Motorsport
MANOR RACING MRT F1 TEAM – Další body
Tom Hyan 16.02.2017 05:00
V sedmé sezoně a pod čtvrtým jménem: osudy malých totiž ve formuli 1 nejsou lehké, ale Manor Racing MRT se stále nevzdává!
Malé týmy byly vždy kořením formule 1, jenže vzhledem k přísné regulaci FIA a astronomickému růstu nákladů už nepřibývají tak rychle jako dříve. Účast soukromníků je dnes vyloučena, i malý tým se musí přihlásit s velkým časových předstihem a pak doložit, že na to má, ale ani tak se nemusí na startovní rošt vůbec dostat. Za posledních sedm let vám na součet nováčků mezi týmy postačí prsty jedné ruky. Manor Racing MRT do tohoto výčtu patří, i když několikráte téměř zmizel a v roce 2014 měl opravdu namále... Osudy nejmenšího týmu formule 1, jenž se změnil z Virgin Racing na Marussia F1 Team s ruskými vlastníky, od sezony 2015 se vzchopil coby Manor Marussia F1 Team a po restrukturalizaci pokračuje jako Manor Racing MRT F1 Team, jsou opravdu pohnuté. Jeho historii lemují tragédie, bankroty a překvapivá znovuzrození. Jezdci týmu jsou většinou oznámeni na poslední chvíli, až se podaří dořešit obchodní podmínky. Samozřejmě, za privilegium být jezdcem formule 1 se musí i u Manoru zaplatit.
O turbulentním vývoji týmu, který se zrodil jako Manor Grand Prix v roce 2010, ale z obchodních důvodů nastoupil pod jménem sponzora Virgin Racing už do stejné sezony 2010, svědčí i označení jednotlivých monopostů. V roce 2010 to nejprve byl Virgin VR-01, následovala Marussia Virgin MVR-02 (2011; Marussia byla sponzorem), ale od sezony 2012 pod ruskou taktovkou Marussia Motors (stala se majitelem) vyjel znovu, takže přišly formulové konstrukce číslované hezky od počátku Marussia MR-01, MR-02 a MR-03. Kromě posledního z těchto vozů Marussia F1 všechny poháněly britské motory Cosworth CA 2.4 V8 v příslušném stupni evoluce 2010 až 2013, s nimiž se slavná firma Cosworth Engineering po sezoně 2013 rozloučila se svým dlouholetým působením ve formuli 1; Marussia byla totiž vůbec posledním uživatelem Cosworthu. V únoru 2014 sice Cosworth vyhlásil, že má projekt hybridní pohonné jednotky 1.6 V6 Turbo, stejně jako motoru Indy Car, a rád by se vrátil, jenže nikdo neměl zájem. Marussia F1 Team šokoval veřejnost uzavřením dohody o dodávkách pohonných jednotek Ferrari 059/3, jež v sezoně 2014 sloužily vedle Scuderie Ferrari také švýcarskému týmu Sauber.
Záhy se projevily finanční problémy, Ferrari nedostal za motory zaplaceno, Rusové překotně z britského sídla týmu odjeli domů, a když účast poznamenala těžká nehoda Julese Bianchiho v Japonsku, první část historie se uzavřela. Příslibem na cestě k úspěchu se od roku 2013 stala stabilní jezdecká sestava. Němec Timo Glock a Francouz Charles Pic byli propuštěni (a už se ve formuli 1 neobjevili) a jejich místa zaujali Francouz Jules Bianchi belgicko-italského původu (jeho prastrýc Lucien účinkoval v sedmnácti Grand Prix F1, ale zabil se při tréninku na 24 h Le Mans 1969) a Angličan Max Chilton, syn ředitele pojišťovny AON, jež je dostatečnou zárukou pro financování závodnické kariéry. Jules Bianchi, už tehdy člen Ferrari Driver Academy, bohužel neuspěl u Force India, ale jako nadějný mladík s dobrými známostmi vystřídal zklamaného Luize Raziu z Brazílie, který sice před sezonou pro Marussii testoval, ale smlouvu nezískal.
Pro rok 2014 se jezdecká sestava neměnila, Jules Bianchi byl velmi rychlý a na Velké ceně Monaka dojel devátý a získal vůbec první mistrovské body (tedy dva) pro Marussia F1 Team! Zajímavé je, že se tak stalo i s penalizací pěti sekund, jež obdržel za nepřesnou pozici na startovním roštu, odpykal si ji při výjezdu safety caru, ale tím komisaře neoklamali, dostal tedy pět sekund ještě jednou k výslednému času. Na deváté místo to však stačilo, o osmé přišel ve prospěch Romaina Grosjeana (Lotus-Renault). Přesto měli u Marussie konečně důvod k radosti, pět let totiž čekali na první body! Vznik týmu je ostatně kuriózní, byl jedním ze čtveřice vybraných FIA pro sezonu 2010, kdy vznikl transformací Manor Motorsport (zakladatel John Booth, působil především v menších formulích) na Virgin Racing s požehnáním multimilionáře sira Richarda Bransona, jenž propůjčil slavnou značku a sám se nakrátko objevoval na závodech, byť dříve tvrdil, že ho formule 1 vůbec nezajímá. Zjevně podpořil unikátní vývoj vozu F1, kdy konstruktér Nick Wirth vsadil jen na počítače (bez aerodynamického tunelu) a vyvinul monopost s využitím počítačové simulace proudění CFD ve své firmě Wirth Research v Bicesteru.
Rok 2014 sice přinesl první body, ale také největší tragédii týmu, který se rozešel s Wirthem a získal spolupráci Ferrari i McLarenu. Jules Bianchi byl na Velké ceně Japonska 2014 zřejmě příliš rychlý, po aquaplaningu vylétl z trati ve stejné zatáčce jako Adrian Sutil na Sauberu, jehož vůz právě vyprošťoval jeřáb. Bianchi při kolizi s jeřábem utrpěl těžká zranění hlavy, nikdy se neprobral z kómatu a následující rok v červenci zemřel. Zachránil ale tým před zánikem. Dva body za deváté místo znamenaly nárok na tučnou finanční kompenzaci FIA, a tak přestože tým po japonské Grand Prix účinkoval už jen v ruském Soči (s jedním vozem) a sezonu nedokončil, businessman Stephen Fitzpatrick uviděl šanci. Prémie se totiž vyplácí, pokud bude tým následující rok na startu. Fitzpatrick tým koupil, oznámil v únoru 2015 jeho znovuzrození, pověřil Justina Kinga vedením a ponechal kompetence pro nasazení na trati Johnu Boothovi i Graeme Lowdonovi. Nestačili sice postavit nové vozy, ale upravili Marus-sie MR03B (MRT04) s motory Ferrari 059/3 a noví jezdci Will Stevens a Roberto Merhi byli už na prvním závodě 2015 v Austrálii. Nepodařilo se jim však do závodu pro technické problémy nastoupit, pokutu 2,6 milionu eur jim FIA odečetla z prémie 48 milionů eur, jež ovšem postačila na udržení týmu.
Ve druhém závodě v Malajsii dojel Španěl Roberto Merhi poslední, ale dojel. Po celou sezonu se Roberto Merhi, Brit Will Stevens a Američan Alexander Rossi potýkali s vozem, který na konkurenci nestačil, takže tentokrát body nezískali. Před poslední sezonou 2016 přišlo další zemětřesení. John Booth, zakladatel Manoru, a Graeme Lowdon, sportovní manažer, koncem roku 2015 tým opustili pro neshody s novým majitelem, nicméně Stephen Fitzpatrick si tentokrát zajistil motory Mercedes-Benz a jako prémii německého jezdce Pascala Wehrleina s podporou stuttgartské automobilky! Druhé místo prodali, Ryo Haryantovi fandila celá Indonésie, ale nakonec sponzoring nestačil a první indonéský jezdec formule 1 musel po polovině sezony odejít (nahradil ho Francouz Esteban Ocon od Velké ceny Belgie). Alexander Rossi, jenž v týmu krátce hostoval, mezitím vyhrál 500 mil Indianapolis 2016 a nabídku na návrat k Manoru odmítl („Do formule 1 se vrátím jen v konkurenceschopném týmu,“ řekl tehdy). A dvojice Booth/Lowdon? Založili Manor Endurance Racing Team pro vytrvalostní závody sportovních prototypů se dvěma vozy ORECA 05 Nissan. Pascal Wehrlein (Manor MRT05 Mercedes) získal týmu další mistrovský bod za desátou pozici ve Velké ceně Rakouska 2016, ale Haryanto ani Ocon nebodovali. Manor Racing MRT tak opět zůstal poslední, protože Felipe Nasr při předposledním loňském startu vyjel dva body Sauberovi, který je tak přeskočil. Boj Manoru ve formuli 1 bude ovšem pokračovat i letos. Kdo se však objeví za volantem, to se dozvíme až těsně před startem sezony 2017. Sponzoring bude zase rozhodující.
Převzato z časopisu