli 13“; rozvor 3700 mm, šířka 1800 mm; hmotnost 691 kg s náplněmi a jezdcem; palivo a maziva Shell; další údaje nezveřejněny.

Převzato z časopisu

Fotogalerie