Formule F3/F-Easter (1949 – 1990) – Formule za oponou

Železná opona sice rozdělila poválečnou Evropu, ale zájem o závody formulových vozů zůstal na obou stranách hranice...

Vyvrcholením byl v roce 1972 vznik formule Easter, tedy tzv. východní formule, poskytující vyrovnané závody jak u nás, tak v mezinárodním Poháru míru a přátelství, ale už od roku 1949 jí předcházely pokusy o stavbu různých formulových závodních vozů. Vznikaly tak, jak byly k dispozici pohonné jednotky, snahou však bylo přizpůsobení mezinárodním formulím, jež také neměly zrovna snadný vznik. První F3 z konce čtyřicátých let prosadila dostupné jednoválce 500 cm³ z motocyklů, v roce 1951 se změnila na International F3, tedy mezinárodní, když první pokusy začaly už po skončení druhé světové války ve Velké Británii (zejména Cooper). Italové ovšem koncem padesátých let iniciovali modernější formuli Junior se čtyřválci do 1100 cm³ ze sériové produkce, která se k 1. lednu 1964 změnila na klasickou formuli 3, jakou známe dodnes. Samozřejmě, předpisy se měnily, objem válců sériového čtyřválce vzrůstal z 1000 cm³ nejprve na 1600 cm³ (od 1971) a pak na donedávna dvoulitrovou hranici. 

Konstruktéři v Československu a dalších socialistických zemích ze střední a východní Evropy se snažili přizpůsobit mezinárodním formulím, ale nedostatek vhodných pohonných jednotek byl největším problémem. Teprve v polovině padesátých let se u nás podařilo realizovat první vozy F3 s motory do 500 cm³, logicky poháněné dvouválci Jawa 500 OHC či jednoválci ESO 500 OHV, ale byly to jen ojedinělé pokusy. Koncem padesátých let přišla formule Junior i k nám, do stavby vozů se pustili mnozí a v šedesátých letech se už jezdilo nejen domácí mistrovství, ale i mezinárodní Pohár míru a přátelství. Monoposty formule Junior 1100 cm³ a pak formule 3 1000 cm³ dokázaly vytvořit poměrně slušné startovní pole s vyrovnanými výkony, pokud ovšem nepřijeli závodníci ze Západu s mnohem rychlejšími vozy, kterým ty naše nemohly stačit. Nepomohl vstup AZNP Škoda mezi stavitele F3, ale když Dukla Praha dovezla dva britské Lotusy 41, byli ostatní závodníci okamžitě v rolích outsiderů. 

Nesrovnatelná technika formulových monopostů z tzv. kapitalistického světa a naopak z tzv. socialistických zemí, ležících na východ od nedostupného ráje, vedla k vytvoření relativně dostupného závodního náčiní. Vedoucí roli hrálo Československo, kde se po zániku litrové formule 3 (1970) pustili do práce zaměstnanci podniku Metalex (MTX). Koncem šedesátých let se v uvolněné atmosféře začalo přece jen trochu podnikat, a tak vznikl nový podnik Metalex z inciativy skupiny závodníků a konstruktérů, k nimž patřili Petr Bold, Václav Bervid, Václav Pauer, Karel Kleinmond, Zdeněk Treybal a další. Formule 3 s litrovými motory se u nás jezdila až do roku 1970, využívaly se hlavně dvoudobé tříválce Wartburg 312 a čtyřdobé čtyřválce -Škoda 1000 MB, jenže dva dovezené Lotusy 41 s krátkozdvihovým čtyřválcem Ford Cosworth MAE (Modified Anglia Engine) zcela deklasovaly konkurenci domácích tvůrců. 

Pro novou mezinárodní formuli 3 s objemem 1600 cm³ už nebyly za oponou vůbec žádné vhodné motory, a tak se zrodila nová formule Easter 1300 cm³ (čtyřválce Lada, Škoda a okrajově Zastava či Polski Fiat). U nás se konstrukce a výroby nových monopostů ujal Metalex, který měl už od roku 1970 zkušenosti se školní formulí Škoda, pro niž vyráběl vozy MTX 1-01 (motor Škoda 1100). První vozy F-Easter nesly označení MTX 1-02 a konstruktér Václav Pauer vyšel z F-Škoda, ale zesílil vůz pro silnější motor a opatřil novými pětiprvkovými závěsy zadních kol ze spideru MTX 2-01. Motory Škoda 120 S bohužel nebyly pro formuli Easter nakonec homologovány, a tak Metalex přešel na ruské Lady 1200/1300, jež se staly nejrozšířenějšími pohonnými jednotkami nové formule.

V roce 1973 byl oficiálně znovu vypsán Pohár míru a přátelství, tedy mezinárodní mistrovství socialistických zemí. Všechny překvapil plzeňský Albín Patlejch, když na upravené formuli 3 od Václava Pauera (MTX/Pauer Easter Lada) vyhrál první ročník PMP ve F-Easter, ale náš tým byl celkově až třetí! Svoji převahu projevily MTX 1-02 až v ročníku 1974, kdy Československo dobylo obě hodnocení (Karel Jílek mistrem). To už v Metalexu připravovali nový monopost MTX 1-03, s nímž Karel Jílek zvítězil hned při debutu v Brně 1975 a dobyl titul československého mistra. 

Automobily z Metalexu se staly nejrozšířenějšími vozy F-Easter, v Plzni se rozběhla jejich malosériová výroba a vyvážely se do Polska, Maďarska, Bulharska i Jugoslávie. Po unikátní konstrukci MTX 1-04 s aerodynamicky optimalizovanou karoserií podle návrhu Václava Krále přešla výroba od roku 1983 na další typ MTX 1-06 a jeho evoluci MTX 1-06B (též značena 1-07), která vydržela až do konce této formule na počátku devadesátých let. K největším soupeřům našich jezdců patřili reprezentanti NDR (východní části Německa), kde mohl Heinz Melkus i za vlády komunistů vyrábět závodní a sportovní vozy; později vznikaly německé monoposty F-Easter v tzv. socialistickém společenství závodníků SEG (Sozialistische Entwicklungs-Gemeinschaft), resp. SRG (Sozialistische Renn-Gemeinschaft). Zejména SRG MT77 (od roku 1977) vynikaly čistým aerodynamickým řešením, které jim vyneslo náskok nad konkurencí. Ulli Melkus, syn Heinze, vyhrál PMP v letech 1978, 1980, 1983, 1984 a 1985. 

Výkony motorů Lada 1300 cm³ s omezenými úpravami podle předpisů PMP dosahovaly v posledních letech 63 až 66 kW (85 – 90 k)/7000 – 8000 min^-1, čtyřstupňové převodovky měly klasické řazení ruční pákou a nosnou konstrukci tvořily prostorové rámy z ocelových trubek. Reprezentanti bývalého SSSR většinou pocházeli z pobaltských republik, ostatně v Estonsku se vyráběly jejich automobily Estonia (v podniku TARK). Mezi úspěšné vozy F-Easter patří další československé konstrukce RAF a Avia. Liberecký RAF si vypůjčil značku od dávno zaniklého severočeského výrobce osobních vozů, Jan Veselý s bratrem Jiřím postavil několik monopostů RAF F-Easter a v sezoně 1982 dobyl jak PMP, tak titul československého mistra! Liberecké monoposty RAF procházely průběžným vývojem, nejúspěšnější RAF 81 Lada 1300 vznikl ve spolupráci s leteckým konstruktérem Ing. Karlem Dlouhým (Aero Vodochody). Leteckou minulost má samozřejmě také Avia, dílo Václava Líma z letňanského Autoklubu Avia, podpořeného slavnou českou firmou. Po formuli 3 s motorem Ford 105E (1968/1971) vznikla série tří neobyčejně úspěšných vozů F-Easter, přičemž Václav Lím na AE 2 dobyl pohárový titul v roce 1979 a druhý přidal o sedm let později na AE 3 (ve stejném roce byl mistrem Československa na okruzích i do vrchu). Samozřejmě, českoslovenští závodníci si upravovali také konstrukce MTX a vzniklo i několik monopostů dalších typů. Svoji roli ve formuli Easter měly i polské RAK Promot, v nichž se vedle motorů Lada zkoušely domácí Polski Fiat 125p, ale pro zastaralou konstrukci neuspěly. 

Výhodou formule Easter byly relativně nízké náklady a jednoduchá konstrukce, v závodech se však bojovalo na ostří nože, konkurence byla vyrovnaná a diváci spokojení. Nechyběla ani překvapení, jako když bratři Jan a Jiří Veselý obsadili první a druhé místo na mezinárodním závodě F-Easter při ME 1977 cestovních vozů v Brně, kde s vlastními vozy RAF 75 Lada 1300 porazili pětatřicet soupeřů včetně Melkuse st., Moskala, Kruga, Patlejcha a mnoha dalších. Formule Easter měla velký význam v rozvoji československého automobilového sportu a je jen velká škoda, že dnes žádné slušné mistrovství s formulovými vozy vlastně nemáme.

Převzato z časopisu

Fotogalerie