Eni Magyar Nagydíj 2012 – Bezchybný výkon...

Když jsem v roce 1986 viděl první závod formule 1 v Maďarsku, vůbec mě nenapadlo, že bude po letech patřit mezi Velkými cenami k nejstarším...

Velká cena Maďarska se totiž od prvního ročníku koná nepřetržitě každý rok, zatímco mnohé tradiční závody formule 1 už dávno z kalendáře mistrovství světa vypadly. Okruh není příliš zajímavý, špatně se na něm předjíždí a navzdory prodloužení cílové rovinky stále patří k těm ­nejkratším. Před více než čtvrtstoletím byl ovšem pro fanoušky formule 1 z takzvaných zemí východního bloku jedinou možností, jak vidět naživo nejlepší závodníky světa a slyšet řev jejich motorů. Po roce 1990 jsme začali cestovat a jezdit na atraktivnější ­místa, ale přesto závod na Hungaroringu u Budapešti i teď zůstal nejbližší a nejsnazší možností, jak vyrazit za formulí 1... Rozdíly jsou ovšem znát.

Zatímco v roce 1986 byla Budapešť dále než Praha, teď tomu tak rozhodně není, ale přesto pobyt v maďarské metropoli nepatří k nejlevnějším. Upadající město však dále žije tempem, jaké v Praze nebo v Brně nezažijete, i když zemi zmítá krize (loni se tam prodalo například jen 1097 automobilů Mercedes-Benz). Široké bulváry Budapešti umožňují větší ­pohyb vozidel než je tomu v Praze, o Brnu ani nemluvě. Snad právě proto se Budapešť ­nadále ve světě formule 1 drží, zatímco Francie, Nizozemsko, Švédsko, Rakousko, Turecko, Mexiko nebo Argentina ze seznamu závodů mistrovství světa zmizely. V sobotu před startem kvalifikace vzdali jezdci i pořadatelé poctu podnikateli Támasu Frankovi (1947 – 2012), který se zasloužil o prodloužení kontraktu až do roku 2016, ale letos v červnu odešel z tohoto světa. Na Hungaroringu mu byla odhalena pamětní deska.

Málokdo dnes ví, že první závod formule 1 za železnou oponou se nejel v Maďarsku, ale už 25. září 1949 v Československu; tehdy ovšem nebyl započítáván do mistrovství světa, protože to vzniklo o rok později. Zví­tězil britský závodník Peter Whitehead na dvanáctiválci Ferrari 125 (1497 cm³ s jednostupňovým přeplňováním kompresorem ­Roots), který ve Velké ceně Československa 1949 na Masarykově okruhu v Brně dosáhl průměrné rychlosti 126,66 km/h. Druhý byl Philippe Etancelin na čtyřiapůllitrovém Talbotu Lago bez přeplňování, třetí Ital Franco Cortese na dvoulitrovém Ferrari F2 a další místa do osmého obsadili jezdci s vozy Talbot Lago a Maserati. Tehdy údajně přišlo přes 300 tisíc diváků... Podobný hlad pro vrcholném motoristickém sportu měli lidé i v osmdesátých letech; první Velkou cenu Maďarska navštívilo 200 tisíc diváků; 10. srpna 1986 se jim představilo ­šestadvacet závodníků tehdejších třinácti týmů Lotus, Williams, Ferrari, McLaren, Tyr­rell, Brabham, Benetton, Ligier, Arrows, ­Minardi, Osella, Lola Haas a Zakspeed; suverénním vítězem se stal Brazilec Nelson Piquet (Williams Honda Turbo), když dosáhl průměrné rychlosti 151,80 km/h.

Druhý dojel jeho krajan Ayrton Senna (Lotus Renault Turbo), třetí Nigel Mansell (Williams Honda Turbo) a čtvrtý Švéd Stefan Johansson (Ferrari Turbo). Závod byl ukončen v 76. ze 77 okruhů, protože jezdci překročili dvouhodinový ­limit. O rok později Nelson Piquet (Williams Honda Turbo) vítězství zopakoval, Ayrton Senna (Lotus Honda Turbo) byl znovu druhý, ale triumfu na Hungaroringu se dočkal až v sezoně 1988 (McLaren Honda Turbo). Následovala éra nepřeplňovaných motorů... Nad tím, že se jezdí na Hungaroringu, se tedy dnes už nikdo nepozastaví. Letos se tam konala Grand Prix F1 posedmadvacáté a tým Vodafone McLaren Mercedes opět patřil k favoritům.

Po nezdaru před domácími příznivci na Velké ceně Velké Británie v Silverstone a odpadnutí Lewise Hamiltona na Hocken­heimu (Jenson Button tam dojel druhý za Fernandem Alonsem), neponechal britský tým nic náhodě a už v kvalifikaci za obrovského vedra nedal Lewis Hamilton nikomu šanci. Byla to 150. pole position pro McLaren (první zajel Američan Peter Revson s motorem Ford-Cosworth DFV v Kanadě 1972); Lewis Hamilton s vozem McLaren MP4-27A/03 Mercedes dosáhl na trati o délce 4381 metrů se šesti levými a osmi pravými zatáčkami času 1:20,953 min, což znamená průměrnou rychlost 194,824 km/h; druhý Romain Gros­jean (Lotus E20 Renault) byl o 0,413 sekundy pomalejší. Všichni jezdci se kvalifikovali, ­nejpomalejší Narain Karthikeyan z Indie za volantem HRT (Hispania) F112 Cosworth ­dosáhl 1:26,178 min, tedy 105,36 % nejlepšího času (limit je 107 %).

Michael Schumacher (Mercedes GP W03), čtyřnásobný vítěz Hungaroringu, byl stíhán technickými problémy, do závodu startoval z boxů, dostal jejich další průjezd za nedovolenou rychlost před boxy, ale stejně předjel několik soupeřů a nakonec vzdal z osmnáctého místa... Největší kauzou před Velkou cenou Maďarska byl údajně neregulerní program řídící jednotky motoru Renault RS27 pro vozy Red Bull RB8. Přestože tyto pohonné jednotky slouží rovněž jiným týmům (Williams, Caterham a Lotus), tak jsou pro každý individuálně upraveny. Soupeři vyčetli Red Bullu, že úpravou na snížení točivého momentu při středních otáčkách vypouští motor více výfukových plynů, jež zlepšují aerodynamiku při obtékání zadní části vozu (stejně jako u dříve zakázaných difuzorů), a také omezuje prokluz kol jako kdysi zakázaná kontrola trakce. Diference tohoto programu engine mapping proti standardním hodnotám podle Jo Bauera, technického delegáta FIA, nesmí být větší než dvě procenta.

„Samozřejmě, když máte rychlejší vůz, tak se všichni snaží na vás něco najít,“ řekl Christian Horner, šéf týmu Red Bull Racing. I když výsledky Velké ceny Německa (včetně penalizace Sebas­tiana Vettela za předjetí Jensona Buttona vyjetím mimo trať, kdy si zvýšil rychlost napřímením oblouku) zůstaly v platnosti, pro Velkou cenu Maďarska měl už Red Bull ­Racing zákaz používat odlišné nastavení. Po kvalifikaci, v níž zajel třetí čas, k tomu Sebastian Vettel řekl: „Nemyslím si, že by se nás toto rozhodnutí nějak více dotklo, jak se uvádí. Na Hungaroringu jsme stále hledali optimální vyvážení celého vozu, jež s tímto naladěním motoru nemá nic společného.“ Co dodat? Formule 1 směřuje stále více k regulovaným výsledkům, dříve by nikoho nenapadlo zkoumat průběh vstřikování a zapalování paliva, v době výrazných změn výkonů pouze prostřednictvím elektro­niky je to ovšem jiné...

Lewis Hamilton vyrazil od startru na první pozici, Romain Gros­jean uhájil druhou a začal ve­doucí McLaren stíhat. Fernando Alonso přiznal, že Ferrari je na Hungaroringu pomalejší, a byl rád, že uhájil páté místo, čímž zvětšil náskok v mistrovství světa před Markem Webberem na čtyřicet bodů, když Australan od Red Bullu dojel až osmý. Spanilá jízda Lewise Hamiltona však nebyla bez problémů, musel šetřit pneumatiky a byl pod neustálým tlakem jezdců týmu Lotus Renault, nejprve Grosjeana, kterého po zastávce v boxech těsně předstihl týmový kolega Kimi Räikkönen. Fin se dotáhl na Hamiltona na méně než sekundu, ale předjet se mu ho nepodařilo.

Tým Renault s vypůjčeným jménem Lotus ­ovšem prokázal velkou rychlost; Räikkönenovi chybělo na Hamiltona po 69 kolech pouhé 1,032 sekundy; Romain Grosjean pak ztrácel dalších 10,518 s; čtvrtý Sebastian Vettel (Red Bull RB8) sice Francouze v závěru dojel, ale předjet už nedokázal. Pouze tyto stíhací jízdy byly kořením závodu, jinak se na trati nic ­dramatického nestalo, pokud ­nepočítáme obvyklé extempore Pastora ­Maldonada (Williams), jež už patří k folkloru formule 1. Tentokrát byl penalizován za to, že levým předním kolem trefil Force India skotského jezdce Paula Di Resty, v cíli je však i poté dělila necelá sekunda na dvanáctém (Di Resta) a třináctém místě (Maldonado). Vozy týmů Toro Rosso, Caterham, Marussia a HRT (Hispania) ztrácely jedno až tři kola. Hamiltonův triumf průměrnou rych­lostí 179,390 km/h byl 75. vítězstvím McLarenu s motorem Mercedes-Benz v posledních patnácti letech (a devátým na Hungaroringu). Po Velké ceně Maďarska následovala po­vinná dovolená, kdy všechny týmy nesměly vyvíjet žádnou činnost. Šampionát pokračuje až Velkou cenou Belgie počátkem září.

Převzato z časopisu

Fotogalerie